Pop píše:Raněný pilot je pro velitele letecké jednotky také ztráta. Rozhodně se většina raněných léčila několik týdnů. Mnozí prožili silný duševní otřes a nemalé procento jich bylo posláno na rehabilitaci do léčeben Luftwaffe. Tím se prodloužila doba mimo aktivní létání a takového pilota je nutné dostat do kondice, než jej pošlou do válečné vřavy. Samo, nedělám si iluze o délce a kvalitě znovuzískání návyků, když Říše neměla dostatek paliva ani pro operační jednotky. Chtě - nechtě, je třeba takové piloty považovat za vyřazené z boj. činnosti, ač jen dočasné. Musíš, tedy, přičíst ke 24,1 padlích ještě podobné číslo raněných.. A není zde započten výsledek RAF., protože stále hovoříme o akci 8. a 15 AF.
Zraněný pilot je takový pilot, který je zraněný - ale nevíme jak a hlavně na jak dlouho
. Pokud si přečteš detailně třeba deník JG 26, který je unikátní a naprosto skvělý právě díky kvantu syrových dat, pak si uděláš dobrý obrázek o tom, kdy se zranění piloti vraceli zpátky a za jak dlouho se případně chytili. Takový Walter Krupinski (ano, je to trochu extrém) byl za války veden jako 5x zraněný. 5.7.1943 si například zlomil lebku. Ve vzduchu byl za 6 týdnů. Jindy šel do vzduchu po pár dnech. Někdy třeba okamžitě. Údaje o zraněných jsou šíleně zavádějící - kolikrát se zraněný pilot dostal do vzduchu hned na další akci své jednotky. Samozřejmě se najdou piloti, kteří se vrátili třeba po mnohaměsíčním léčení, nebo se nevrátili vůbec, ale těch je spíše zlomek.
Pop píše:JG 26 patřila k nejlepším jednotkám stíhačů Luetwaffe. V jejích řadách létalo mnoho ,,expertů", většina letek měla ve výzbroji moderní vrtulové stíhačky.
Ano, říká se, že patřila k nejlepším jednotkám Luftwaffe
. Ale ona se říká spousta věcí a občas to třeba není tak docela pravda. V každé z té "SILNÉ JEDENÁCTKY" eskader (JG 1, 2, 3, 5, 26, 27, 51, 52, 53, 54, 77) bylo značné množství výjimečně úspěšných Experten.
JG 26 měla ve výzbroji stejně moderní letouny, jako ostatní jednotky. Snad s tou výjimkou, že jako první měli ve výzbroji Fw 190 A (po částečném přezbrojení JG26 je obdržela JG2, dále JG1, JG51, JG54...). To bylo dané především přítomností dvou pilotů pocházejících z JG 26 při vývoji tohoto stroje. Je ale holý nesmysl, že by tato jednotka byla vybavována nějak moderněji a lépe, nežli ostatní skupiny.
Pop píše:JG 77 nebyla tak slavná jako JG 26, ale nepatřila mezi průměrné jednotky. Už jen to, že její III. Gruppe náležela 1/2 sestřelů zaznamenaných německými stíhači v této oblasti při obraně ropných polí. Uvedl jsem zde tuto skupinu proto, že nepatří mezi nejslavnější, ale není průměrná. Nesmíme opomenout, že JG 77 kryla ústup vojsk OSY z Afriky.
JG 77 je dle všech měřítek průměrnou jednotkou Luftwaffe. Myslíš snad, že je lepší, než některá z těch uvedených mnou výše? Proč? On reálný důvod skutečně neexistuje. JG 77 operovala většinou v oblastech méně atraktivních a méně popisovaných, než jiné jednotky (podobně jako JG 5 či JG 53). Snad úplně každá stíhací jednotka Luftwaffe kryla někdy nějaký ústup Wehrmachtu - a je celkem jedno, jestli to byla JG 2 nad Ardenami, JG 54 nad Kuronskem, nebo třeba JG 52 nad Krymem.
Abychom mohli posoudit úspěšnost III. Gruppe JG 77 nad Rumunskem, museli bychom znát jejich podíl na akcích. To, že udělali 50% z úspěchů obrany tamní oblasti může klidně znamenat to, že tam prostě jejich skupina měla 50% podíl na obraně. Nebo mohla mít třeba 30%, nebo 70% - je to jedno. Samotné číslo ale neřekne vůbec nic. Rumunsko, ač významné, nebylo v porovnání se západem v roce 1944 nikterak exponovanou oblastí.
Pop píše:Pokud mne paměť neklame, francouzské stíhací eso PIERRE CLOSTERMANN uvedl v knize ,,Velký cirkus" tuto větu: ,,15 až 20% německých stíhačů byli skuteční mistři svého řemesla, okamžitě jste je ve vzduchu poznali, ostatní nestáli za moc." Není to přesná citace, ale význam je stejný. Drtivá většina mladých německých letců procházela v r.1944 zkrácenou leteckou osnovou a k jednotkám přicházeli asi se 150-ti hodinami celkového náletu. Pokud bylo letové počasí, průměrná životnost takového stíhače nepřesáhla 10 dnů. Potom bychom měli považovat údaj 50 padlích či raněných pilotů v den velkého náletu na západním bojišti ve druhé polovině r. 1944 za odpovídající.
Tak předně Clostermann je sice autor čtivý, ale zavádějící. Je nutné si uvědomit, že on popisuje především pocity, nesnaží se dělat nějaký historický rozbor. Jako zdroj informací je z velké části zcela nepoužitelný (byť poslední vydání jsou na tom stále lépe a lépe, ale kdo ví jak dlouho po Clo-Clově smrti budou vznikat "opravy").
50 padlých či raněných pilotů za den je ohromné množství, ale jistě reálné. Jenže pouze v den, kdy se spojí dohromady více negativních faktorů. Rozhodně se nejednalo o nic pravidelného.
Pop píše:Pokud šlo o sestřel docílený třeba Barkhornem či Marseillem, rozhodně takové caviky nenadělali a pracovali s údaji pilotů ze skupiny.
Systém ověřování sestřelů byl platný plošně. V případě zájmu mohu zaslat dokumentaci, kterou musel pilot a Katschmarek při žádosti vyplnit. Nikde jsem neviděl nějaký nástin, že by Experten měli mít nějaké úlevy při ověřování proti ostatním pilotům. To by ostatně nedělalo ve skupině dobrou krev.
