Omlouvám se za megapost, reagující na 4 stránky diskuse, ale každý si v tom může najít sebe. Snad v tom bude pár užitečných postřehů.
ad Argonautus:
a)
Co jsi psal o "ne-reakci NATO na řešení interního problému v ČSSR", nemáš tak úplně pravdu. Podle mých informací s v reakci na invazi do ČSSR vojska Bundeswehru a NATO
stáhla nejméně 20 km do vnitrozemí ze svých normálních pozic; četl jsem, že někde i 50km. Zdůvodňováno to bylo tím, aby hlavně nedošlo k žádné provokaci a vzniku třetí světové, kdyby to nějaká pologramotná parta sovětů na T-55 poněkud přepálila a namísto ČSSR se zastavila až "za lajnou".
Zároveň si teď ale říkám, že tím NATO zároveň získalo jistou operační hloubku, resp. čas na reakci: potom by si mohli být již jisti, že když armády VS postoupily 10km za hranice NSR, opravdu, ale opravdu se nejedná o "omyl" -- a zároveň by tím uchránilo svou techniku.
b)
Co do útoku 85 letadel -- na to zapomeň. Tomu se říká Alpha Strike a znamená to de facto
paralýzu operací LL na většinu dne. Alpha Strike se dělá buď když zečíná invaze, nebo když je potřeba provést demonstrativní, zastrašující úder -- něco jako taktický úder JZ, akorát že konvenční.
Běžně by létaly ty 4*flight po 4 strojích jako střed pro údery AI, a mnohem menší jednotky -- od 2 do 4 bitevníků -- pro úkoly CAS. Jestli někdy dopíši práci o A-10A, tak to rozeberu. Obecně se ale počítalo s tím, že letectvo bude prvních pár dní až desítek dní války bojovat o přežití, umlčení protivzdušné obrany, narušení týlu útočících armád a hlavně a zejména vybojování vzdušné nadvlády, takže proti vám by létaly A-10 (moc ne, to spíše na kolony) a hlavně Cobry, Kiowy a pak Apache.
Pár desítek strojů na jedné misi, to by byly první vlny války o vybojování vzdušné nadvlády, a to by
hodně rychle řídlo. A bylo by jich zpravidla do 40 v jedné vlně, pak už se to špatně koordinuje.
Co do tvých otázek:
1) Jak je to s účinností Kub a Osa – bylo to někde v opravdovém boji? Má to alespoň 50% účinnost?
Kubu přezdívali zápaĎáci "tři prsty smrti". Jako první ze sovětských systémů se prakticky nedal zarušit, měl excelentní aerodynamiku a cíl napadal svrchu -- proletěl okolo a pak jej napadl seshora. Na to nebyla stavěná západní taktika uhýbání SAM.
3) Jak funguje 57 mm PLK – jako ještěrka 30 mm? Lépe? Hůře? Jaké jsou šance proti vrtulníku Apache, například?
Vícehlavňové PLK mají proti bitevním vrtulníkům šanci jen tehdy, pokud jsou v zamaskovaném postavení. Jakmile se pohybují a tehdy hřejí a svítí na obrazovce termovize, je to jasný cíl, po kterém každý pilot fanaticky pase jako po úplně prvním -- ještě než začne střílet po tancích.
5) Lze střílet Maljutkou na vrtulník, nebo je to volovina?
Co by nešlo? Ale
1) střelec musí udržet cíl v zaměřovači, než tam raketa doletí
2) vrtulník se nesmí moc rychle hýbat, nebo to raketa nestihne trefit
3) vrtulník se nesmí chovat podle vrtulníkové taktiky a schovávat se za stromy, odkud vykoukne jen pro odpálení PTŘS
Takže v praxi: když už má četa mechanizované pěchoty přímou viditelnost na vrtulník, je daleko lepší jej napadnout kanonem BVP-2, než blbnout s PTŘS

Nebo i tankovými kanony, protože když to kolem něj začne svištět, leckterého pilota vrtulníku to nepříjemně zaskočí a když nic jiného, začne koukat, aby se ukryl a změnil postavení, což dá tankům šanci vypustit dým a případně vyložit pár maníků se Strela-2.
