Přispěvateli podporučíku Argonantovi příspěvěk k zamyšlení nad možným dočasným oslabením ochrany státní hranice a jednou z možných forem skryté mobilizace.
Zdroj:
http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot ... 028010.htm
http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot ... 028011.htm
Zvýraznění části textu provedl vkladatel příspěvku.
--------------------------------------------------
POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR
Začátek schůze Poslanecké sněmovny
7. února 1995 v 14.08 hodin
2. den schůze (8. února 1995)
XXI.
Zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro
vyšetření okolností souvisejících s akcemi Norbert,
Vlna a Zásah, případně obdobnými akcemi
Zprávu přednese člen vyšetřovací komise pan poslanec Tomáš Fejfar, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Tomáš Fejfar: Pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolím si ván předložit průběžnou zprávu o výsledku šetření vyšetřovací komise pro objasnění okolností souvisejících s akcemi Norbert, Vlna, Zásah a jinými obdobnými akcemi. Dovolte mi, abych vás seznámil s dosavadní činností komise a průběžnými výsledky šetření, které bylo v poslední době orientováno zejména na akci Československé lidové armády realizovanou v roce 1980 pod krycím názvem "Krkonoše".
Od poslední průběžné zprávy vyšetřovací komise, přednesené na 16. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 18. února 1994, zasedala vyšetřovací komise celkem dvacetkrát. Od tohoto data do současné doby vyslechla 50 osob a uskutečnila řadu výjezdů za účelem shromažďování a studia archívních písemností.
Došlo též ke změně personálního složení vyšetřovací komise. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na své 23. schůzi odvolala na základě vlastni žádosti poslance Jaromíra Šimánka, Jana Deckera a Stanislava Kozáka z funkce členů vyšetřovací komise a nahradila je poslankyní Miladou Kadlecovou z klubu ODS a poslancem Josefem Krupíkem z klubu KDU-ČSL. Z výsledků a poznatků získaných během téměř dvouleté činnosti vyšetřovací komise lze jednoznačně a zodpovědně prohlásit, že úkol, který jí byl uložen, je podstatně časově a důkazně náročnější, než bylo možné předpokládat. Byly totiž zjištěny další akce, které s daným úkolem neoddělitelně souvisejí.
Po získaných zkušenostech mohu konstatovat, že ačkoliv jsou některé akce propojeny, je nutno se v zájmu jejich objektivního prošetření a reálného skončení zabývat každou zvlášť. To samozřejmě nevylučuje vzájemnou možnost využívání shromážděných poznatků a důkazů. Přitom jedinými možnými zdroji informací jsou zpravidla neúplné archívní materiály, často nesourodě uložené a umístěné v desítkách archívů různých institucí po celé bývalé ČSSR, potažmo i v archívech států bývalého socialistického společenství; dále svědecké výpovědi řádově stovek zúčastněných osob, z nichž mnozí si na prošetřované akce skutečně vzhledem k značnému časovému odstupu přesně nepamatují, zatímco další si z různých důvodů pamatovat nechtějí či dokonce po daném poučení odmítají ze zákonných důvodů vypovídat.
Nyní soustřeďme pozornost na jádro předkládané zprávy, kterým jsou faktická zjištění k akci "Krkonoše". Uváděné skutečnosti byly získány z mnoha archívů sedmi centrálních institucí, prohlídkou stovek tisíc a studiem desítek tisíc archiválií a ze svědeckých výpovědí 47 osob.
Výběr vyslýchaných osob byl proveden tak, aby byl reprezentativní, tj., aby v něm byly zastoupeny všechny složky a stupně, které se na prošetřované akci podílely anebo se jí zúčastnily.
Dne 1. 12. 1980 byl tehdejší náčelník generálního štábu Československé lidové armády, první zástupce ministra národní obrany ČSSR generálplukovník Miroslav Blahník, povolán se souhlasem generálního tajemníka ústředního výboru KSČ a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka k jednání v Moskvě s náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Svazu sovětských socialistických republik maršálem Ogarkovem. Jednání byli dále přítomni, kromě vysokých funkcionářů Sovětské armády a Spojeného velení států Varšavské smlouvy, i tehdejší velitel pozemních vojsk Národní lidové armády Německé demokratické republiky generálplukovník Stechbart a první zástupce náčelníka generálního štábu Polské lidové armády generál Kupolovský. Cílem jednání bylo objasnění zámyslu spojeneckého cvičení, které mělo byt provedeno na území ČSSR a Polské lidové republiky. Po návratu z Moskvy dne 2. 12. 1980 bylo na generálním štábu Ministerstva národní obrany v Praze svoláno shromáždění funkcionářů Ministerstva národní obrany a velitelství Západního vojenského okruhu a vydány předběžné úkoly ke zpracování neplánovaného cvičení pod krycím názvem "Krkonoše". Všichni účastníci shromáždění pak podepsali prohlášení o zachování přísného utajení skutečností souvisejících s připravovaným cvičením, ačkoli se takováto prohlášení u obdobných akcí nikdy nepodepisovala, a to i přesto, že od nástupu do funkcí měli pracovníci obdobné prohlášení již podepsáno.
