PALBA.CZ

Víš ti páni autoři, které cituješ jsou dobří jenom použití jejich jmén nyní od tebe kulhá v tom, že armáda a použití je o dvacet let, on ti totiž nikdo neprozradil, že fyzikální zákony skončily " Studenou válkou" a tak klidně dál pokračuj vývojem vědy, armáda byla vždy jinde.

michan píše:Víš ti páni autoři, které cituješ jsou dobří jenom použití jejich jmén nyní od tebe kulhá v tom, že armáda a použití je o dvacet let, on ti totiž nikdo neprozradil, že fyzikální zákony skončily " Studenou válkou" a tak klidně dál pokračuj vývojem vědy, armáda byla vždy jinde.

Brání ti snad něco v tom si dotyčnou knihu vypůjčit a sám si to ověřit?

Nebo se snad od té doby změnily fyzikální zákony? Či, zničehož nic, se („zpětně“) změnila tehdejší součástková základna?

Jseš u mě dobrej, že ji se postavil a vydržel, pojď zde pokračovat, frajere jenom snahou o problém se můžeme něco dozvědět. Já teď dělám něco jiného, ale že nemám naprosto dobré a usvědčující informace o svém hoby RL tak se chci s plnou vervou k tomu prostě po čase vrátit. Protože i dnes je to prostě základ všeho vojenství a to i přesto, že to ve válce první dostává na zadek. My Češi, jsme si stejně věděli rady i když ve válce jsme nebyli.

Rozhodně nemám ve zvyku utíkat… :o)

Promiň já se asi špatně vyjádřil, prosím přijď u mě vždy!?.....?! Mě se to prostě líbilo, víš a Bitva o Británii si to prostě vždy a všude zaslouží a PVO, pozdější PVOS na celém světě, když nebudou " Chytří" tak umřou první. To bylo moje krédo od 19 let. Vidiš co já osobně mám na mysli. S tímto žiji mnoho deítek let a sleduji, kdo a jaká země se s tím vyrovná. Nikdo !

Nedalo mi to a po přečtení zdejších příspěvků jsem musel zareagovat:

Předně tvrzení, že 1/2 - 2/3 britských radarů bylo k 13.8. zničeno. V rámci přípravy na Den orla, zahájila Luftwaffe útoky na britské radarové stanice u Dunkirku, Pevensey, Rye, Doveru a Ventnoru. Pouze ten posledně jmenovaný se k 13.8. podařilo vyřadit a to ještě navíc jen na pár dnů. Tedy je to pouze 1/5 radarů, na které byly podniknuty nálety a ještě se nejedná o vyřazení trvalé.

Tvrzení o tom, jaká byla chyba, že britský radar nedokázal určit, zda jde o stíhačku, bombardér apod. mě vede k dotazu a on to snad nějaký jiný radar a to i v současné době dokáže? Dokáže sledovat nějaký předmět to jistě, ale zjistit co to přesně je neumí (i díky radaru mohu nalézt UFO). K tomu se používají jiné prostředky. Takže psát o tomto, jako zásadní slabině radaru v roce 1940 je poněkud pochybné.
Tehdejší radary sice nebyly výkoné jako současné, ale dokázaly to hlavní. Zjisiti nepřítele a podat o něm základní informace.

Je pochybné psát, že nikdo v té době neměl zkušenosti a ani znalosti na to vyvozovat něco z informací, které poskytoval radar. Konkrétně Britové zahájili sériovou výrobu radarů v prosinci 1935 a do roku 1939 měli už síť kryjící jižní a východní pobřeží Británie.
Tehdejší informace z radaru sice vypadaly dost podobně jako znět signálů, které se nám objevovali na osciloscopu v době praktických cvičení na základní či střední škole, ale obsluhy byly cvičeny, aby z toho dokázaly určit potřebné údaje. Byly jak teoretické znalosti, tak zkušenosti z provozem a taktéž výcvik. Chtělo to samozřejmě opravdu dobře školený personál, ale ten byl a tedy toto nepředstavovalo nějaký zásadní problém.
Podobný nesmysl je psát o tom, že Anglie zavedla radiolokátory do výzbroje až v květnu 1940, když už předním jednoznačně funguje radarová siť. Jak už jsem psal, první radiolokátory pro Anglii (typ CH) byly vyrobeny na sklonku roku 1935.

