Každá generace žila ve specifické době...
Alfik píše: ↑18/6/2026, 09:17
Žijeme posl. 80-100 let v situaci která tu nikdy celosvětově nebyla, je to jen krátká epizoda a pravděpodobně už nikdy nenastane, jakmile skončí.
No spíše se zdá, že to určité období, které počítám od devadesátek do krize v roce 2008, definitivně skončilo, i s dojezdem setrvačnosti.
Bylo v dějinách spíše výjimečným okamžikem, než že by to byl jakýsi standard.
Studená válka skončila, globalizace jela na plný plyn, levná pracovní síla z Číny vyráběla spotřební zboží za hubičku a levné energie z Ruska to krmily.
Od roku 2008 se ten systém v podstatě jen drží na přístrojích. Tenhle model se už přežil jo
Nikdy nebyl sice pro nás ideální, ale relativně prosperoval. Společenská smlouva fungovala.
Místo toho, aby se tehdy nechala ta bublina splasknout a ekonomika se vyčistila, začalo to nekonečné "kvantitativní uvolňování" – což je jen vznešený korporátní termín pro brutální tisk peněz.
Výsledek zažíváme všichni: peníze ztratily hodnotu, reálná kupní síla je jinde a nemovitosti nebo základní životní náklady vystřelily do nesmyslu.
Od té doby se jen neskutečně natisklo peněz a vše podražilo, až to hezký není.
Co se týče AI, tak na chleba potřebují vydělávat zatím hlavně firmy a někteří jedinci. S tím lze souhlasit.
- Firmy aby se staly tzv. efektivní vůči konkurenci, vyházely nekompromisně lidi a snížily náklady
Ve skutečnosti pak od lidí co zůstali je vyžadováno více práce, případně i s těmi AI nástroji.
Polarovo hodnocení je v podstatě i obecným konstatováním lidských dějin, jak to nakonec s technologiemi a řízením společnosti dopadne.
Celá ta pohádka o tom, jak nám technologie ušetří čas a budeme pracovat méně, se v dějinách kapitalismu nestala ještě nikdy.
Jakmile nějaký nástroj zvýší produktivitu, manažerská vrstva to nepromění v to, že lidi pošle po obědě domů.
Udělá se přesně tohle:
- Propustí se "přebyteční" (snížení nákladů pro akcionáře).
- Zbytkářům /s hypotékou pokud vůbec/ se naloží dvojnásobek – protože "s tou AI to přece zvládneš levou zadní".
Efektivita v korporátním překladu neznamená ulehčení práce člověku, ale vyždímání většího výkonu z menšího počtu hlav.
AI je momentálně pro firmy hlavně bič na lidi a nástroj, jak zkrotit náklady na mzdy, aby se v té inflační spirále vůbec udržely marže.
Dějiny technologií nejsou dějinami osvobození člověka, ale dějinami optimalizace kontroly a moci.
Každá nová technologie – od parního stroje přes internet až po AI – nakonec skončila jako nástroj k tomu, jak centralizovat moc, zefektivnit řízení mas a zajistit, aby ten, kdo sedí nahoře, měl ještě větší páku na ty dole.
Žádný velký humanismus v tom zkrátka hledat nelze. Je to čistá technokracie v praxi.
Pokud Amerika AI technologie ovládne, tak se některým bude dařit dobře. Ale amíkům plošně tak dobře jako po WW2 už prostě ne.
Čína si to k sobě asi tolik nepustí, ale bude to ovládat vlastníma technologiemi.
Evropa v AI zaostává, tak jí nezbyde nic jiného než platit Americe.
Tenhle nový technologický věk nebude pro průměrného Američana opakováním „zlatých padesátek“, nebudou už MAGA.
Po druhé světové válce stála americká prosperita na tom, že zbytek světa byl v troskách a americký dělník v továrně mohl z jednoho platu uživit rodinu, koupit dům a auto.
AI tohle nezopakuje
Benefity z AI neshrne střední třída, ale úzká skupina technologických gigantů (Microsoft, Google, Nvidia, OpenAI).
Případně pár mozků a stovky nadaných zaměstnanců.
Výsledkem nebude plošný blahobyt, ale ještě hlubší sociální příkopy mezi Silicon Valley a zbytkem „zrezivělého pásu“ Ameriky.
Pekingu nejde jen o to, aby si lidé generovali hezké obrázky, ale i o státní kontrolu, automatizaci průmyslu, sledovací systémy a vojenské aplikace.
