Americké letouny pro Česko. Co F-35 umí a proč je těžší spočítat, zda se nám vyplatí, než je najít na radaru
Záměr ministerstva obrany vyjednávat přímo s USA o nákupu 24 letounů F-35 spustil lavinu spekulací a úvah o ceně. Logicky, protože stroj z dílny zbrojovky Lockheed Martin provází pověst naprosté technické špičky. Co se vlastně Česko snaží koupit? A stojí to za to?
00
16
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Veřejná debata o vládním plánu pořídit pro české letectvo nejmodernější bojové letouny na světě, americké F-35, se od oznámení záměru nese ve dvou rovinách: zdůrazňování novosti, schopností a modernizačního potenciálu letadla na jedné a obav z vysoké ceny a medializovaných technických problémů na druhé straně.
Obě roviny mají jedno společné: média ani veřejnost prakticky nemají jak seriózně posoudit míru jejich pravdivosti.
Není to výmluva. Nikdo neumí jasně říci, jaké válečné konflikty v Evropě za horizontem let 2030, 2040 či ještě dále nastanou a jak se v nich různé typy letadel osvědčí. (Málokdo ještě v půli roku 2021 správně odhadoval vývoj na Ukrajině za pouhých pár měsíců.) Debata o bojových letounech je debatou o předvídání hrozeb a rizik a o obhájení výdajů přiměřených na jejich zvládání.
[ TIP: Souhrn dne podle redaktorů Deníku N. Odebírejte Pointu N s výběrem nejdůležitějších událostí dne s odkazy na zajímavé texty. ]
Historické přezbrojení českého letectva
Místo dosavadních 14 pronajímaných švédských letounů JAS-39 Gripen ve verzích C (jednomístná) a D (dvoumístná) má Česko nakoupit a po roce 2029 provozovat 24 amerických stíhacích letounů F-35A. Sloužit mají až 40 let.
Kabinet Petra Fialy je chce koupit metodou vláda–vláda, bez výběrového řízení.
Rozhodlo utajované vojenské doporučení ze strany armády, které dalo přednost před jinými návrhy, například pořízením modernizovaného JAS-39 Gripen ve verzích E a F (dvoumístné).
Co by se muselo stát, aby nákup získal širokou podporu veřejnosti? Přibližně toto: vláda a armáda o něm budou otevřeně komunikovat, vysvětlovat ho, neobjeví se žádná skandální odhalení o utajených schůzkách s lobbisty, nahrávky ani nenadálé nárůsty ceny (poté co bude avizována).
Aby se nákup stal toxickým, stačí, aby se děl pravý opak. Půjde to tím snáze, bude-li se Česko potýkat s ekonomickými problémy a nedostatkem peněz nebo jejich nerozumnou dělbou například ve školství, zdravotnictví či sociálních službách.
Že je vojenské doporučení utajované, přitom dává smysl. Vojáci určitě porovnávali i data, za která by v Moskvě či Pekingu platili zlatem. Logické je i to, že vláda neříká cenu, o níž bude teprve jednat.
Kabinet ovšem zároveň po médiích i veřejnosti chce důvěru, že doporučení od vojáků je správné a že smlouva, kterou má ministryně obrany Jana Černochová (ODS) do října 2023 s americkou stranou vyjednat, bude vyjednaná dobře.
Pokusme se tedy vnést trochu světla do záplavy „zaručených“ čísel, kolik co stojí, do podoby současného i budoucího válčení ve vzduchu, a zkusme onen riskantní odhad ceny rozepsat a vyčíslit v kontextu, stejně jako nejrůznější vlastnosti letadel, o nichž nyní debatuje i laická veřejnost.
Když názvosloví z bitvy o Británii nestačí
Co je tedy F-35 za typ bojového letadla? Rozhodně ne čistá stíhačka, rozhodně ne bombardér: se základním historickým dělením z doby (například) druhé světové války dnes nevystačíme.
