No u tych bonobo sa z moralnych dôvodov neinformuje, že v jednom kuse suložia a každy s každym.
Ano, bonobové jsou v těchto věcech docela hippie.
O tom som chcel niečo napísať, zrejme sa u nich vyvinula stratégia utlmenia agresivity pomocou sexu.
Nejsem si úplně jistý, jestli je to opravdu tak (zatím jsem o ničem podobném ještě neslyšel), ale v souvislosti s lidmi je docela zajímavé sledovat, že ne některé lovecko-sběračské společnosti jsou méně násilné než jiné, protože dokáží násilí kompenzovat jinými strategiemi.
Také se zdroji to není úplně jednoduché: mezi jejich vzácností a mírou násilí neexistuje přímá a jasná souvislosti (Glowacki 2025,7). Vzácnost zdrojů může velmi efektivně vynahradit sociální komplexita (tj. jasně vymezené role kdy například kmenoví starší brání ambicióznějším mladým rozpoutat násilí proti sousední skupině) nebo mechanismy jak uspokojit poptávku napříč skupinami (například dělení se o bohatství nebo obchod, případně také ekonomika daru). Na stranu druhou, rostoucí komplexita společnosti může vést k prodlužování a intenzifikaci konfliktů, zvláště pokud je spojená s usedlým způsobem života.
Dobrou ukázkou je v tomto ohledu evropský mezolit, pro který postrádáme dokladu široce rozšířených konfliktů (Waller 2017, 32–33) a nacházíme spíše důkazy spolupráce skrze obchod na velké vzdálenosti. Na stranu druhou, zranění dokládající násilí mezi lidmi pochází i z tohoto období, což dokládá, že tehdejší svět nebyl jenom poklidná spolupráce, i když pouze u tří lokalit v celé Evropě jsme schopni jednoznačně říct, že jde o pozůstatky války (Waller 2017, 30). Waller, kterou cituji, ještě dodává, že nemáme specializované zbraně (oštěpy, sekery a luky jde použít i na lov nebo práci) a zcela absentují pozůstatky opevněných sídlišť, ovšem v tomto ohledu bych řekl, že například východosibiřské kmeny (Čukčové nebo Jukagirové, které rozebírá Glowacki (2024, 6–7; 2005)) také obývají otevřená sídliště, a to navzdory tomu, že u nich jsou velmi dobře doložené konflikty s jejich sousedy.
Důležitý je ale postřeh, že lovci a sběrači znají koncept míru (Glowacki 2024, 8–9), takže ani oni nežijí ve stavu permanentní války, jak si v sedmnáctém století představoval Hobbes a jak si často představují jeho následníci.
Každopádně, v souvislosti s šimpanzi a bojem o zdroje obecně je dobré zmínit ještě to, že jejich "hustota osídlení" je přibližně poloviční než u lovců a sběračů (3.3 x 6.6 obyvatele/šimpanze na km2) a přesto vedou války (Glowacki 2024, 8). Na stranu druhou, Fry (2025, 3) však hovoří o tom, že úmrtnost ve válkách šimpanzů učenlivých není
až tak vysoká – pro kontrolu tohoto tvrzení bych ale musel načíst literaturu, kterou cituje, protože ve hře je ještě velikost bojujících skupin, bez které absolutní čísla nedávají moc smysl.
FRY, Douglas P., 2025. The quest for scientific objectivity: comment on Luke Glowacki’s (2024) “The controversial origins of war and peace: Apes, foragers, and human evolution”. Evolution and Human Behavior [online]. 46(1), 106650. ISSN 1090-5138. Dostupné z: doi:10.1016/j.evolhumbehav.2024.106650
GLOWACKI, Luke, 2024. The controversial origins of war and peace: apes, foragers, and human evolution. Evolution and Human Behavior [online]. 45(6), 106618. ISSN 1090-5138. Dostupné z: doi:10.1016/j.evolhumbehav.2024.106618
GLOWACKI, Luke, 2025. Robust evidence that mobile hunter-gatherers participated in war: Comment on Fry (2025). Evolution and Human Behavior [online]. 46(2), 106658. ISSN 1090-5138. Dostupné z: doi:10.1016/j.evolhumbehav.2025.106658
WALLER, Alison, 2017. Violence and group cohesion in the European Mesolithic. The Post Hole. (49), 25–36.
