Čo hovoríte na švajčiarsky model armády ?
https://www.armadninoviny.cz/svycarska- ... eakce.html
V diskusii Dusanh dodal detaily ako funguje výcvik, zabezpečenie, opakované cvičenia.
Ja to tu skopírujem, dúfam, že sa nebude hnevať:
Dotazy byly prakticky dva:
1) v AČR se doba 2-3 let považuje za minimum pro výcvik plnohodnotného vojáka, jak u vás
2) jak máte zajištěno, aby vojáci svoje návyky neztráceli.
Odpověď byla dost rozsáhlá, navíc protkaná osobními poznámkami, takže to sem úplně nemůžu dát systémem copy/paste, Následuje tedy heslovitý výpis. Zároveň se omlouvám, jestli tu opakovaně zazní něco, co už bylo zmíněno v článku výše.
Výcvik probíhá ve velké většině případů tak, že rekrut (záklaďákům se v této fázi říká rekruti) absolvuje nejprve 18 týdnů tzv. „Rekrutenschule“. To je rozděleno na:
- 7 týdnů základní výcvik (chování vojáka, osobní zbraň a další základní dovednosti, podobné jako všude jinde)
- 5 týdnů odborný výcvik (tj. výcvik ve své odbornosti)
- 6 týdnů slaďovací výcvik v četě/rotě, se zaměřením na drily.
Po 18 týdnech je voják „hotový“ a vrací se do svého civilního života. V některých případech ale vojáci pokračují ve službě a absolvují ji na jeden zátah (tzv. Durchdiener).
Švýcarská armáda se v maximální míře snaží využít civilní znalosti rekrutů, takže civilní kuchaři vaří a civilní řidiči řídí techniku.
Pro cyber jednotky jsou nabíráni studenti/absolventi informatiky a příbuzných oborů, stejně jako pro další specializované funkce. U takovýchto zaměření platí i to, že mají méně polního výcviku než běžní vojáci.
Organizace výcviku vojáka základní služby v dalších letech:
(1. rok: Rekrutenschule)
2. rok: Wiederholungskurs 1
3. rok: Wiederholungskurs 2
4. rok: Wiederholungskurs 3
5. rok: Wiederholungskurs 4
6. rok: Wiederholungskurs 5
7. rok: Wiederholungskurs 6
konec a odchod do zálohy.
Voják tedy každý rok chodí na třítýdenní cvičení, kterému ale předchází týden teoretického opakování a testování.
Cvičení je organizováno tak, jak by vypadala „mobilizace“. To znamená, že si každý bere jídlo na dva dny, nastupuje na ten kurs v místě, na kterém by nastupoval i v případě mobilizace, odvoz jednotek je organizován stejně atd.
Tady musím udělat svoji odbočku – toto se nemůže zaměňovat s tím, jak pojem „mobilizace“ máme zaužívaný u nás.
Ve Švýcarsku se používá termín „Mobilmachung“. Historicky se tím mělo na mysli povolání „neaktivních“ vojáků základní služby, tj. těch, co zrovna byli ve svých civilních životech (rok 2-7 viz výše). Vyšší stupeň byl pak „allgemeine Mobilmachung“, a to už je podobné tomu, co si pod tím představujeme my, tj. nástup záloh a rekvírování materiálu od civilních firem a osob. Samozřejmě byly (a jsou) mezi těmito body ještě další možnosti povolat jen některé vojáky podle potřeby apod. Např. na jaře byli kvůli Covidu povoláni kuchaři.
Dneska je to rozdělené tak, že pokud je potřeba použít armádu, tak nastupují právě sloužící vojáci základní služby (a to jak ti v základním výcviku, tak i ti, co mají zrovna v té chvíli svůj opakovací kurz). Další úroveň jsou tzv. předurčené jednotky (zejména se to týká zdravotníků, ženistů a dalších specialistů).
Zrovna zdravotníci pomáhali na jaře při Covidu, ženisté jsou předurčeni na stavby mostních provizorií a podobně.
