PALBA.CZ

Tak Stug alebo Hetzer zas ale nemali siluetu jak stodola že...

já to chtěl napsat .ale musel jsem jít obědvat:) Taky jagdpanzer na podvozku panzerIV. a jagdpantery a jagd tiger bych rekl byl nezranitelný asi krom letadel.Kolem a kolem nejvíc toho za válku odmakali prave ty stug

StuG byl v poměru cena/výkon asi tím nejlepším co mohli němci vyrobit. A mezi stíhači Hetzer. Ale každý si přečtě nějaký dementní článek o tanku Maus a myslí si, že němci byli totální magoři....

Ale každý si přečtě nějaký dementní článek o tanku Maus a myslí si, že němci byli totální magoři....
100bodov

Tím dementním článkem jsem samozřejmě nemyslel ten svůj zde na Palbě

Tím největším magorem byl hitler ,jemu se tyhle projekty moc líbili.A jak do toho kecal generálum ,tak často i konstruktérum.Tím se pak zdržovali seriozní projekty.Dokonce byl projekt na stíhač tanku na bázi mause

A o silnom pancierovaní by som v tomto prípade nehovoril Hydrostare...:-)

No já sem tenkrát myslel silné pancéřování a malou rychlost tanku R-35 ve své době a ne už té přestavby.

Kromě velkého množství kořistních francouzkých a britských tanků, padla do německách rukou i další obrněná technika, která byla improvizované přestavěna dle potřeb Wermachtu. Jedním z takových byla i samohybná těžká houfnice SdKfz 135/1 Lorraine.

TTD SdKfz 135/1 Lorraine:
výzbroj: 150mm houfnice sFH 13
hmotnost: 8,49 t
délka: 5,31 m
šířka: 1,83 m
výška: 2,23 m
rachlost na silnici: 34 km/h
dojezd na silnici: 135 km
osádka: 4 muži

Hlavni bylo možno udělit náměr 40°, v pancéřové nástavbě se přepravovalo 8 nábojů a čtyřčlenná posádka. Vozidla měla pro lepší stabilizaci při střelbách v zadní části instalované rozměrné rydlo, které se dalo na zem spustit aniž by posídka opustila bojový prostor vozidla.

Mezi výzbrojí, kterou v červnu 1940 Němci zkonfiskovali po pádu Francie, bylo i přes 300 obrněných transportérů (tracteur blindé) 37L. Jednalo se o pásové univerzální transportéry, podobně řešené, ale větší, jako britské Brény. Němci tato vozidla vytáhla ze skladů počátkem roku 1942, aby je přestavěli na stíhače tanků. Čtyřicet kusů bylo ale na Hitlerův příkaz upraveno k vezení 150mm houfnice. Takto upravena samohybná dělostřelecká zbraň byla pak u Afrika Korpsu určena k plnění zvláštních bojových úkolů. Přestavby se prováděly v Paříži za pomoci nástaveb dodaných německou firmou Alkett. Nejméně 30 ks bylo postaveno závodem v Krefeldu. Alternativně se na podvozek montovala 105 mm houfnice leFH 18/40, i když touto zbraní bylo nakonec vybaveno jen 12 ks z celkových 60 postavených vozidel. nejméně jeden podvozek pak byl osazen ruskou 122mm houfnicí a zařazen do pancéřového vlaku, o který Němci přišli koncem roku 1944 ve Francii. Odhaduje se, že nakonec byla 150 mm houfnice instalována na 94 podvozků transportéru Lorraine.

Na stroj 4,7 cm PaK (t) auf Panzerkampfwagen 35 R (f) se rovněž zkoušel pokusně namontovat německý protitankový kanón PaK 38 ráže 50 mm. Nicméně s touto zbraní byl stíhač těžší o 500 kg, což se negativně projevilo na větší spotřebě PHM a i zhoršenou průjezdností terénu. K sériové výrobě tak nedošlo. Co se produkce 4,7 cm PaK (t) auf Panzerkampfwagen 35 R (f) týče, tak v květnu 1941 jich firma Alkett přestavěla 93 ks, v červnu 55, v červenci 5 ks, v srpnu 22 ks, v září 28 a v říjnu bylo dokončeno posledních 19 strojů. Celkem tak 174 stíhačů a dalších 26 velitelských vozidel.

Jak vidno, Němci s přestavbou nečekali až s plánem útoku na SSSR, ale o přestavbě 200 strojů začali s firmou Alkett jednat již v roce 1940, když tato berlínská firma v prosinci 1940 obdržela objednávku. Prototyp vznikl již v únoru 1941. Ještě koncem roku 1944 jich bylo u německých jednotek registrováno 110 kusů. Konce války se část z nich dožila u výcvikových jednotek. Jeden ze strojů 4,7 cm PaK (t) auf Panzerkampfwagen 35 R (f) se dochoval ve sbírkách švýcarského tankového muzea v Thunu.

