Podporučík Argonantus ve válce, která nebyla III

[Pátrač]

Flogger - kolego, je mi to skoro trapné se na to ptá. Ale já se o to nikdy nestaral. Vyštrachal bys někde seznam letišť stále dislokace a potom seznam letišť záložních? Kdyby byla mapa, to by bylo super.

[Flogger G]

Naše stálá letiště tu někde uváděl ještě lamada a mám dojem, že i ta cvičná polní. Současně se tady psalo o skutečných polních letištích. O jejich existenci věděl jen úzký okruh povolaných jedinců, veliteli leteckých pluků počínaje a jejich zaujímání v průběhu cvičení bylo přísně zakázáno.

[Vallun]

Článek k Pátračovu dotazu, trochu vylučuje toto Floggerovo tvrzení: Tento prvek letecká křídla západních cvičila jen přeletem na cizí stálou základnu.

[Pátrač]

No jo kolego, ale já ten lamadův příspěvek nejsem schopen najít. Proto jsem se ozval, že bys třeba věděl.

[Flogger G]

Příspěvekod lamada » 6/5/2012, 16:47
V 80týcg letech byl stav leteckých ploch následující. K stále používaným letištím patřili :Žatec, Plzeň - Líně (nebo také Dobřany),Bechyně, České Buějovice, Pardubice, Hradec Králové, Přerov (Bochoř), Brno Slatina, Náměšť nad Oslavou, Mošnov, Mimoň, Hradčany, Malacky, Sliač,Košice,Prešov,Trenčín, Piešťany.
Pro výcvik se používali tyto plochy : Panenský Týnec (nedaleko Loun) ,Tchořovice (u Blatné), Hořovice (u Berouna), Dlouhá Lhota (u Příbrami), Všechov (Tábor), Kámen (poblíž Pacova), Měřín(na D1) letiště východně od Opavy jméno nevím v devadesátých letech přibyl úsek dálnice u Vyškova. Na těchto plochách probíhal poměrně intenzivní výcvik jak stíhacích tak stíhacích bombardovacích i bitevních útvarů. Kam všude chodili na cvičení kluci s vrtulníkama opravdu nevím ty toho znali asi vícero. Na těchto záložních letištích se makalo ale užili jsme si i dost legrace. V každém rozptylovém prostoru měla připravený vlek, který byl naložen pozemním vybavením a základním nářadím, při vyhlášení BoPo měla předsunutá skupina odjezd na záložní letiště v 90té minutě, do RP přiujela tatra zapřáhla vlek a mizela na schromaždiště technický personál nejvíce jezdil autobusem ale stalo se že nás vopzili i vrtulníky nebo anduly nebo korba tatrovek.

Příspěvekod lamada » 6/5/2012, 18:32
omlouvám se ještě jsem úplně zapoměl na Čáslav která vlastně funguje dodnes.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dájí se přidat ještě letiště v Kunovicích (LET Kunovice) a u Odolené Vody (AERO Vodochody).

Vrtulníky létaly na letištích Plzeň-Bory, Bechyně, Havlíčkův Brod, Brno-Tuřany, Prostějov a ještě bylo letišťátko u Olomouce, ale název neznám.

Mladou, Hradčany a Sliač měly obsazené VVS.

Určitě existovala ještě dvě polní letiště s asfaltem nebo betonem.
V 80. letech dostalo plno aeroklubových letišť asfaltové dráhy - asi ne pro krásné oči členek místního sdružení letců a parašutistů. To vše však byla letiště oficiální.

Je jistě od Valluna pěkné, když zde prezentuje klip z dálnice, kde cvičí letouny NATO - jednou za rok, pokaždé v jiné zemi a jen malá část letových posádek. Letectvo ČSLA cvičilo letištní manévr několikrát ročně a celé. Na polní letiště se dostal každý pilot bojového letadla, když měl vylétanou alespoň trojku třídu, ale pamatuju i chlapy bez třídy.

[Farky]

Je jistě od Valluna pěkné, když zde prezentuje klip z dálnice, kde cvičí letouny NATO - jednou za rok, pokaždé v jiné zemi a jen malá část letových posádek. Letectvo ČSLA cvičilo letištní manévr několikrát ročně a celé. Na polní letiště se dostal každý pilot bojového letadla, když měl vylétanou alespoň trojku třídu, ale pamatuju i chlapy bez třídy.

