Re: Sedmidenní válka, RČS 1919 by Zemakt - Diskuze
Napsal: 7/5/2017, 10:46
Počkej,jak nakopali zadek.Vždyť se všude píše,že zasažen byl Brno a odtáhl s nepořízenou.Myslím tím polské weby.Na českých,jako vždy o tom nikde nic není.
Už aby to bolo, nebaví ma už čakaťZemakt píše:Dočkej času jako husa klasu , všechno bude.
Tak už jsem se díky tobě dozvěděl,jak to vlastně ta bitva mezi obrněnci probíhala.Já jsem jenom věděl,že tyto vlaky s střetli a Brno dostalo zásahy a muselo z bitvy vycouvat.Do boje tedy vzápětí zasáhlo Brno II, nicméně co čert nechtěl, po krátké výměně „přátelských pozdravů“ se Brnu porouchalo jediné 7,5 cm dělo. Navíc, v rámci následného ústupu byl čs. vlak zasažen dvěma granáty nepřátelského pancéřáku. Naštěstí pohonná a pojezdová soustava Brna II zůstala nepoškozena, nicméně vyhráno ani zdaleka nebylo. Velitel Halleczyku se totiž ukázal, že má pro strach uděláno, a jal se Brno II pronásledovat za čs. linie. O tom, že to však nebylo zrovna moudré rozhodnutí se kpt. W. Kozak přesvědčil vzápětí. U železniční stanice Pruchná „vyfasoval“ totiž polský vlak dva zásahy od dělostřelecké čety 1/4 děl. pl., za jejichž mířidly stály, a což bylo poněkud pikantní, obsluhy rodilých „těšíňáků“ 3). Dvě přesně umístěné rány tak vzápětí ukončily Hallerczykův ofenzivní výpad a de facto následně odstranily poslední vážnou překážku před splněním denního cíle skupiny. Když v 18:00 hod. spočinuly čs. jednotky na západním břehu Visly, Bláhova skupina měla splněno.
Za tuhle informaci máš u mě velké plus.I když bydlím v Bohumíně,tak 37 let jsem byl Orlovák.Vůbec jsem netušil o této jednotce.Jenom vím,že v této válce bojovali nějací orlovští dobrovolníci.3) Zdaleka největší podíl na úspěšném odražení Hallerczyku měla dělostřelecká četa 1/4 děl. pl., označovaná někdy jako „Dělostřelecký oddíl z Olomouce“. Vznik této zajímavé dobrovolnické jednotky, složené z rodilých těšíňáků pod vedením npor. Martince, lze datovat již do prvních dní vzniku RČS. Svoji výzbroj obdržela četa od 5. polního dělostřeleckého pluku z Olomouce, načež byla v listopadu 1918 posádkou v Orlové. Po té se účastnila obsazení Opavy, která se jí stala do poloviny ledna 1919 domovem. Následoval Muglinov a po té, účast na obsazení Bohumína. Nedaleko Záblatí pak byla četa „komandována“ k zaujetí palebného postavení. Koncem února 1919 byla umístěna v Moravské Ostravě, aby na začátku března byla v Olomouci rozpuštěna, respektive s novými kanóny začleněna do 2/5 p. děl. pl..
Pěkné dobové fotky.Ty jsou z tohoto konfliktu?Ale asi neé,bo píšeš že mrzlo až praštělo.A synci tam vypadají na letní oblečení4) O tom, kolik bojových letů vlastně detašmán Polní letecké setniny 1 nad frontou podnikl, panuje jistá informační nouze. Minimálně mělo dojít k jednomu bojovému letu. Jistou indícii ozřejmující skutečný stav věcí však může být jediný tehdejší čs. stíhací stroj Aviatik D. I „Berg“, který do 6. února 1919 vykonal čtyři potvrzené lety. Právě šestého února však letoun havaroval u Lipníku na Moravě pro poruchu motoru. Za volantem stíhačky tehdy seděl pilot bezesporu výborný, štábní šikovatel Josef Novák
Opravím se sám. Série 138. byla totiž vyráběna mateřskou firmou Aviatik, nikoliv Lohnerem. Ovšem s tím volantem to je tak pade na pade. Vlastní-li někdo HPM ročník 1992 č. 4, tak by to mohl rozseknout, od kdy se do Bergů vlastně montoval knipl.A just neopravím, protože Bergy alespoň prvních sérií měly opravdu místo kniplu volantové řízení. Přestože to byla vcelku dobrá a hlavně rychlá stíhačka, toto jim dost ubíralo. Později to bylo napraveno, ale mám za to, že série 138. od Lohnera měla ještě volant. Odborník mne případně opraví.
a zda se nemohlo vcelku jednoduše jednat o "škodovku", byť dle zdroje a následného překladu je přímo jmenován rychlopalný kanón.Jak již bylo výše zmíněno, v průběhu krátkého mezidobí od 27. do 30. ledna, docházely průběžně k Latinikovým jednotkám další nevelké posily. Ovšem, přestože se stále jednalo o část požadovaného, posilování mělo postupně sílící charakter. Nově příchozí jednotky pocházely zejména z Krakova, Čenstochové, Lodže, Radomi, Kielcí, Kališe, Ostrova Mazovského a Varšavy. Celková síla Latinikových jednotek na Visle po té zahrnovala 35 pěších setnin, 3 jízdní švadrony a 5 dělostřeleckých baterií. K dispozici bylo celkem 33 kulometů z toho 3 těžké, 7 rychlopalných kanónů, 14 pěchotních děl, 2 houfnice a 1 pancéřový vlak 5). Po příchodu II. praporu 7. pluku pěchoty (mjr. E. Godziejewski), který se u Visly objevil na večer 30. ledna, tedy až po utichnutí bojů, čítalo polské vojsko cca. 4 800 mužů.
5) V případě rychlopalných kanónů se mohlo pravděpodobně jednat o fr. doprovodné dělo pěchoty Cannon de 37 mm TR (tir rapide) Hotchkiss modéle 1916, které bylo od Francie zakoupeno v počtu několika desítek kusů. Nicméně vzhledem k poměrně ranému datu se mohlo I jednat o kanóny z výzbroje tzv. Modré armády, de facto polské obdoby čs. francouzských legií.