PALBA.CZ

Že ano. Ta naše Ljubov, holka zlatá, ta se udře.

Musíme ji vyždímat než se nám odstěhuje :

skelet píše:Musíme ji vyždímat než se nám odstěhuje

V Rusku nemaj internet?

Fatale píše:

skelet píše:Musíme ji vyždímat než se nám odstěhuje

V Rusku nemaj internet?

to maj, ale znáš ty časový posuny a hlavně jsem tam dal špatného smajla!

skelet píše:

Fatale píše:

skelet píše:Musíme ji vyždímat než se nám odstěhuje

V Rusku nemaj internet?

to maj, ale znáš ty časový posuny a hlavně jsem tam dal špatného smajla!

A já tu přemejšlel takovou dobu, co má ten smajl znamenat, nakonec jsem dospěl k tomu, že nejspíš nevím něco podstatnýho z vašeho soukromí a proto nechápu

Tohle mě jednou zničí, nu, je pozdě litovat. Odpovídám postupně, od nejstarších příspěvků.

I. Fatale: Také mě to napadlo, že by se dalo sepsat jako vánoční dárek, jen nevím, jak bych to měla zabalit a připojit mašličku s jmenovkou.

II. Pátrač: Aha, nyní již chápu přesný význam spojení vojensko-historický portál. Rusové jsou rozmanití, posoudit to, že se stali tím, čím se stali, je nad rámec mých možností, neznám naši pověst ve všech zemích. Způsobili světu mnoho utrpení, souhlasím, ale mnoho si museli vytrpět i oni sami.

III. Fatale: Myslím, že se o tom už jednou diskutovalo, ale to nevadí. Podle mě záleží na místě bydliště a věku obyvatelstva. Starší lidé věří v Boha po celé zemi, střední generace ve většině případů rovněž. Mladá generace, nové Rusko, se dělí do dvou skupinek: Ve velkých městech se snaží přiblížit západu a kopírují jejich styl oblékání, hudby, víra se u nich postupně ztrácí. Na vesnicích je náboženství stále hluboce zakořeněno, navštívení kostela je jakousi kulturní událostí, na kterou se všichni těší. Mladí nechodí do kina, do klubů, nic takového nemají, tak se těší alespoň do toho kostela. Tipuji, že minimálně mladé lidi víra ztrácí.

IV. Alchymista: Můžu jen souhlasit, pravoslaví je významnou součástí historie a tradic, podílelo se na vzniku státu a sjednocovalo národnostně pestré obyvatelstvo. Je to pro Rusy stará jistota, kterou znají a na níž se můžou ve zmatku moderní doby spolehnout a vědí, že je pořád stejná a hledají u ní odpovědi na své otázky. Pořád se vše motá kolem toho prokletého zvolání Mikuláše I., nejslavnější triády ruských a později i sovětských dějin :"Samoděržaví -Pravoslaví - Národnost".

V. Pátrač: Těch 70 let bolševického režimu to z lidí nejenže nedostalo, ba to dokonce jejich víru mnohdy posílilo. Vězně živila v gulagu víra v Boha, i za obou válek bojovali vojáci za svou vlast, Boha a svého pána.

VI. Alchymista: Víra za éry SSSR hlavně působila na chudé, nerozuměli kolikrát těm velkodušným květnatým projevům ( i pro mě jsou někdy nepochopitelné), ale na Boha slyšeli. Vrcholní představitelé církve měli vazby v NKVD či KGB, myslím, že současný patriarcha Alexej II. má v minulosti šrám s tajnou policí.

VII. Pátrač: Kozáci jsou velmi zvláštní složkou armády a vážně by si zasloužili samostatné téma. Oddanost k víře je jedním ze základních myšlenek jejich způsobu života. Přesto to nejsou typičtí Rusové. Jeden příklad za všechny: Viktora Dudnikova, bývalého důstojníka I. plastunckého kozáckého pluku, přiřadili po studiích na německé důstojnické škole k Ruské osvobozenecké armádě, když se chtěl dostat za svými kamarády do francouzské kozácké jednotky. Na nástupu náhle vystoupil z řady. "Co to děláš! Hned se zařaď!" zavolala na něho stráž. Viktor je zavrtěl hlavou a prohlásil: "Nepůjdu sloužit ke Kacapům ( kozácký výraz pro Velkorusy, východoslovanský národ a předky dnešních Rusů), já jsem kozák."
Statečný voják přežil druhou světovou válku, aby se mu a mnohým dalším Stalin odměnil dlouhými roky v gulazích, deportací na Sibiř či trestem smrti za velezradu. Dnes žije Viktor v rodném Rostově na Donu, léta práce v uranových dolech mu poškodila zrak, pro své okolí je stále zrádce.. Přesto ničeho nelituje a dále se hlásí k tajemnému národu s bohatou historií plnou válek, slavných hrdinských vítězství a utrpení. Je kozák..
Kozáci se považují za samostatný národ, ale Moskva je stále neuznává a odmítá jim přisoudit práva a svrchovanost.. Ani dnes si však nedokážeme Matičku Rus představit bez vysokých mužů ve vlněných pláštích a beranicích z černé kožešiny, pečlivě dbajících na dodržování dávných tradic, kteří do sebe obracejí jednu vodku za druhou a ani se jim nezatřese ruka. Rusko možná dnes o Kozáky nestojí a nepotřebuje je, ale vyškrtnout je ze svých dějin nemůže..