Já bych zase z létání z dálnice nedělal nějakou extrémně složitou operaci vyžadující zvláštní výcvik. Pilotům je přeci jedno odkud operují, stačí aby byla dráha dostatečně dlouhá a dostatečně široká. Je užitečné párkrát ročně písknout poplach a prověřit jestli se stíhá časová norma, ale že by to byla životně důležitá nutnost si nemyslím. Ono je také v demokratické zemi poněkud obtížné jen tak zavřít dálnici, protože si chtějí vojáčci zacvičit. Jinak v Německu bylo pro případ války připraveno celkem 22 dálničních úseků.

[Mirek58]

U létání z náhradních ploch z hlediska pilotů nejde opravdu o nic, pouhá změna plochy.
Ale problém je ve všech těch cajkách co moderní stroje vyžadují.
Mít je včas na náhradní ploše
O tom psal Lamada výjezdní skupina vyrážela do 90min.
Pokud tahle mobilita není dopředu zajištěna, je zaděláno na problém.

[Flogger G]

Jak píše Mirek, neustálá mobilita a její nekonečné procvičování. Pro piloty zase jiné orientační a otočné body a úplně jiný profil VPD. Třeba dráha na letišti Tchořovice (Blatná), kdo nezažil, neuvěří. Tam bývalo občas dusno i "dospělým" lítavcům.

[CAT]

Přes ten kus D1 jezdim každej tejden dvakrát :-). Ona je nasnadě otázka, jestli NATO nedošlo k tomu, že piloti to zvládnou (jinak v tom videu z Německa ten pilot A-10 řiká, že se přistávání v ničem neliší od normálu a neni to žádnej problé m) a cvičily jen ty výjezdní skupiny... Přecijen když v Německu postaví 22 kusů dálnice pro tyhle účely, tak určitě měli připravený zázemí...

[Zbrojnoš]

Přispěvateli podporučíku Argonantovi příspěvěk k zamyšlení nad možným dočasným oslabením ochrany státní hranice a jednou z možných forem skryté mobilizace.


Zdroj:
http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot ... 028010.htm
http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot ... 028011.htm
Zvýraznění části textu provedl vkladatel příspěvku.

--------------------------------------------------
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR

Začátek schůze Poslanecké sněmovny

7. února 1995 v 14.08 hodin

2. den schůze (8. února 1995)

XXI.

Zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro

vyšetření okolností souvisejících s akcemi Norbert,

Vlna a Zásah, případně obdobnými akcemi

Zprávu přednese člen vyšetřovací komise pan poslanec Tomáš Fejfar, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Tomáš Fejfar: Pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolím si ván předložit průběžnou zprávu o výsledku šetření vyšetřovací komise pro objasnění okolností souvisejících s akcemi Norbert, Vlna, Zásah a jinými obdobnými akcemi. Dovolte mi, abych vás seznámil s dosavadní činností komise a průběžnými výsledky šetření, které bylo v poslední době orientováno zejména na akci Československé lidové armády realizovanou v roce 1980 pod krycím názvem "Krkonoše".

Od poslední průběžné zprávy vyšetřovací komise, přednesené na 16. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 18. února 1994, zasedala vyšetřovací komise celkem dvacetkrát. Od tohoto data do současné doby vyslechla 50 osob a uskutečnila řadu výjezdů za účelem shromažďování a studia archívních písemností.

Došlo též ke změně personálního složení vyšetřovací komise. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na své 23. schůzi odvolala na základě vlastni žádosti poslance Jaromíra Šimánka, Jana Deckera a Stanislava Kozáka z funkce členů vyšetřovací komise a nahradila je poslankyní Miladou Kadlecovou z klubu ODS a poslancem Josefem Krupíkem z klubu KDU-ČSL. Z výsledků a poznatků získaných během téměř dvouleté činnosti vyšetřovací komise lze jednoznačně a zodpovědně prohlásit, že úkol, který jí byl uložen, je podstatně časově a důkazně náročnější, než bylo možné předpokládat. Byly totiž zjištěny další akce, které s daným úkolem neoddělitelně souvisejí.

