To carramba:pokud chceš OT poskytující převahu nad nepřítelem, nic jiného než vlastní vývoj Ti nezbývá. Na vybavení pěchoty jen pár nakoupených kusů nestačí a při velké sérii se nedoplatíš. Další výhoda vývoje je možný export menších množství tam kde se jim vlastní vývoj a výroba nevyplatí. Třebas i lehce pod cenou s případným „lobováním“.
K Achzaritu, případně Merkavě. Zajímala by mě životnost(počet motohodin) do generálky a po ní..
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)
Izrael je malý stát a těžké bojové vozidlo schopné překonávat dlouhé trasy je pro ně v současné době luxus, nehledě na možné ztráty v boji. Malé území zase umožňuje poměrně snadný odtah do opravárenského závodu, kde se opraví korba a zbytek se namontuje nový(přednostně ve válce na malém území je čas nejdůležitější), případně též opraví.
K vývoji nového typu, který nebude jen přítěží je třeba analyzovat současné i teprve vyvíjené prostředky a nebezpečí jež vozidla bojišti čeká. Asi nejvíc praktických informací máme z druhé světové války. Shrnuli to do pár typů pancéřových prostředků, které šly vyrobit a dodat na bojiště v dostatečných počtech pro zajištění převahy vlastních vojsk, vyjdou mě tyto zbraně: T-34; M4 Sherman ;německá samohybná(útočná) děla. Teď se mnou spousta odborníků nebude souhlasit, ale výroba a nasazení těchto prostředků bylo natolik efektivní, že zásadním způsobem ovlivnili situaci na bojišti, jak množstvím tak i bojovou hodnotou.
Solidní pancéřová ochrana, výzbroj na výši doby a mobilita, spolu s množstvím jim zaručovala prosazení na bojišti. Pokud si na jejich místě představíš některé BVP(kromě německých), protitanková obrana Wehrmachtu, Rudé armády, nebo spojenců by s nimi určitě udělala krátký proces. Byly by v postavení lehkých tanků podporovaných pěchotou a to už v druhé polovině druhé světové války zavánělo plýtváním zdroji. Jediné rozumné nasazení těchto BVP v obraně by sklouzlo k podpoře pěších vojsk z hloubky obrany, podobně jako u samohybných děl wehrmachtu. Byly by dost limitovány slabým pancířem i když motor vepředu a nízká silueta je nepopiratelná výhoda. Tato vozidla (BVP) jsou vhodná pro vedení mobilních útočných operací na směrech bez silné obrany protivníka. V této úloze se uplatní jejich vysoká mobilita a schopnost přepravovat pěchotu.
Pro klasická OT platí v podstatě totéž, jen možnost jejich uplatnění při palebné podpoře vojsk se liší v závislosti na výzbroji.
Moderní pancéřové vozidlo by mělo mít dostatečně silný čelní pancíř, aby jej nebylo možné prostřelit alespoň těmi méně výkonnými protitankovými prostředky na větší vzdálenost. Dále ochrana proti pozemním minám, by měla zabezpečit ochranu posádce a umožnit snadnou opravu pohybového ústrojí. Pancíř by měl být tvarován i s ohledem na nebezpečí shora, letectvo, různá submunice, atd..
Co se týče jízdních vlastností, je třeba se zaměřit na pohyblivost, zrychlení i v těžkém terénu, a spolehlivost. Motor, převodovka i pohybové ústrojí by měly být nenáročné na údržbu a provoz. Přednostně uloženy v přední části vozidla. Stav kdy je polovina stavu jednotky pernamentně v opravě, je plýtvání materiálem.
Výhodou je použití dvou motorů, při závadě si vozidlo zachová, alespoň částečnou pohyblivost a předejde se tak zbytečným ztrátám. Oprava jednoho polovičního motoru výměnou, bude značně jednodušší na logistiku. Zvláště pásy je vhodné konstruovat s ohledem na tichý pohyb. Je žádoucí umožnit řidiči řídit vozidlo plnohodnotně i směrem vzad. U pásových vozidel by měla být poháněna i některá pojezdová kola, byť nouzově(např. elektromotor, hydromotor), tak aby umožnila vozidlu únik z bojiště po přetržení pásu.
Budeš-li plánovat levnou a efektivní výrobu, budeš muset v první řadě napřed jednat s výrobci pancéřové oceli, ložisek motorů, výzbroje, atd., co jsou schopni lacino a rychle vyrábět. Teprve po těchto jednáních budeš moci přistoupit k organizování vývoje a výroby. V opačném případě se nevyhneš spoustě problémů plynoucích z nedorozumění, neschopnosti, či nereálných požadavků(těch možných problémů je spousta). Organizace takové výroby vyžaduje nejen strategický, ale i taktický přístup a už vůbec nepostačí pouhé plánování, problémy budeš řešit prakticky neustále.
Dnes je v módě unifikace což není špatný nápad, pokud postavíš na jednotném podvozku několik zbraňových systémů, výrazně zlevníš a zrychlíš jejich výrobu. Zašel bych dokonce ještě dál a vyvíjel podvozek jako samostatnou skupinu na který by se připasovala bojová korba. Podvozky by mohly být dva jak pásový tak kolový a jejich poměr ve výrobě by se upravoval dle potřeby vojska. Oba by byly plně zaměnitelné(kompatibilní) se všemi typy bojových nástaveb. OT ; MBT ;BVP, velitelské vozy,atd. .
Bojová korba v základním provedení by měla být připravena pro připevnění dalšího doplňkového pancíře, čímž se dosáhne zvýšení pancéřové ochrany bez zbytečných zásahů do výroby.
Výzbroj OT by měla být minimálně na standartu bezosádkové věže s automatickým kanónem ráže 30mm a výše, s naddimenzovanou konstrukcí uložení pro modernizaci a zvýšení výkonu zbraňového systému. Tuto bych zachoval i u ostatních bojových verzí, jako ochrannou výzbroj.
Dále by mělo vozidlo disponovat pasivním sledovacím systémem umožňujícím nahlédnout přes překážku(takové malé rameno ze sněžky).
Důležitý je i důraz na pohodlí osádky a snadné ovládání bojového vozidla, čímž se sníží náročnost obsluhy a zkrátí výcvik nových vojáků.
Minimální počet členů osádky vozidla by měl být tři muži, toto umožní efektivní rozdělení úkolů mezi posádku bez neúnosného přetěžování některého z jejích členů.
Stavět nějakou oplechovanou dodávku, nebo monstrum se supertlustým pancířem je pohrdání schopnostmi a životy vlastních vojáků.
Napsal jsem to tak stručně jak to jen šlo.
![Very Happy :D](./images/smilies/icon_biggrin.gif)