VIII. Pátrač: Možná, že kdybych byla zlatá, šlo by mi to psát rychleji. Ale vyčerpává mě to víc než trénink na kladině nebo hodina šermu, a to už je co říct.

IX. Skelet: Zrovna na Vánoce nebo na začátku ledna se vracím na týden domů, tak rychle ždímej, třeba mě napadne, že tam zůstanu.

X. Fatale: Ten internet tam je, ve většině škol se běžně vyučuje informatika a výpočetní technika, sice jsou to typy Windows 98 nebo nevím jaké, psát maily se z nich dá, ale rezolutně odmítají přehrávat filmy.

XI. Skelet: Časová pásma nejsou rozhodující, v Samaře se čas liší o tři hodiny vzhledem k času platnému v České republice.

XII. Fatale: Ne, se soukromím to nemá společné vůbec nic, nikoho z Palby osobně neznám a navíc si ho poměrně pečlivě hlídám a relativně brzy dávám nezvaným zvědavcům po čumáku. Pár výjimek se našlo, to zase ano..


..

Přes varování jeden "soukromý" dotaz U koho šermuješ ? Předpokládám že v Praze. U Borka Belfína ? Nebo snad v Táboře u Petra Nůska - ARGO Tábor ?
Jo a ještě, ve vláknu POLEMIKA je možná info, na které jsi se ptala - únosy občanů či cizinců z ČR po WWII příslušníky SMERŠ.

Ljubov, rozhodně se po Vánocích ještě vrať, za sebe slibuji, že Tě budu šetřit ... !

Ne, v Praze ne. Upřímně je to takto: se skupinkou podobně šílených studentů v jednom z brněnských parků bavíme veřejnost, nemáme pořádnou výstroj, flerety máme čtyři a ty si ještě půjčujeme.
Náš velitel není profesionál, většinou je to taková hra. Baví nás to, potom si vždy zajdeme na pivo a cvičíme si kromě fyzičky i soustředení.

EDIT: Dobře, já se vrátím. Školu bych rozdělanou nenechala, když mi vypila tolik krve. Šetřit mě nemusíš, je to naopak dobrá motivace podobně jako kritika, nutí mě to něco zlepšovat.

Ljubov a to si představ, že se v minulém století objevil u několika archeologů a historiků názor, že kozáci jsou skutečně pozůstakem jiného národa než jsou Rusové.

Není zbytí, já musím ty Chazary dodělat. Ale o kozácích spíše tedy jejich předcích se jen zmíním abych je demograficky a národopisně zařadil, potom Ti nechám volné pole - až se k tomu někdy dostaneš, tak to bude šupec jak na toboganu.

EDIT: slibuji, že také budu na Tebe velmi hodný Fakt.

I v Brně jsou perfektní šermíři i zbrojíři. Třeba skupina Stará garda a řada dalších, stejně dobrých. A zbrojíř - Jura Andrýsek ? Jeden z nejlepších v zemích Moravských i Českých.
Pokud bys chtěla šerm dělat na úrovni - potom šermířské školy v Táboře. Alespoň můj názor a zkušenost z minulých ( a krásných ) let

Slovo kozák se nejčastěji odvozuje od tatarského slova "kazak" značící banditu, dobrodruha a svobodného válečníka.
Ohledně jejich původu existují dvě teorie. Dle té první jsou potomky poddaných z Ruska, Ukrajiny a Litvy, kteří žili v blízkosti Zlaté hordy a po jejím rozpadu se smíchali s mongolským obyvatelstvem; druhá říká, že jejich předky jsou kočovné kmeny z jihoruských stepí ( Pečeněhové aj.)
První zmínky o Kozácích můžeme nalézt v letopisech, z roku 1395 a 1444, kronikáři je tehdy označili za samostatnou složku armády.
Děkuji za volné pole, ale nevím, jak ho stihnu zaplnit.

Raději ponechám šerm jako zálibu pro odpoledne, vzhledem ke své plánované profesi, bych si žáčky v záchvatu vzteku propíchla ukazovátkem. Ale děkuji za radu, možná někdy. .

Taky to znám z minulosti ale při studování dvou prací námi oběma zmíněného Gumiljova jsem objevil pár zajímavostí, které to dopřesňují a dávají tomu širší historický rámec. Dodělám to tak, abyc to měl hotové až se vrátíš zpátky z domova.

Abys to měla "čerstvé".