Po získaných zkušenostech mohu konstatovat, že ačkoliv jsou některé akce propojeny, je nutno se v zájmu jejich objektivního prošetření a reálného skončení zabývat každou zvlášť. To samozřejmě nevylučuje vzájemnou možnost využívání shromážděných poznatků a důkazů. Přitom jedinými možnými zdroji informací jsou zpravidla neúplné archívní materiály, často nesourodě uložené a umístěné v desítkách archívů různých institucí po celé bývalé ČSSR, potažmo i v archívech států bývalého socialistického společenství; dále svědecké výpovědi řádově stovek zúčastněných osob, z nichž mnozí si na prošetřované akce skutečně vzhledem k značnému časovému odstupu přesně nepamatují, zatímco další si z různých důvodů pamatovat nechtějí či dokonce po daném poučení odmítají ze zákonných důvodů vypovídat.

Nyní soustřeďme pozornost na jádro předkládané zprávy, kterým jsou faktická zjištění k akci "Krkonoše". Uváděné skutečnosti byly získány z mnoha archívů sedmi centrálních institucí, prohlídkou stovek tisíc a studiem desítek tisíc archiválií a ze svědeckých výpovědí 47 osob.

Výběr vyslýchaných osob byl proveden tak, aby byl reprezentativní, tj., aby v něm byly zastoupeny všechny složky a stupně, které se na prošetřované akci podílely anebo se jí zúčastnily.

Dne 1. 12. 1980 byl tehdejší náčelník generálního štábu Československé lidové armády, první zástupce ministra národní obrany ČSSR generálplukovník Miroslav Blahník, povolán se souhlasem generálního tajemníka ústředního výboru KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka k jednání v Moskvě s náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Svazu sovětských socialistických republik maršálem Ogarkovem. Jednání byli dále přítomni, kromě vysokých funkcionářů Sovětské armády a Spojeného velení států Varšavské smlouvy, i tehdejší velitel pozemních vojsk Národní lidové armády Německé demokratické republiky generálplukovník Stechbart a první zástupce náčelníka generálního štábu Polské lidové armády generál Kupolovský. Cílem jednání bylo objasnění zámyslu spojeneckého cvičení, které mělo byt provedeno na území ČSSR a Polské lidové republiky. Po návratu z Moskvy dne 2. 12. 1980 bylo na generálním štábu Ministerstva národní obrany v Praze svoláno shromáždění funkcionářů Ministerstva národní obrany a velitelství Západního vojenského okruhu a vydány předběžné úkoly ke zpracování neplánovaného cvičení pod krycím názvem "Krkonoše". Všichni účastníci shromáždění pak podepsali prohlášení o zachování přísného utajení skutečností souvisejících s připravovaným cvičením, ačkoli se takováto prohlášení u obdobných akcí nikdy nepodepisovala, a to i přesto, že od nástupu do funkcí měli pracovníci obdobné prohlášení již podepsáno.

Písemné nařízení ke zpracování cvičení na téma: "Uvedení vojsk do zvýšené bojové pohotovosti, přesun a zasazení svazku do sražení, rozvíjení útoku v operační hloubce" vydal tehdejší ministr národní obrany, armádní generál Martin Dzúr veliteli Západního vojenského okruhu dne 5. 12. 1980 pod č. j. 0022534/1.

Zámyslem akce "Krkonoše" bylo v podstatě provedení dvou cvičení. První jako divizně taktické cvičení s první a devátou tankovou divizí samostatně na území ČSSR a Polské lidové republiky v trvání 5 - 6 dnů.

Druhé navazující cvičení mělo proběhnut jako frontové velitelské štábní cvičení v terénu se spojovacími prostředky a částečným vyvedením vojsk na území Polské lidové republiky. K realizaci celé akce bylo připraveno na základě dostupných pramenů 4 - 5 divizí Sovětské armády, jedna divize Národní lidové armády NDR, 4 divize Polské lidové armády a 2 zesílené tankové divize Československé lidové armády a 1 sovětská tanková divize dislokovaná na území tehdejší ČSSR. Nelze vyloučit ani účast dalších gardových divizí Sovětské armády, které v té době působily na území NDR v sestavě skupiny sovětských vojsk pro NDR.
Divizní taktické cvičení bylo rozplánováno do dvou částí. V průběhu první části v trvání 2 - 3 dnů se obě československé tankové divize po provedeném přesunu měly soustředit v určených prostorech u státní hranice s Polskou lidovou republikou. Konkrétně, první tanková divize ve vojenském výcvikovém prostoru Mimoň a devátá tanková divize v prostoru mezi městy Trutnov, Náchod, Opočno a Jaroměř. Den a dobu překročení státní hranice s Polskou lidovou republikou měl stanovit náčelník generálního štábu ozbrojených sil Sovětského svazu.

