PALBA.CZ

Otázky a odpovědi k nákupu letounů F-35: Proč o nich jednáme, jaké máme alternativy a proč nejsou „hlavně na útok“

Zástupci ministerstva obrany už několik měsíců jednají v USA o nákupu nejmodernějších bojových letounů F-35. Finální nabídka pro českou vládu má být hotová do října. Kolem zvažovaného nákupu se objevuje řada otázek, přinášíme odpovědi na ty nejčastější.

Proč jednáme o pořízení nových letadel?
Česko nyní provozuje čtrnáct stíhacích letounů JAS-39 Gripen (dvanáct jednomístných ve verzi C, dva dvoumístné ve verzi D). Letouny má pronajaté od Švédska. Pronájem byl rozhodnutím daným ekonomickou situací na začátku 21. století i korupční aférou, která původní rozhodnutí gripeny koupit provázela.

Původně Česko chtělo pořídit dvě letky, tedy 24 letadel, po povodních v roce 2002 se ale vláda – už ne Zemanova, ale Špidlova – rozhodla pro pronájem, který vyšel levněji.

Daní za to byla skutečnost, že Češi byli omezeni v možnosti nasadit letadla v zahraničí, například při bojových operacích. Gripeny tak startovaly zejména k nekomunikujícím letadlům a české letectvo jimi – na svou velikost velmi často – přispívalo ke střežení vzdušného prostoru jiných zemí.

Bojové letouny jsou také běžnou součástí výzbroje zemí NATO s výjimkou těch nejchudších.

Proč je favoritem F-35?
Krátce řečeno proto, že armáda vypracovala vojenské doporučení, podle nějž je F-35 celkově pro Česko nejvhodnější. Kritéria jsou utajovaná, což je na jednu stranu logické, na druhou stranu to otevírá prostor pro pochybnosti.

F-35 je jediný letoun kategorie stealth, který je pro Česko dostupný. Znamená to, že je obtížně zjistitelný – někdy se nepřesně říká neviditelný, což je nadsázka, ale obtížná zjistitelnost například radarem je skutečně jeho klíčovou vlastností.

Soudobé vzdušné souboje vypadají jinak než dříve. Daleko větší roli než schopnost vymanévrovat protivníka hraje to, kdo ho první najde pomocí přístrojů, tedy za hranicí viditelnosti (anglicky se tyto boje kategorizují jako „beyond visual range“ neboli BVR), a odpálí na něj řízenou střelu.

Pro ilustraci – už v letech 1990 až 2002 bylo devadesát procent letadel sestřelených z velké dálky, nikoliv v manévrovém boji. Ještě v 70. letech byl poměr opačný.

Co F-35 umí a proč je těžší spočítat, zda se nám vyplatí, než je najít na radaru
Pro představu: moderní střely mohou mít dosah kolem 150 až 200 kilometrů, přičemž přibližně třetina této vzdálenosti bývá řazena do dosahu, v němž je i pro manévrující cíl velmi těžké uniknout. Střela typicky letí rychleji než jeden kilometr za sekundu.

Čeští vojáci jako výhodu F-35 oproti jiným letounům označili i velmi dobré situační povědomí pilota, kterému se v letounu sbíhá obrovské množství dat a ta může sdílet s vojáky na vlastní straně. Přínos této schopnosti je pro civilisty obtížně představitelný, vojáci to ale pokládají za důležité.

Potřebujeme je?
Mnohokrát v minulosti se vedly debaty o tom, zda nějaký typ zbraně není překonaný. Nyní se vedou i u nejmodernějšího bojového letounu v operačním nasazení, kterým je právě F-35.

Nutno uznat, že historie zná techniku, která překonána byla: například bitevní lodě s mohutnými děly byly překonané loďmi letadlovými a dalekonosnými řízenými střelami. Ale za překonaný typ zbraně byly občas považovány například tanky, které se ovšem pořád používají.