Ljubov-Šerm? Tak to už je dlouho........ovšem kdysi jsem se připletl do skupiny, která dělala ranou gotiku, jmenovala se "Rytíři z Rabštejna", sekeru a štít mám ještě pořád doma na zdi

Pátrač: Ještě jsem si vzpomněla na jeden fakt, na který jsem nebrala ohled. Padla otázka, jestli víra, již přinesli Konstantin a Metoděj do Chazarské říše během své misie, byla pravoslavná. Řekla jsem, že předpokládám, že byla. Když do toho zamíchám svůj objev, ztrácím jistotu.
Napadlo mě toto: V 6. století prožila křesťanská víra v Byzancii první vážný rozkol- schizma. Vytvořily se dvě skupiny lidí s různými názory ohledně podstaty Ježíše Krista. Jedna z nich říkala, že je rovněž boží podstaty ( pozdější katolíci) a druhá, že je původně člověk ( pravoslavní). Krize byla zažehnána a po tři sta let nastal relativní klid. V roce 1054 se situaci již nepodařilo uklidnit a vypuklo Velké schizma. Výsledkem bylo rozdělení církve do dvou větví, jak je známe dnes- římská katolická a východní pravoslavná. Misie Konstantina a Metoděje proběhla kolem roku 860 až 863, a to oficiálně pravoslaví neexistovalo. Nabízí se otázka, v jaké ze dvou větví se oba věrozvěsti nacházeli.

Na práci o Chazarech se vysloveně těším, že bych letěla dřívějším letadlem?

Thór: Šerm je pro naši činnost velmi nadnesené označení, které používáme před svým okolím, abychom si dodali nádech vznešenosti a pak se smáli důvěře.
Se sekerou a štítem ve stylu rané gotiky bych daleko nedošla, takový Gimli by si poradil mnohem lépe. Jenom prosím aby z toho nevzniklo téma o šermu. Historický šerm mě baví sledovat, ale netroufám si na něj, lepší je pro mě sportovní, ze zbraní potom bodné- hlavně fleret. Vyhovuje mi, že je lehký a velmi rychlý, vyžaduje notnou dávku soustředění ( to je podobné i v šavli nebo kordu). Ale hlavně je důležité vědět, že je to pro mě zábava a jeden z mála sportů, které mě baví. Rozhodně se nepovažuji ani za průměrného šermíře, natož něco ve stylu Athose, Aramise a spol., kteří jen mávnou a propíchnou naráz tři gardisty.

A tak to jsou mimořádně zajímavé informace. Ljubov Ty jsi poklad. Vidím že se musím podívat ještě jednou do arcibiskupské knihovny za otcem Vladimírem na kus řeči.

Rád starého pána uvidím a rád si sním o tom co jsi napsala popovídám. Takže klidně si zablokuj původně myšlené letadlo, takto budu rád když to dokončím na Silvestra.

Takže, konečně se mi podařilo našetřit si trochu času na toto téma. Chtěla bych poděkovat kolegovi Pátračovi za dobrý nápad a podporu, bez níž bych to nejspíš vzdala. Následující text by měl seznámit s vývojem křesťanství na území Ruska, snad jsem alespoň částečně splnila svůj úkol a tyto informace poslouží k hlubšímu pochopení a porozumění náboženské problematiky, která hraje odedávna jednu z hlavních rolí v ruských dějinách, ať už lidé uctívali kult Dažboga, Peruna; Ježíše Krista či Josifa Stalina..

Ještě jednou děkuji.

L.

