Napsal: 24/6/2011, 13:42
Tank je vybaven a zařízením k detekci min. Systém řízení palby kombinuje nejen obvyklé prostředky, tedy denní optiku, infračervený senzor a laserový dálkoměr, ale i radar milimetrové vlnové délky, což je u tanku opět naprosto ojedinělé. Tento radar údajně slouží mimo jiné i k navádění zmíněných protiletadlových střel. Ve vybavení nechybí zařízení pro příjem navigačního signálu družic, které jsou obdobou západního GPS. Taktická data ze všech senzorů jsou vyhodnocována počítačem. Celkově lze říci, že úroveň elektronické výbavy T-95 plně odpovídá úrovni avioniky současných bitevních helikoptér.
Podle plukovníka Mourachevského je T-95 poháněn plynovou turbínou o výkonu asi 935 KW (jiné prameny ale uvádějí turbodiesel). Údajně je použit zcela nový systém transmise, který snižuje vibrace, zvyšuje stabilitu a umožňuje dosahovat rychlosti přes 75 Km/h. Hmotnost tanku by podle některých pramenů neměla překračovat 50 tun, ale nejspíše bude o něco větší.
Našel jsem něco o tom kanónu, kterým je T-95 vyzbrojen. Srovnáním fotografií by toto potvrzovalo. To znamená, že použitá ráže je 152,4 mm.
Zbraň byla hladkohlavňová / ATGM Launcher /. Vývoj tohoto systému začal již v konci padesátých let pro těžké tanky (původní zbraň byla pravděpodobně M-69 a měla ještě drážkovanou hlaveň ). Projekt byl oživen v osmdesátých letech a zbraň byla značně přepracována. I při použití běžném střelném prachu je dosaženo velmi vysoké počáteční rychlost střely APFSDS. Nemohl jsem bohužel zjistit, jak nárůst ráže bude ovlivňovat palebný průměr a rychlost střelby. Hovoří se také o tom, že pro kanón T-95 byla vyvinuta nová termobarická střela určená proti lehce obrněným vozidlům v konvojích.
Dělo 152 mm M-69 TARAN ( Beranidlo ) - tank Objekt 120 původní článek : Lukáš Visingr
V roce 1960 vyvinula konstrukční kancelář OKB-9 (nyní Spectechnika) ve městě Sverdlovsk (nyní Jekatěrinburg) kvalitativně novou zbraň jménem M-69 Taran (Beranidlo). Šlo o protitankové dělo ráže 152,4 mm, což je mimochodem dodnes nepřekonaný rekord.
Taran měl drážkovanou hlaveň délky 9 045 mm (60 ráží) a odpaloval protipancéřové projektily úsťovou rychlostí 1 720 m/s. Co se týče výkonů, tak při zkouškách probíjely při kolmém dopadu na vzdálenost 2 000 metrů válcovaný homogenní ocelový pancíř o síle 290 mm, což by patrně stačilo i na proražení pancíře kteréhokoli tanku ještě koncem 80. let. Zbraň M-69 byla pod vedením G. S. Efimova pokusně namontována na vozidlo zvané Objekt 120, ale je třeba ji vidět v širších souvislostech.
Po celé poválečné období až do konce studené války vojenské velení SSSR usilovalo o vyvinutí supertěžkého "mamutího" tanku, který by nepříteli naháněl strach tak, jako to během 2. světové války činila řada tanků IS. V návrzích z 50. a 60. let tvořil výzbroj "mamuta" právě kanón Taran, ale celý projekt se tehdy ukázal jako nerealizovatelný, protože pro pohon takového stotunového kolosu prostě neexistoval motor.
V osmdesátých letech se objevily plynové turbíny, a tak byl projekt "mamuta" vytažen ze šuplíku. Vznikl z něj stále ještě tajemný T-86, vyzbrojený rovněž kanónem systému Taran, ale tentokrát "jen" ráže 135 mm. T-86 naháněl hrůzu západním analytikům, a to přesto, že nikdy nevznikl ani fungující prototyp. SSSR byl již v krizi, a tak plány "mamutího" tanku opět zapadly do prachu kanceláří - zdá se, že tentokrát již navždy.