KeĎ tak spočítavam tú výrobu po mesiacoch nejako mi to nevychádza na 200 ks.

Hektor píše:KeĎ tak spočítavam tú výrobu po mesiacoch nejako mi to nevychádza na 200 ks.

Všetko je ok okrem 6/1941, kedy bolo vyrobených 33 ks.

A nevie niekto kedy bola vyrobená, ak vôbec druhá séria Panzerjäger I ? A ako na tom bol v porovnaní s Pz-III s 50mm delom?
Ide mi o to či by nebolo výhodnejšie pokračovať v ich výrobe/prestavbe aspoň do polovice roka 1941.

Na panzernetu se o stíhači tanků Panzerjäger I uvádí následující:
Jeho sériová výroba se rozběhla v březnu 1940 v dílnách firmy Alkett. Do května 1940 zde vzniklo 132 těchto vozidel. Dalších 70 kusů potom do února 1941 postavila firma Škoda (někdy bývají uváděni i jiní výrobci). Celkově tedy bylo na stíhač přestavěno 202 tanků.

Otázkou je, co vlastně chceš porovnávat na improvizaci lehkého přetíženého podvozku s málo výkoným motorem vyzbrojeného prakticky nepohyblivým již nevyráběným kořistním dělem a na moderním středním tanku s plně otočnou výzbrojí. Pravda, jejich hlavní výzbroj měla podobné vlastnosti, ale to je tak asi všechno. Ve způsobu nasazení a možnosti přežít v boji, byl PzKpfw III jednoznačně hodnotnější stroj. Pro doplnění přidávám odkaz na přehlednou tabulku o průbojnosti německých kanonů právě z panzernet.net.
http://www.panzernet.net/panzernet/stra ... kanony.php

Hektor píše:A nevie niekto kedy bola vyrobená, ak vôbec druhá séria Panzerjäger I ? A ako na tom bol v porovnaní s Pz-III s 50mm delom?
Ide mi o to či by nebolo výhodnejšie pokračovať v ich výrobe/prestavbe aspoň do polovice roka 1941.

Druhá séria 70 ks bola pôvodne pridelená Alkett, no kontrakt bol pozmenený a Alkett vyrobil len 10 vozidiel, ktoré boli Waffenamtom prevzaté v 10/1940. Zvyšných 60 vozidiel vyrobila firma Klöckner-Humboldt-Deutz A.G., Köln (štvrť Deutz). 30 vozidiel v 12/1940 a 30 vozidiel v 2/1941.
4,7 cm vs. 5 cm - žiaden podstatný rozdiel v priebojnosti. Zato však ide o dve odlišné kategórie vozidiel. Pravdepodobne bol ich počet dostatočný, resp. v tom bol iný dôvod.

Spíše je otázkou, jak moc velký mělo smysl přestavovat tolik různých typů kořistní techniky bez možností dále stroje vyrábět, protože výroba byla od doby poraženého státu (třeba Francie), zastavená. A tak i nedostatek náhradních dílů atd. se musel výrazně projevit do nákladů a logistiky. Faktem je, že některé koncepty byly vhodné k přestavbám, ale to se spíše týkalo třeba ex. čs. strojů LT-38, než Fr. strojů s jejich odlévaným pancířem. To už by podle mě bylo výhodnější použít podmaněný fr. průmysl pro "licenční" výrobu ryze německých, či jiných úspěšných konstrukcí. A možná by se na africkém válčišti mohlo po pádu Francie ledacos změnit, když by Němci v té době Italům předali větší díl kořistní techniky, která v té době na africkém válčišti ještě mohla proti Britským strojům najít nějaké uplatnění. To je třeba i případ Maďarského spojence, který od Němců z Vídeňského Arzenálů dostali LT-38 v počtu tuším 110 ks až v roce 1943, kdy byly stroje již dávno za zenitem. Prostě ze strachu ze svých spojenců, je nedokázali vybavit kořistní technikou v době, kdy se dala ještě alespoň v nějaké rozumné míře použít.

To už by podle mě bylo výhodnější použít podmaněný fr. průmysl pro "licenční" výrobu ryze německých, či jiných úspěšných konstrukcí.