Dále je zde tvrzení, že bylo třeba nějaké akce Commandos v dubnu 1940, který získal potřebné technologie z Německa a na jejich základě byl vyvynut plnohodnotný radar. Problém je, že se rozhodně nemohlo jednat o tzv. akci Commandos. Poprvé se nápad zřídit Commandos objevuje ve zprávě podplukovníka D. Clarka 5.6.1940. První úspěšnou operaci provádějí Commandos v noci z 3. a 4. 3. 1941 poblíž Narviku (operace Claymore). Tvrdit, že Commandos provedlo nějakou důležitou operaci v dubnu 1940 je tedy nemožné. Proto pokud něco takového bylo provedeno, je třeba upřesnit co to bylo a kdo to provedl.

Operace Commandos "Claymore" proběhla na ostrovním řetězci Lofoty (je to u Narviku).

Prvním velitelem Commandos byl 17.6.1940 jmenován velkoadmirál sir Roger Keys, kterého v říjnu 1941 vystřídal námořní kapitán lord Louis Mountbatten. Takže se mi nějaké akce Commandos před datem tímto datem nějak nezdají a popravdě řečeno jsem o nich nikde nic nečetl.

V červenci 40 přepadlo Commandos, pokud si vzpomínám, nějakej maják na Kanalových ostrovech v La Manchi.Jednoho Němce tam zajali.To byla snad první akce.

Tak za prvé jednotky Commandos existovaly již v 1. světové válce a obnova ve ww2 a nové velení je jenom pomůcka historiků. Za druhé RL z deseti rozbitých čtyři a přímo proti Francii ze šesti, je moje číslo. Ta technologie RL je také pravda a určení rozdílu, ve velikosti cíle, na obrazovce, víš co docente já to viděl.

Jen moje kulturní vložka …

V roce 1940 disponovali Britové radarovým systémem - Chain Home - CH - jednalo se o řetězec věží. 18 radarových stanic krylo východní část Británie a 9 stanic bylo umístěno na jižním pobřeží, údaje z těchto stanic se předávaly do jedné „filtrovací místnosti“ - tzv. Filter Room. Jedna radarová stanice disponovala 4 stožáry 360 stop vysokými a 180 stop od sebe vzdálených, na věžích byly umístěny antény, které vysílaly relativně dlouhé vlny, což limitovalo možnosti systému. Odražený signál nebyl přijímán tou samou anténou, ale jinými 4 přijímacími anténními stožáry 240 stop vysokými. To znamenalo, že celá stanice se rozkládala na velké ploše. Celý systém se nemohl nějak natáčet, což znamenalo, že radarová stanice pokrývala určitý vymezený sektor. Bombardováním jedné radarové stanice se tedy mohl vyřadit celý daný sektor, přičemž stačilo poničit jen přijímací stožáry.

Ovšem klíčovou roli v celém systému hrála filtrovací místnost - Filter Room. Samotné CH stanice nebyly příliš efektivní, ale ve vzájemném spojení a porovnáváním údajů z různých zdrojů - rozuměj radarových stanic, hlášek, telefony, ve filtrovací místnosti bylo možné si udělat solidní obraz o útočníkovi. CH systém byl schopen Brity varovat 20 minut předem, Britové mohli tento čas využít k organizaci stíhačů, jejich vyslání do vzduchu a k určení cílů útoku.
CH_stanice

CH_stanice_1940_mapa.



Stanice radaru

Ano to je o tom.

Vybudování celé stanice bylo náročné … stožáry, zázemí, bunkry, vybavení … a celé to bylo promítáno na malou obrazovku … viz snímek … a tam vidíte co bylo promítáno.