Vývoj křesťanství na Rusi
Svatá víra Matičky Rusi

1. O PRAVOSLAVÍ OBECNĚ


Pravoslavný kříž

Pravoslavná (jinak též východní nebo orthodoxní) církev patří mezi větvě církve křesťanské. Je to monotheistické náboženství uctívající Trojjediného Boha – Nejsvětější Trojici (Otce, Syna a Ducha svatého). Velkou roli zastává v pravoslaví Panenka Marie, zvaná Bohorodička.
Základní knihou je Bible- Svaté písmo, a to jak Starý tak Nový zákon.
Svaté obrazy se nazývají ikony, zobrazovaný svatý měl často kolem hlavy svatozář ze zlata a ve tváři asketický výraz, jež měl navádět modlící se ke střídmosti.
Bohoslužby se konají v mnoha jazycích, neexistuje jediný univerzální.
Území vlivu pravoslaví se dělí na patriarcháty, zpravované osobou patriarchy. Hlavní představitel ruského pravoslaví dnes sídlí v Moskvě v Danilovském klášteře, jeho plný titul zní: patriarcha Moskvy a vší Rusi. V dnešní době je to Alexej II.. Mezi všemi pravoslavnými patriarchy zaujímá první a výsadní místo Cařihradský ( Konstantinopolský) patriarcha.
Víra vede lidi ke sjednocení s Bohem, k pochopení, že jen skrze ni vede cesta ke zbožštění pokud budou dodržovat zásady duševní i tělesné pokory, asketického způsobu života, dodržování svátostí a pravidelných modliteb. Upozorňuje, že ne každý je schopen vytrvat a dosáhnout života v blaženosti.
Křesťanství vzniklo krátce po ukřižování Krista, během jeho Nanebevstoupení o Letnicích to svým učedníkům přislíbil. Týž den sestoupil na zem Duch svatý a promluvil k apoštolům v Jeruzalémě.
Víru rozšiřovali apoštolové, jak je popsáno v knize Skutky apoštolů sepsané pravděpodobně svatým Lukášem.
Pravoslaví se opírá o původní Texty svatých otců ( prvních křesťanských spisovatelů) z prvního a druhého století.
V roce 325 se konal církevní sněm v Nikaii a roku 381 v Konstantinopoli ( Cařihradu), během nichž bylo zformulováno tzv. Nikajsko- Cařihradské vyznání, souhrnný spis o dějinách a svatých církve a sjednotil ji v jednu, která se nikdy neměla rozdělit.
V průběhu šestého století docházelo k rozkolům- schizmatům, objevily se dvě teorie chápaní boží podstaty. Podle jedné byl podstaty božské, dle druhé lidské. Rozpory byly nejprve zažehnány, ale roku 1054 se je uklidnit nepodařilo. Vypuklo Velké schizma a církev byla rozdělena na východní pravoslavnou a západní latinskou. Přesto se vznik pravoslaví nedatuje do tohoto letopočtu, jak by se mohlo zdát. Byl to pouze výsledek mnohasetletého zvěšování rozdílů v pochopení víry..
Postupně se tato víra rozšířila do mnoha států, nejpočetnější komunity se nacházejí kromě Ruska v Řecku, Rumunsku, Ukrajině a dalších zemích, které byly součástí SSSR.

Rusové patří do početné skupiny slovanských kmenů, pokud bychom je chtěli zařadit přesněji- do jejich východní větve. Než se dostaneme k počátkům christianizace, vysvětlíme si, jak vypadala situace za dávných pohanských časů, abychom si ujasnili, do jakého prostředí bylo křesťanství přijato.

2. POHANSKÁ RUS A OSÍDLENÍ RUSKA SLOVANY:

O původu Slovanů, jednoho z indoevropských národů, není dosud jasno. Existují dvě verze týkající se jejich příchodu do Evropy. První z nich je považuje za přistěhovalce z neznámých krajin, dle druhé jsou potomky několika středoevropských kmenů. Slované zprvu nepoužívali žádné písmo, proto většina informací, které o nich máme, pochází z per římských a byzantských historiků.
Ze své domoviny ohraničené řekami Visla, Dněpr a Západní Dvina ( též Daugava) se během stěhování národů ( probíhalo ve dvou etapách vymezených přibližně letopočty 375 – 800 n.l.) rozšířili do jižní, východní a střední až západní Evropy. Podle toho se rovněž rozdělili do tří větví - jižní, východní a západní.
Východní Slované, předci dnešních Rusů, Bělorusů, Ukrajinců či Rusínů, osídlují Východoevropskou rovinu sahající od Severního ledového oceánu až na jih ke Kaspickému a Černému moři, kde se musí přizpůsobit odlišným přírodním podmínkám.
Zpočátku žili v rodové společnosti, každému rodu čítajícímu asi šedesát lidí vládl stařešina. Později se jednotlivé rody sjednotily do kmenů vedených kmenovými náčelníky, kterým pomáhala rozhodovat rada starších. Místo mincí zavádějí směný obchod, vyvážejí zejména dřevo, kožešiny a včelí vosk.
Byli velmi zdatnými zemědělci, využívali dvojpolního systému. Svá políčka rozdělili do dvou částí, první oseli obilovinami ( nejčastěji ječmenem, žitem a prosem) a druhou nechali ležet ladem, aby si půda odpočinula. Následující rok se poloviny polí vyměnily. Tento systém se časem ukázal jako nepříliš výhodný, každý rok získávali jen půlku z možného množství naturálií.
Stavěli malé neopevněné osady, skládaly se z polozemnic (chýší čtvercovitého tvaru o rozměrech kolem 5x5 metrů částečně zapuštěných do země).

Slovanské náboženství a jeho původ je dodnes zahaleno rouškou tajemství, většina informací pochází z děl slavných spisovatelů z Byzancie ( Prokopios nebo Iordanos) a z archeologických nálezů. Podobně jako mnohé další národy na počátku středověku vyznávali polytheistické náboženství, uctívali více bohů.
Jejich víra prošla dlouhým vývojem, obohacovala se o vlivy germánských, keltských a iránských etnik.