Čímž měla být zahájena i druhá část divizně taktického cvičení.

V jejím průběhu měla první tanková divize cvičit s 11. tankovou divizí Polské lidové armády v Zaganském výcvikovém prostoru, zatímco 9. tanková divize se měla přesunout do prostoru jihozápadně od Katovic. Po odpočinku pak bylo plánováno zahájení frontového velitelskoštábního cvičení, v jehož rámci mělo být z vojsk armád států Varšavské smlouvy soustředěných na území Polské lidové republiky vytvořeno 5 - 6 vševojskových armád a z nich tzv. koaliční front, jehož velení měl převzít velitel spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy.

Dokumentace k provedení tohoto cvičení na území Polské lidové republiky není k dispozici a není znám ani jeho zámysl. Jeho podrobnější příprava měla byt provedena pravděpodobně 8. - 10. 12. 1980. Podle vyjádření maršála Ogarkova ze dne 1. 12. 1980 v Moskvě o jeho provedení včetně stanovení doby mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu. Údajně mělo být cvičení v souladu se závěrečným aktem Helsinské konference oznámeno, i když v kratším termínu, než stanovených 21 dní.

O tom, že cvičení mělo být provedeno na území Polské lidové republiky, svědčí nejen část zachované dokumentace včetně vojenských map s osami přesunu a prostory soustředění jak v Československé republice, tak na území Polské lidové republiky, ale také dokumentačně i svědecky doložené provedení rekognoskace terénu na polském území ve dnech 4. - 5. 12. 1980 rekognoskační skupinou velitelství Západního vojenského okruhu v součinnosti s funkcionáři Slezského vojenského okruhu PLA. V závěrech rekognoskace, která byla zaměřena i na zjištění situace a nálad obyvatelstva na této části polského území, kde měly oba svazky ČSLA operovat, je uvedeno, že v případě vstupu vojsk ČSLA na území PLR lze očekávat ze strany obyvatelstva provokace, protože cvičení nebude chápáno jako normální, nýbrž jako příprava na intervenci.

Cvičení Krkonoše, které řídil tehdejší velitel Západního vojenského okruhu genplk. František Veselý se svým štábem, bylo pak zahájeno uvedením svazků do vyšší bojové pohotovosti dne 6. 12. 1980 od 15 hodin. V nočních hodinách ze 6. na 7. 12. 1980 pak cvičící vojska provedla přesun po osách včetně pásové techniky z mírových posádek do již zmíněných prostorů v blízkosti státních hranic s PLR, kde byla reálná část cvičení dne 8. 12. 1980 ve 14 hodin ukončena. Po dvou dnech pak vojska na základě nařízení ministra národní obrany ČSSR armádního generála Martina Dzúra zahájila přesun dílem po vlastní ose, dílem po železnici zpět do mírových posádek s datem ukončeni dne 21. prosince 1980.

Je na místě zmínit, že v průběhu celého šetření nebyl dosud zjištěn jediný přímý důkaz svědčící o tom, že by zamýšlené spojenecké cvičení, t větší části nedokončené, mělo sloužit jako příprava tzv. internacionální pomoci členských států Varšavské smlouvy Polské lidové republice, kde v té době vrcholila společensko-politická a hospodářská krize, za účelem udržení a upevnění ohroženého socialistického zřízení či dokonce jako vlastní přímá internacionální pomoc. l když cíle stanovené pro cvičení Krkonoše z vojensko-odborného hlediska byly charakteristické i pro jiná cvičení tohoto druhu a rozsahu, tj. pro divizně taktické cvičení s vyvedením vojsk, nelze uvěřit, že nevyjadřovaly žádné politické záměry. O tom, že prošetřovaná akce politické záměry vyjadřovala a že se v podstatě jednalo o přesně načasovanou manifestaci síly spojeneckých vojsk států Varšavské smlouvy na základě mezinárodní a v PLR vzniklé vnitropolitické situace, svědčí řada následujících prokazatelně zjištěných odlišností od jiných cvičení obdobného stupně a charakteru.