********Konec původního článku Lukáše Visingra.
Dále pokračuje zdroj Otvaga.ru
Ale jen zdálo : viz objekt 292
Tank "objekt 292", postavený na základu T-80, výzbroj 152,4 mm kanón
Zde jsou fotografie, můžete porovnat velikost / délku hlavně.
http://btvt.narod.ru/3/292/292.htm
http://andrei-bt.livejournal.com/24710.html
Pilotní návrh provedla tanková konstrukční kancelář úřadu závodu Kirov a VNIIT vědců. Při provádění výzkumných prací na podvozku T-80 byl navržen pro instalaci nových věží s vysokovýkonnným kanónem ráže 152 mm. V této geometrii byla změněna věž a obdržel řadu dalších vylepšení. Tank obdržel kód - "objekt 292".
V září 1990 byl tank připravený, a v roce 1991 začal test objektu.
Veškeré práce byly prováděné pod vedením generálního projektanta, NS Popov. Jeho zástupce, dvojnásobný vítěz státní ceny, AK Dzyavgo, řekl: "Dohodli jsme se s ředitelem středního Výzkumného ústavu Nikolajem Nikolajevičem Hudkovshkim o realizaci myšlenky na vývoj děla ráže 152.4 mm. Líbil se nám tento nápad nejen proto, že je jednou z hlavních ráží jak námořní, tak i pozemní, a proto do budoucna jsou velmi standardizované, ale i proto, že nabídla možnost použít vysoce výkonné střely pro boj s tanky, vrtulníky a pěchoty . Ale brzy musel upravit tento plán - "vyhrál" příznivce 125 mm hladkohlavňových děl. Nicméně, toto jen urychlilo tempo práce. "
Aktivní účastník v tento vývoj vedoucí designer JN Novikov, nedávno vzpomínal, jak obětavě pracoval pro návrháře, zbrojíře Kuhlmann GS Shpagin, AV Konokotin a NN Soloviev.
Střelba a testy na místě ukázaly vysokou stabilitu a spolehlivost všech jednotek a zbraně tanku "objekt 292". Hlavní věc - přesvědčen o tom, že i přes délku zbraně zpětný ráz nepřekročil požadované standardy pro zrychlení a stres na pracovišti posádky, a tudíž myšlenka instalace vysoce výkonných zbraní v tanku T-80 byla možná a nikdy nebyla zpochybněna. Nicméně, nedostatek finančních prostředků brání další práce na zdokonalení této zbraně. Ale cenné zkušenosti se neztratily, intelektuální schopnosti a úspěchy a objevy zůstávají.
Podle plukovníka Mourachevského je T-95 poháněn plynovou turbínou o výkonu asi 935 KW (jiné prameny ale uvádějí turbodiesel). Údajně je použit zcela nový systém transmise, který snižuje vibrace, zvyšuje stabilitu a umožňuje dosahovat rychlosti přes 75 Km/h. Hmotnost tanku by podle některých pramenů neměla překračovat 50 tun, ale nejspíše bude o něco větší.
Našel jsem něco o tom kanónu, kterým je T-95 vyzbrojen. Srovnáním fotografií by toto potvrzovalo. To znamená, že použitá ráže je 152,4 mm.
Zbraň byla hladkohlavňová / ATGM Launcher /. Vývoj tohoto systému začal již v konci padesátých let pro těžké tanky (původní zbraň byla pravděpodobně M-69 a měla ještě drážkovanou hlaveň ). Projekt byl oživen v osmdesátých letech a zbraň byla značně přepracována. I při použití běžném střelném prachu je dosaženo velmi vysoké počáteční rychlost střely APFSDS. Nemohl jsem bohužel zjistit, jak nárůst ráže bude ovlivňovat palebný průměr a rychlost střelby. Hovoří se také o tom, že pro kanón T-95 byla vyvinuta nová termobarická střela určená proti lehce obrněným vozidlům v konvojích.
Dělo 152 mm M-69 TARAN ( Beranidlo ) - tank Objekt 120 původní článek : Lukáš Visingr
V roce 1960 vyvinula konstrukční kancelář OKB-9 (nyní Spectechnika) ve městě Sverdlovsk (nyní Jekatěrinburg) kvalitativně novou zbraň jménem M-69 Taran (Beranidlo). Šlo o protitankové dělo ráže 152,4 mm, což je mimochodem dodnes nepřekonaný rekord.