Antény vysílaly radiové vlny, odrazy zachycovaly přijímací antény, tento signál se pak převáděl na obdélníkovou obrazovku osciloskopu. Když se vlna odrazila o překážky - letadla, bombardovacího svazu, tak se na stínítku objevila přerušovaná vlna, výkmit.


CH_obrazovka.

CH_mistnost.

CH_stanice_malba

Němci bombardují stanici Ventnor.

stanice, stožáry ...

přijímací stožáry byly ze dřeva

CH_stanice_schema.

Co jsem zjistil, že například snad v roce 1940 vědec John Randall z Birminghamské univerzity zdokonalil magnetron. Magnetron dokáže vytvořit elektromagnetické vlny s průměrnou délkou 12 cm o kmitočtu 2450 mikrosekund - tedy velmi krátké a rychlé vlny. Magnetron, sestrojený na Birminghamské univerzitě, nebyl údajně bezprostředně využit pro rozvoj radiolokace v Anglii, ale byl později předán Spojeným státům, kde zapůsobil jako revoluční konstrukční prvek. Dostal tak americkou radiolokaci v období druhé světové války na přední místo ve světě. Po roce 1940 byly sjednoceny práce amerických a britských techniků v oboru radiolokace. Volba centimetrového pásma byla výhodná. V roce 1941 byly provedeny první úspěšné zkoušky s centimetrovým palubním radarem. Tento systém byl určen pro řízení střelby z palubních zbraní a osvědčil se též při vyhledávání lodí a vynořených ponorek.

Jen pro nezasvěcené …. potřebujete vytvořit vlny, které vyšlete to prostoru … ty se odrazí od překážky a vrátí se …. změřením časového zpoždění lze, při známé rychlosti šíření elektromagnetických vln, určit vzdálenost objektu … to je jasné. Ale jak ty vlny vytvoříte? K tomu potřebujete nějaký generátor. Ovšem také záleží jakou vlnovou délku budou vlny mít - obecně platí - čím kratší vlny - tím větší přesnost, potažmo rozpoznatelnost. Ovšem na delší vzdálenost potřebujete velký výkon. Je jasné, že tehdy bylo třeba různých generátorů k vytvoření dlouhých nebo krátkých vln či ultrakrátkých. A právě magnetron sloužil jako výkonný vysokofrekvenční zdroj, který generoval ultrakrátké elektromagnetické vlny.

A jaký systém používali Britové na počátku války? Určitě ne s magnetronem, ovšem později už ano. Radiolokátory CH pracovaly na vlně dlouhé 15 m s impulsním výkonem 150 kW při délce impulsu 12 ms a s opakovacím kmitočtem 25 Hz, později byl výkon zvýšen na 1 MW a měly dosah 200 km. V roce 1940 byl systém doplněn radiolokátory CHL, pracujícími na vlně 1,5 m.

Němci používali majákovou triodu vyvinutou v polovině 30. let. Německé radiolokátory pracovaly na počátku války, stejně jako britské, v pásmu metrových vln. Až po ukořistění spojeneckého radiolokátoru němečtí vědci odhalili tajemství dutinového magnetronu.

První radary pracovaly v pásmu metrových vln (15 m, 4 m, 1,5 m). Později byly konstruovány radary pracující v decimetrovém pásmu (50-60 cm) a později v centimetrovém pásmu (10 cm a 3 cm). Snaha zkrácení používaných vlnových délek byla zdůvodněna možností zúžení vyzařovacího diagramu při přijatelných rozměrech antény, což umožnilo zvětšit dosah zjištění cílů, zlepšit přesnost měření úhlových souřadnic, rozlišovací schopnost a do určité míry také odolnost radarů proti rušení.

Rovněž v Německu byl na počátku války sestrojen výstražný radar typu FREYA, který pracoval na vlnové délce 2,4 m a měl dosah 120 km, a radar WÜRZBURG RIESE, pracující na vlně 60 cm s dosahem 70 km. Později v roce 1942 byl vyvinut palubní střelecký radar FUG s vlnou 2 m a dosahem 4-6 km. Technické problémy na "cm" pásmu zpočátku vedly v Německu k závěru, že toto pásmo není vhodné pro radiolokační účely. Později se ukázalo, že takový závěr byl omylem, který způsobil zaostávání vývoje radiolokace v Německu.