Jo, a perlička: Kiowy a Cobry měly nejen útočit na tanky VS, ale také navigovat tankány, odkud jde útok: když Kiowa doletěla přes údolí, vykoukla a udělala určitý "taneček", četa Abramsů věděla, kudy se to na ni valí, popř. kudy má jet. Tahle koordinace vojskového letectva a tankánů se ke konci 80. let docela cvičila.
* * *
ad Pátrač:
a) děkuji, to k těm vodním filtrům asi stačí. Že ty anionty a kationty sloužily nikoli k odmořování, ale k obohacování vody minerály, to je geniální, to mne nenapadlo a přitom je to tak logické a potřebu těch minerálů a solí známe i ze sportu.
b) takže koukám, že nasycenost prostředky PVO byla docela tragická. 100 maníků s 9K32 na
divizi, přitom jich klidně 50% může a pravděpodobně zemře ještě ve vozidlech, a k tomu beznadějně zastaralé, "opticky" zaměřované PLK ráže 58mm s mizivou zásobou střeliva, to nemá proti vrtulníkům "česajícím zemi" a skákajícími zpoza stromů a terénních překážek šanci -- a to nemluvím o tom, když v polovině 80. let přišly Kiowy-D s kopulí na stožáru a Apache, tj. kombinace schopná "naslepo" odpálit na postupující tankovou rotu 32 PTŘS a aniž by se kterýkoli vrtulník vystavil odvetné palbě, navést ony PTŘS koulí o průměru půl metru, vystrčenou nad kopec. PTŘS by dopadaly s intervaly asi 1,5-3 sekundy a než by tankům došlo, co se děje, smykem zatočily a odpálily dýmovnice, z roty by toho asi moc nezbylo. Dost blbé.
Kuby by si proti vrtulníkům neškrtly a je otázka, nakolik by byly schopny vidět A-10A, "česající zemi" (taktika byla projektovaná tak, že se spočítalo, jaká jez v Německu průměrná vzdálenost mezi kopci, jak rychle tam A-10 budou létat, a kolik času potřebují sovětské protivzdušné prostředky k zaměření a napadení cíle, a na základě toho se mělo létat tak, že radary si A-10 buď nestihnou všimnout, nebo si jí sice všimnou a odpálí protiletadlovou ŘS, ale než ta doletí do cíle, A-10 se schová za další kopec či údolí, radar ztratí zámek a baterii Kubů či OSA bude akorát zoufale chybět o jednu střelu víc.)
Takže se potvrzuje můj dlouhodobý dojem, že ČSLA zoufale zanedbala obranu proti vzdušným prostředkům napadení na krátkou vzdálenost. Bez STROPu nebo Šilek by prostě neměla šanci.
Takže tíha PVO "nízko-blízko" by nesly Strela-10 a pěchota s 9K32.
* * *
ad Mirek 58:
a)
Ve tvém popisu op. Krkonoše dost mne zaujala a zmátla ta zmínka o průzkumácích ČSLA, kteří se "vrátili z Polska s informacemi o odporu proti logistice". Mám to chápat tak, že jsme natvrdo a bez svolení Poláků vyslali drsné hochy od průzkumáků do sousedního, spřáteleného státu VS s bojovým úkolem a v bojovém režimu, aby okoukli terén? Co by dělali, kdyby si jich Poláci všimli a pokusili se je chytit (přeci jen, na špionáž vojenských zařízení byli tehdy fest paranoidní a drsní i SnBáci v míru u nás, natož tehdy a tam, že)?!
A jak k čertu sehnali informaci, že by hnutí odporu útočilo na náklaďáky s naftou -- to se zeptali místních?! Nebo snad "ulovili jazyka?!!
b) k letectvům NATO. V Jugoslávii šlo o minimalizaci ztrát, de facto o policejní akci; kupříkladu bitevní vrtulníky nebyly nasazeny proto, že se politici báli, že jich z lesa někdo pár sundá 9K32 a bude se opakovat scénář Somálsko, kde provlekli ulicemi pár amerických mrtvol, dostalo se to na CNN a válka vzápětí skončila.
Myslíš si, že ve třetí světové válce by si jakýkoli velitel dovolil někam neposlat letadla z obavy, že by mu je někdo možná mohl i sestřelit?
