O těch sestřelech amíka psal Clostermann, porovnával to se sestřelama celé perutě RAF....fatale píše:Ale zadny z nich nesejmul 18 letadel za den, ani 11 za let, ba se ani k tomu cislu nepriblizil 8) To ostatne nikdo v zadny jiny armade, pokud me pamet neklame... (ikdyz jsem tusim nekde cetl o 7 (8?) killech/let od nejakyho amika, ale tomu taky neverim... )
Focke-Wulf Fw 190 A
Moderátor: Hans S.
- sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:




"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
- Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3773
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Celý článek byl po mnoha měsících na fóru aktualizován, přibyly nové přílohy týkající se konstrukce letounu a motoru. Opraveno určité množství většinou stylistických chyb + jedna velká technická hrubice, za kterou se červenám. Měl jsem špatně uvedenu délku stroje jak u Fw 190 A-0 - A-4, tak i u A-5 - A-10. Nyní je to tedy vše opravené. V brzké době budou do hlavního dokumentu doplněny i Fw 190 F & G, přibližně do konce roku 2007 pak Ta 152 H.

- Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3773
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Takže oprava. Po dohledání podrobností k jinému příspěvku zde jsem si "dozjistil" skutečný vliv synchronizace MG 151/20 E. Jedná se o pouhých 10%, což je výrazně méně, než číslo, s jakým jsem kalkuloval (německé synchronizace byly zjevně zdaleka nejlepší v porovnání s konkurencí). Fw 190 tedy dokázal střílet přibližně 23 sekund v případě nesení 250 granátů na kanon, resp. 18,5 sekundy při 200 granátech.Hans S. píše: MG 151/20 E u Fw 190 má výrazně nižší kadenci, než třeba MG 151/20 na Bf 109 - je to způsobeno synchronizací - vnitřní kanony Focke-Wulfu střílely okruhem vrtule, což právě v konečném důsledku snižovalo celkovou kadenci zbraní. Není to rozhodně kladná vlastnost, ale na těch 30 vteřin se pak výdrž Fw 190 dostala.
Tedy se omlouvám za drobnou dezinformaci.

- Cassius Chaerea
- Kapitán
- Příspěvky: 1247
- Registrován: 19/9/2007, 10:52
Tím M2 myslíš předpokládám Ho-103, což byla skutečně jeho nelicenční kopie (a 20 mm kanon Ho-5 byl jeho zvětšeninou). Je zajímavé, že velké ztráty vinou synchronizace jsou zmiňovány především u Ki-44. U jiných nikoli.
Kde jsi viděl 30 mm Ho-105 synchronizovaný?
Kde jsi viděl 30 mm Ho-105 synchronizovaný?


Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
- Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3773
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Ano, obě zbraně byly v případě synchronizace postiženy obdobně. Jak originál, tak kopie. Ale detaily vážně neznám.YAMATO píše:No ale...Ho-103 = M2.
Nebo u M2 originálu byla, pokud byl synchronizován, stejně snížená efektivnost? Ale to snad nebylo dáno samotnou zbraní...
Se myslím nemusíš omlouvat. Od toho tady ta diskuse je. Nicméně podmínky prodeje neznám. Zřejmě se jednalo o klasický obchod, který měl prospět oběma stranám - Focke-Wulfu finančně, Turecku vojensky.skelet píše:Omlouvám se, že Vám skáču do řeči. Hansi neznáš podmínky prodeje "190" do Turecka?
RLM vydalo pokyn k odeslání 72 ks Fw 190 do Turecka v polovině roku 1943, kdy také byla zahájena výroba těchto letounů. Výroba strojů byla zahájena záhy u továren Focke-Wulf, AGO a Arado. Stroje dostaly označení Fw 190 Aa-3 (a = ausländisch, tedy zahraniční) a téměř zcela odpovídaly klasickým Fw 190 A-3 sloužícím v té době ve značných počtech u Luftwaffe. Chyběl jen přístroj pro identifikaci vlastních strojů FuG 25 IFF a kanony MG 151/20 E. Místo nich letouny nesly pouze další pár 7,92 mm kulometů MG 17 + volitelně pár Oerlikonů MG/FF.
Letouny byly dodávány postupně od října 1942 do poloviny roku 1943 a záhy se dočkaly zařazení do řad tureckého letectva, kde zůstaly až do roku 1948. Bojově použity, pokud vím, nebyly.
Ještě poznamenám, že subverze A-3 nebyla v polovině roku 1943 tou nejaktuálnější. Ta již byla nahrazována variantou A-4 s jiným radiovybavením (radiokomplet FuG 16 Z místo původního FuG VII). Turecké letouny Fw 190 Aa-3 (lze je identifikovat dle výrobních čísel 0134 101 - 0134 172) se vyráběly souběžně nejen s A-4, ale i s již výrazněji modifikovanými A-5 a A-6.