Zároveň ale státy od pilotovaných bojových letounů neustupují a nestalo se ani to, že by se v nějaké válce koncept takového letounu ukázal jako překonaný, jak se to stalo bitevním lodím za druhé světové války.

S počtem 24 strojů by české letectvo začalo být sice malým, ale plnohodnotným prvkem spojenecké vzdušné síly – nebyl by pro něj takový problém rychle vyčlenit například čtyři až šest letounů do alianční operace. Se čtrnácti stroji, které Češi mají dosud, to vždy bylo podstatně těžší – několik strojů je vyčleněných na nepřetržité střežení nebe nad Českem, několik na výcvik, další jsou v údržbě. Zahraniční mise nad Islandem či baltskými státy se musely pečlivě plánovat, možnost vyslat někam letouny při mimořádné potřebě byla komplikovaná.

Krátce řečeno, Češi s počtem čtrnácti strojů měli a ještě nejméně sedm let budou mít stíhací letectvo spíše do mírových dob než do války.

Je F-35 spíš na útok než na obranu?
Zejména v laických kruzích rezonuje úvaha, že s ohledem na obtížnou zjistitelnost a připravovanou možnost nést jadernou zbraň jde o letoun útočný, nikoliv obranný. Tento pohled šířil například lékař Roman Šmucler nebo protivládní aktivista Ladislav Vrabel. Za jeho tezi, že Češi chtějí letoun využít k jadernému útoku na Rusko a vyprovokovat ruskou jadernou odvetu, mu soud uložil čtyřměsíční podmínku za šíření poplašné zprávy.

Pokus dělit obecně zbraně na obranné a útočné vychází z nepochopení, jak se vedou války. Stejně jako celou řadu dalších zbraní jde i F-35 nasadit jak při útočné válce, tak při obranné.

České stíhače čeká Pobaltí a triky v ruském rukávu
I při obraně je třeba ničit například nepřátelská velitelská stanoviště, logistické uzly či prvky protivzdušné obrany. To všechno útočníkovi znesnadňuje útok – ovšem k takovým cílům je třeba proniknout prostorem, který kryje svou protivzdušnou obranou.

Dobrou ukázkou situace, kdy bránící se země potřebuje provádět vzdušné útoky na síly protivníka, aby mohla snáze osvobodit své okupované území, je ruská agrese proti Ukrajině. Ukrajinské letectvo ale není dostatečně silné na to, aby ruskou protivzdušnou obranou umělo pronikat. Ani Rusové nelétají do hloubi ukrajinského území, ze stejného důvodu.

Co nám hrozí?
České strategické dokumenty – bezpečnostní strategie a návazně obranná strategie – mají při své nejbližší aktualizaci výslovně pojmenovat hrozbu, kterou představuje nevyzpytatelné Rusko.

Česko je sice obklopené přátelskými státy nebo rovnou spojenci, hrozba konfliktu na vnějších hranicích NATO ale nepůsobí tak nepředstavitelně jako dříve. Zvláště pokud by se v USA stal prezidentem izolacionista Donald Trump, který se netají přístupem, že si Rusko může vzít část jiného státu, když chce.

Jsou „moc drahé“?
Argument o ceně letadel a jejich provozu zní v případě F-35 snad nejčastěji. Letoun skutečně drahý je, zejména v provozních nákladech.

Z pohledu veřejnosti je obtížné si míru oné nákladnosti představit. Pokud by Česko splácelo sto miliard korun za zavedení letadel do služby deset let, jak se nyní plánuje, byla by to ročně ani ne desetina obranného rozpočtu (a ani ne 0,5 procenta ročních výdajů státního rozpočtu jako celku).

To není málo a zvláště do armádního rozpočtu na investice by se takové náklady zakously výrazně. Zjevně ale jde o otázku politické vůle, ne o sumu, kterou Česko nemá.

