Jsem moc rád za tvoji věcnou reakci. Budu rád, když někdo "rozstřílí" moji amatérskou představu (a když ideálně nabídne lepší řešení).
tomas.kotnour píše:Kouzelnik píše:P.S. Ten "rozladěný" životní cyklus právě vadí. Vadí v tom, že vnímám jako velký rozdíl když je nakupováno řekněme 10 transportních/víceúčelových mašin - tj. aktuální situace. Odlišně vnímám, pokud by cca v r. 2025 bylo nakupováno nakupováno 10 transportních/víceúčelových + 10 bitevních/útočných (konkrétní čísla či poměr si klidně uprav - pro popis situace fixních nákladů nejsou až tak důležitá). Nemyslím něco jako množstevní slevu. Myslím právě to co propaguje USMC, že AH-1W/UH-1N či AH-1Z/UH-1V mají společných cca 75% či 85% agregátů. A rozdíl je právě v částce za servisní zázemí - za fixní náklady.
Bitevní vrtulníky jsou spíše navázány na kategorii univerzálních strojů, které aktuálně poptává armáda.
AH-1 na UH-1
AH-64 na UH-60
A129 na Lynx
a perspektivně AW249 na AW149
Co myslíš tím navázáním? Myslíš to tak, že oba typy se doplňují v akci? Nebo i že se doplňují při údržbě/servisu přímo na základně. Tj. to co tvrdí Bell o H-1 (a co USMC uvádělo v menší míře i o předchůdích Viperu/Venomu, tj. o AH-1W a UH-1N), že se ušetří díky zaměnitelnosti většiny agregátů. Je to chiméra? Ptám se protože myslím UH/AH-1Z spolu používá USMC. A zájemci/kupci o Belly H-1 chtějí pouze AH-1Z.
Pozn. na kombinaci AH-64 (např. AH-64A) a UH-60 (např. UH-60A) nemám názor. Nejsem si jistý do jaké míry by mohla fungovat obdobná synergie jakou starých Bellů AH-1W a UH-1N, neboť oba armádní jsou od jiného výrobce (Hughes/McDD nyní Boeing vs. Sikorski).
REÁLNÉ vzájemné působení AH-64D a UH-60M v rámci US Army teďka nekomentuji, neboť jsem si nedělal rešerši.... je zvláštní, že nebylo zveřejněno, že by MOČR poptávalo jejich kombinaci, protože teoreticky by měla být pro AČR logičtější volba opsat to co používá US Army, než používat to co používá USMC, jejíž nejbližší vrtulníková jednotka HMLA má trvalou základnu na východním pobřeží USA.
tomas.kotnour píše:
Navázání životnosti bitevních vrtulníků na těžké transportní by přineslo akorát nutnost současné obměny vrtulníků za 60 mld. Kč.
V čem vidíš problém?
tomas.kotnour píše:
Navíc je zde ještě problém nedostatku pilotů. Plánované omezení provozu Mi-24 může být důsledkem toho, že pro armádu je přínosnější provoz univerzálních vrtulníků než bitevních, a tak pro Mi-24 nebude dostatek pilotů.
Ad nedostatek pilotů
Jestli chápu správně, tak v AČR je 17x Mi-24/35,... asi nejsou všechny v provozu. Myslíš to tak, že souběžný provoz Mi-24/35 a AH-1Z (nebo jiné útočné mašiny) bude znamenat, že v první fázi nedostatek pilotů a ve 2. fázi přebytek pilotů (tj. po vyřazení všech Mi-24/35)?
A domýšlíš důsledek, že při
náhlém přechodu z jednoho typu na druhý tak že (pár roků) by příslušná letka/-y nebyla plně bojeschopná? Bojeschopností nemyslím reálné zkušenosti z ostrého nasazení v "živém" konfliktu... myslím to čemu se odborně myslím říká IOC.
Ad pro armádu je přínosnější provoz univerzálních vrtulníků než bitevních
Já jen upozorňuji, že to byl někdo z MOČR kdo v nynějším kole žádal nejen o nabídku UH-1, ale taky AH-1Z. A právě proto furt kritizuji neschopnost MOČR, že nenaplňuje koncepci (pokud vůbec nějakou koncepci mají).
Pozn. V ozbrojených silách evropských zemí obdobné velikosti jako ČR mají specializovanou bitevní (/útočnou) mašinu, když nepočítáme Hindy: Holandsko, Chorvatsko (myslím Kiowy W.), Řecko. Mimo NATO: Izrael, Jordánsko.
tomas.kotnour píše:
Kouzelnik píše:Ani já si nepřeji, aby se opakoval lapsus s podstřelením odhadu servisních nákladů A-319
MO nejspíše nepočítalo s tím, že Airbusy budou létat o 20% více, než doporučil výrobce.