Písemné nařízení ke zpracování cvičení na téma: "Uvedení vojsk do zvýšené bojové pohotovosti, přesun a zasazení svazku do sražení, rozvíjení útoku v operační hloubce" vydal tehdejší ministr národní obrany, armádní generál Martin Dzúr veliteli Západního vojenského okruhu dne 5. 12. 1980 pod č. j. 0022534/1.
Zámyslem akce "Krkonoše" bylo v podstatě provedení dvou cvičení. První jako divizně taktické cvičení s první a devátou tankovou divizí samostatně na území ČSSR a Polské lidové republiky v trvání 5 - 6 dnů.
Druhé navazující cvičení mělo proběhnut jako frontové velitelské štábní cvičení v terénu se spojovacími prostředky a částečným vyvedením vojsk na území Polské lidové republiky. K realizaci celé akce bylo připraveno na základě dostupných pramenů 4 - 5 divizí Sovětské armády, jedna divize Národní lidové armády NDR, 4 divize Polské lidové armády a 2 zesílené tankové divize Československé lidové armády a 1 sovětská tanková divize dislokovaná na území tehdejší ČSSR. Nelze vyloučit ani účast dalších gardových divizí Sovětské armády, které v té době působily na území NDR v sestavě skupiny sovětských vojsk pro NDR.
Divizní taktické cvičení bylo rozplánováno do dvou částí. V průběhu první části v trvání 2 - 3 dnů se obě československé tankové divize po provedeném přesunu měly soustředit v určených prostorech u státní hranice s Polskou lidovou republikou. Konkrétně, první tanková divize ve vojenském výcvikovém prostoru Mimoň a devátá tanková divize v prostoru mezi městy Trutnov, Náchod, Opočno a Jaroměř. Den a dobu překročení státní hranice s Polskou lidovou republikou měl stanovit náčelník generálního štábu ozbrojených sil Sovětského svazu.
Čímž měla být zahájena i druhá část divizně taktického cvičení.
V jejím průběhu měla první tanková divize cvičit s 11. tankovou divizí Polské lidové armády v Zaganském výcvikovém prostoru, zatímco 9. tanková divize se měla přesunout do prostoru jihozápadně od Katovic. Po odpočinku pak bylo plánováno zahájení frontového velitelskoštábního cvičení, v jehož rámci mělo být z vojsk armád států Varšavské smlouvy soustředěných na území Polské lidové republiky vytvořeno 5 - 6 vševojskových armád a z nich tzv. koaliční front, jehož velení měl převzít velitel spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy.
Dokumentace k provedení tohoto cvičení na území Polské lidové republiky není k dispozici a není znám ani jeho zámysl. Jeho podrobnější příprava měla byt provedena pravděpodobně 8. - 10. 12. 1980. Podle vyjádření maršála Ogarkova ze dne 1. 12. 1980 v Moskvě o jeho provedení včetně stanovení doby mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu. Údajně mělo být cvičení v souladu se závěrečným aktem Helsinské konference oznámeno, i když v kratším termínu, než stanovených 21 dní.
O tom, že cvičení mělo být provedeno na území Polské lidové republiky, svědčí nejen část zachované dokumentace včetně vojenských map s osami přesunu a prostory soustředění jak v Československé republice, tak na území Polské lidové republiky, ale také dokumentačně i svědecky doložené provedení rekognoskace terénu na polském území ve dnech 4. - 5. 12. 1980 rekognoskační skupinou velitelství Západního vojenského okruhu v součinnosti s funkcionáři Slezského vojenského okruhu PLA. V závěrech rekognoskace, která byla zaměřena i na zjištění situace a nálad obyvatelstva na této části polského území, kde měly oba svazky ČSLA operovat, je uvedeno, že v případě vstupu vojsk ČSLA na území PLR lze očekávat ze strany obyvatelstva provokace, protože cvičení nebude chápáno jako normální, nýbrž jako příprava na intervenci.
Cvičení Krkonoše, které řídil tehdejší velitel Západního vojenského okruhu genplk. František Veselý se svým štábem, bylo pak zahájeno uvedením svazků do vyšší bojové pohotovosti dne 6. 12. 1980 od 15 hodin. V nočních hodinách ze 6. na 7. 12. 1980 pak cvičící vojska provedla přesun po osách včetně pásové techniky z mírových posádek do již zmíněných prostorů v blízkosti státních hranic s PLR, kde byla reálná část cvičení dne 8. 12. 1980 ve 14 hodin ukončena. Po dvou dnech pak vojska na základě nařízení ministra národní obrany ČSSR armádního generála Martina Dzúra zahájila přesun dílem po vlastní ose, dílem po železnici zpět do mírových posádek s datem ukončeni dne 21. prosince 1980.