Pořád je to malý jednomístný stroj, určený mimo jiné ke stíhání letadel a vzdušnému boji. Patří ale mezi víceúčelové letouny, podobně jako americká F-16, švédský Gripen nebo řada dalších, schopných i útoků na pozemní cíle, průzkumu nebo třeba elektronického boje, tedy například rušení radarů či komunikací.
Dříve to tak nebylo, státy běžně provozovaly mnoho specializovaných typů letadel. Jenže s miniaturizací techniky a jejím zdražováním se ukázalo jako levnější provozovat méně typů, tedy právě víceúčelové nadzvukové stroje. Levnější, ale ne levné: bojové letouny jsou vždy drahá záležitost.
Jen pro úplnost, i víceúčelovost má své meze, a tak existují i jiné typy bojových letounů: stíhačky čistě pro vybojování vzdušné nadvlády, bitevní letouny k útokům na pozemní cíle na frontě či bombardéry.
I jejich role se mění: Česko například počítá s tím, že roli bitevníků L-159 kolem roku 2035 převezmou bojové drony. Část úkolů bombardérů zase převzal nový vynález lidstva, jak se vzájemně zabíjet: řízené střely, schopné na rozdíl od bombardérů pronikat obranou nepřítele dál, účinněji a ničivěji. Přesně tak to nyní dělá Rusko na Ukrajině.
Vzdušný boj ve 21. století
Ve více i méně zasvěcených debatách o využitelnosti toho kterého letounu pro Česko platí jednoduché pravidlo: čím úporněji někdo servíruje jasně znějící argument pro či proti F-35 jako nezpochybnitelný, rozhodující a bez žádného „ale“, tím pravděpodobněji vojenským letadlům nerozumí.
O americké stíhačce se například říká, že hůř manévruje, což dokládá její porážka v jedné simulaci ze strany mnohem starší F-16, či to, že má nižší udávanou maximální rychlost než starší stíhačky.
Obojí je pravda, jenže například podle této sedm let staré důkladné studie o historii i budoucnosti vzdušných bojů ani na jednom až tak moc nezáleží.
Studie uvádí, že například v letech 1970–1979 ještě 90 % letadel bylo jinými letouny sestřeleno zezadu (palubními kanony nebo řízenými střelami naváděnými na teplo motoru) – šlo tedy o takzvaný manévrový boj, obratnost letadel, šikovnost pilotů a schopnost dostat se za soupeře. Ovšem v letech 1990–2002 už 90 % sestřelů připadalo na řízené střely odpalované na velkou dálku (za hranici viditelnosti) nebo aspoň z libovolného směru, bez potřeby prudce manévrovat.
F-35 umí odpalovat řízené střely, aniž potřebuje mít cíl přímo před sebou. Analytik a veterán námořní pěchoty USA Alex Hollings poznamenal, že simulaci s F-16 tehdy prohrála i proto, že tuto výhodu nepoužívala.
A co udávaná rychlost Mach 1,6, tedy „pouhý“ 1,6násobek rychlosti zvuku? V první válce v Zálivu strávila americká letadla v rychlostech vyšších než M 1,03 přesně změřený čas: celkově v součtu všech letadel činil nula sekund. O co nejvyšší rychlost stíhaček šlo totiž spíš v době, kdy hlavní hrozbu představovaly bombardéry.
Britský letoun F-35 Lightning II. Foto: RAF
U stealth letounu navíc velmi vysoká rychlost znamená i to, že se mu třením o vzduch rozpalují hrany křídel tak, že pro moderní infračervené senzory už není až tak neviditelný. Letět výš, kde je vzduch řidší, nepomůže: je tam chladněji, takže rozpálené hrany křídel jsou kontrastnější, a infračervené vyzařování se tam lépe šíří.
Tři zmíněné příklady mají ukázat prostou věc: některé „nezvratné internetové pravdy“ mohou sice být v jádru pravdivé, vždy tam však je nějaké to „ale“.
