arten píše:
dalej - patrac - sovieti mali vodikovu bombu ako prví. pokial viem, nie je to tiez pravda - prví ju mali americania, ale pravdou je ze sovieti kontrovali kratko po tom a technologicky nesporne dokonalejsiou technologiou.
Blbost.
V USA navrhl vícestupňovou bombu Teller se svým týmem - na základě výpočtů a návrhů konstrukce byl systém nazván Teller-Ulam. Ale tento systém není termojaderná puma, pouze vícestupňová. Že na základě tohoto návrhu potom USA zkonstruovali vodíkovou "pumu", nic nebere prvenství SSSR a Andreje Sacharova.
I když, historie se učí k obrazu svému...
Takže podrobně:
Tellerův návrh USA hodně dlouho zavedl do slepé uličky, např. použití tritia znamenalo, že při zkušebním výbuchu na atolu Elugelab byl vybudován ohromný bunkr s chladícím zařízením (kolos Mike), aby se tritium podařilo udržet a bombu přivést k výbuchu - Teller z protestu se testu nezúčastnil.
Samozřejmě, bylo potřeba ještě hodně peněz a překonání spousty problémů.
Po nahrazení tritia izotopem lithia (a lithium je prvek, ne izotop vodíku, tritium zde vzniká rozpadem deuteridu lithného po ozáření neutrony - problém bylo tehdy spočítat, kolik ho vznikne - zjednodušeno) zkonstruováním třístupňové pumy která měla fáze: štěpení (Plutonium či Uran 235) - fůze (izotop lithia) - štěpení (Uran 238, který zároveň sloužil jako neutronový odražeč - ale stal se také nečekaně generátorem neutronů) se jim to konečně povedlo a mohli tuto bombu označovat jako "vodíkovou" a do dějin do vstoupilo jako test termojaderné zbraně na atolu Bikini.
Díky nedokonalým počítačům a zásadním chybám ve výpočtech se jim podařilo postavit "kapku" silnější pumu než si spočítali (viz výše) a neoficiální síla výbuchu tak mohla být větší než slavné Car bomby (67 Meg TNT).
Odůvodnění:
Udává se původní vypočítaná síla 4-8 Megatun TNT, údajně reálná při výbuchu 15 Megatun TNT (pokud ale srovnáme konstrukci Castle Bravo s Car bombou, tak Castle Bravo měl třetí stupeň z Uranu, ne z olova pro snížení účinků...). Účinek je srovnáván podle velikosti ohnivé koule, ale Castle Bravo byl pozemní výbuch, kdežto Car Bomba byla odpálena ve 4.000 m, tj. 4.200 m nad mořem. Když srovnáme atomový hřib, tak Castle Bravo průměr 100 km, výška 40 km po osmi minutách, Car Bomba průměr 40 km a výška 60 km po neznámém čase...
Tady se musím zastavit. Car bomba byla plnohodnotná jaderná puma, ale tzv.Shrimp device (americká "puma") měla k samotné pumě hodně daleko...
Je umístěna v betonovém bunkru, což samo o sobě je podivné. Když to srovnáme s předchozím monstrem, je patrné zlepšení. Všimněte si ale v pravé části bílých trubek. Proč jsou ty dvě trubky bílé? Víme, že v předchozím pokusu museli "bombu" intenzivně chladit kapalným heliem.
Jak to tak vypadá, chladit ji museli také.
Dalším ohromným průšvihem bylo velké radioaktivní zamoření a následný spad způsobený jednak samotnou bombou, dále materiály obalu "bomby" a umístěním, kdežto u Car Bomby bylo potlačeno nebo neexistovalo (dva dny po výbuchu nenaměřili žádné zamoření), ale přesto USA vehementně protestovaly (až na to, že spad s Castle Bravo zasáhl také Evropu, Austrálii)...
U pozemního výbuchu Castle Bravo dosáhla radiace ve vzdálenosti 45 km minimálně 5-10 Rentgenů mimo směr větru.
Výška atolu Bikini je cca 10 m nad hladinou vody, umístění Castle Bravo nebylo tedy výše než 30 m (když budu fandit). Tj. loď a její paluby (+20 m) vůbec neměla zasáhnout pronikavá radiace výbuchu - bod výbuchu byl pod horizontem v průměru -10 m. Útlum vodou byl tedy dostatečný, loď musela zasáhnout sekundární radiace výbuchu - radiační zamoření, které se velmi rychle šířilo
No a pokusným
"morčatům" také nebylo veselo.