Je na místě zmínit, že v průběhu celého šetření nebyl dosud zjištěn jediný přímý důkaz svědčící o tom, že by zamýšlené spojenecké cvičení, t větší části nedokončené, mělo sloužit jako příprava tzv. internacionální pomoci členských států Varšavské smlouvy Polské lidové republice, kde v té době vrcholila společensko-politická a hospodářská krize, za účelem udržení a upevnění ohroženého socialistického zřízení či dokonce jako vlastní přímá internacionální pomoc. l když cíle stanovené pro cvičení Krkonoše z vojensko-odborného hlediska byly charakteristické i pro jiná cvičení tohoto druhu a rozsahu, tj. pro divizně taktické cvičení s vyvedením vojsk, nelze uvěřit, že nevyjadřovaly žádné politické záměry. O tom, že prošetřovaná akce politické záměry vyjadřovala a že se v podstatě jednalo o přesně načasovanou manifestaci síly spojeneckých vojsk států Varšavské smlouvy na základě mezinárodní a v PLR vzniklé vnitropolitické situace, svědčí řada následujících prokazatelně zjištěných odlišností od jiných cvičení obdobného stupně a charakteru.
Cvičení bylo připravováno a provedeno mimo plán bojové a politické přípravy, přičemž doba na jeho zpracování byla neobvykle krátká v rozporu se zásadami pro zpracování takových cvičení. Jinak řečeno, jednalo se o mimořádné spojenecké cvičení. Jeho příprava i částečné provedení bylo vyvoláno spojeným velením ozbrojených sil států Varšavské smlouvy a o uskutečnění jeho hlavní části, tj. vstupu cvičících spojeneckých vojsk na polské území, mělo rozhodnout politické velení Sovětského svazu určitě s vědomím nejvyšších politických představitelů ČSSR, PLR a NDR. Jenom z tohoto pouhého faktu vyplývá, že cvičení sledovalo kromě vojensko-odborných i politické cíle.
Svědčí pro to i písemná nedatovaná informace ministra národní obrany ČSSR adresovaná prezidentu a tajemníkovi ÚV KSČ Husákovi. Mimořádnost tohoto cvičení potvrzuje i skutečnost, že nebylo projednáno v Radě obrany státu. Bez zajímavosti není ani fakt, že na zmíněné cvičení byly vybrány právě 1. a 9. tanková divize, které po všech stránkách odborné, organizační, politické i ideologické - patřily k nejlepším, pokud nebyly vůbec nejlepší v ČSLA. Navíc do nich byly začleněny rovněž kvalitní motostřelecké pluky z jiných divizí Západního vojenského okruhu tak, že počet cvičících vojáků přesáhl 14 tisíc. Ani to však nebylo dostačující, proto byl ještě proveden zvláštní výběr, při kterém rozhodující úlohu hrála trestní bezúhonnost, odbornost a politická a ideová vyspělost. Vojáci, kteří nesplňovali tato kriteria, byli zařazeni do zpětných odřadů a byli nahrazeni jinými vyhovujícími.
Konečné slovo při tomto výběru neměli velitelé cvičících útvarů, nýbrž političtí pracovníci a vojenská kontrarozvědka. Zvýšená činnost politického aparátu a vojenské kontrarozvědky, projevující se m.j. jak v počtu jejich pracovníků, tak v prostředcích speciální propagandy při zabezpečení této akce, přesahovala běžné zvyklosti a normy pro tento typ cvičení.
O významu, který byl celé akci spojeným velením ozbrojených sil států Varšavské smlouvy přikládán, svědčí i to, že za cenu účasti dvou zmíněných tankových divizí Západního vojenského okruhu doplněných prvosledovými motostřeleckými pluky by byla bezesporu na určitou dobu oslabena ochrana státní hranice, vlastně hranice celého socialistického seskupení s NSR. Rovněž vybavení cvičících svazků navýšenými palebnými průměry ostré munice, potravinovými dávkami, pohonnými hmotami, náhradními díly a speciálními prostředky vodními děly, kasry a obušky, zapůjčenými od vojsk ministerstva vnitra, podtrhuje mimořádnost celé akce. Stejně tak i přesun veškeré techniky včetně pásové po vlastní ose při využití hlavních komunikací bez ohledu na jejich poškození, navíc za asistence příslušníků dopravní služby Veřejné bezpečnosti.