Co se týče té akce commandos ... tak mohu jen říct ... že Britové chtěli zjistit jak dalece pokročili Němci v oboru radiotechniky ... z toho bylo možné pak vyvozovat závěry, jaká je třeba učinit opatření, jakým směrem se ubírá vývoj, jak lze radary rušit apod. Akce byla provedena ... důležitá část ... generátor, vysílač ... vymontován ... a analyzován odborníky v klidu a Anglii, celá stanice vychozena do povětří, aby Němci nezjistili o co Britům šlo. Další "šetření" Britové také hodlali provést - provedli po potopení německé kapesní bitevní lodě Graf Spee.

michan: Nepleteš si Commandos s Commando? Commandos jsou jednotky vzniklé za WW2. Commando je název jednotky britské námořní pěchoty o síle asi praporu. Druhé co mě napadá, že v literatuře (nejčastěji anglofoní) bývají často speciální jednotky obecně označováni jako commandos.
Jediná stanice o které vím, že se Němcům podařilo před Dnem Orla vyřadit s provozu byl Ventnor. Jestli máš vědomosti o dalších, prosím uveď je.

Kdysi jsem trochu dělal do elektrotechniky, elektroniky, mám elektrotechnické vzdělání, v Pardubicích byla Tesla, vyráběly se zde radiolokátory, exkurze po vysílačích apod., takže o této problematice něco vím. Jelikož toto téma nelze plně pochopit bez technických znalostí, pokusím se zde něco „odborně“ vysvětlit, resp. co pamatuji. Teslácké magnetrony pro radiolokátory byly přeladitelné externí dutinou, která spolu s kapalinovým chlazením anody významně stabilizovala pracovní kmitočet, jehož stabilita je důležitým parametrem provozu indikace pohyblivých cílů. Zásobníková katoda prodlužovala životnost magnetronů, skleněný isolátor katody umožňuje použití getru a kontrolu vakua. Tesla vyráběla různé typy magnetronů od kmitočtu 2,7 GHz až po 9,5 GHz.

Byl tady spor mezi michanem a Algernonem, každý měl v něčem pravdu … každopádně se pokusím poskytnout objektivní obraz, nemá příliš smyslu hledat tyto informace na internetu, dějiny píší vítězové, a ty také zkreslili tuto oblast. Magnetron už byl znám dávno před válkou, někdy kolem roku 1925, nebyl možná tehdy tak dokonalý, ale princip byl zřejmý.

Magnetron je v podstatě vakuová dioda s válcovou anodou a axiální katodou, umístěná v magnetickém poli tak, že magnetické siločáry mají směr osy diody. Vypadá to jako nízký válec – vnější prstenec je anoda, po obvodu umístěny rezonátory, uprostřed je umístěna trubice – katoda. Vložíme-li na elektronku anodové napětí, vytvoří se mezi katodou a anodou radiální elektrické pole. V případě, že magnetická indukce je nulová, bude se elektron pohybovat z katody na anodu. V přítomnosti magnetického pole se trajektorie elektronu zakřiví, při překonání určité meze magnetické indukce se bude v důsledku zkřížení polí (jedno pole mezi katodou a anodou x druhé pole vliv magnetické indukce), bude elektron pohybovat po dráze kružnice, resp. cykloidy.

Tak a nyní připojíme mezi katodu a anodu vysokofrekvenční kmitavý obvod, a magnetron nám začne sloužit jako zesilovač těchto vysokofrekvenčních kmitů, neboť dobře zfázované elektrony magnetronu předávají část energie získané od anodového potenciálu vysokofrekvenčnímu poli. Tím, že je vf. poli neustále dodávaná energie, udrží si magnetron své kmity, a tak si magnetron udrží nejen své vlastní kmity, ale může dodávat vf. energii i do vnější zátěže (energie se odebírá pomocí vazební smyčky, rezonátoru a k zátěží – anténě se přivádí vlnovodem). Popsaný typ oscilací v magnetronu poprvé pozoroval a zveřejnil český fyzik profesor A. Žáček, a to už v roce 1924 - literatura - MERGL, L.: Magnetron – jeho vznik a přínos Augusta Žáčka k jeho vývoji (Magnetron tube – contribution of the Czech physicist August Žáček to its development).