Taran měl drážkovanou hlaveň délky 9 045 mm (60 ráží) a odpaloval protipancéřové projektily úsťovou rychlostí 1 720 m/s. Co se týče výkonů, tak při zkouškách probíjely při kolmém dopadu na vzdálenost 2 000 metrů válcovaný homogenní ocelový pancíř o síle 290 mm, což by patrně stačilo i na proražení pancíře kteréhokoli tanku ještě koncem 80. let. Zbraň M-69 byla pod vedením G. S. Efimova pokusně namontována na vozidlo zvané Objekt 120, ale je třeba ji vidět v širších souvislostech.
Po celé poválečné období až do konce studené války vojenské velení SSSR usilovalo o vyvinutí supertěžkého "mamutího" tanku, který by nepříteli naháněl strach tak, jako to během 2. světové války činila řada tanků IS. V návrzích z 50. a 60. let tvořil výzbroj "mamuta" právě kanón Taran, ale celý projekt se tehdy ukázal jako nerealizovatelný, protože pro pohon takového stotunového kolosu prostě neexistoval motor.
V osmdesátých letech se objevily plynové turbíny, a tak byl projekt "mamuta" vytažen ze šuplíku. Vznikl z něj stále ještě tajemný T-86, vyzbrojený rovněž kanónem systému Taran, ale tentokrát "jen" ráže 135 mm. T-86 naháněl hrůzu západním analytikům, a to přesto, že nikdy nevznikl ani fungující prototyp. SSSR byl již v krizi, a tak plány "mamutího" tanku opět zapadly do prachu kanceláří - zdá se, že tentokrát již navždy.
********Konec původního článku Lukáše Visingra.
Dále pokračuje zdroj Otvaga.ru
Ale jen zdálo : viz objekt 292
Tank "objekt 292", postavený na základu T-80, výzbroj 152,4 mm kanón
Zde jsou fotografie, můžete porovnat velikost / délku hlavně.
http://btvt.narod.ru/3/292/292.htm
http://andrei-bt.livejournal.com/24710.html
Pilotní návrh provedla tanková konstrukční kancelář úřadu závodu Kirov a VNIIT vědců. Při provádění výzkumných prací na podvozku T-80 byl navržen pro instalaci nových věží s vysokovýkonnným kanónem ráže 152 mm. V této geometrii byla změněna věž a obdržel řadu dalších vylepšení. Tank obdržel kód - "objekt 292".
V září 1990 byl tank připravený, a v roce 1991 začal test objektu.
Veškeré práce byly prováděné pod vedením generálního projektanta, NS Popov. Jeho zástupce, dvojnásobný vítěz státní ceny, AK Dzyavgo, řekl: "Dohodli jsme se s ředitelem středního Výzkumného ústavu Nikolajem Nikolajevičem Hudkovshkim o realizaci myšlenky na vývoj děla ráže 152.4 mm. Líbil se nám tento nápad nejen proto, že je jednou z hlavních ráží jak námořní, tak i pozemní, a proto do budoucna jsou velmi standardizované, ale i proto, že nabídla možnost použít vysoce výkonné střely pro boj s tanky, vrtulníky a pěchoty . Ale brzy musel upravit tento plán - "vyhrál" příznivce 125 mm hladkohlavňových děl. Nicméně, toto jen urychlilo tempo práce. "
Aktivní účastník v tento vývoj vedoucí designer JN Novikov, nedávno vzpomínal, jak obětavě pracoval pro návrháře, zbrojíře Kuhlmann GS Shpagin, AV Konokotin a NN Soloviev.
Střelba a testy na místě ukázaly vysokou stabilitu a spolehlivost všech jednotek a zbraně tanku "objekt 292". Hlavní věc - přesvědčen o tom, že i přes délku zbraně zpětný ráz nepřekročil požadované standardy pro zrychlení a stres na pracovišti posádky, a tudíž myšlenka instalace vysoce výkonných zbraní v tanku T-80 byla možná a nikdy nebyla zpochybněna. Nicméně, nedostatek finančních prostředků brání další práce na zdokonalení této zbraně. Ale cenné zkušenosti se neztratily, intelektuální schopnosti a úspěchy a objevy zůstávají.