Evropa v tomhle má ty nejhorší karty. Nemá ani americký dravý kapitál, ani čínská data a zatím ani větší státní represi.
Evropské firmy a úřady budou prostě jen koncovými uživateli amerického softwaru. Budeme posílat miliardy za licence za oceán.
Jediné, v čem Evropa drží prvenství, je vymýšlení regulací a razítek (jako AI Act). Jenže regulovat něco, co ani neumíme vyrobit, moc nepomůže.
A zakázat či regulovat by se to muselo leda plošně po celým světě, a o to USA rozhodně nestojí.
Výsledek bude ten, že se geopolitické a ekonomické nůžky rozevřou ještě víc než nyní.
Svět se rozpadne na technologické protektoráty. Už nebude jeden internet a jedny standardy, ale americká sféra vlivu a čínská sféra vlivu.
Do čínské sféry bude patřit i Rusko. Evropa zase do té americké, akorát se ty závislosti více prohloubí.
Po sankcích Rusku nezbylo nic jiného než kompletně přesedlat na čínské technologie. Válka na Ukrajině tohle jen urychluje, Rusko se více stává surovinovou základnou Číny.
Tahle závislost bude znamenat masivní odliv kapitálu z Evropy do USA. Drahé energie dál oslabí schopnost Evropy konkurovat v čemkoli, mimo zbrojení.
Obří datová centra potřebují gigawatty na napájení a chlazení procesorů, eletřinu, tedy energii, a ta nesmí být podle zákonů civilizace drahá.
Zbrojaři (jako Rheinmetall, Saab nebo česká CSG) nežijí z volného trhu, kde by museli cenou konkurovat levné Číně. Žijí ze státních zakázek.
Státy peníze zbrojařům dají bez ohledu na to, jak drahé JSOU ENERGIE a vše okolo.
Tyhle peníze pak logicky budou chybět v investicích do infrastruktury, školství nebo vlastního technologického výzkumu (včetně té AI).
I když evropské zbrojovky jedou naplno, ty nejmodernější a nejdražší hračky (stíhačky F-35, pokročilé raketové systémy) Evropa stejně kupuje z USA.
Ve výsledku se tak z Evropy stáne sice těžce vyzbrojená, ale ekonomicky skomírající pevnost.
Budeme mít sice moderní armády a plné sklady munice, ale továrny, které by tu munici a techniku dokázaly vyrobit bez dotací a levných komponentů z Asie, budou minulostí.
AI rules jako ultimátní multiplikátor moci
Kdo má AI, ten optimalizuje: Amerika a Čína použijí AI k tomu, aby stlačily náklady na výrobu, logistiku a správu státu na minimum.
Evropa, která bude AI jen draze kupovat, tuhle úsporu nikdy nerealizuje, nebo jen z části.
Nakonec i to zbrojení a drony je dnes o AI. Jinak bude z tanků jen hromada šrotu.
V klasickém průmyslu a před 100 lety, či v 70. letech 20 století šlo zaostávání dohnat tím, že Německo postavilo lepší továrnu.
Udělalo lepší auta, o které byl ve světě zájem.
Jenže tenhle starý recept na úspěch už v digitálním věku nefunguje, protože se kompletně změnila povaha toho, co tvoří vnímanou hodnotu, a jaká mezitím vyrostla konkurence.
AI funguje jako sněhová koule. Čím víc lidí ten systém používá, tím víc dat generuje, tím lepší ten systém je a tím víc lidí přitahuje.
Ten náskok se nezvětšuje lineárně, ale skokově, nicméně může skokově i degenerovat. Tedy co technologii přivede na vrchol, tak je poté i důvodem jejího pádu.
AI byla doteď trénována na datech vytvořených lidmi – na knihách, článcích, diskusích, Wikipedii. Trénovala se i z dat Palby, například model Gemini to tady dobře vysává.
Nabírá zde i Polarovy názory, zatím
Jenže čím dál více už AI generuje obrovské procento obsahu na internetu z balastu, který už z velké části sama vytvořila, kvalita může poté v některých oblastech skokově upadat.
Je to jako kopírovat VHS kazetu z jiné kopie VHS kazety. Po pár cyklech máte jenom šum, málo čitelný obraz, a podstata a kvalitní zážitek se téměř ztrácí.
AI začne zapomínat vzácné či důležité a podstatné jevy, začne opakovat své vlastní chyby, ztratí kreativitu a její výstupy zdegenerují do uniformní, nudné šedi plné skrytých halucinací.