Cvičení bylo připravováno a provedeno mimo plán bojové a politické přípravy, přičemž doba na jeho zpracování byla neobvykle krátká v rozporu se zásadami pro zpracování takových cvičení. Jinak řečeno, jednalo se o mimořádné spojenecké cvičení. Jeho příprava i částečné provedení bylo vyvoláno spojeným velením ozbrojených sil států Varšavské smlouvy a o uskutečnění jeho hlavní části, tj. vstupu cvičících spojeneckých vojsk na polské území, mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu určitě s vědomím nejvyšších politických představitelů ČSSR, PLR a NDR. Jenom z tohoto pouhého faktu vyplývá, že cvičení sledovalo kromě vojensko-odborných i politické cíle.

Svědčí pro to i písemná nedatovaná informace ministra národní obrany ČSSR adresovaná prezidentu a tajemníkovi ÚV KSČ Husákovi. Mimořádnost tohoto cvičení potvrzuje i skutečnost, že nebylo projednáno v Radě obrany státu. Bez zajímavosti není ani fakt, že na zmíněné cvičení byly vybrány právě 1. a 9. tanková divize, které po všech stránkách odborné, organizační, politické i ideologické - patřily k nejlepším, pokud nebyly vůbec nejlepší v ČSLA. Navíc do nich byly začleněny rovněž kvalitní motostřelecké pluky z jiných divizí Západního vojenského okruhu tak, že počet cvičících vojáků přesáhl 14 tisíc. Ani to však nebylo dostačující, proto byl ještě proveden zvláštní výběr, při kterém rozhodující úlohu hrála trestní bezúhonnost, odbornost a politická a ideová vyspělost. Vojáci, kteří nesplňovali tato kriteria, byli zařazeni do zpětných odřadů a byli nahrazeni jinými vyhovujícími.

Konečné slovo při tomto výběru neměli velitelé cvičících útvarů, nýbrž političtí pracovníci a vojenská kontrarozvědka. Zvýšená činnost politického aparátu a vojenské kontrarozvědky, projevující se m.j. jak v počtu jejich pracovníků, tak v prostředcích speciální propagandy při zabezpečení této akce, přesahovala běžné zvyklosti a normy pro tento typ cvičení. O významu, který byl celé akci spojeným velením ozbrojených sil států Varšavské smlouvy přikládán, svědčí i to, že za cenu účasti dvou zmíněných tankových divizí Západního vojenského okruhu doplněných prvosledovými motostřeleckými pluky by byla bezesporu na určitou dobu oslabena ochrana státní hranice, vlastně hranice celého socialistického seskupení s NSR. Rovněž vybavení cvičících svazků navýšenými palebnými průměry ostré munice, potravinovými dávkami, pohonnými hmotami, náhradními díly a speciálními prostředky vodními děly, kasry a obušky, zapůjčenými od vojsk ministerstva vnitra, podtrhuje mimořádnost celé akce. Stejně tak i přesun veškeré techniky včetně pásové po vlastní ose při využití hlavních komunikací bez ohledu na jejich poškození, navíc za asistence příslušníků dopravní služby Veřejné bezpečnosti.

Nelze pominout ani svědecky dokumentovaný rozhovor vrchního velitele spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy maršála Kulikova s ministrem národní obrany ČSSR armádním generálem Martinem Dzúrem, který se uskutečnil na podzim roku 1981 při spojeneckém cvičení na území NDR. V něm se maršál Kulikov zmínil, že vojenské řešení polské otázky s účastí spřátelených armád by byl vážný problém a s úlevou prohlásil, že vzhledem k rozhodnému postupu ministra národní obrany PLR Wojciecha Jaruzelskeho nebude vojenský zásah spojeneckých vojsk nutný. K tomu přítomný ministr obrany ČSSR poznamenal, že upuštění od vojenského zásahu v PLR na podporu stávajícího režimu bylo nejlepší řešení, jaké v dané situaci mohlo být.

Celou shora uvedenou řadu skutečností pro akce obdobného druhu tak netypických dokresluje i fakt, že po návratu cvičících vojsk do mírových posádek trvalo u většiny z nich po dobu téměř půl roku dvojí bojové rozdílení, jedno pro běžný chod útvarů, druhé pro akci Krkonoše. Ta, ihned po návratu vojsk do mírových posádek, byla dopracována a převedena do oblasti dokumentace s nejvyšším stupněm utajení. Jinými slovy byl vypracován systém jakési skryté mobilizace a metodika s časovým plánem k opětnému zaujetí stanovených prostorů u hranic s PLR od vyhlášení signálů Krkonoše maximálně od "Č" + 36 hodin byt připraveni plnit další úkol, to je překročení státních hranic s PLR. K realizaci takto připravené a částečně shora popsaným způsobem prověřené akce Krkonoše nikdy nedošlo. V průběhu let 1982 až 1984 pak byla převážná část dokumentace k akci Krkonoše skartována a protokoly o tom archivovány.

