PALBA.CZ

fatale píše:Ale zadny z nich nesejmul 18 letadel za den, ani 11 za let, ba se ani k tomu cislu nepriblizil 8) To ostatne nikdo v zadny jiny armade, pokud me pamet neklame... (ikdyz jsem tusim nekde cetl o 7 (8?) killech/let od nejakyho amika, ale tomu taky neverim... )

O těch sestřelech amíka psal Clostermann, porovnával to se sestřelama celé perutě RAF....

ee, tam chtel jen 5 killu, tohle co myslim se udalo v pacifiku proti japikum, zkusim to nekde na netu vystrachat, knizky u sebe nemam :/

Celý článek byl po mnoha měsících na fóru aktualizován, přibyly nové přílohy týkající se konstrukce letounu a motoru. Opraveno určité množství většinou stylistických chyb + jedna velká technická hrubice, za kterou se červenám. Měl jsem špatně uvedenu délku stroje jak u Fw 190 A-0 - A-4, tak i u A-5 - A-10. Nyní je to tedy vše opravené. V brzké době budou do hlavního dokumentu doplněny i Fw 190 F & G, přibližně do konce roku 2007 pak Ta 152 H.

Další větší editace - zjistil jsem, že původní článek se po čase rozrostl do takové míry, že je omezen maximálním počtem znaků v jediném příspěvku. Rozdělil jsem ho tedy na dvě části.

Jo jo, to znám...už teď mám Mosquito na dva díly a pomalu se začínám obávat, že ani to možná nebude stačit

Hans S. píše: MG 151/20 E u Fw 190 má výrazně nižší kadenci, než třeba MG 151/20 na Bf 109 - je to způsobeno synchronizací - vnitřní kanony Focke-Wulfu střílely okruhem vrtule, což právě v konečném důsledku snižovalo celkovou kadenci zbraní. Není to rozhodně kladná vlastnost, ale na těch 30 vteřin se pak výdrž Fw 190 dostala.

Takže oprava. Po dohledání podrobností k jinému příspěvku zde jsem si "dozjistil" skutečný vliv synchronizace MG 151/20 E. Jedná se o pouhých 10%, což je výrazně méně, než číslo, s jakým jsem kalkuloval (německé synchronizace byly zjevně zdaleka nejlepší v porovnání s konkurencí). Fw 190 tedy dokázal střílet přibližně 23 sekund v případě nesení 250 granátů na kanon, resp. 18,5 sekundy při 200 granátech.
Tedy se omlouvám za drobnou dezinformaci.

10%, to je fakt skutecne malo, jak na tom byla konkurence? Alespon radove...

U sovětských kulometů tuším 20-30%.

Fatale píše:10%, to je fakt skutecne malo, jak na tom byla konkurence? Alespon radove...

Jak která. Průměr byl okolo těch 20 - 30%. Jako nejslabší jsou uváděné synchronizace japonských zbraní Ho-105, Ho-5 a amerického těžkého kulometu M2, tam jsou "ztráty" kadence 40%.

Tím M2 myslíš předpokládám Ho-103, což byla skutečně jeho nelicenční kopie (a 20 mm kanon Ho-5 byl jeho zvětšeninou). Je zajímavé, že velké ztráty vinou synchronizace jsou zmiňovány především u Ki-44. U jiných nikoli.

Kde jsi viděl 30 mm Ho-105 synchronizovaný?

Jsem se "upsal", ne Ho-105, ale Ho-103 . M2 a Ho-5 zůstávají. Zdroj třeba ZDE

No ale...Ho-103 = M2 .

Nebo u M2 originálu byla, pokud byl synchronizován, stejně snížená efektivnost? Ale to snad nebylo dáno samotnou zbraní...

Omlouvám se, že Vám skáču do řeči. Hansi neznáš podmínky prodeje "190" do Turecka?

YAMATO píše:No ale...Ho-103 = M2 .

Nebo u M2 originálu byla, pokud byl synchronizován, stejně snížená efektivnost? Ale to snad nebylo dáno samotnou zbraní...

Ano, obě zbraně byly v případě synchronizace postiženy obdobně. Jak originál, tak kopie. Ale detaily vážně neznám.

skelet píše:Omlouvám se, že Vám skáču do řeči. Hansi neznáš podmínky prodeje "190" do Turecka?