Jak známo, než se vymyslel tranzistor tak se používaly elektronky. Tranzistor pracuje na polovodičové technologii, která byla objevena až po druhé světové válce. Tranzistory lze snadno vyrábět, nezaberou tolik místa jako elektronky, a mají menší spotřebu elektrické energie, naproti tomu se mohou zničit jaderným výbuchem, EMP, elektronky jsou proti EMP odolné. Ale zpět k elektronkám, radarům a pásmům.

Jak známo, radiolokátor obvykle nevysílá vlny stále, ale v pulsech. Radar vyšle puls, a čeká než se vrátí odražená vlna zpět, a tento cyklus se v intervalech opakuje.


Pásmo -- frekvence --- délka vlny --- použití

HF --- 3-30 MHz --- 10-100 m --- pobřežní radarové systémy, zjišťování nad horizontem (OTH) radary - odraz od ionosféry, (HF - High Frequency).

VHF --- 50-330 MHz --- 0,9-6 m --- velmi dlouhý dosah, (VHF - Very High Frequency).

UHF --- 300-1000 MHz --- 0,3-1 m --- velmi dlouhý dosah, systémy včasné výstrahy proti balistickým raketám, (UHF - ultra high frequency).

L --- 1-2 GHz --- 15-30 cm --- dlouhý dosah, kontrola leteckého provozu, (L - Long).

S --- 2-4 GHz --- 7,5-15 cm --- přistávací radary, námořní radary, (S - Short).

C4 --- 8 GHz --- 3,75-7,5 cm --- satelitní systémy


Zjednodušeně řečeno se pulsy vysílané radarem šíří stejně rychle jako světlo tj. c = 300 000 m/s, ve vakuu, ovšem jinak záleží na prostředí šíření, vliv má počasí, apod.

Zjednodušené vzorce:

c = s/t [m/s]

f = 1/t [Hz]

c … rychlost světla
s … vzdálenost
t … čas
f … frekvence


Co se týče německého radiotechniky před válkou – podávám následující – v roce 1927 pracoval na Technické univerzitě v Darmstadtu, Dr. Hans E. Hollmann, který vyvinul zařízení pracující na decimetrových vlnách. V roce 1928 obhájil svoji práci "Barkhausen" – elektronkový oscilátor. Poté založil se svým přítelem Hansem-Karlem von Willisenen spolu s dalším mužem Guentherem Erbsloehem společnost GEMA. Hollmann a von Willisen byly technici a Erbsloeh byl manažer.

GEMA postavila v roce 1934 radar, který byl schopen odhalit lodě. Radar pracoval na 50 cm vlně a měl dosah 10 km, tento pulsní radar byl roku 1935 umístěn na lodi "Koenigsberg". Radar používal Braunschenovu trubici, neboť původně vyvinutý magnetron se ukázal jako nestabilní.
A ostatní svět - v roce 1934 byl vynalezen zdroj elektromagnetických vln na 3 GHz, výkon 0,5 MW, tzv. CW (continuous wave).

Společně s výzkumem radaru se pracovalo na využití tepelného - infračerveného záření k detekci objektů (dosah byl zhruba 3 km, což zatím nedostačovalo, ale bylo to vážnou konkurencí radaru, obzvláště v Německu byl vývoj zařízení detekující infračervené záření na relativně vysoké úrovni).

CW radary nepulsují, mají nevýhodu, že neodhalí Dopplerův posun u pohyblivého cíle a tak obvykle nezměří vzdálenost, protože neexistují žádné pulsy v čase. Aby bylo možné korigovat tento problém, může být měněna frekvence signálu v průběhu času. Když je odraz přijat, může se zjistit o jakou jde frekvenci.