Poslední úroveň je povolání zbytku vojáků základní služby (tj. v tomto okamžiku je aktivovaná celá kádrová armáda). S povoláním záloh se prakticky už nepočítá, dokonce se uvádí, že pro ně není ani materiál. Otázka je, jak to bude v budoucnu, i ve Švýcarsku se probouzejí z „konce dějin“ a zase připravují nějakou novou koncepci. Každopádně se již asi nevrátí k pevnostem, momentálně bojují o celé Švýcarsko, nejen o Reduit :-)
- Konec odbočky.
Po zahájení „opakovacího kurzu“ jsou 2-3 dny drilů, řidiči mají tréninkové jízdy. Následuje (hned ve středu nebo čtvrtek) střelba z hlavních zbraní jednotky, tj.i vč. těžkých, pokud je jednotka takovými vyzbrojena (tj. např. tanky, houfnice, minomety).
Druhý týden je stmelovací cvičení na úrovni čety/roty, vždy s ostrými střelbami.
Třetí týden totéž na úrovni praporu, v tomto případě ostré střelby jen někdy. Na konci třetího týdne (čt+pá) údržba techniky a materiálu a odevzdání do skladu.
A za rok se totéž opakuje.
Technika je využívána napříč jednotkami, momentálně švýcarská armáda ani nemá tolik techniky, kolik by bylo potřeba při plném nástupu armády. Takže jednotka X uloží vše v pátek do skladů a v pondělí si to vyzvedne jednotka Y.
Záměrně jsem se ptal na časový rozsah rozvrhu zaměstnání. Obvykle 7-20hod, někdy až 23hod, pokud je nějaké noční zaměstnání. Zákonný klid před zaměstnáním se vztahuje jen na řidiče (musí mít zajištěno min. 6h spánku). Vycházka po 18. hodině jen jednou za týden.
Při „opakovacím kurzu“ je povoleno pít v kasárnách pivo po ukončení zaměstnání (v základním kurzu jen při vycházce venku). Podmínkou je samozřejmě 0 promile při ranním nástupu do zaměstnání.
Dále se při opakovacím kurzu uděluje vycházka na víkend, a to od soboty 7hod do neděle 23hod. Celkem to tedy dělá 13 výcvikových dní na jeden opakovací kurz + 2 dny na údržbu a úklid materiálu. Každý voják musí absolvovat 6 opakovacích kurzů, poté se další přičítají podle hodnosti. Příklad: vojín celkem 245 dní služby, rotný 500 dní, por. 680 a od kpt. výše se to počítá tak, že to je 240 dní po jmenování do hodnosti kpt. (a vyšší). Takže pokud má dotyčný důstojník zájem, může si službu de facto prodloužit tak, že odslouží maximum v hodnosti npor., pak je povýšen a má dalších 240 dní v hodnosti kpt.
Podle dojmu mého kamaráda je výcvik celkem efektivní a vojáci jsou „použitelní“ už po ukončení Rekrutenschule (tj. těch 18 týdnů). Cvičení na úrovni praporů, příp. i vyšší jsou také dobře hodnocené.
Každopádně mají pružný systém odborně zaměřeného výcviku podle potřeby. Např. na jaře bylo kvůli Covidu povoláno do služby 5 zdravotnických praporů (cca 3000 vojáků). Pro účely tohoto nasazení byli zároveň povoláni zdravotníci-specialisté z nemocnic, kteří vedli odbornou část výcviku. Po ukončení výcviku se tito specialisté vrátili zpět do nemocnic, zatímco oněch 5 praporů podporovalo zdravotnický systém, jak bylo potřeba, přičemž tito vojáci měli aktuální informace a procvičené potřebné postupy.
Obdobně byli „secvičeni“ příslušníci pěchoty, kteří byli nasazeni na ostrahu hranic. Jeden týden cvičili spolu s příslušníky pohraniční policie.