Jak funguje technologie stealth: Radar vysílá elektromagnetické paprsky, které se odrážejí od pevných ploch zpět k němu. Obtížně zjistitelná letadla (dnes už i některé lodě a řízené střely) jsou záměrně tvarovaná tak, aby se radarové paprsky neodrazily zpět, ale rozptýlily se do stran. K tomu mají na povrchu speciální pohlcovací vrstvu, která odrazivost ještě snižuje. Součástí konceptu je i snaha, aby stroje vyzařovaly co nejméně elektromagnetických signálů.
Se zvýšením dosahu radarů i řízených střel daleko za hranici viditelnosti a se stealth technologií prošly vzdušné boje technologickou revolucí. Zastánci F-35 soudí, že vzdušná síla bude i v budoucnosti opřena o dokonalý obraz bojiště, perfektní spolupráci všech letadel i pozemních sil díky sdílení senzorových dat a praktické nezjistitelnosti letadel, která se oblohou spíše plíží, než aby jí hřměla – a díky tomu budou střílet jako první.
Letecký expert Tomáš Soušek pro Právo namítá, že může dojít i k překonání technologií stealth, například pomocí rozšíření takzvaných multistatických radarů. Jiní odborníci zase upozorňují, že je potřeba správně je rozmístit, aby to fungovalo, což nemusí být ve válce jednoduché.
F-35 každopádně provozuje deset zemí, další čtyři je mají objednané a šest o nákupu vyjednává. Gripeny provozuje šest států (z toho verzi E/F si pořizují dvě) a od doby, kdy je na trhu F-35, si je neobjednal žádný další. Řada zemí o nich uvažuje, zpravidla menších, chudších či dostatečně vzdálených od technologicky vyspělých protivníků.
Přečtěte si také
Přezbrojení století. Místo gripenů získá armáda nejmodernější F-35, prorezlá „bévépéčka“ nahradí Švédové
Americký a nyní i exportní úspěch F-35 je historickým úspěchem i ziskem zbrojovky Lockheed Martin, která měla ve správnou chvíli nejlepší kombinaci know-how, ostrých loktů, vlivu v USA – podle kritiků až příliš velkého – a váhy americké diplomacie v zádech.
Gripenů v nových verzích E/F se zatím vyrobilo jen málo a objednaných jich je něco přes sto. Letounů F-35 už je vyrobených přes 800, ročně jich sjede z linky 140, objednávky jsou na mnoho let dopředu.
Česká otázka
Na českém generálním štábu zvažovali pro budoucí vyzbrojení letectva sedm strojů ze čtyř zemí. Favority ovšem byly jednomotorové stroje – velmi zjednodušeně řečeno Gripen kvůli kontinuitě a F-35 hlavně kvůli síle.
O F-35 se totiž říká, že to je letadlo dobré hlavně na válku s Ruskem či Čínou a že na jiné úkoly je zbytečně luxusní. Právě Rusko, může znít protiargument, ale jako jediné v Evropě ve 21. století podněcuje či rozpoutává agresivní války. Dodací lhůty objednaných letadel nejsou krátké, bývají kolem pěti až deseti let, kupovat je pouze když vyvstane hrozba, tak není schůdné řešení.
Potenciálně rizikový je například scénář, kdy USA přestanou věnovat velkou pozornost Evropě (ať už po znovuzvolení Donalda Trumpa a odchodu USA z NATO, nebo kvůli soupeření či případnému konfliktu s Čínou). Evropské státy budou potřebovat dost sil, buďto aby odradily ruské vedení od výbojů například do Pobaltí, nebo aby jim dokázaly čelit.
Další riziko může představovat Afrika a konflikty v ní, včetně mezistátních, které mohou rozpoutat migrační a uprchlickou vlnu do Evropy.
Seriózní veřejná debata o možných krizových scénářích ale v Česku příliš neprobíhá.
Tradované omyly (i pravdy) ohledně F-35
„Jejich nefunkčnost dokazuje nedávné uzemnění celé flotily v USA.“ (Omyl. Letadla různých typů jsou poměrně často uzemněna, když je na nich zjištěna závada. Zde se týkala jedné z pyropatron odpalujících sedadlo s pilotem při katapultáži, závada byla objevena u tří z 2700 sedadel.)
