Po pročtení všech příspěvků vidím že tady už mnoho místa nezbývá, fakta už byla řečena. Ale bavíme se o přínosu tak zůstává probrat duchovní a mravní aspekt celé věci. Tak se pokusím něco připsat sem.
Johan i Pátrač píšou o tom, že vladař měl na všechno to násilí právo, protože byl vladař. Je to však pravda?
Když se tady bavíme o víře, je možné se ptát odkud pocházela legitimnost Habsburského panování. bylo to od „Boha“ nebo od lidí. Je jasné, že od „Boha“ ne. Bůh osobně jmenoval jen málo králů a navíc s trochou nadsázky se dá i přidat bonmot že „Bůh krále ustanovil, ale nemiloval.“ V bibli jsou pasáže, kde Bůh Židům rozmlouvá jejich touhu mít krále.
navíc Bible konkrétně evangelia, čili učení Kristovo klade na věřícího poměrně přísné mravní požadavky a ty Habsburkové rozhodně neplnili. neplnila je ani katolická církev ne, ta se řídí svými vlastními předpisy. A bible ji nezajímá. Tak že, legitimita pocházela z lidí, jak už bylo připomenuto především z neveřejných rodinných smluv vojenské síly a kruté bezohlednosti.
Když se vyčerpala síla nastal konec domu Habsburského a dobře se tak stalo. A ještě něco, Habsburky ze země vyhnal český lid, ne politikové. Taková byla loajalita lidu založená na násilí. A vztah ke katolické církvi byl takový, že první projev svobody odnesl mariánský sloup v Praze. A to se ještě většina národa ke katolické církvi hlásila. Ještě jí věřili, ale chtěli církev mravnou a ne prodejnou děvku sloužící Habsburkům.
Přínos rekatolizace bych charakterizoval jako „Češi sobě“ Popravy a útoky na majetky nebyly iniciovány jen z Vídně , atak na životy majetky „duše“ českých byl nemalou měrou veden českými římskými katolíky.
To je české trauma, ze kterého stalo prokletí, které se s naší zemí táhne pořád. Část národa se chtěla obohatit a tak se spojila s vnější vojenskou silou a nastolila teror. A nebylo to naposled, fašistické Německo mělo u nás také silnou pátou kolonu a 68. rok to je přímo kopie roku 1620. Připomenu, že katolická znamená obecná, nebo všeobecná, Rekatolizace tedy představuje opětovné „zevšeobecnění“ národa, čili „glajchšajchtace“ neboli normalizace. Jenom se v 68 se nepopravovalo, ale vyhánělo ale zabavené majetky i tehdy dostali „věrní“
Tak že hlavní přínos rekatolizace vidím v domácími katolíky organizované mravní degradaci celého národa mediálně a intelektuálně kryté římskou církví všeobecnou a vojensky jištěné habsburskými vojsky.
A že se používaly opravdu přínosné metody připomněl už Bleu, já jenom doplním: Placené udavačství, konfiskace majetku a podíl udavače na majetku odsouzených. Mučení a popravy to všechno bylo v portfoliu Habsburků i římských katolíků. Uplatňovali to i v Nizozemí.
Výsledkem byl nárůst pokrytectví, faleš, dvojí morálka a přesvědčení, že když mám moc mohu všechno. To nás provází dodnes a právě rekatolizaci a českým katolíkům té doby za to můžeme poděkovat.
I později se Habsburk tenkrát ještě mladý „Procházka“ předvedl jako člověk hluboce lidský a mravný. Když řádil po povstání v Uhrách napomenul ho ruský car k mírnosti. Na to odpověděl „budeme odpouštět, ale nejprve budeme trochu věšet. Ruský car mu svým zásahem zachránil trůn. Nakonec Maďaři stejně nakopali Habsburkovi zadek, tak že dolezl ke křížku a smířil se s nimi. Pro Pátrače a jiné také byl přinucen, ale evidentně to bylo jediné čemu Habsburci rozuměli. Češi měli také příležitost, ale se svou s domácí pátou kolonou zrádců se drželi při zdi pomohli císaři a dostali velké kulové s přehazovačkou.
Jen malou poznámku, Johan napsal že po tolerančním patentu přešlo jen málo lidí k evangelíkům. Vysvětlím, na jedné straně měli strach, ale na straně druhé, kdyby se jen jediné, kterékoli z opatření zavedených proti evangelíkům, použilo proti římským katolíkům už tu není ani jeden.
Johan píše: toho o Vás, pane kolego josefeg, vím velmi málo. S tykáním bývám dosti opatrný. Nemám problém s tím, že pobělohorské dění promýchalo "karty osudů" lidí. To je nesporný fakt. .jenže já si myslím, že to byl správný krok, který dal zemi stabilitu a právní jistoty.
Víš Johan, když se používají přezdívky není tykání výrazem přátelství nebo nějaké důvěrnosti, je to jen technická záležitost. Tak že, dál to neřeším a případně si nestěžuj.
Napsals …. já si myslím, že to byl správný krok, který dal zemi stabilitu a právní jistoty. Tak stabilita za cenu devastace země je krok správným směrem? To jsi snad opsal z nějakého projevu Emmanuela Moravce. Uplatňovat takové názory v pětačtyřicátém, byl by Hitler byl pořád čestným občanem Prahy.
V tomto si teda nerozumíme a nemám ani chuti. Co se lidského života týká evidentně vyznáváme každý jinou životní filozofii.
Připouštíš, že Češi za rozpad říše nesli odpovědnost relativně malou. Jistě první vyhlásili republiku a vyhnali Habsburky z bigotně katolického Rakouska. Kalvínské Maďarsko bylo naopak, byť formálně přesto poslední. U nás bylo všechno jinak. Než se čeští politici rozhoupali, rozhodla ulice tehdy většinově katolické země. Z toho jasně plyne, že protestanti nebyli hrozba trůnu a katolíci jeho opora v roce 1918 ani 1620.
Vladimír píše: Nemuselo by být nevyhnutelně protestantské. I když Bůh ví, jak by to vypadalo, kdyby se v roce 1848 vydali čeští zástupci na Říšský sněm do Frankfurtu nad Mohanem. .
Měli tam jet. Myslím, že nic horšího než Habsburská monarchie nás už potkat nemohlo, s Němci jsme žili v jedné říši až do Husitských válek a více méně si nás nevšímali, Německých spolkových zemí je moc, měly a mají svých vlastních starostí dost. Příklad Lužice, je malá a kultura Lužických Srbů vydžela až do 45, pak ji zlikvidovalo až NDR a usídlení sudeťáků, kteří změnili poměr obyvatel. Tak že nějaké poněmčování v té době už nehrozilo. Navíc oslabená CaK monarchie by si netroufla začít válku se Srbskem císař by byl mnohem vnímavější k poddaným a třeba by tu ta monarchie ještě byla a Johan s Pátračem by byli spokojeni.