V novinových titulcích se často objevují informace, kolik má zavedení letadel stát, pokud se pro tento krok vláda rozhodne. Je to legitimní informace, ale opticky je snadné podlehnout klamu „sto miliard je o sto miliard víc než nula“. Ani gripeny ovšem nelétaly zadarmo – jen dvacet let jejich pronájmu vyšlo státní kasu na zhruba 35 miliard.

Pointy to má dvě. Jedna je ta, že pokud si Česko chce stíhací letectvo udržet, neporovnává náklady na F-35 s nulou, ale s levnějšími alternativami.

A druhá je ve výkonnosti: v simulovaných amerických cvičeních Red Flag dosahují F-35 vzdušného skóre 20:1 – tedy „sestřelují“ až dvacet letadel na každé vlastní ztracené.

Co alternativy?
Pokud by mělo dojít například na střet s Ruskem – tedy jedinou evropskou zemí, která opakovaně napadá své sousedy –, budou už za několik let stávající gripeny verzí C a D poměrně zastaralé. Gripeny by se hodily například k zachycení nekomunikujících civilních letounů, ale soupeř se silnou protivzdušnou obranou by mohl být nad jejich síly.

Varianta stíhací letectvo zrušit v podstatě není v Česku na stole. Tento typ výzbroje provozuje 22 zemí NATO, nemají ho jen nejmenší a ekonomicky nejslabší státy. Česká ekonomika je v NATO patnáctá nejsilnější.

Druhá skloňovaná varianta je přejít na JAS-39 ve verzích E/F (jednomístná/dvoumístná cvičná) s tím, že by takový stroj Česku, které nepatří k nejsilnějším aliančním státům, měl stačit.

Proč se nejde cestou výběrového řízení?
Vláda má obecně dva způsoby, jak pořídit novou vojenskou techniku. Může ji koupit napřímo od jiného partnera (například jiné vlády), nebo pomocí výběrového řízení.

Oba způsoby mají svou logiku. Při druhém zmíněném dostane více možných dodavatelů možnost představit svou nabídku, odborníci pak posoudí její parametry a nakonec vláda učiní rozhodnutí.

Tento postup ale má své limity – typicky ve chvíli, kdy požadavky kupujícího naplňuje jen jeden konkrétní výrobce s daným kusem techniky. Pak by výběrové řízení nutně skončilo zlostí neúspěšných účastníků, že „podmínky byly šité na míru konkurenci“.

O tom, že požadavky českého letectva v perspektivě dalších čtyřiceti let splňuje jen F-35, jsou přesvědčeny špičky české armády v čele s náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. Laická veřejnost nemá možnost posoudit, zda bylo vojenské doporučení zpracované správně – ale ani kdyby potřebná data veřejnost měla, nebude mít analytické schopnosti je vyhodnotit.

Jak rozšířená jsou současná bojová letadla?
Letouny F-35 ze zemí NATO provozuje šest států (USA, Nizozemsko, Británie, Itálie, Dánsko, Norsko), v různé fázi jejich objednávky či jednání je nyní dalších sedm zemí (Belgie, Německo, Polsko, Finsko, Rumunsko, Kanada a Česká republika). Ze třicítky českých spojenců tak F-35 provozuje či pořizuje dvanáct zemí, devět států má jiná stíhací letadla a devět vlastní stíhací letectvo nemá.

Z nealiančních zemí pak F-35 provozuje Austrálie, Japonsko, Izrael a Jižní Korea a objednaly si je Švýcarsko a Singapur. Někdy se v souvislosti s možným nákupem zmiňují Thajsko a Maroko.

Gripeny v tuto chvíli provozuje šest zemí (Švédsko, Brazílie, Česko, Maďarsko, Thajsko, JAR), z toho první dvě si už objednaly jejich nové verze. Od doby, kdy je na trhu dostupná F-35, se ale gripenům nedaří v kontraktech uspět.