„Jsou zcela neviditelné/nezjistitelné.“ (Omyl. Detekuje je například radar pracující na nízkých frekvencích, který ale nedovede z principu přesně navést řízenou střelu. Pasivní sledovací systémy jsou stavěné tak, aby viděly letadlo, které vysílá nějaký vlastní signál, ale stealth letouny se snaží toto vysílání minimalizovat.)
„Zaplatili jsme gripeny, které ještě zdaleka nejsou na konci životnosti. Nedává smysl se jich zbavit.“ (Spíše omyl. Česko nezaplatilo celou cenu gripenů, ročně si platí jejich pronájem. Informaci, že Stockholm nabídl Praze bezplatný převod stárnoucích gripenů, ministerstvo obrany popírá.)
„Oproti jiným strojům má F-35 malou nosnost zbraní.“ (V podstatě pravda. V tuto chvíli unese v šachtách uvnitř trupu čtyři řízené střely a pracuje se na vylepšení, které zvýší kapacitu na šest. Letoun umí nést řízené střely i pod křídly, ovšem tím se připravuje o zásadní výhodu obtížné zjistitelnosti.)
„Je spíš na útok než na obranu.“ (Omyl. Obtížná zjistitelnost letadla nijak nerozhoduje o tom, která země je útočníkem a která obráncem. A pro úspěšnou obranu je třeba umět ničit cíle i na území protivníka, případně nepřijít o letadla v prostoru fronty, pokrytém protivzdušnou obranou nepřítele.)
„Technické parametry jsou rozhodující.“ (Omyl. Jsou důležité, jde ale i o to, zda jsou dobře vycvičení piloti i pozemní personál (tedy zda jsou peníze na výcvik) a zda je správná a správně použitá doktrína, tedy způsob nasazení).
Kavan a výběr gripenů jako švédské kapky
Nedůvěra části veřejnosti v nákup F-35 může pramenit z historické zkušenosti s výběrem gripenů. Před lety to byla jedna z nejpodezřelejších armádních akvizic vůbec. A jediná, kterou Češi stran procesu výběru nadzvukových letadel v demokratické zemi zažili.
Posledním předtím vybraným typem byl sovětský MiG-29, k jehož pořízení v počtu 20 kusů se komunistické Československo rozhodlo v půli 80. let, tedy v době, kdy letectvo provozovalo stovky proudových letounů. Objednání pouhé dvacítky nejnovějších migů svědčí o tom, že i tehdy nová technologie byla drahá a pořizovalo se jí jako šafránu.
Výběr gripenů na přelomu století dal prakticky všechny důvody k nedůvěře – přehledně je sepsal například Respekt zde.
Krátce: Vláda Miloše Zemana v roce 1999 vypsala výběrové řízení. Respekt připomíná, že bylo ušité na míru gripenům a ostatní výrobci ze soutěže na protest odstoupili. Kabinet se rozhodl pro 24 gripenů za 60 miliard korun, rozmezí peněz na úplatky v Česku tehdy policisté odhadovali na 400 až 700 milionů.
Řešilo se například to, že několik senátorů hlásilo, že je kdosi zkouší uplatit (Zemanova vláda chtěla nákup letadel financovat skrze dluhopisy, proto potřebovala souhlas Parlamentu). Policisté ale neuspěli. Vyšetřování oživili až britští detektivové a švédští novináři přestrojení za bezpečnostní konzultanty.
Těm druhým totiž šéf diplomacie ze Zemanovy vlády Jan Kavan na skrytou kameru přisvědčil, že „peníze měnily vlastníky, byl to fakt dobře známý v Parlamentu, bylo to tajemství sdílené mnoha lidmi“ a že „peníze dostávali lidé napříč politickým spektrem“, z nichž desítky se mohou „dostat do vážných problémů“.
Kavan to obratem popřel ohranou větou o „vytržení z kontextu“, ale slova ze skryté kamery dala všechny důvody pochybovat. Dokázat korupci se nepodařilo, ale pachuť hořká jak proslulé švédské kapky zůstala.