Myslíš to tak, že 319ACJ jsou v AČR tak nadprůměrně opotřebené, že nadprůměrně kazí? A nejde použít know-how od ostatních provozovatelů/od dodavatele servisu při odhadu servisních nákladů? Připomínám, že v prvním roce 5-ti leté servisní smlouvy se vyčerpalo 40% částky odhadované na 5 let... v prvním roce! tj. v prvním roce by měl být odhad (teoreticky) nejpřesnější. Proto nechápu, že MOČR furt střídá lidi ve vedení. Správně by měli lidi zůstat tam kde jsou, (a např. dostat člověka který je bude kontrolovat, aby opět neudělali fatální chybu) a tito současní lidé by se měli učit ze svých chyb. Nehájím lidi, pokud se prohřeší proti poctivosti nebo se nedaří týmová práce kvůli rozdílným povahovaným osobnostem (=když se pohádají a nevydrží spolu). Hájím právo odborníků udělat chybu a poučit se z ní, tak aby jejich příští chyba stála míň peněz, a tak pořád dokola až po (třebas 10 letech práce ve stejném oboru a ve stejné či obdobné "firmě") budou téměř bezchybní.
tomas.kotnour píše:
Kouzelnik píše:akže proto se kloním spíše k názoru, že taktiku převzít, akorát pro ni nepoužít současné Belly, ale podobné Belly, které USMC používala cca před 5-10 let, tj. AH-1W či UH-1N. A zdůrazňuji, že VELICE by záleželo na ceně. Nejen samotný mašin, ale i zázemí atd. A proto bych se přikláněl k názoru se dívat nejen na UH-1N, ale i na jejich starší sourozence UH-1H (popř. -1D). A zdůrazňuji kupovat to co používají pozemní síly. Např. z tureckých AB-205 resp. UH-1H pouze asi jen 2/3 byly pro pozemní síly. Zbytek byl pro vzdušené síly, čili předpokládám vzdušené síly fungovali/fungují bez střelců, fastrope a netuším do jaké míry jsou ozbrojené.
Takže na úkol, který zvládne jeden či dva UH-1Y, poletí dva nebo tři UH-1N.
V čem vidíš háček? Já pořád upozorňuji že vraky jako UH-1N navrhuji za předpokladu, že bude (velmi) výhodný poměr cena/výkon. Moji kamarádi - fanoušci železnice - mi říkali jak výborný byl nákup ojetých vagonů na dálkové linky - 2 železniční dopravci v ČR nakupovali asi před 8 lety od rakouských železnic, které ojetiny prodávalo neboť si kupovalo nové vagony. Pro srovnání - starý dálkový vagon stál cca 200 až 300 tisíc EUR. Nový vagon (při relativně velké objednávce 50 vagonů tzv. Railjet) stál 2 miliony EUR. Jeden z českých železničních dopravců - Regiojet - postavil svůj byznys právě na starých vagonech (ojetých vranách) a postupně se propracovává k tomu, aby kupoval zánovní. Ale prý Regiojet při svém
nynějším pokusu zopakovat výhodný nákup narazil na problém, že vagony v tak dobrém stavu jako byly rakouské ojetiny za podobně dobrou cenu, tak že takové vagony v Evropě nejsou (buď jsou výrazně dražší nebo jsou ve výrazně horším stavu).
"olétané vrány" pro AČR navrhuji i z dalších důvodů - sice se mi nelíbí žít v zemi, která je šrotištěm pro své okolí. Navrhuji přechodně používat staré mašiny, taky, aby současně s nákupem získala AČR know-how taktiky a know-how servisní údržby (nejen pro AČR,ale i pro místní/evropskou firmu která bude dělat servis pro AČR,... např. ruzyňská dílna Bellu asi není odborníkem na servis H-1, protože to po nich asi nikdo nechce).
Jo, kdyby MOČR postupovalo důvěryhodně a po cca 5 letech výběru pořídilo vrtulníky (na konci éry M. Stropnického nebo v rámci působy K. Šlechtové), tak bych já jako laik věřil, že má hlavu a patu to co dělá MOČR. Ale teďka - když po 5 letech zjistili, že se nabídky jsou mimo poptávku AČR - tak urychleně začali shánět jiné nabídky a vylezlo z toho dost odlišné mašiny. A jak dokážou nynější kolo uzavřít letos? Když minulé kolo trvalo mnohem déle? Že by na MOČR zabrali? Nevěřím. Protože prvotním předpokladem je personální stabilizace. A už má AČR šéfa akvizic (náměstka)? Jak dlouho tu svoji práci dělá? Kolik měsíců? Narážím na spoustu předchůdců D. Koštovala. A ani nevidím, že by pana Koštovala někdo dlouhodobě "stínoval" a po cca roce, dvou jej vystřídal. Ty neustálé výměny lidí, spolu s údajným nepořádkem v procesu akvizic (viz rozhovor Metnara + to co uvedla vyhozená restrukturalizační poradkyně Lieblové - nehájím její odměnu atp., pouze reaguji na její popis nepořádku,...) těžko můžou mít dobrý výsledek