Dále, o tom Vietnamu je to takový ambivalentní postřeh. Jednak si všimni, že za ztrátami letectva ve Vietnamu stály
a) stíhačky nepřítele
ze základen, které se až do konce nesměly bombardovat proto, že byly příliš blízko Číně a vedení USA se obávalo, že kdyby tam něco hodili, mohl by být malér
b) PVO S-75, zejména ovšem ty baterie,
na které se nesmělo střílet z obav, že by přitom mohli zařvat sovětští poradci a byl by malér
Zajisté sis všiml společného jmenovatele, že?

Až poté následovaly ztráty PLK při letech vnízké výšce při podpoře vlastních vojsk. Jinak než byly nasazeny S-75, Phantomy si nerušeně bombardovaly na tzv. "milking runs", tedy "cestách s mlékem."
Efektivita je jiná věc, ale letectvo nezřídka zachránilo pozemní jednotky od totální prohry. Na to jsem ale podrobně psal zde na Palbě, takže viz
Strategie USAF, nadpisek Vietnam
Zároveň si všimni důležitého faktu: ke konci války ve Vietnamu šla efektivita USAF a USN nesmírně nahoru, někdy i o řád; vznikala doktrína umlčení PVO a byla na to vyvíjena munice; vznikala první použitelná naváděná munice; a od té doby se na západě jen vyvíjela.
ČSLA oproti tomu zůstala na úrovni Vietnamu '65 -- s výjimkou excelentních baterií Kub, které by ovšem řešily TACAIR a nikoli armádní letectvo, které nejvíce ze všeho zajímá tankána Argonanta.[/b]
Že bez krytí radarem naváděnými PLK, řešícími "nízkou výšku-malou vzdálenost" nemají samotné rakety šanci ukázali velmi přesvědčivě Izraelci v roce 1973.
Jinak se špatným počasím se počítalo: kvůli tomu byla například vyvinuta IČ-naváděná verze rakety Maverick namísto "pouštní" televizní. Pravda ale je, že kvůli šetření by v noci a za špatného počasí umlkly nálety F-16 a A-10 na Argonantovy tanky. Noc by patřila bitevním vrtulníkům.
* * *
ad Flogger G:
K tomu, co píšeš o adaptaci posádek USAF ne Evropu jen doplním perličku: A-10 rotovaly do Británie a do Německa, aby se posádky takto sžily s terénem.
Jeden z pilotů na to vzpomíná, jak byl nesmírně šokovaný z toho, že jsou tu stromy (sic!). V Nevadě si totiž navykli létat 20-30m nad pouští, což v zalesněné Evropě najednou nešlo. Ale rychle se začali učit létat údolími a dokonce (s bitevníkem s pevným křídlem!) nad silnicemi s křídly na úrovni okolních stromů.
Ovšem právě proto se ty "seznamovací rotace" dělaly.
* * *
ad Skelet:
Zase ovšem k MiG-25 -- nedá se předpokládat, že by pětadvacítkami "plýtvali" na normální vzdušné bitvy. MiG-25 nebyl přeci
frontový stíhač -- ten by šel proti AWACSům a jiným vzdušným cílům s vysokou prioritou (v západní hantýrce HVAA).
A MiG-23 (-27 je optimalizovaný spíše pro bitevní úlohy, ne?) byl ve scénáři, kdy by ČSLA útočila a tedy se nacházela mimo území ČSSR a tedy mimo pokrytí naší radarové sítě, dosti handicapován krátkým dosahem palubního RL. Su-22 bych, jako aerodynamicky sub-optimální a s nepříliš impresivním arzenálem, moc nepřeceňoval.
Můj postulát je, že by se vzdušná válka o střední Evropu, resp. NSR
a) vedla v prvé řadě o vzdušnou nadvládu, kde měla technologicky trochu navrch USA a Británie (Německo si bylo technologicky s ČSLA srovnatelné) a početně VS
b) západ by se snažil hlavně o likvidaci vzdušné síly a PVO protivníka
c) letectva NATO by trpěla dichotomií, protože by jim více vyhovoval boj co nejdále od ČSSR a na dlouhou vzdálenost, ale zároveň by od nich bylo požadováno krytí vlastních pozemních jednotek proti úderům Suček a v tom chumlu nad frontou by se rakety středního dosahu zhusta nedaly použít kvůli problémům s identifikací přítel-nepřítel a problémům se zamknutím nízkoletícího cíle na radaru + rušení
d) jako protitanková zbraň by se na východě nejvíce používaly neřízené rakety, následované bombami, na západě ale rakety řízené a pak hlavně a zejména kontejnerová submunice, která jako jediná nabízí početní menšině jakous takous účinnost proti záplavám tanků. To by se ovšem nemuselo líbit vládě NSR; no německá Tornada IDS stejně počítala s masivním kontejnerem na submunici, zavěšovaným pod trupem
Jinak máš naprostou pravdu se zranitelností leteckých základen NATO; kvůli tomu ostatně Britové zahájili vývoj Harrieru. Mám ale za to, že USA počítaly zejména se vzdálenějšími základnami (roli "nepotopitelné letadlové lodi" by hrála Británie), ze kterých by se přelétávalo na základny bližší a ještě fungující, nebo i na dálnice (z dálnic se učilo létat i NATO, jsou záběry ze cvičení, kdy takto sedají nejen na to stavěné A-10, ale i C-130 a Phantomy.)