Jo, jenže ta zmíněná licenční výroba potřebuje především čas, přípravky, strojové vybavení.Tedy investice.
A tohle v kontextu Hitlerem prosazované krátké, levné války prostě přihrálo úpravám materiálu co byl právě k dispozici.
Když se ukázalo, že válka bude dlouhá a drahá začalo se se standartizací, jenže už bylo pozdě ( čas!) na konkretní výsledky.

Mirku, já si právě nemyslím, že to je až tak zcela pravda s tou levnou a rychlou válkou. Každému muselo být jasné, že obsadit celou Evropu (nepočítám Rusko) a dostat se k ropným polím na Arabském poloostrově, bude stát nějaké ztráty a také prostředky na udržování pořádku a ochranu před nepřátelskou invazí z USA. A že se Němci jednou obrátí proti Rusku muselo být každému jasné po přečtení Mein Kampf. Navíc Německo mělo celou řadou spojenců, jejichž motorizované jednotky na tom nebyli zrovna nejlépe a tak by je mohli zásobovat a přitom na tom slušně zbohatnout. Takto prakticky nikdy neměli dostatek prostředků k vedení delší války a byli si toho vědomí. Proto se jejich vojenský průmysl musel před každou kampaní nadechnout v časovém horizontu 3 až 6 měsíců, aby doplnili stavy a zajistili nějaké rezervy. Co jsem měl možnost si někde přečíst, tak spíše zde hráli roli lobby vlastních výrobních firem, které neměli zájem na obnovení výroby úspěšných nepřátelských modelů, jako například Somua S-35, přestože třeba Italové o obnovení výroby myslím docela stáli. A stejně tak neměli moc velký zájem zajišťovat výrobu svých modelů v zahraničí. De facto až do příchodu A.Speera, byl německý vojenský průmysl dost odkázán na ochotě či neochotě spolupracovat. Přestavby kořistní techniky tak byla ve skutečnosti jen záplata za nedostatek techniky z vlastních zdrojů. Stačí se třeba podívat i na dobu vzniku těch přestaveb. Jako dobrý příklad by měl posloužit model Panzerjäger I, který se začal vyrábět již v březnu 1940. Důvodem prostě byl nedostatek strojů s výzbrojí v podobě děla střední ráže, tj. německých Pz III. Tento model tedy vznikl právě v předvečer útoku na západ s vědomím, že vlastních tanků Pz III a Pz IV mají pořád málo. Německý průmysl v roce 1939/1940 prostě nedokázal pokrýt poptávku. Proto i následné přestavby francouzské kořistní techniky půl roku před plánovanou invazí do SSSR, ke které tuším původně mělo dojít někdy duben/květen 1941.

Další příklad:
U Pejčocha a Pejse (Obrněná technika...ted nevím jaký díl) jsem četl, že i když Italové konstruovali a vyráběli své střední tanky se 47mm kanónem, přesto projevili zájem o ex Československé konstrukce....tuším T-11, T-13, T-21. Dokonce jeden z prototypů zkoušeli na svém území někdy v roce 1940-41 a s poměrně dobrým úspěchem. Tuším že jediným požadavkem na změnu, byla tzv.tropikalizace. Jenomže nakonec nedostali Italové od svých německých spojenců povolení ani k výrobě a nákupu tanků z Plzně, ani k jejich licenční výrobě.

přitom na tom slušně zbohatnout

Tohle jeden z kritických bodů
Ano, mohli zbohatnout, jenže také zkrachovat jako potkalo f. Messerschmitt s Me 210.
Dokud nebyla zavedena standartizace, byl to obrovský risk.
Např jak umí být situace ošemetná:
Já si teď čtu v interních dokumentech sovětů o stihači I185 a je tam vidět jak obrovské investice byly do něj vložené a výsledek?
Nula, nahradil ho v pohodě La 5FN/La7

Mirku, v roce 1940 byla řada německých ale i kořistních strojů (ať obrněné, či letecké techniky) již odladěná a svou bojovou hodnotu prokázali. Jako příklad bych opět uvedl francouzský Somua S-35. Ten se v boji osvědčil a je obecně považován za nejlepší francouzský tank, který odpovídal výkonem německému Pz-III. I z toho důvodu Němci stovky kořistních S-35 dále provozovali a pokud se nepletu, tak s nimi dokonce doplňovali stavy na Východní frontě. Výroba by tak mohla ve Francii pokračovat a alespoň jimi zásobovat své spojence, čímž by se zvýšila jejich bojeschopnost.

To ano, byly to jistě výborné stroje, ale v roce 1940!
Následující rok se v červnu situace podstatně změnila.
Tedy Somua potřebovala především jiný kanon, nebo novou munici. A to chvilku trvá
A zde jsme opět u faktoru času.