Pro Slovany byla hlavní příroda, která je obklopovala. Uctívali posvátná místa ve svém okolí, nejčastěji prameny řek, staré stromy nebo kameny. Podle nich se v těchto magických místech usazovali přírodní bohové nebo démoni. Hlavní bohy doplňovaly nejrůznější mystické osůbky, jako například lesní víly a skřítci. Mocným bohům přinášeli oběti ( nejprve zvířata, zemědělské plodiny nebo lidský život; později přešli k vyřezávaným figurkám).
Země a živé organismy vznikly zásluhou dvou hlavních sil- dobra a zla, představovými ďáblem a bohem.
Kromě božstev si Slované mimořádně vážili stromů, vyhledávali ty nejstarší s propletenými větvemi a kořeny. Zvířata považovali za průvodce a vtělení bohů, a to nejen domácí ale i divoká. U východních Slovanů se těšil velké oblibě medvěd, pro Rusy znamenal zakletého člověka.
Nejslavnějšími bohy byli:

Svarog: Bůh Slunce; dárce světla a ohně; stvořitel světa a praotec všech bohů.
Dažbog (Svarožic, Radegast): Svarogův syn; jeden z dalších ochránců slunečního svitu; pozdější bůh války
Perun: Vládce hromů a blesků; vedl lid do válek; sesílal z nebe déšť
Veles: Patron zemědělců; staral se od hospodářská zvířata a jejich pastviny; vládce říše mrtvých
Morana: Bohyně smrti a zimy
Jarilo: Perunův syn; bůh rostlinstva, zemědělství a sexu
Lada: Údajná Perunova družka; symbol krásy, lásky a harmonie

Přes území Slovanů ve východní Evropě se táhly významné obchodní stezky. Řídce osídlené území lákalo četné dobrodruhy. V jižních stepích se koncem šestého století objevují Chazarové, kočovné kmeny ze Střední Asie. Od osmého století expandují na sever, budují obrovskou říši zahrnující téměř celou Ukrajinu a jižní Rusko. Centrem se stalo město Itil, založené roku 737 při ústí řeky Volhy do Kaspického moře.

Ze severu připlouvají v průběhu sedmého století po splavných tocích první vikingské drakkary. Přivážejí bojovné Varjagy, příslušníky švédské větve Vikingů. Varjagové budují dvě významné obchodní stezky: první z nich vedla po Dněpru k jihu k Byzantské říši a druhá vedoucí po Volze je spojovala s Araby. Z překladišť zboží a dopravních uzlů se stala budoucí centra Kyjevské Rusi:
Na severu Novgorod ( protéká jím řeka Volchov; rozkládá se nedaleko jezera Ilmeň, z něhož vedla další trasa obchodních lodí)
a na jihu Kyjev (dnešní hlavní město Ukrajiny na Dněpru přezdívané "Matka ruských měst").

V roce 882 je spojil dohromady varjažský bojovník Oleg, čímž položil základy ke vzniku prvního centralizovaného státu na území dnešního Ruska a Ukrajiny nazvaného Kyjevská Rus. Jejími vládci se stala dynastie Rurikovců, vycházející ze jména severského knížete Rurika, vládce v Novgorodu.
Hlavním městem nové říše se stal Kyjev, byl větší a významnější než Novgorod a vojákům sloužil jako výhodnější stanoviště pro další útoky na Konstantinopol. Vesničané vytvářejí občiny, uskupení rolníků společně rozhodujících o obdělávání půdy a budování nových obchodních cest. Z nejbohatší vrstvy majitelů půdy se vyvinuli bojaři – ruská obdoba šlechty.
Obyvatelé zůstávali věrni svým pohanských rituálům.

3. PRONIKÁNÍ KŘESŤANTSVÍ

MISIE SVATÉHO ONDŘEJE:
Každý, kdo si někdy zaobíral tématikou válečného námořnictva v carském i pozdějším Rusku, se setkal s pojmem Ondřejský kříž. Není to klasický křesťanský kříž, na jaký jsme zvyklí. Jeho tvar je zkřivený, připomíná písmeno X. Podle legendy na něm byl ukřižován Svatý Ondřej, jeden z apoštolů a bratr sv. Petra.
Nabízí se otázka, proč si ho Rusové zvolili jako symbol, odkud se v jejich zemi vzal. Odpověď hledejme v dávné minulosti:
Po ukřižování Krista se apoštol Ondřej ( jeho jméno se v Rusku vyskytuje ve formě Andrej) vydává daleko na východ, aby zde šířil křesťanství. Cesta ho zavedla do oblasti Černého moře, které se nacházelo v říši kmene Skythů. Údajně se měl vypravit lodí po Dněpru hluboko do nitra dnešní Ukrajiny a na místě, kde se nachází dnešní Kyjev, vztyčil dřevěný kříž a prorokoval, že v těchto místech bude v budoucnosti stát slavné křesťanské město. Po mnoha staletích byl na tomto svatém prostranství postaven chrám sv. Ondřeje.
Neexistují žádné historické artefakty, které by jeho přítomnost na Ukrajině dokazovaly. Vědci se domnívají, že je to pouhý výmysl sloužící k posílení moci církve.
Římský císař Nero podpořen svými rádci nutil Ondřeje k obětování římským bohům, ten to rezolutně odmítl a zvolil raději smrt na kříži. Ukřižován byl 30. listopadu ve městě Patras (nachází ze v západním Řecku na poloostrově Peloponés). Šikmý kříž ve tvaru písmene X se stal často používaným symbolem v heraldice, můžeme ho mimo ruského námořnictva nalézt třeba na vlajce Skotska.