Letoun F-35 je navržený tak, aby odrážel jen minimum radarových paprsků. Teoreticky může být zachycen různými prostředky, je ale obtížné na něj navést řízenou střelu. Foto: US Air Force
Zatímco pochyby při nynější snaze nakoupit F-35 v režimu vláda–vláda budí absence výběrového řízení, tehdy se objevily, i když řízení formálně probíhalo.
Znevěrohodnit ho je vlastně snadné: když výrobce, který tuší, že tahá za slabší konec, demonstrativně odstoupí a vydá zprávu, že řízení bylo divné. Zda skutečně bylo, nebo nebylo, už se rozluštit zpravidla nepodaří – tedy pokud se neobjeví takové materiály jako u českého výběru gripenů před lety.
Jaká bude cena? Ta je zatím také „stealth“
Kolik bude celý kontrakt a provoz stíhaček alespoň rámcově stát, zatím ministerstvo obrany neuvádí. Pokud jste četli různá čísla v hodně divokém rozpětí, bylo to tím, co vše v ceně bylo.
Absolutní cena je navíc jedním a ne zcela postačujícím měřítkem: zanedbává rozložení výdajů do let, to, jakou část z předpokládaného obranného rozpočtu tvoří, jaké schopnosti technika nabízí, zda je Česko dokáže využít a koneckonců i to, o kolik dražší či levnější jsou alternativy.
Výdaje za letadla jde rozdělit na nákupní cenu samotných letounů, náklady na infrastrukturu, výcvik, dále výzbroj, průběžný servis, letovou hodinu a modernizace.
Finské ministerstvo obrany po rozhodnutí o nákupu vyčíslilo objednávku 64 kusů F-35 takto: Cena letadel 4,7 miliardy eur, cena řízených střel 755 milionů, další náklady do konce roku 2030 včetně servisu, náhradních dílů, výcviku, údržby a provozu 2,9 miliardy.
Dalších zhruba 800 milionů má jít na infrastrukturu a shodná částka je v rezervě na dokupování zbraní a dodatkové kontrakty, celkem tedy 10 miliard eur (v přepočtu přibližně 246 miliard korun).
Finský vojenský publicista Robin Häggblom pro Deník N odhadl, že oněch 2,9 miliardy je cena spojená se zavedením letounu do služby.
„Program je financovaný mimo obranný rozpočet. Desetimiliardový balík zahrnuje letadla, první várku náhradních dílů a zbraní, ale také infrastrukturu základen a provoz letounů před zařazením do služby, protože zpočátku běžný rozpočet letectva bude stále platit provoz hornetů,“ vysvětlil. (Řeč je o stíhačkách F-18 Hornet.)
Z běžného rozpočtu bude finská státní kasa podle něj platit až letky F-35 zařazené do služby. „Počátečních operačních schopností s F-35 má být dosaženo v roce 2030, proto odhaduji, že oněch 2,9 miliardy eur bude na zavedení letounů a jejich provoz před vyřazováním hornetů,“ doplnil Häggblom.
Technik při práci na letounu F-35. V tomto konkrétním případě jde o prověřování funkčnosti krycího povrchu letadla, přispívajícího k jeho obtížné zjistitelnosti, během cvičení na Nellis Air Force Base. V pozadí snímku je noční Las Vegas. Foto: US Air Force
S vědomím, že nákladnost českých F-35 lze popsat jen orientačně, možná dokonce jen řádově, zkusme učinit cenový odhad, který zatím stát neříká. Češi chtějí tři osminy finského počtu letadel, to by v tuto chvíli poměrově odpovídalo přibližně 92 miliardám korun za stroje, první sady náhradních dílů a zbraní, výcvik, infrastrukturu a podobně.
Trojčlenka zdaleka není ideální postup, jak zjistit cenu zavedení bojových letounů 5. generace do výzbroje. Občas se to počítá jiným způsobem, zjednodušeně jako cena samotných letadel krát dva. I takto to vychází na něco přes 90 miliard.
