Vrátím se ještě k samotnému letadlu, tedy respektive k věcem, které jsem posbíral na internetu a krom toho se mi mezitím do rukou dostala knížka „Vovzdušnyj štit strany sovetov“ z pera Igora G. Drogovoze. Nepovažuji internet jako legitimní zdroj, jelikož tam je možnost bludné informace zcela normální, tím se nechci dotknout seriozních zdrojů, ale bohužel pravda je taková. Vyhýbal sem se informacím které zavání senzací. Držel sem se při zdi, a nedočtete se zde toho, co je, řekněme….. nedůvěryhodné.
Mrkneme na výzbroj stíhací verze.
Tu ve stíhací verzi tvořily čtyři ŘS R-40. Na vnitřní závěsníky se zavěšovaly ŘS R-40T, na vnější R-40R. Střely R-40R mohly být použity čtyři na všech závěsnících, R-40T pak jen na vnitřních, ty byly totiž vybaveny zásobníky tekutého dusíku, který byl nutný k nachlazení IČ čidla. Nikde sem se nedočet, jestli mohly být odpáleny i bez tohoto chlazení (omezovalo by to ŘS na útok pouze ze zadní polosféry cíle a zkracovalo dosah). Co měly střely shodné, byl motor na TPH P1D-134 s 118 kg paliva a tříštivotrhavou bojovou část o hmotnosti 35kg s aktivním dvoupásmovým radiozapalovačem. Efektivní dosah byl 7m. Ve výzbroji byla i „speciální“(rozuměj jaderná) bojová část. Naváděcí hlavice byly pochopitelně rozdílné. U R-40R to byla poloaktivní impulsní hlavice PARG-12 a u verze R-40T pak infračervenou hlavicí T-40A1. Letová rychlost střel byla velmi vysoká a přesahovala M=5.
Dosah u R-40R byl do 38km (často je udáváno 50km, ale vypadá, že se jedná o údaj za ideálních podmínek, nebo spíš teoretický), u R-40T pak 30km z přední polosféry a 15km ze zadní. Maximální výška odpalu raket byla 30000m ze zadní polosféry a 27000m z přední polosféry cíle. Maximální rychlost cíle 3500km/h, výška pak 500- 30000m. maximální přetížení cíle pak 2,5G. První sestřel střelou R-40R byl dosažen 16.září 1969 a cíl byl bezpilotní Mig-17F letící na výšce 600m. Rakety měli na svou dobu dobré výkony a rozsahy použití výšek a rychlostí cílů byly vyšší než jiných raketových systémů v VVS.
V září 1976 spekulovali Sovětští odborníci o tom, co vlastně o výzbroji Migu-25 vynesl Beljenko. Rakety do Japonska nedovezl, ale nebylo jasné co dokáží Japonští a Američtí odborníci vyzkoumat z palubních systémů, z dokumentace a znalostí které měl Beljenko k dispozici. Vzhledem ke skutečnosti, že se v rámci modernizace letounu změnil radar letounu na Safir-25 který nebyl impulsní, ale pracoval na táhlé vlně a měl velmi dobré výsledky proti nízkoletícím cílům a to že pro Mig-23M(měl radar Safir-23) se zrovna vyvíjela ŘS R-24 bylo rozhodnuto použít pro modernizaci novou poloaktivní naváděcí hlavici. Tou se stala RGS-25. Byla obdobou té na R-24, mimochodem mě překvapilo, jak je po různých článcích a forech raketa R-24 vysoce hodnocena. Raketa dostala novou schopnost a to, nečekat až hlavička rakety zachytí cíl, ale inerciálním naváděním se dostat na dosah kde lze cíl zachytit. Vznikla tak střela R-40RD a výrazně se zlepšil její dosah. Byl 72km (zase opět se objevuje údaj 80-90km, jedná se podle mě zase o číslo ideální) s tím, že část letu je naváděná na cíl bez toho, že sama cíl viděla. Možné manévrování cíle bylo až 4G. Podobnou modernizací prošla R-40T, nová IČ hlavička 35T1 a označení R-40TD. Vzhledem k tomu, že modernizovaný Mig-25PD a PDS dostaly pasivní IČ zaměřovač TP-26, podle toho co se mi podařilo najít měl mít dosah na cíl ze zadní polosféry až 60km! (TP-23M na Migu -23M „jen“ 35km), bude se zase ale jednat o ideální podmínky, byly možnosti navedení na cíl podobné jako u T-40RD. Mig-25PD dostal do výzbroje také střely krátkého dosahu R-60 (R-60M), které nosil po dvou na vnějších závěsnících. Celý modernizovaný komplex dostal označení Mig-25-40D a do výzbroje byl oficiálně přijat 30. června 1979, v té době již běžela výroba cca rok.
R-40RD: délka - 6,32m, průměr- 0,31M, rozpětí - 1,3m, hmotnost - 450kg
R-40TD: délka – 5,93m, průměr- 0,31M, rozpětí - 1,3m, hmotnost - 460kg
V seznamu havárií sem našel 16 katastrof letounů Mig-25, první s datem 30.10.1967, poslední pak 02.07.2003. Nedělám si deziluzi, jistě jich hejno chybí.
V článku nahoře sem popsal pár bojových nasazení. Lze ještě doplnit že v bojích mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Náhorní Karbach v letech 1992-93 byly dva Migy-25 (jeden RB a jeden PD) sestřeleny Arménskou PVO. (Je neuvěřitelné, že při útocích na pozemní cíle, oba!!!! Údajně napadali ŘS R-40T pozemní cíle, ale tohle nebudu komentovat)
25.12.1992 byl nad Irákem sestřelen Mig-25PD pilotem letounu F-16 a raketou AIM-120, když pokukoval po U-2 plnícím úkoly nad Irákem. 15. ledna 1999 se dvojice F-15 honila za dvojicí Migů-25 jihozápadně od Bagdádu, jedna odpálená AIM-7M a tři AIM-120 nenašly cíl a oba Migy uletěly. Také dva letouny F-14 po odpálení AIM-54 nemají dva zaměřené Migy zapsány, opět piloti Migů rakety vymanévrovali a jistě rádi zmizli.
Poloaktivní hlavice PARG-12 rakety R-40R
R-40T
Ještě motor: R15B-300