Svatý Ondřej

BOJ S BYZANTSKOU ŘÍŠÍ- ASKOLD A DIR:
V nově založeném Kyjevě se usídlila dvojice knížat z Rurikovy družiny - Askold a Dir. V roce 860 vytáhli se svými vojáky na Konstantinopol, která po celá staletí lákala ruské panovníky svým obrovským bohatstvím a mocí a přitom byla tak blízko.. Město se jim však dobýt nezdařilo a museli se stáhnout zpět.
Po uzavření míru vyslal patriarcha Konstantinopole Fotios křesťanskou misii, aby rozšířil oblast vlivu Byzancie. Obě kyjevská knížata novou víru přijala a v roce 864 bylo založeno v Kyjevě biskupství, první kostel byl zasvěcen sv. Eliášovi. Fotios se zasloužil i o rozšíření víry v Bulharsku či Chazarské říši, pro pravoslavné věřící je mimořádně uctívaným a obdivovaným světcem.
Roku 882 se střetl Varjag Oleg, nástupce knížete Rurika, s Askoldem a Direm v bitvě u Kyjeva, porazil je a nechal posléze zavraždit. Jejich ostatky jsou dodnes uloženy na pravém břehu Dněpru, v místech, kde byli zabiti. Když se Oleg dostal do Kyjeva, zastavil pronikání křesťanství a upřednostnil slovanské tradice.

PŘÍBĚH KNĚŽNY OLGY:
Po Olegově smrti v roce 911 nastoupil na knížecí trůn Igor, údajný syn velkého Rurika. Vzal si za manželku dvacetiletou Olgu z Pskova, narodil se jim syn Svjatoslav.
Po neúspěšném pokusu dobýt Konstantinopol vytáhl kníže Igor proti kočovným kmenům z jižních stepí. Část národa Pečeněhů donutil, aby se přidala k jeho vojskům a vyrazil s nimi roku 944 zbořit konstantinopolské hradby a pomstít se pyšným panovníkům Byzance. Válka skončila podpisem další mírové smlouvy, obdobné té, které dosáhl Oleg, jenom práva ruských obchodníků byla oslabena, museli platit za vstup do měst vysoké clo.
V roce 945 se rozjel vybírat daně k národu Drevljanů, ale místní vládce Mal ho nechal zavraždit. Novým knížetem se měl stát Svjatoslav, ale byl příliš mladý. Sněm se usnesl, že se Olga stane jeho regentkou a bude ho zastupovat během státnických povinností.
První starostí ruské kněžny byli Drevljané. Toužila pomstít manželovu smrt. Mal vyslal do Kyjeva poselstvo s nabídkou k sňatku, ale Olžiny stráže je pochytaly a nechaly zaživa pohřbít do země. Druhý Malův pokus dopadl podobně, posly dali upálit. Poté se kněžna Olga vypravila za Drevljany osobně. Pozvala je do svého ležení, během hostiny opila a poté je její sluhové povraždili.
Do své družiny přijala Olga i několik křesťanů a seznámila se s nimi a jejich tradicemi. Zaujal ji klidný, ctnostný život, jaký vedli. Uvědomila si, že krvavými činy ho nedosáhne a svolila k přijetí křtu. Stala se tak první ženou v Rusku, která byla pokřtěna. Víra v Krista se jí natolik zalíbila, že nechala na oslavu Ježíše a jeho učedníků vystavět řadu chrámů, například chrám svaté Sofie v Kyjevě nebo kostel Nejsvětější trojice v Pskově.
Přesvědčovala syna Svjatoslava, aby se také nechal pokřtít, ale ten odmítl. Do konce svého života se snažila šířit i v nejzapadlejších vesnicích milovanou víru a navštívila několikrát Konstantinopol. Za svou vytrvalost při šíření křesťanství a oddanost víře byla později pravoslavnou církví označena za svatou.

SVJATOSLAVOVA TAŽENÍ:
V roce 955 vystřídal svou matku na trůnu Svjatoslav, který na rozdíl od ní nikdy křesťanství nepřijal. Byl velkým zastáncem expansivní politiky. Vydobyl území Balkánského poloostrova, oblast kolem Černého moře a povodí řeky Volhy. Úspěšně bojoval též s Bulhary.
Roku 965 zahájil své velké tažení na Chazarskou říši. Podařilo se mu nepřátele porazit, hlavní město Itil dobýt a vypálit známou pevnost Sarkel. Na troskách spálených cihel nechal zbudovat novou pevnost pojmenovanou Bílá věž. Lokalizuje se na levý břeh dolního toku řeky Don. Vykopávky byly nalezeny ve městě Cimljanska, které bylo roku 1952 zatopeno stejnojmennou přehradou. Zachovala se část věže, vysoké asi 10 m a široké 3, 75 m. Tento úlomek původního opevnění tvoří dosud jedinou objevenou památku Chazarské říše, možná by byly nalezeny i jiné pozůstatky, ale sovětský režim upřednostnil zdroj vody.