Pro úplnost je třeba doplnit, že i o oficiálně uvedeném zaměření celé akce a místě jejího konání pravděpodobně věděla pouze nejužší špička vedení armády a prezident ČSSR, ani ta však nevěděla o jeho délce, ani to, zda bude provedeno v celém rozsahu, to je včetně vstupu na území PLR. Přestože nikdo z nejvyššího vedení cvičícím vojskům nic bližšího (kromě toho, že se jedná o přesun na velké vzdálenosti) neřekl, mnozí ať již vojáci z povolání či vojáci základní služby - se na základě již uvedených anomálií domnívali, že celá akce souvisí s probíhajícími společenskopolitickými událostmi v PLR. Jak je patrno z jejich svědeckých výslechů, nic konkrétnějšího nevěděli a nevědí dodnes.

Na základě všech zjištěných skutečností lze dospět k závěru, že akce Krkonoše jako součást neplánovaného spojeneckého cvičení se zrodila a z menší části i realizovala z rozhodnutí Spojeného velení vojsk států varšavské smlouvy. To bylo iniciováno politickým vedením tehdejšího Sovětského svazu, které vycházelo z tehdy v socialistickém společenství uznávané Brežněvovy doktríny, omezené suverenity států Varšavské smlouvy. Výsledky vyšetřování potvrzují, že připravené a částečně provedené spojenecké cvičení mělo sloužit přinejmenším jako akt hrozby vojenskou silou a nebo dokonce jako zastírací manévr k intervenci na území cizího státu s cílem udržet u moci stávající, demokratickými silami ohrožený režim.

O tom, proč k zamýšlenému vstupu nedošlo, se můžeme jen domnívat. Nemalou roli určitě sehrál postup polské armády pod vedením Wojciecha Jaruzelského, který v prosinci roku 1981 v PLR vyvrcholil vyhlášením výjimečného stavu. K tomu by mohla přispět i výpověď samotného Wojciecha Jaruzelského, kterého vyšetřovací komise kontaktovala již v létě roku 1994. Podle posledních zpráv je jmenovaný ochoten vypovídat, ale okolnosti možného výslechu bude nutné ještě dojednat se členy komise Ústavní odpovědnosti Polského sejmu, kteří naši republiku v brzké době navštíví. Musím dodat, že už jednou navštívili a hovořili jsme s nimi.

Závěrem vyšetřovací komise považuje za vhodné upozornit i na osobní statečnost některých vojáků z povolání, kteří v roce 1980 odmítli účast na mimořádném společenském cvičení s vědomím možného postihu, k němuž v několika případech došlo a který spočíval v propuštění ze služeb v ČSLA.

Děkuji vám za pozornost a dovolím si zároveň nabídnout sněmovně usnesení, které by hovořilo o tom, že Poslanecká sněmovna bere průběžnou zprávu o výsledku šetření vyšetřovací komise pro objasnění okolností souvisejících s akcemi Norbert, Vlna, Zásah a obdobnými akcemi na vědomí. Děkuji.

[Pátrač]

Napřed bych rád poděkoval kolegovi Lamadovi za jeho příspěvky k letištím. Není už v našich řadách, ale takto si jej můžeme připomenout.
Prostuduji to a pokusím se tomu dát trochu obsahu.

Zbrojnoš - děkuji, to není jen tak něco. Jasněji to už popsat nejde. Já o tomto materiálu nikdy ani neslyšel, což je pouze a jen moje vlastní chyba - mě všechna tato vyšetřování lezla na nervy.

[Zbrojnoš]

Zbrojnoš - děkuji, to není jen tak něco. Jasněji to už popsat nejde. Já o tomto materiálu nikdy ani neslyšel, což je pouze a jen moje vlastní chyba - mě všechna tato vyšetřování lezla na nervy.

Na chyby nehraju. Jsme na svobodném fóru.