Pokud ji člověk nebude prompty korigovat, a do souborů ji nenasype, čím se má řidit. Bez zpětné vazby z reálného fyzického světa, A STÁLE ještě od vzdělaných lidí to nepůjde.
Představa, že AI je samostatná entita, která se „sama od sebe“ vyvine v nějakého superinteligentního boha, je jenom marketingová pohádka pro investory.
Koleje jí musí pokládat vzdělaní lidé s kritickým myšlením, a strojvedoucí ji musí neustále korigovat prompty a reálnými daty.
Taková je ostatně i reálná zkušenost části palbáků. Potom je ale ovšem otázka, v čem jim ušetří práci?
V automatizaci, pokud se správně nakrmí.
Část lidí a mazáků z Palby to vidí v přímém přenosu: AI ti neušetří přemýšlení, ani ti neubere nutnost kontrolovat fakta.
Pokud má být výsledek k něčemu, ten vzdělaný člověk u toho pořád musí prosedět moře času.
V čem je tedy ta skutečná úspora?
V brutální automatizaci mechanické a repetitivní dřiny, když už je systém správně nastavený a nakrmený.
Ale i ve výzkumu, pokud dostane AI směr. Na to si ale zatím musíte vytvořit aparát. V tom momentálně vyniká CLAUDE.
S AI (správně nakrmenou): Pokud do ní kvalitní dokumenty a zdroje či nějaká data nasypete, ona během vteřin udělá hrubý prosev, na základě vašeho kvalitně sepsaného zadání.
Najde konkrétní zmínky, porovná data z různých zdrojů.
V programování nebo datové analýze je obrovské množství práce čisté řemeslo – psaní konfigurací, standardních skriptů, transformace dat z formátu A do formátu B.
Kdo se s tím naučí může mít výhodu, ale stále je potřeba zkušených programátorů, kteří to kontrolují a dávají tomu architekturu.
AI tedy nahradí juniorní programátory či jiné pracovníky, ale ne zkušené. Časem ale nemají možnosti, aby se junioři vypracovali. To se možná časem vyřeší, nebo AI začne degenerovat.
Zatím to je strukturálí problém, který se kvůli honbě za ziskem a HYPE společensky podceňuje.
Senioři, kteří dnes AI kontrolují, postupně zestárnou a odejdou do důchodu. Nová generace „kontrolovaných“ už ale nebude mít tu hlubokou zkušenost.
Otázka je jestli to tedy bude důležité, nebo se nastaví taková pakárna, že se tomu lidi prostě přizpůsobí 
To je ta nejtemnější, ale zároveň nejrealističtější otázka celého problému.
Když se podíváte na historii lidstva a korporátního světa, odpověď je bohužel nasnadě: lidi se přizpůsobí i té největší pakárně, pokud z ní udělají nový standard.
Místo toho, aby ten systém zkolaboval, se prostě celá společnost a byznys posunou do stavu, kterému se říká funkční degenerace.
Standard kvality se postupně v některých okrajových oblastech, ale v porovnání s dřívejším stavem drasticky sníží a všichni to začnou považovat za normální!
V jiných oblastech, a pokud tam bude směřována pozornost, jako třeba lékařský a vojenský výzkum, se AI bude rozvíjet zatím skvěle!
A pamatujte na zákony evoluce, nezvítězí vždy ten nejchytřejší, ale ten který se dokáže nejlépe přizpůsobit dané době.
Tohle konkrétně shrnul spíš profesor Leon C. Megginson. Evoluce nemá žádný morální kompas a kašle na to, kdo má nejvyšší IQ nebo největší svaly.
I když svým spůsobem tyhle archetypy stále fungují, předpokládá se určitá síla v těchto oblastech, aby bylo možné přizpůsobení, u lidí má však vliv velký sociální status.
Status jako kupování času: Když přijde radikální změna (ekonomická krize, technologický skok, válka), lidé kteří mají zdroje, mají také možnosti se na to adaptovat. Ti na dně pyramidy musí reagovat okamžitě, často v panice a s fatálními následky.
Ti nejvýše postavení v sociální hierarchii, jako např. Musk, se nepřizpůsobují době – oni tu dobu a její pravidla aktivně spoluvytvářejí.
To, co pak zbytek společnosti považuje za „nutnost se přizpůsobit“, je často jen adaptace na podmínky, které diktuje elita.
Jde o princip "strkat každýmu love"
...ať již budeš chtít nebo ne.
Po pár platbách, se jen raději zeptám, než abych si poté řekl, že celé úsilí stálo za výliž mi prdel. Líná huba, holé neštéstí. 