Tradiční přátelské vztahy s Byzancií vzaly za své, touha po moci dohnala knížete k riskantnímu útoku na téměř nedobytné město Konstantinopol. Válka skončila uzavřením mírové smlouvy v roce 971. Přestože vyznával stranou víru, nezabránil šíření křesťanství. Zemřel roku 972, zabili ho Pečeněhové.
Otázka oficiálního přijetí nové víry však doslova visela ve vzduchu..

4. DEFINITIVNÍ PŘIJETÍ VÍRY:
SVATÝ VLADIMIR I. :
Po dlouhých bojích o trůn zvítězil Svjatoslavův nemanželský syn Vladimir. Porazil své znesvářené bratry, obsadil Smolensk, Novgorod a Polock. Své vítězné tažení zakončil v Kyjevě, v němž ho korunovali Vladimirem I. Svjatoslavičem.
Vzdělaného panovníka záhy požádal byzantský císař Basileios II. Bulharobijce o pomoc, v jeho armádě došlo ke vzpouře a na základě několika uzavřených smluv o vzájemné podpoře požadoval ruské vojáky. Vladimir vyslal asi šest tisíc bojovníků a povstání bylo úspěšně potlačeno. Za odměnu přislíbil Basileios knížeti ruku své sestry, princezny Anny Porfyrogennéty. Jedinou podmínkou bylo, že se Vladimir zřekne svých ostatních manželek a nechá se pokřtít. Knížeti se zprvu nechtělo opustit známé zvyky, ale uvědomil si, jakou má víra Byzantinců moc a pochopil, že by mu mohla pomoci sjednotit národnostně pestré obyvatelstvo a centralizovat stát.
Roku 988 se vladaři sešli ve městě Chersonesos na jižním Krymu, s pokřtěním Vladimira se do Ruska začíná šířit kromě víry i byzantská kultura.
Po svém návratu do Kyjeva vyhlašuje kníže boj všem pohanským tradicím. Aby se mohlo křesťanské náboženství snadněji šířit mezi lidem, zřizuje funkci metropolity –nejmocnějšího kněze na Rusi se sídlem v Kyjevě. Obyvatelstvo, které odmítalo víru přijmout, k tomu bylo dříve nebo později donuceno.
Vladimir nechal nejprve pokřtít všech dvanáct svých synů a přední bojary své družiny. Dřevěné sochy staroslovanských bohů nechal hodit do Dněpru a na druhý den pozval všechny rodilé Kyjevany, aby přišli se svými rodinami k řece, jinak riskují nelibost panovníka. Zvědavé lidi nahnal do řeky a donutil se vykoupat. Pravoslavní kněží z Byzancie se přitom modlili.
Liturgickým jazykem ustanovil staroslověnštinu, na některých místech se kázalo v řečtině nebo gótštině ( Gótové jsou jedním z germánských národů. Pocházeli původně ze Skandinávie, proto byl jejich jazyk podobný řeči Varjagů, kteří tak náboženství snadněji porozuměli). Texty se psaly cyrilicí, z níž se později vyvinula azbuka. Kníže založil řadu kostelů a klášterů, mezi nimi vynikal komplex v autonomní řecké republice Athos.
Aby zajistil svému lidu co nejširší okruh vzdělání, nabídl mu i jiný pohled na pravoslaví než byl ten byzantský. Z blízkého Bulharska si pozval řadu misionářů a šířitelů víry. Existuje i varianta, že Rusko přejalo víru od Bulharů, vyskytuje se například v Jakimovově letopise, nicméně to nebylo nikdy prokázáno.
Vladimirův příběh je popsán v knize Karla Havlíčka Borovského- Křest svatého Vladimira.
Zemřel v roce 1015, dodnes je Rusy uctíván jako svatý Vladimir..

5. UPEVNĚNÍ VLIVU CÍRKVE:

ŠÍŘENÍ VÍRY:
Víra proletěla mezi obyvatelstvem rychlostí blesku, napomáhala tomu i samotná knížata. Bylo nutné naučit rolníky a řemeslníky věřit v Boha, aby se předešlo vzpourám. Museli pochopit, že se budou muset řídit božskými zákony, jinak budou potrestáni. Mocným nešlo o to, jaké je boží jméno, hlavně, že nějaké měli a mohli ho využít pro zklidnění lidu.
Hlavním představitelem ruské církve byl Metropolita kyjevský, který byl podřízený patriarchovi Konstantinopole.

Každý nastupující panovník nechal vystavět honosný svatostánek, aby dokázal lidu svou oddanost církvi a byl mu vzorem. Známé kostely vystavěl Mstislav Veliký ( vládl od roku 1125, nastoupil po smrti Vladimira II. Monomacha)- mezi nejvýznamnější patří katedrála sv. Mikuláše vyzdobená freskami v Novgorodu či kostel Nanebevzetí Panny Marie v Podilu ( Podil se nachází na Ukrajině při řece Dněpr).