Jenom bych se chtěl někdy dobrat toho, jestli opravdu došlo k oslabení zabezpečení hranice. A pokud ano, tak jestli to bylo
a) podle systému "Jalta" - u vás si můžete dělat co chcete (Maďarsko 1956, Československo 1968)
a (nebo )
b) po Helsinkách 1977 začíná být jisté, že válka mezi bloky nenastane (ale generální štáby zatím pro jistotu a ze setrvačnosti pojedou postaru).

I když jak jednou řekl Petr Pithart :"Možná slyším trávu růst..." I já jsem zaslechl jakési náznaky, že se přece jen jako náhrada cvičících divizí něco vyčlenilo, ba i do zvýšené BOPO uvedlo, leč dokumenty nemíti, ústa držeti.

P.S.
Jako například, když členové vyšetřovací komise chtěli vědět, kdo konkrétně byl vyčleněn pro akci ZÁSAH a náčelník operační skupiny jim řekl "Chachá,to se psalo na astralon tužkou, všechno se pak vygumovalo a nic si nepatujeme."

[Argonantus]

V zásadě to patří do příslušného tématu (akce Krkonoše tady existuje).

Nicméně těch 36 hodin v druhém podtrženém odstavci je perla i pro tuto debatu, protože jsem se dopočítal u potřebného času k probuzení 16. td zcela bez podkladů k tomu samému. Za 36 hodin probudíte jakoukoli divizi, pokud máte zemi o velikosti ČSSR a policejní stát za zadkem, takže si nikdo nelajsne nepřijít.

A neměl by uniknout - čistě z úcty - ten malý předposlední odstavec o manících, co to odmítli a dostali padáka z práce.

Stran té zálohy proti Západu - už to tam padlo, každá divize nechala pro jistotu jeden pluk doma. U 1.td 21.pluk Žatec. Nicméně, ještě se s tím asi nějak šachovalo, protože můj velitel z Žatce na Krkonoších byl. Možná chyběl někdo z těch, co to odmítli...?

[Vallun]

Argo - no, já těch 36 hodin chápu jako mimořádný režim stálé jednotky pro určitý úkol. Skrytě mobilizovat záložní divizi za takový čas podle mého nejde. Buď přiznáš vojenské cvičení, a cvičení za účasti tolika jednotek a při nějakých napjatějších vztazích nebo dokonce po nečitelných událostech v Moskvě povede automaticky ke zvýšení pohotovosti NATO. Nebo Ti to bude trvat déle, i když tady byl policejní stát, tak fakt nevím, jak vyrozumět taková kvanta lidí individuálně...

Mne osobně nejvíc zaujal úplně předposlední odstavec:)

[parmezano]

V roce 1980 někdy v květnu jsem měl noční a ve dvě v noci zazvonil telefon a nějaká paní z MNV , se dotázala zda u nás není zaměstnám pan XY , já jsem řekl , že ano , tak mi řekla , že nepřijde do práce a on přišel až za tři neděle , byl na Libavě , předváděl tam tanky iráčanům

[skelet]

začínáte se točit v kruhu. Už to není diskuze o faktech, ale o víře... věřím, nevěřím

[Vallun]

začínáte se točit v kruhu. Už to není diskuze o faktech, ale o víře... věřím, nevěřím

Což je v diskusi zcela v pořádku.

[Pátrač]

No v pořádku to zrovna moc není, zabírá to čas a nikam to nevede. Fakt je, že v tomto bloku už toho asi moc nevymyslíme a nedohledáme. I tak jsem, ale překvapený kolik se toho urodilo. Jem nesmírně zvědaví co vypadne z OMS.

[skelet]

Pokud je to podloženo argumenty, nikoliv vírou, tak ano. Bohužel to už zde není. Věřím, že by se to nedokázalo utajit.. Proč?.. protože tomu věřím atd. A tak furt dokola.

b) po Helsinkách 1977 začíná být jisté, že válka mezi bloky nenastane (ale generální štáby zatím pro jistotu a ze setrvačnosti pojedou postaru).

Ano, všem to bylo jasné, a proto se v roce 1983 stalo to co se stalo

[Argonantus]

Skelet:
Ona nějaká ta vata vznikne vždycky - jako třeba tento můj příspěvek - ale na druhou stranu i po pár dnech zuřivé diskuse padají občas takové skvosty, jako ten Zbrojnošův dokument, případně Farkyho a Dzinův seznam amerických tanků v záloze.