Mirek58 píše:Propána Jána! snést nesnesitelné Pokud by byla kapitulace proti vůli císaře bylo to "nesnesitelné".Pokud se kapitulovalo dle vůle císaře, bylo to naplnění vůle císaře( co je na tom nepochopitelné a nejasné?)
Řekněme, že nesnášíš brokolici tak, že by jsi raději polykal hřebíky, než ji konzumoval. Ale nějaká autorita ti přikáže, že to prostě budeš muset vydržet a sníst ji. Takže ty ji sníš, křiví se ti přitom huba vlevo vpravo, máš chuť vrhnout, ale ten samotný akt, že ji jíš v moci autority jiné osoby dokazuje, že ji vlastně miluješ a nevadí ti. Propána Jána, jak jsem toto mohl nechápat!
Mimochodem máme tu stále tu samou nezodpovězenou otázku. Vedení země se ocitá před volbou - přijmout velkou pohanu a kapitulovat, dát se všanc cizí(m) mocnosti(tem), přijít o území, vliv, očekávat vnucené změny atd. a nebo pokračovat a uhájit čest a bla bla bla (a využít všechny ty bunkry, civilisty s bambusovými tyčemi, prostředky/činnosti připravované i plánované v zoufalých vzdušných zámcích). Čistě teoreticky je to všude samý geroj a fanatik, který si raději bodne kudlu do břicha a nebo ponechá Spojencům jen spálenou zemi a mrtvé Japonce, než přijmout možnost jedna. Přesto je od určitého okamžiku velice promptně zvolena možnost jedna. Takže to vedení vyměnili ufoni, náhodou jim přeskočilo nebo jak? Nebo třeba přemýšleli jinak než jak tu mnozí
myslí za ně a projektují do nich své předsudky, zkomolené populární/romantické představy a nedostatečné vědomosti? Takže proč?
Mirek58 píše:Císařství jako instituce rovná se v té době Hirohito. Jeho sesazení, nebo nahrazení jinou osobou rovná se uzurpátor na trůně.( Lze velice úspěšně pochybovat o tom, že by se někdo jiný z císařské rodiny posadil na Hirohitův trůn. A osoba mimo císařskou rodinu? Totální nesmysl. Každej Japonec by pokládal za čest mu vyříznout játra)[/i]
Nepřemýšlel jsi někdy, že by jsi pořádal přednášky pro vysoké školy ohledně Japonska, jeho kultury a dějin? Protože tyto neochvějné vědomosti a vhled by byla škoda nevyužít a nepředat to dále. Možná dokonce časem poučit i samotné Japonce...
Dzin píše:Byl to proces sice pomalý, pozvolný, ale soustavný. Vůle Japonců umírat za císaře se postupně vytrácela, byť se nám Evropanům to tak nemusí jevit. je třeba to posoudit v dobovém a místním kontextu.
Vůle umírat direktivně za symbol a autoritu může být klidně silná ještě velice dlouho. Ale vůle umírat (a nechat umírat) zbytečně jako taková je úplně jiné kafe. Dokud se daří, je vše ok. Když se přestává dařit, tak se to dá ještě hodit za hlavu a zastírat před sebou i jinými. Když se nedaří opakovaně a je to čím dál tím horší, tak přichází zoufalé kroky (jejich míra a provedení závisí na tom kterém státu a mentalitě), víra v zázračné zbraně a na chvíli ještě větší popírání pravdy. Aneb wunderwaffe, Božský vítr a národní síla/hrdost/odhodlání to vyřeší. Samozřejmě že nevyřeší, pečlivě budovaná fasáda a sebeoblbování čelí náporu na X frontách zároveň a začíná se drolit. A tím pádem se láme i pokřivené uvažování a překlápí se to k rezignaci a realismu. Nikdo už nevidí důvod v tom, pohřbít jen tak armády a města, když to očividně nefunguje a když začíná být zřejmé, co by to stálo. Ano, dalo by se to za cenu utrpení statisíců a miliónů ještě nějaký čas tlačit dopředu, část těch statisíců či miliónů by chtě nechtě poslechla, ale už to nemá žádný cíl a význam. Pokud tedy v ten moment vzdát se přináší výrazně lepší osud a vyhlídky než zoufalý odpor spojený s destrukcí země a společnosti, tak asi není celkem co řešit. Silných slov a šílenství se člověk nenají a dítě či úroda z nich nevzniknou.
Existuje slavna fotka Hirohita s MacArthurom. Japonske noviny ju odmietli uverejnit, lebo Hirohito je na nej menší. Nakoniec to Američania pretlačili, postupne pretlačili aj ine veci, ktore sa ukazali pre japonsku spoločnost ako prinosne. Lenže to v auguste 1945 nik nemohol vediet. Ano mnoho veci veci sa udialo inač, ale to na čom bola kapitulacia založena, na beztresnosti cisara a celej cisarskej rodiny, to so STALO.