Během období mongolské nadvlády, kdy byla většina Rusi ovládána Zlatou Hordou a oddělovala se od vyspělé Evropy, církev neuvěřitelně prosperovala.. Od roku 1270 nemusely církevní stavby platit Mongolům daně a z ušetřených peněz se stavěly nové svatostánky a nechávaly se bohatě vymalovat. Kostely se stávaly pro obyvatelstvo nepostradatelnými, sbírali v nich útěchu a hledali naději.

PŘESUNUTÍ SÍDLA METROPOLITY:
Doposud sídlil metropolita v Kyjevě či Vladimiru. Od 14. století sílil vliv Moskvy-byla lépe chráněna před nájezdníky a sjížděli se do ní obchodníci. Kolem roku 1320 přemístil kníže Ivan I. Kalita sídlo metropolity právě do Moskvy, kde mu nechal zbudovat nové kostely jako třeba chrám Nanebevzetí Panny Marie a Archandělskou katedrálu (v ruštině Архангельский собор), v níž byli pohřbeni téměř všichni slavní moskevští panovníci- kromě Ivana I. Kality též Dmitrij Donský či Ivan IV.).

Změnil se i jeho titul, jež nyní zněl: Metropolita Kyjeva a celé Rusi.

V roce 1448 se ruská církev osamostatnila a zbavila se nadvlády Konstantinopole (stále však nebyla samostatným patriarchátem). Znamenalo to ale, že si mohli svobodně volit své představené, budovat a světit nové kostely, aniž by se museli ohlížet k Byzantincům, zda- li souhlasí. Samostatnost víry přispěla k sebevědomí a hrdosti věřících a zasloužila se též o označení Moskvy Třetím Římem.

TŘETÍ ŘÍM- MOSKVA:
Dalším knížetem, kterého je dobré zmínit v souvislosti s pravoslavnými dějinami, je Ivan III. vládnoucí mezi lety 1462 až 1505. Vzal si za ženu Zoju Palaiologovnu, neteř posledního byzantského císaře Konstantina XI.. Svatba se konala roku 1472, Ivan během obřadu přijal původem byzantský znak dvouhlavého orla a umístil jej na památku do znaku ruského, aby dokázal, jak si země své ženy váží. Tento symbol je dodnes státním znakem Ruské federace. Spolu se znakem přešla na Rus i teorie Třetího Říma.

V roce 1453 dobyla osmanská vojska Konstantinopol, čímž způsobila zánik staleté Byzantské říše. Sultán Mehmed II. Dobyvatel získal titul římského císaře. Ale protože byl člověkem nekřesťanského vyznání, nemohl tento titul užívat, proto vymysleli teorii, že označení Řím přejde do Ruska. Konstantinopol byla založena jako druhý, lepší Řím, když ten na Apeninském poloostrově ztratil své výsostní postavení. Inu, a když Rusové přejali křesťanství z druhého Říma, tak Moskva se stala Římem třetím, ochráncem nejčistější víry na světě. Mezi lidem kolovala tato pověst, již měl mnich Filofej sdělit caru Ivanu IV. :
"Храни и внимай, благочестивый царь, тому, что все христианские царства сошлись в одно твое, что два Рима пали, а третий стоит, четвёртому же не бывать." ( přibližný překlad do češtiny zní: "Chraň i vnímej, blahoslavený care, že všechna křesťanská carstva se sešla v jedno tvé, dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého nebude.").

VZNIK SAMOSTATNÉHO MOSKEVSKÉHO PATRIARCHÁTU:
Roku 1589 posílil konstantinopolský patriarcha moc víry v Rusku tím, že založil pro ruské země samostatný patriarchát.
Velkou ránu zasadil pravoslaví rok 1596, kdy se území západní Ukrajiny (tradičně vystaveno vlivu katolického Polska) připojilo k západní katolické církvi. Ztrátu části říše nesla církev velice těžce, ale její vliv mezi lidmi a obrovskou moc to ohrozit již nemohlo, na to bylo příliš pozdě.

Jestli by byl zájem, mohla bych pokračovat až do současnosti.

O zájmu nepochybuj a piš, piš!
Teď to jdu prolouskat

Ljubov Ty jsi opravdu zlatíčko. To je nádhená práce. A to pokračování bez dalšího pobízení vypracuj.

Velmi zajímavé, podrobné. Já si to večer přelouskám ještě jednou. Napadlo mě pár otázek - nemyslela sis, že to tak nebude, viď - a abych je přesně formuloval, tak si tu práci potřebuji vstřebat.

Opravdu krásná práce.

Nemyslím si nic, ale počítám se vším..

Mohla bych na tuto část navázat, pokračování by se tedy týkalo: zopakování příčin rozkolu v 17. století, zavedení Nejsvětějšího synodu Petrem I. a vývoji církve od pádu Ruského impéria, roku 1917/1918, přes SSSR ( s kulty osobnosti diktátorů) po dnešní dobu a sjednocení církve zásluhou Putina.