Francouzský šlechtic a vědec Antoine-Laurent de Lavoisier (1743-1794) se zapsal do dějin jako zakladatel moderní chemie, ale na konci života provedl na sobě i jeden velice zajímavý experiment. Zajímalo jej, jak dlouho ještě hlava vnímá okolí po oddělení od těla. Lavoisierovo pole působnosti se ovšem neomezovalo jen na chemii. Původně vystudoval práva a meteorologii a jeho všestranná osobnost fušovala takřka do každého oboru. Jenže věda člověka v 18. století sama o sobě neuživila, a tak se svým tchánem rozjel soukromou firmu, která vybírala daně pro královský dvůr. Šlo o velice pragmatickou činnost, jež rodině zaručovala stálý příjem. Pozice výběrčího daní však chemikovi zároveň získala četné nepřátele. Dokonce i kolegové v Akademii věd mu vyčítali, že je na královy poddané příliš tvrdý. Francouzská revoluce bohužel veškeré jejich vědecké úsilí smetla rázem ze stolu. Maximilien Robespierre neviděl v chemických experimentech žádný přínos, Lavoisier byl pro něj jen zloduchem, který obírá poctivé Francouze o zlato, aby ho poslal nenasytnému králi. Slavný chemik byl i se svým otčímem odsouzen k smrti stětím gilotinou. Protože byl však vědec každým coulem, rozhodl se využít své popravy k poslednímu experimentu. Zajímalo jej, jak dlouho ještě hlava vnímá okolí po oddělení od těla. Dr. Guillotin sice tvrdil, že jeho popravčí nástroj dopřeje odsouzencům okamžitou smrt bez zbytečných útrap. Někteří vědci však pochybovali, zda hlava oddělená od těla opravdu ztrácí vědomí ihned. Antoine Lavoisier to tedy vyzkoušel sám na sobě. Vypráví se, že nakázal svému kolegovi, aby jej po vykonání rozsudku pozoroval a počítal, kolikrát jeho hlava zamrká. Kolega Lagrange jeho přání vyhověl. Lavoisier na něho údajně po stětí mrkal ještě po dobu celé minuty.
Berners Street hoax (1809)
Theodore Edward Hook (1788-1841) se vsadil se svým přítelem Samuelem Beazeleym (1786-1851), že dokáže libovolný dům v Londýně udělat nejčastějším předmětem hovoru po celý týden, čehož dosáhl tak, že rozeslal tisíce dopisů pod jménem paní Tottenhamové, která žila na Berners Street 54, ve kterých žádal o doručení zboží, návštěvu a pomoc. V pět hodin ráno 27. listopadu 1809 dorazil k domu paní Tottenhamové kominík, aby vymetl komíny. Služebná, která otevřela dveře, mu sdělila, že o vymetení nebyla podána žádost, a že jeho služby nejsou nutné. O několik okamžiků později se přihlásil další kominík, a pak další a další, celkem 12. Když vyprovodila posledního z nich, dorazila flotila vozů s uhlím, následovaná řadou cukrářů přivážejících velké svatební dorty, následně lékař, právníci, vikáři a kněží, zavolaní k někomu v domě, o kom jim bylo řečeno, že umírá. Rybáři, ševci, a více než tucet klavírů byly mezi dalšími, co se objevili, spolu s "šesti urostlými muži nesoucími varhany". Dorazili také hodnostáři, včetně guvernéra Bank of England, vévody z Yorku a Albany, arcibiskupa z Canterbury a londýnského primátora. Úzké uličky se brzy ucpaly řemeslníky a přihlížejícími. Proud návštěv a zásilek pokračoval až do podvečera a způsobil kolaps velké části Londýna. Všichni policisté, který byli dostupní, byli povoláni, aby rozehnali lidi a byli umístěni na rozích Berners Street, aby nedovolili obchodníkům přiblížit se se svým zbožím k domu. Ulici se nepodařilo uvolnit ani do pozdních večerních hodin, neboť v pět hodin začali přicházet sluhové všech vyznání ucházet se o práci. Později se ukázalo, že rozliční obchodníci dostali doporučující dopisy od důvěryhodných osob. Za dopadení autora zločinného podvodu byla nabídnuta odměna. Hook se usadil v domě přímo naproti 54 Berners Street, odkud on a jeho přítel celý den sledovali, jak se chaos rozvíjí. Přes snahu najít pachatele se Hookovi podařilo uniknout odhalení, i když mnozí z těch, kteří jej znali, ho podezřívali. Údajně se rozhodl "odpočinout si na týden nebo dva" a pak vyrazil na cestu po venkově, prý za účelem ozdravného pobytu. Na parcele na Berners Street 54 je nyní Sanderson Hotel.
Jeep Wrangler byl nalezen uvízlý na stezce pro cyklisty v Kalifornských horách, kde jej majitel opustil a odešel. Není jisté, zda se na nebezpečnou cestu vydal záměrně, nebo při toulkách terénem ztratil směr. Ze záběrů je patrné, že jde o vskutku úzkou cestou lemovanou strmými srázy a je vůbec s podivem, že se Wrangler dostal až sem. Automobil je nyní zajištěný na místě proti pádu a je dost pravděpodobné, že vůz bude muset být vysvobozen za pomoci vrtulníku. Později se ukázalo, že majitelem vozu je jistý Ricky Barba a v neděli podvečer jej řídil jeho bratr, který neměl s podobnými vozy zkušenost. Jeep Wrangler byl nakonec zdarma odtažen spolkem Jalados 4x4, tedy se Barbové patrně i vyhnou pokutě.
Botanické zahrady mohou být někdy poněkud fádní, to ale není případ anglické Poison Garden of Alnwick, kde má každá z rostlin schopnost vás sprovodit ze světa. Roste jich tam kolem 100 druhů, řadu jedovatých rostlin běžně potkáváte, ale nejnebezpečnější z nich jsou umístěné v obrovských klecích. Místní zahradníci chodí v ochranných oblecích a prohlídky jsou možné jen s průvodcem. Návštěvníkům je přísně zakázáno, aby místní kytičky očichávali, ohmatávali či ochutnávali. Aby toho nebylo málo, tak někteří citlivější jedinci mohou omdlít již jen kvůli toxickým výparům. Zabijáckou zahradu nejdete u anglického hradu Alnwick v hrabství Northumberland. Komplex zahrad kolem hradu byl již v 18. století, ale během druhé světové války byly rozorány z důvodu nutnosti zemědělské produkce. Následně pozemky chátraly a to až do roku 1997, kdy se vévodkyně z Northumberlandu, Jane Pyrcyová, rozhodla místo znovuobnovit. Rekonstrukce vyšla na 42 mil liber. Pavilon s jedovatými rostlinami nechala vybudovat v roce 2005 s chytrým plánem, jak přilákat zvědavé turisty.
