Hans S. píše:Dnešní optikou jen velice těžko můžeme I-16 považovat za obecně účinnější letoun, než jakým byl Hurricane, protože Hurricane se Messerschmittům sice těžko, ale přesto aspoň trochu dokázal postavit. Hurricane dokázal pustit žilou podstatné části bombardovacího letectva a kousal i Messerschmitty. Potenciál a budoucnost I-16 tkvěla v umístění příslušného proužku na směrovku stíhače Luftwaffe.
Dnešní optikou možná.
Optikou roku 1941 nikoliv ... ostatně na tom, že byl I-16 s motory M-62/63 lepší než Hurricane se shodnou všichni piloti co ty letouny létali. Golodnikov přímo uvádí, že po výměně starších I-16 a I-153 za I-16 typ 28 a 29 mohli začít s Bf-109E (což byla v roce 1941 na Severu SSSR nejběžnější verze messeru) jako "rovný s rovným" a ne jen přejít do "obranného kruhu". A že po přezbrojení na Hurricany jim nic jiného než obranný kruh nezbývalo.
A neshodnou se na tom ani protivníci I-16 a Hurricanů na Východní frontě (
jen tam létaly oba typy současně). Jejich vyjádření o tom, že I-16 byl tvrdší soupeř než Hurricane jsem četl. Obrácené vyjádření však nikoliv. Máš nějaké ???
Hurricane pouštěl žilou bombardérům Luftwaffe jen proto, že si na ně mohl díky radaru počkat a zaútočit z výšky ... ideálně v době kdy Bf-109E došlo palivo a musely se vrátit, a nebo je bojem svázaly Spitfiry. Nevíme, jak by se v takové konstelaci osvědčily kanónové verze I-16.
Hans S. píše:Srovnáme-li stroje z roku 1940 (Hurricane Mk.I/Merlin III, Bf 109 E-4/DB 601A, I-16/M-63), pak z hlediska rychlosti vede ve všech výškách Messerschmitt s poměrně bezpečným rozdílem. Pouze v případě použití vysokooktanových paliv a vyšších plnicích tlaků nebyl rozdíl mezi 109 a Hurricanem až tak velký. I-16 s menším či větším odstupem poslední.
Jenže k čemu je ti údaj o vodorovné maximální rychlosti? Nehledě na to, že do výšky cca 3.000 metrů jsou na tom I-16 s M-63 a Hurricane více-méně stejně. Viz výše.
Golodnikov uvádí, že je rozdíl mezi maximální rychlostí a "
bojovou rychlostí" ... tedy průměrnou rychlostí v boji se zahrnutím všech decelerací a akcelerací. Ověřit jeho tvrzení nelze, ale mě to připadá logické.
Hans S. píše:Z hlediska akcelerace (a tedy i stoupavosti) zejména při nízkých rychlostech vedl I-16, při středních a vyšších rychlostech Messerschmitt.
Hurricane byl ve všech výškách s přehledem poslední - chtělo by se dodat.
Jinak bych to rozlišoval spíš dle výšky ... do cca 1.800 m I-16 s M-63 nad touto výškou Bf-109E
Hans S. píše:Výzbroj se srovnává obtížně, všechny stroje to mají hodně jinak. Pokud I-16 nesl dva ŠVAKy, pak byl v tomto směru nejsilnější, pokud jen čtveřici ŠKASů, pak bych na prvním místě viděl Hurricana, uprostřed Bf 109 a nakonec I-16.
Opravdu by jsi viděl Bf-109E-4 se dvěma kulomety a dvěma kanóny (byť MG-FF) jako slaběji vyzbrojený letoun než Hurricana s osmi kulomety puškové ráže? Já tedy ne. Zvláště pak proti bombardérům.
Hans S. píše:Charakteristiky ve střemhlavém letu a především přechod do něj určitě vyhovovaly pilotovi Bf 109 před Hurricanem a pak s odstupem I-16, který pravděpodobně ani příliš dobře neakceleroval a navíc byl velice limitován dosažitelnou rychlostí.
Akcelerace ve střemhlavém letu je u I-16 s M-63 jednoznačně lepší než u Hurricanu a dle jeho pilotů je srovnatelná (shodná) s Bf-109E (
díky poměru výkon motoru/hmotnost).
Celková dosažitelná rychlost je u I-16 samozřejmě nižší než u Bf-109E i Hurricanu ... ale kdy měl pilot možnost v boji tuto rychlost nabrat? Kdy mohl v boji pikovat např. 3 kilometry ???
Hans S. píše:Utaženou zatáčku dokázal díky nízkému plošnému zatížení provést nejsnáze I-16 následován Hurricanem a dále s menším odstupem Bf 109, ten ovšem dokázal udržet celkem vysoký úhel náběhu, byť za cenu skokového růstu aerodynamického odporu v důsledku vysunutí slotů - to vedlo k tomu, že Bf 109 sice mohl zkopírovat velice utažený manévr, ale nemohl v něm setrvat delší dobu.