A tyto vzdálené letecké základny by mohly být efektivně napadeny pouze raketovým útokem v režii SSSR.
* * *
ad Polarfox:
jedna věc je chtít přeběhnout nebo se vzdát a věc druhá a zcela odlišná
možnost takové kapitulace. Na to, že by nechali přeběhlíky bojovat se zbraní v ruce se IMHO s přehledem dá zapomenout; a ona kapitulace by mnohdy byla ještě riskantnější, než boj.
Na toto téma doporučuji (a pro rozšíření obzorů "z druhé strany" i Argonantovi a Pátračovi) knihu Team Yankee od Harolda Cole. To byl bývalý velitel tankové roty Abramsů, který na základě "herního plánu" Sir Hatchetta z knihy Třetí světová válka popsal, jak by vypadal boj jeho tankové roty proti VS.
Velmi vtipné tam je, kterak se na jednom místě pohoršuje tím, jak měli sověti vymyté mozky, že se báli vzdát, neb je američané postřílí, a o pár desítek stránek dále konstatuje, že
nějaké vzdávající se sověty prostě museli postřílet, protože jeho tankánů bylo málo, museli postupovat, tedy nikdo neměl prostředky a čas se starat o zajatce a nebylo možné riskovat, že by pak škodili v týlu.
* * *
ad analýzy operace Krkonoše.
a) Nemám ji teď u sebe, ale z autobiografie generála Schwarzkopfa plyne, že když přišel v 80. letech velet do Německa, poruchovost a bojeschopnost tamní jednotky US. Army nebyla o mnoho lepší, než ta ČSLA. Lidé sice byli iniciativní, ale naprosto netušili, co mají dělat, takže si velitelé rvali vlasy a nic moc nefungovalo. Schwarzkopf, který se tuším podílel na vytváření nových výcvikových doktrín, si to ale spravil tím, že opraváře a logistiky nechal důkladně vyškolit.
b) nemyslím si, že by na Západě byli tak blbí či neschopní, že by se za obsazování sbratřených zemí VS dal schovat překvapivý úder na západ. Sice se traduje, že se sověti při obsazování ČSSR domlouvali vlaječkami a tudíž západ nic nevěděl, dokud mu to Sověti laskavě neoznámili, ale na druhou stranu -- mobilizace by se neutajila, a dle mého názoru je zcela nesmyslná představa, že by VS útočila na západ
1) zlomkem svých jednotek (protože kolik jich bylo vyčleněno k obsazení ČSSR, popř. PLR? Pátrač píše, že při Op.Krk. šlo o divize. Nikoli armády nebo dokonce svazy armád. A narozdíl od WW3 se předpokládám do zvýšené pohotovosti neuváděly letky jaderných bombardérů, nevyplouvaly raketonosné ponorky, průmysl se nepřipravoval na válečnou výrobu a nedělo se nic z jiných varovných indikátorů.)
2) v situaci vnitřního rozkolu, kdy by jedna ze zemí hrozila "kontrarevolucí", odepřením poslušnosti a tím, že nejen nepodpoří zbytek VS v útoku, ale ještě ji bodne do zad
To by si prostě nikdo nelízl, a tak mohli zápaďáci klidně sedět, zařídit jen, aby se nestala nějaká tragická nehoda či omyl, a počkat, až bouře utichne.
* * *
Ještě jednou se omlouvám za šílený sloh, ale nemám čas reagovat průběžně a přitom se jedná o velmi zajímavou debatu i články (čímž ještě jednou vzdávám hold autorskému duu.)