Co argumenty, že F-35 je horší v tom či onom parametru?
Internetové debaty pravidelně plní argumenty, že F-35 není dobrá v tom či onom parametru. Podívejme se na ty nejčastější:

Vysoké provozní náklady: Hlavní výtka. Provoz čtyřiadvaceti F-35 by Česko na cenu letové hodiny (to je poměrně často citovaný parametr, do nějž ale vstupuje řada proměnných a nelze jej brát úplně doslova) mohl stát nižší jednotky miliard korun ročně. Zastánci nákupu F-35 doufají, že se cena letové hodiny tohoto typu časem sníží, tento argument ale neumíme poctivě vyhodnotit.
Maximální rychlost: Je pravda, že F-35 není „dvoumachové“ letadlo, verze pro Česko má maximální rychlost M 1,6. (Rychlost jednoho machu je rychlost, jakou se v daném prostředí šíří zvuk. Závisí mimo jiné na nadmořské výšce – u zemského povrchu je kolem 1200 km/h, ve velkých výškách jen něco přes 1000 km/h.) Vyššími rychlostmi se ale dnes stejně v praxi nelétá, v první válce v Zálivu strávila americká letadla v rychlostech vyšších než M 1,03 dohromady přesně nula sekund.
Obratnost v manévrovém boji: F-35 na něj není primárně stavěná, je navržená tak, aby mohla vítězit bez něj. Zároveň ale neplatí, že žádný manévrový boj vést neumí, navíc nepotřebuje kvůli odpalu řízené střely domanévrovat za protivníka. I to jsou důvody, proč v simulovaných střetech proti jiným letounům výrazně vítězí.
Nosnost zbraní: Ve vnitřních šachtách může nyní F-35 nést čtyři protivzdušné střely, pracuje se na rozšíření na šest. Ve srovnání s jinými letouny to je relativně málo, ovšem aby bylo možné říci, že to je příliš málo, bylo by potřeba započítat pravděpodobnou početnost protivníka i účinnost těchto střel. V současné ruské agresi proti Ukrajině například připadá zhruba jedno zničené ruské či ukrajinské letadlo na jeden týden války, a to jde ze značné části o práci protivzdušné obrany. V současném válčení proti sobě zkrátka vysoké desítky letadel nestojí.
Vývoj radarů překoná technologii stealth: Může se to stát, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.
Nízká nasaditelnost: K lepším argumentům zavdávajícím důvod k obezřetnosti ohledně F-35 patří relativně nízká nasaditelnost letadel v americkém letectvu – tedy to, kolik procent strojů je připraveno okamžitě vzlétnout, zatímco ostatní jsou v nutném servisu. Tuto metriku pozorně sleduje i americké analytické centrum Congressional Budget Office. Obecně platí, že servis F-35 je náročnější kvůli krycímu (stealth) povrchu, což údržbu prodlužuje. Na druhou stranu ani starší osvědčené typy letadel zdaleka nemají stoprocentní nasaditelnost.
Co technické problémy, o kterých se kolem F-35 mluví?
Letoun F-35 je mimořádně složitý a je pravda, že se v řadě médií čas od času objeví zpráva o technických potížích, které jej provázejí. Příkladem závady z poslední doby byly vadné pyropatrony vystřelovacího sedadla, příkladem koncepčního problému nedávná informace o motoru, který se namáhá více, než jak byl navržený, aby poskytoval potřebný výkon pro palubní systémy, což mu zkracuje životnost.

Obojí má reálný základ. Ale například s pyropatronami to bylo tak, že po objevení jedné vadné pyropatrony bylo prověřeno zhruba sedm set na většině amerických F-35 – a nakonec nebyl nalezen žádný další defekt. Plošné preventivní uzemnění letadel sice vypadalo dramaticky, v době války by k němu ale nedošlo.

Za to, že letoun dostane vylepšení v oblasti motoru a energetického managementu, ale kupci pravděpodobně něco připlatí. Zatím se ovšem neví kolik.