V letech 1941-45 se vynaložilo na výzkum a vývoj v oblasti radaru okolo 3 miliard dolarů.

Závěr – možné principy radiolokace byly známy, již před válkou bylo možné sestrojit kmitavé obvody – oscilátory – s menší i vysokou frekvencí – problém nastával až při zesilování tohoto signálu – radary vyžadovaly velké výkony, aby dokázaly zachytit letadla na velké vzdálenosti, zřejmě snaží bylo sestrojit radary pracující na delších vlnách, ty ovšem neměly takovou rozlišovací schopnost a přesnost. Když se podařilo zdokonalit magnetron, takový aby byl stabilní, aby dokázal udržet frekvenci a patřičně ji zesílit … mohl nastat další rozvoj.


magnetron_princip

magnetron_schema.

Wurzburg_receiver_shema.

Lord píše:Magnetron, sestrojený na Birminghamské univerzitě, nebyl údajně bezprostředně využit pro rozvoj radiolokace v Anglii, ale byl později předán Spojeným státům, kde zapůsobil jako revoluční konstrukční prvek.

Nevím jak údajně, ale v praxi v Británii vývoj „centimetrového“ radaru běžel — a byl na první pozici, před vývojem v USA.

Pravda je, že dutinový magnetron Britové předvedli Američanům, a dali jim plně k dispozici veškeré svoje znalosti (což se ostatně netýkalo jen oboru radiolokace, ale třeba i proudových motorů).

Mj. je možné, z toho britského vývoje, uvést radary AI Mk.VIII, H2S a ASV Mk.III. A navíc lodní radary, také (posléze — ovšem v této oblasti se „centimetrové“ prosadily prosadily dříve, než v letectví) využívající vlnové délky kolem 10 cm. Američané kupříkladu zpočátku používali, u bombardérů 8. letecké armády, britské radary H2S. Teprve později zavádějí vlastní typ H2X, pracující na vlnové délce 3 cm (vývoj v Británii ovšem také pokročil, a svůj vlastní „třícentimetrový“ H2S Mk.III zavádějí do výzbroje dříve, než Američani H2X).

Lord píše:Společně s výzkumem radaru se pracovalo na využití tepelného - infračerveného záření k detekci objektů (dosah byl zhruba 3 km, což zatím nedostačovalo, ale bylo to vážnou konkurencí radaru, obzvláště v Německu byl vývoj zařízení detekující infračervené záření na relativně vysoké úrovni).

Pokud je mi známo, tak první v praxi Němci používané zařízení, „Spanner“ montovaný na noční stíhačky (ještě předtím, než byl v Německu vyvinut první použitelný radar pro noční stíhačky — typ FuG 202) měl dosah nikoli 3 km, nýbrže pouhých 300 m.

K tomu ještě dodám, že ač se o tom příliš nepíše, tak Britové také používali IR techniku — kupř. v roce 1944 zavedli na letounech operujících v noci infračervené identifikační zařízení, které umožnilo dalším letounům odlišit ty vlastní.

Lord píše:Ovšem také záleží jakou vlnovou délku budou vlny mít - obecně platí - čím kratší vlny - tím větší přesnost, potažmo rozpoznatelnost.

Lord píše:radary vyžadovaly velké výkony, aby dokázaly zachytit letadla na velké vzdálenosti, zřejmě snaží bylo sestrojit radary pracující na delších vlnách, ty ovšem neměly takovou rozlišovací schopnost a přesnost.

Fakticky tato dvě vyjádření jsou značně zjednodušující a na pravou míru je uvádí toto:

Lord píše:Snaha zkrácení používaných vlnových délek byla zdůvodněna možností zúžení vyzařovacího diagramu při přijatelných rozměrech antény, což umožnilo zvětšit dosah zjištění cílů, zlepšit přesnost měření úhlových souřadnic, rozlišovací schopnost a do určité míry také odolnost radarů proti rušení.

Faktem ovšem je, že (kupříkladu) na noční stíhací Bf 110 by asi bylo tak trochu problémem umístit anténní systém rozměrů antény radaru Würzburg.