Samostatnou a výraznou položkou jsou provozní náklady, často počítané skrze cenu letové hodiny. Největší rozptyl v odhadech vzniká zde, protože způsobů výpočtu ceny letové hodiny je mnoho a ještě k tomu se může výrazně měnit v průběhu let.
Přečtěte si také
Česká armáda na rozcestí. Jak se změní po ruském útoku na Ukrajinu?
U F-35 se nejčastěji uvádí mezi 30–35 tisíci dolarů s úvahou, že v průběhu času o něco klesne. Finové i před časem Australané počítali s tím, že cena letové hodiny bude kolem 20 tisíc dolarů, to se ale zatím jeví jako hodně optimistické.
Česko bude podle mluvčí ministerstva obrany Natálie Forsterové chtít mít více pilotů než letadel, zhruba do poměru 1,5 ku 1 – to je poměrně obvyklý postup. Čeští piloti nyní nalétají kolem 110 hodin ročně – na alianční optimum 140 hodin v kokpitu a dalších 40 v simulátoru to není mnoho, ale s penězi na výcvik se perou i jiní spojenci.
Počítejme raději s dražší variantou, tedy že piloti budou více cvičit a každý stroj nalétá ke 200 hodinám ročně. To odpovídá konci technické životnosti za 40 let, konstrukce je totiž stavěná na 8000 hodin.
Úhrnem by pak 24 letounů za rok nalétalo 4800 hodin, což při 30 000 dolarech za jednu je 3,5 miliardy korun ročně. Pokud by letová hodina v dlouhodobém průměru klesla o pět tisíc dolarů, stály by letové hodiny 2,9 miliardy korun ročně.
Pokud na každý rok přičteme i čtyřicetinu nákladů na pořízení a zavedení do výzbroje, stály by dvě letky v celém čtyřicetiletém životním cyklu v průměru do šesti miliard ročně.
Zdůrazněme raději ještě jednou, že se bavíme o velmi orientačním výpočtu v současných cenách a na základě hrubých odhadů. Výpočet by měl obsahovat klíčové položky, těžko ale předvídat, jaký bude kurz dolaru, míra inflace, cena materiálů, kolik budou stát modernizace či protizemní řízené střely. Neznámý je také detail výpočtu letové hodiny, není zřejmé, zda se do ní rozpočítávají náhradní díly či ne.
Perspektiva v obranném rozpočtu: Současné české výdaje na obranu jsou zhruba 90 miliard ročně. Kdyby Česko na obranu dávalo 2 % HDP, odpovídalo by to asi 130 miliardám. Z toho běžně polovina jde na personál a polovina na investice a provoz. Je tak třeba vážit, zda v této druhé polovině je dost peněz na provoz výkonných a nákladných letadel.
Letová hodina gripenu ve verzi C/D byla zhruba před deseti lety odhadována na 4700 dolarů. U moderních gripenů verzí E/F lze nalézt rozptyl ceny letové hodiny od 8000 do 27 000 dolarů, zejména to druhé číslo se ale na gripen jeví jako přece jen poměrně vysoké a nikdo nevysvětluje, jak k němu švýcarský deník Berner Zeitung došel.
Pro srovnání, české letectvo pro čáslavskou základnu, tedy pro současné JAS-39 Gripen, L-159 Alca či výcvikovou letku, počítá s 3,8 miliardy korun ročně, z toho asi 1,6 miliardy zabírá pokračující pronájem gripenů a necelou miliardu personální výdaje. Po jednotlivých letkách obrana podle mluvčí Forsterové rozpočet rozdělený nemá, lze ale soudit, že nynější gripeny po přičtení ceny provozu stojí něco nad dvě miliardy ročně.
Nové gripeny E/F by jistě byly provozně dražší. Kolik by ale stály jejich průběžné modernizace ve snaze aspoň zmírnit technologický náskok F-35 a zda by se to vyplatilo, to jsou právě čísla z onoho utajovaného vojenského doporučení. Opět jsme v bodě, kdy armáda i ministerstvo žádají po daňových poplatnících důvěru.
