No toto ero mam doma a je fakt pekne, len by ma zaujimalo aku uspesnost mali nocny stihaci s timi raketami pod kridlami

Teda ak ich vobec v noci pouzivali

Teda nevím přesně jak v noci ale např.DEU - WGr. 21 (210mm neřízená raketa)-s tímhle jsi ani moc mířit nemusel, čím větší bombardovací svaz tím lépe.
Malý příklad :
V noci 14. října uskutečnila "Mocná osma" mohutný nálet na továrnu, vyrábějící kuličková ložiska ve Schweinfurtu. Z 228 zúčastněných bombardérů bylo 62 sestřeleno, nouzově v Británii muselo přistát 17, dalších 121 letadel bylo poškozeno, přičemž z nich 30% muselo být odepsáno.
Německé ztráty byly 38 sestřelených a 51 poškozených stíhaček.
Hlavní zásluhu o tento masakr bombardérů měla nenápadná zbraň, použitá na německých jednomístných stíhačkách při tomto náletu poprvé ve větším měřítku.
Pod křídla Bf 109G a Fw 190 A7 v letištních dílnách připevnili raketnice pro neřízené rakety (jako doplňková sada R-6 a R-2) ráže 210 mm, používané v armádních šestihlavňových raketometech (reaktivních minometech) Wfr.Gr.21, jimž se říkalo "Nebelwerfer".
Rakety měly praktický dolet 2200 m, rychlost 315 m/sec., vážily 111 kg, z čehož na pohonnou hmotu připadalo 18,4 kg a na trhavou nálož v hlavici 38,6 kg.
Rakety byly načasovány tak, aby ze vzdálenosti cca 2000 m mohly být vystřeleny doprostřed bombardovacího svazu, kde vybuchly. Minovým účinkem výbuchu, střepinami hlavice, nebo eventuálním přímým zásahem měly být poškozeny okolní stroje svazu, narušena jeho obranná "boxová" struktura a svaz se tím stal zranitelnějším.
Obdobné sady byly neseny i na Bf - 110G. Na jednom Me-410A1 bylo zkoušeno vypouštění těchto střel ze zapuštěné montáže. V trupu byl umístěn svazek šesti hlavní, pod trup vyčnívala vždy jen jedna a ta byla odpalována, poté se svazek pootočil (jak u revolveru) a ven se dostala další nabitá hlaveň. Tato varianta nebyla bojově použita.
Co se týč Bf 110 tak daleko lepší byla jejich speciality tzv."Schräge Music" - dvojice za pilotní kabinou šikmo nahoru zaměřených 20mm kanónů. Stíhačka tudíž nemusela nalétávat proti břichu bombardéru přímo, stačilo pohodlně letoun jen podletět a bombardér to měl spočítané. Díky vybavení radarem Lichtenstein SN-2 nebo CN-2 mělo tohle v noci ďábelskou úspěšnost.