Se myslím nemusíš omlouvat. Od toho tady ta diskuse je. Nicméně podmínky prodeje neznám. Zřejmě se jednalo o klasický obchod, který měl prospět oběma stranám - Focke-Wulfu finančně, Turecku vojensky.
RLM vydalo pokyn k odeslání 72 ks Fw 190 do Turecka v polovině roku 1943, kdy také byla zahájena výroba těchto letounů. Výroba strojů byla zahájena záhy u továren Focke-Wulf, AGO a Arado. Stroje dostaly označení Fw 190 Aa-3 (a = ausländisch, tedy zahraniční) a téměř zcela odpovídaly klasickým Fw 190 A-3 sloužícím v té době ve značných počtech u Luftwaffe. Chyběl jen přístroj pro identifikaci vlastních strojů FuG 25 IFF a kanony MG 151/20 E. Místo nich letouny nesly pouze další pár 7,92 mm kulometů MG 17 + volitelně pár Oerlikonů MG/FF.
Letouny byly dodávány postupně od října 1942 do poloviny roku 1943 a záhy se dočkaly zařazení do řad tureckého letectva, kde zůstaly až do roku 1948. Bojově použity, pokud vím, nebyly.
Ještě poznamenám, že subverze A-3 nebyla v polovině roku 1943 tou nejaktuálnější. Ta již byla nahrazována variantou A-4 s jiným radiovybavením (radiokomplet FuG 16 Z místo původního FuG VII). Turecké letouny Fw 190 Aa-3 (lze je identifikovat dle výrobních čísel 0134 101 - 0134 172) se vyráběly souběžně nejen s A-4, ale i s již výrazněji modifikovanými A-5 a A-6.

Díky, jen mě zajímalo jestli v tom nebyla podobná "kulišárna" jako v případě švýcarských Gustavů

Hlavní rozdíl mezi synchronizací používanou u Luftwaffe a třeba u USAAF/RAF spočívá v tom, že Němci používali elektricky ovládaný systém synchronizace (kde ztráty byly cca 10-15%), zatímco jak Britové, tak Amíci používali mechanický převod. Ty ztráty například u M2 byly opravdu někde na úrovni 40% kadence, a to je hlavní důvod, proč obě letectva používala zbraně umístěné v křídlech, ačkoli to přinášelo větší problém při střelbě (nutnost konvergence, nižší přesnost v důsledku menší pevnosti, vliv na roll rate atd, atd.)

Pochybuji, že ztráta vlivem synchronizace je skutečným důvodem instalace zbraní v křídle u jakéhokoliv stroje. Resp. zatím jsem neviděl jediný hodnověrný zdroj, který by toto potvrzoval. Synchronizace má spíše podíl a to bych navíc řekl, že minoritní. Ono je uprostřed křídla prostě docela vhodné místo - představ si cpát šest kulometů P51 do trupu
Mimochodem ne všechny německé zbraně používaly elektrické systémy. To je spíše výsada MG 151/20 E (E - elektrisch).

Jak MG17, tak MG131 tak i MG151/20 používaly elektricky ovládaný způsob synchronizace.

Jeden z hlavních důvodů to byl. Konečně je zatraceně velký rozdíl, pokud M2 střílí volně mimo okruh vrtule s kadencí 780-800 ran za minutu nebo synchronizovně skrz vrtuli kadencí 500ran za minutu. Krásně je to vidět například u P-40, kdy první verze měly synchronizované M2 nad motorem, ale propad kadence kvůli synchronizaci byl opravdu značný. Proto se u pozdějších verzích přesunuly všechny zbraně do křídel. Ačkoli umístění blíže k ose letounu má jednoznačné výhody.

To samé platí i pro Hispano atd.

Mimochodem, všechny spojenecké stíhačky a stíhací bombardéry, nosily výzbroj v nose, pokud vystřelu nebránila vrtule.

No nepamatuji se, že by nějaká západní stíhačka ve 2 s.v. mimo P-39 měla výzbroj v nose (myšleno v kuželu vrtule)

Mosquito, Beaufighter, Whirlind, Welkin, Meteor, P-38. V podstatě všechna letadla, bez vrtule v trupu.