Zdá se ale prakticky jisté, že obě řešení dělí roční výdaj podstatně menší, než kolik byla vláda Andreje Babiše ochotná vynakládat například na levnější jízdné pro důchodce a studenty.
Jak spočítat, co se vyplatí
Odpověď na otázku, zda se Česku investice do nových letounů vyplatí, ale předchozí odstavce nepřibližují.
Zaprvé není jasné, jak bude vypadat bezpečnostní prostředí v Evropě třeba za deset let. Obranná strategie ČR, oficiální vládní dokument, v roce 2012 počítal s hrozbami převážně nevojenského charakteru, o deset let později zažívá kontinent největší válku od roku 1945.
Vysocí armádní důstojníci mimo záznam říkají, že gripen ve verzích E a F (provozují je Švédsko a Brazílie) bude mít velmi slušnou bojovou hodnotu zhruba do roku 2035. Pak počítají s érou tak intenzivního propojení domén (země, vzduchu, vesmíru, kyberprostoru a vody), že králem bojiště budou senzory, počítače a datalinky a schopnost fúzovat data do dokonalého obrazu.
Stroj, který (zatím) v Česku neuspěl: JAS-39 Gripen v nejnovějších verzích E a F je výrazně výkonnější než starší verze C a D. Podle dostupných informací si vystačí s jednodušším servisem (což přispívá k vyššímu procentu letounů, které jsou okamžitě nasaditelné), umí nést nejvýkonnější evropské řízené střely Meteor (F-35 tuto schopnost má získat zhruba v půli dekády) a podle všeho má zřetelně levnější provoz – alespoň nyní.
Čeští důstojníci to na jednu stranu říkat musejí, popřeli by vojenské doporučení vlastního generálního štábu, které se vyslovilo pro F-35. O jejich převaze nad gripeny v dlouhodobé perspektivě jsou přesvědčeni i bezpečnostní odborníci a publicisté, které oslovil iRozhlas (další, podrobnější názor zde).
Jak ale mohou budoucí konflikty vypadat? A budou se dotýkat životních zájmů Česka tak, že kvůli nim v bojové zóně rozmístí letadla?
Boje na Ukrajině ukazují, že technicky vyspělí protivníci dokážou účinně chránit vlastní vzdušný prostor především před pilotovanými letadly nepřítele. Letouny s technologií stealth by mohly být rozdílovým prvkem (i kvůli tomu, že díky svým senzorům mohou sbírat cenné informace o bojišti pro vlastní pozemní síly).
Přesto ale platí, že si státy pořizují výzbroj mimo jiné proto, aby protivníky od útoku odradily. Funguje to, pokud stát dává najevo, že je ochotný udržovat si vycvičené a k nasazení odhodlané vojsko. Ani to nemusí stačit, když vás protivník podcení a domnívá se, dejme tomu, že za tři dny hladce dojede do Kyjeva.
Ostře sledovaným údajem také bude například nasaditelnost letadel, což je něco, v čem nyní F-35 příliš nevyniká. U verze, kterou chce české letectvo, bývá podíl aktuálně letuschopných strojů udáván kolem 62 % (zbytek je v údržbě). Mezi typy letadel v americkém letectvu to není málo, v principu to ale není žádný zázrak: už jen proto, že alianční spojenci vyčleňují 30 % svého letectva pro potřeby NATO.
Experti se shodují, že F-35 je špičkový stroj pro vybavení armád v budoucnosti. Jeho výrobce v tomto segmentu prakticky nemá konkurenci.
Shoda panuje i na tom, že je to provozně drahý letoun – rozhodně dražší než současné české gripeny a patrně i než modernizované gripeny.
Neexistuje ale žádná univerzálně přijímaná a veřejně dostupná metodika, která by tyto rozdíly vyčíslila.
Je obtížné předvídat celkové náklady za celý životní cyklus letadla, stejně jako bezpečnostní prostředí v Evropě za 10, 20 či 30 let.
Finský příklad ale napovídá, v jakých řádech se může pohybovat i český kontrakt.
16