Nelze pominout ani svědecky dokumentovaný rozhovor vrchního velitele spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy maršála Kulikova s ministrem národní obrany ČSSR armádním generálem Martinem Dzúrem, který se uskutečnil na podzim roku 1981 při spojeneckém cvičení na území NDR. V něm se maršál Kulikov zmínil, že vojenské řešení polské otázky s účastí spřátelených armád by byl vážný problém a s úlevou prohlásil, že vzhledem k rozhodnému postupu ministra národní obrany PLR Wojciecha Jaruzelskeho nebude vojenský zásah spojeneckých vojsk nutný. K tomu přítomný ministr obrany ČSSR poznamenal, že upuštění od vojenského zásahu v PLR na podporu stávajícího režimu bylo nejlepší řešení, jaké v dané situaci mohlo být.
Celou shora uvedenou řadu skutečností pro akce obdobného druhu tak netypických dokresluje i fakt, že po návratu cvičících vojsk do mírových posádek trvalo u většiny z nich po dobu téměř půl roku dvojí bojové rozdílení, jedno pro běžný chod útvarů, druhé pro akci Krkonoše. Ta, ihned po návratu vojsk do mírových posádek, byla dopracována a převedena do oblasti dokumentace s nejvyšším stupněm utajení. Jinými slovy byl vypracován systém jakési skryté mobilizace a metodika s časovým plánem k opětnému zaujetí stanovených prostorů u hranic s PLR od vyhlášení signálů Krkonoše maximálně od "Č" + 36 hodin byt připraveni plnit další úkol, to je překročení státních hranic s PLR. K realizaci takto připravené a částečně shora popsaným způsobem prověřené akce Krkonoše nikdy nedošlo. V průběhu let 1982 až 1984 pak byla převážná část dokumentace k akci Krkonoše skartována a protokoly o tom archivovány.
Pro úplnost je třeba doplnit, že i o oficiálně uvedeném zaměření celé akce a místě jejího konání pravděpodobně věděla pouze nejužší špička vedení armády a prezident ČSSR, ani ta však nevěděla o jeho délce, ani to, zda bude provedeno v celém rozsahu, to je včetně vstupu na území PLR. Přestože nikdo z nejvyššího vedení cvičícím vojskům nic bližšího (kromě toho, že se jedná o přesun na velké vzdálenosti) neřekl, mnozí ať již vojáci z povolání či vojáci základní služby - se na základě již uvedených anomálií domnívali, že celá akce souvisí s probíhajícími společenskopolitickými událostmi v PLR. Jak je patrno z jejich svědeckých výslechů, nic konkrétnějšího nevěděli a nevědí dodnes.
Na základě všech zjištěných skutečností lze dospět k závěru, že akce Krkonoše jako součást neplánovaného spojeneckého cvičení se zrodila a z menší části i realizovala z rozhodnutí Spojeného velení vojsk států varšavské smlouvy. To bylo iniciováno politickým vedením tehdejšího Sovětského svazu, které vycházelo z tehdy v socialistickém společenství uznávané Brežněvovy doktríny, omezené suverenity států Varšavské smlouvy. Výsledky vyšetřování potvrzují, že připravené a částečně provedené spojenecké cvičení mělo sloužit přinejmenším jako akt hrozby vojenskou silou a nebo dokonce jako zastírací manévr k intervenci na území cizího státu s cílem udržet u moci stávající, demokratickými silami ohrožený režim.
O tom, proč k zamýšlenému vstupu nedošlo, se můžeme jen domnívat. Nemalou roli určitě sehrál postup polské armády pod vedením Wojciecha Jaruzelského, který v prosinci roku 1981 v PLR vyvrcholil vyhlášením výjimečného stavu. K tomu by mohla přispět i výpověď samotného Wojciecha Jaruzelského, kterého vyšetřovací komise kontaktovala již v létě roku 1994. Podle posledních zpráv je jmenovaný ochoten vypovídat, ale okolnosti možného výslechu bude nutné ještě dojednat se členy komise Ústavní odpovědnosti Polského sejmu, kteří naši republiku v brzké době navštíví. Musím dodat, že už jednou navštívili a hovořili jsme s nimi.
Závěrem vyšetřovací komise považuje za vhodné upozornit i na osobní statečnost některých vojáků z povolání, kteří v roce 1980 odmítli účast na mimořádném společenském cvičení s vědomím možného postihu, k němuž v několika případech došlo a který spočíval v propuštění ze služeb v ČSLA.
Děkuji vám za pozornost a dovolím si zároveň nabídnout sněmovně usnesení, které by hovořilo o tom, že Poslanecká sněmovna bere průběžnou zprávu o výsledku šetření vyšetřovací komise pro objasnění okolností souvisejících s akcemi Norbert, Vlna, Zásah a obdobnými akcemi na vědomí. Děkuji.