Hlavní rozdíl mezi synchronizací používanou u Luftwaffe a třeba u USAAF/RAF spočívá v tom, že Němci používali elektricky ovládaný systém synchronizace (kde ztráty byly cca 10-15%), zatímco jak Britové, tak Amíci používali mechanický převod. Ty ztráty například u M2 byly opravdu někde na úrovni 40% kadence, a to je hlavní důvod, proč obě letectva používala zbraně umístěné v křídlech, ačkoli to přinášelo větší problém při střelbě (nutnost konvergence, nižší přesnost v důsledku menší pevnosti, vliv na roll rate atd, atd.)
- Hans S.
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 3773
- Registrován: 22/2/2007, 04:34
- Bydliště: Gartenzaun
- Kontaktovat uživatele:
Pochybuji, že ztráta vlivem synchronizace je skutečným důvodem instalace zbraní v křídle u jakéhokoliv stroje. Resp. zatím jsem neviděl jediný hodnověrný zdroj, který by toto potvrzoval. Synchronizace má spíše podíl a to bych navíc řekl, že minoritní. Ono je uprostřed křídla prostě docela vhodné místo - představ si cpát šest kulometů P51 do trupu 
Mimochodem ne všechny německé zbraně používaly elektrické systémy. To je spíše výsada MG 151/20 E (E - elektrisch).

Mimochodem ne všechny německé zbraně používaly elektrické systémy. To je spíše výsada MG 151/20 E (E - elektrisch).
Jak MG17, tak MG131 tak i MG151/20 používaly elektricky ovládaný způsob synchronizace.
Jeden z hlavních důvodů to byl. Konečně je zatraceně velký rozdíl, pokud M2 střílí volně mimo okruh vrtule s kadencí 780-800 ran za minutu nebo synchronizovně skrz vrtuli kadencí 500ran za minutu. Krásně je to vidět například u P-40, kdy první verze měly synchronizované M2 nad motorem, ale propad kadence kvůli synchronizaci byl opravdu značný. Proto se u pozdějších verzích přesunuly všechny zbraně do křídel. Ačkoli umístění blíže k ose letounu má jednoznačné výhody.
To samé platí i pro Hispano atd.
Mimochodem, všechny spojenecké stíhačky a stíhací bombardéry, nosily výzbroj v nose, pokud vystřelu nebránila vrtule.
Jeden z hlavních důvodů to byl. Konečně je zatraceně velký rozdíl, pokud M2 střílí volně mimo okruh vrtule s kadencí 780-800 ran za minutu nebo synchronizovně skrz vrtuli kadencí 500ran za minutu. Krásně je to vidět například u P-40, kdy první verze měly synchronizované M2 nad motorem, ale propad kadence kvůli synchronizaci byl opravdu značný. Proto se u pozdějších verzích přesunuly všechny zbraně do křídel. Ačkoli umístění blíže k ose letounu má jednoznačné výhody.
To samé platí i pro Hispano atd.
Mimochodem, všechny spojenecké stíhačky a stíhací bombardéry, nosily výzbroj v nose, pokud vystřelu nebránila vrtule.
- Cassius Chaerea
- Kapitán
- Příspěvky: 1247
- Registrován: 19/9/2007, 10:52