I-16 s M-63 ... 136 kg/m2 ... doba zatáčky o 360°v 1.000 metrech 16 - 18 sec (dle verze / výzbroje)
Hurricane ... 133 kg/m2 ... doba zatáčky o 360°v 1.000 metrech 20,5 - 23 sec (dle verze / výzbroje)
Bf-109E-4 ... 158 kg/m2 ... doba zatáčky o 360°v 1.000 metrech 23 sec
Hans S. píše:Klonivá rychlost (= křidélka) Hurricanu nebyla nijak dobrá na žádné rychlosti, Bf 109 na tom byl poněkud lépe, klonivá rychlost I-16 v nízkých rychlostech určitě lepší než u soupeřů, při středních a vysokých pravděpodobně naopak.
Pokud je "nízkou rychlostí" myšlena rychlost do cca 400 km/h, pak souhlas.
Hans S. píše:Čitelnost letounu a mezní charakteristiky u Hurricanu byly přívětivé, u Bf 109 znatelně horší, ale stále dobré, u I-16 výrazně méně příjemné, ale nikoliv kritické (jako třeba u P-39).
Je zajímavé, že současní piloti létající repliky I-16 jej považují za bezproblémový letoun a nechápou proč má tak blbou pověst.
Ostatně stejně jako ta P-39, která byla problémová do verze D ... pak už s ní problémy nebyly.
Hans S. píše:Taktické vlastnosti, jako dolet, byly u všech těchto letadel víceméně srovnatelné, všechno je to okolo 500 - 700 km s vytrvalostí kdesi mezi 60 a 120 minutami.
Tady bych naopak řekl, že je na tom I-16 nejhůře. Běžná vytrvalost byla tak 45 minut (
plus zásoba na přistání).
Hans S. píše:Jsou to stejné kategorie letounů, tak by bylo zvláštní, pokud by tomu bylo jinak. Z hlediska komfortu ovládání vedl Bf 109 (tedy pokud měl automaticky ovládanou vrtuli).
Nepopírám, byť je zajímavé, že v SSSR toto uvádí jen zkušební piloti. Ti bojoví tvrdí, že jim to bylo jedno, protože v boji se stejně používalo jen ten nejmenší úhel náběhu a vše ostatní se korigovalo plynem (
tedy pokud se celou dobu "nejelo" na plný plyn).
Hans S. píše:Radiostanice Bf 109 a Hurricanu byly bezproblémové, I-16 je nenosily. Stejně tak zpravidla nenosily kyslík, což je opět poněkud nepříjemné nejen ve výškách nad 4000 m, ale i při déle trvajícím boji třeba ve 2 - 3 km, kde kyslík také nemusel být na škodu.
I-16 typ 28 a 29 měly radiostanice prakticky všechny. Jejich kvalita ale byla tristní a jak píše i Golodnikov, pokud navlhly, byly na nic.
Kyslík nosily všechny I-16 ... samozřejmě, pokud si vzali plné lahve - což platilo u všech typů.
Hans S. píše:Výhled z kokpitu Bf 109 a Hurricanu je (paradoxně) lepší, než u I-16, kde pilot sedí poněkud utopen. Za mě vede Hurricane, který těsně za hlavou nemá tak mohutnou pancéřovou desku, jako Bf 109.
Tady si dovolím nesouhlasit. Naopak u Hurricanu si piloti (sovětští, ostatní nevím) velmi ztěžovali na špatný výhled dozadu (prakticky vůbec) a do stran (silné rámování kabiny). Řekl bych, že zde na tom byly všechny letouny +/- stejně s tím, že každý byl v něčem lepší a něčem horší.
Hans S. píše:No a teď proč byl u VVS I-16 lepší než Hurricane:
Protože když pilot nemá téměř žádnou taktiku, má tak mizerný výcvik, že sotva letí a kooperace spočívá v hesle "zahustíme prostor včelím rojem", pak je I-16 menším a agilnějším cílem, který snáze znovu zaujme pozici. To se sice nemusí zdát jako mnoho, ale přesto je to více, než co v situaci prvního roku velké vlastenecké mohl nabídnout Hurricane. Ostatně on tohle píše i ten Nikolaj Golodnikov.
Toto bych považoval za nepochopení toho, co Golodnikov píše. Ostatně on sám sebe za pilota s mizerným výcvikem a nulovou představou o taktice nepovažuje, a přesto hodnotí I-16 typ 28 za jasně lepší než Hurricane.
Nicméně je pravdou, že jak v roce 1940 tak v roce 1941 po taktické stránce všichni piloti zaostávali za těmi německými. Ostatně RAF plně přijala Finger-four na konci roku 1941 a VVS v květnu 1942 (
některé jednotky na něj přešly až na podzim 1942).
Edit: opravil jsem rozpadlé citace (Hans, 08.10.21 - 13:22)