Asi vám opět pokazím filozofování nad prostorem a podobně, ale moc ho tam posádce nezbylo, vezlo se také 4000 nábojů pro kulomety což zabralo dost místa, dále 90 nábojů pro kanon ty byly rozděleny do několika míst, protože prostě místa bylo málo, a kvůli tomu je pravý kulomet posunut dozadu. Pokud jde o kanon, nevím kde vzal sa58 že měl délku 13 ráží, už na první pohled je zřejmé že hlaveň je extrémně krátká, v reálu to bylo jen 9,5 ráže, kanon se označoval jako "75 mm Blockhaus Schneider", tedy 75 mm pevnostní kanon Schneider. Maximální dostřel byl sice větší, cca 2200 m, ale reálně to bylo těch výše zmíněných maximálně 600 m a opravdu účinně se mířeně dalo střílet na zhruba 200 m, tedy rozhodně žádný zázrak to nebyl. Úsťová rychlost byla pouhých 200 m/s a váha celého kanonu pak 210 kg. Střílely se z něj upravené náboje 75 mm se sníženou dávkou prachu. Kanon je po pravé straně, protože střelec sedí vedle něj po straně levé, takže aby se dalo střílet dopředu je nutno po pravé straně kanonu nechat místo (opět se využitelný prostor zmenšuje. Poslední stroj nebyl dodán až po skončení bojů, byl dodán v srpnu 1918, tedy dost dlouho před koncem války. Ve skutečnosti byla zakázka zadána 25.2,1916 a to na 400 kusů s tím že by měly být dodány ještě v témže roce. To se jak už víme nezdařilo, Scneider neměl zkušenosti s podobnou výrobou, a subdodávky se kterými počítal se neuskutečnily, takže jeho dceřiná firma SOMUA dodala první kus až v září a koncem listopadu kdy mělo být dodáno všech 400 kusů bylo dodáno jen 8, do 4.1. 1917 bylo dodáno 32 kusů, všechny do školicího střediska a tyto stroje byly určeny jen pro školení, neměly totiž pancéře a byly postaveny z kotlového plechu (tedy měkké oceli). teprve potom se rozbíhá výroba a k 15.3 je předáno 150 kusů, k 1.4. 208 kusů a k 1.6. výše zmíněných 322, pak je ale výroba téměř zastavena, protože armáda ztratila o stroje zájem a 30.9 je to 340, 1.12. 370, výroba skončila v srpnu a není jisté zda bylo vyrobeno všech 400 objednaných kusů. Poslední číslo které jsem našel je 372 kusů z 19.12 1917, vyrobeny možná byly, otázkou je zda je armáda převzala, podle sériových čísel která byla v rozsahu 61001 až 61399 se zdá že jeden tank chybí. V té době už se ale stavěl Schneider CD, tedy tahač pro dělostřelectvo na stejném podvozku a je tedy možné že jeden stroj byl použit pro něj, ale to je jen můj dohad.
Posádka byla složena poněkud jinak, řidič a zároveň velitel byl důstojník, pak poddůstojník jako střelec z kanonu, dále dva střelci z kulometů, jeden pomocník, který podával munici pro kanon i kulomety a jeden mechanik, který pokud nebyly problém pomáhal s podáváním munice. Vzhledem k tomu že uvnitř je výška 1,5 m je prostor popisován jako "velmi stísněný", pokud mechanik měl pomáhat střelci z pravého kulometu musel ležet, protože v tom místě je výška jen 90 cm. Nenechte se zmást fotkami, tam chybí munice, věci vojáků a hlavně ti chlapi.
Maximálka 8 km/h je pouze na silnici, v terénu je to 2 - 4 km/h podle obtížnosti terénu. Na víc prostě motor Schneider se svými maximálně 60 koni prostě nestačil.
Co vlastně znamená to CA se se neví, často uváděné "Char d'Assaut" je asi nesprávně, jednak se toto prvně doložitelně používá až dost dlouho po zavedení zkratky CA, navíc ve francouzštině je to špatný slovosled, správně by bylo "Char d'Assaut Schneider" nikoli tedy Schneider na začátku. Pravděpodobně se jedná o tovární označení kde C znamená třetí typ (před ním byly dva různé pokusné stroje) a A první provedení tohoto typu. Ale po pravdě jisté není nic.
Pokud jde o německou obranu, Němci sice neměly wolframové střelivo, to se objevilo až o nějakých 20 let později, ale po objevení prvních tanků Mark I velmi rychle zavedli takzvané Kerngeschoss, tedy střely s ocelovým jádrem určené k probití pancíře. Ty sice nestačily na přední skloněný pancíř, ale s boky si poradily údajně až na 200 metrů (pancíř nebyl tvrzený, ale z niklové oceli), proto byly tanky postupně dodatečně pancéřovány na verzi "superbindé" s oním výše zmíněným pancéřem o síle 5 mm, jenže ani to nešlo tak rychle a dílny v Champlieu do dubna 1917 upravili asi sto tanků. Mimo pancéřování se měnila i řada dalších věcí, byl přidán startér, změněno chlazení, později i větrání, protože se ukázalo že průnik kysličníku uhelnatého hrozí udusit posádku během hodiny. V září 1917 byly přesouvány nádrže do nového místa na zádi vedle dveří (byly tam dvě pancéřové krabice ve kterých byly)Objevily se i další vylepšení jako periskop pro pozorování, jiný výfuk a další.
Tanky nebyly ve Francii samostatnou silou, ale patřily pod dělostřelectvo, byly tedy soustředěny do "baterií" po 4 strojích, 4 baterie tvořily skupinu "groupe", tři z baterií byly bojové, čtvrtá byla uváděna jako "depot" a zajišťovala dodávky materiálu a personálu pro tři bojové, měla také jen 3 tanky. Celkově tedy měla groupe 15 strojů. Příčinou debaklu u Juvincourt-et-Damary bylo především to že němci se včas dověděli že francouzi chystají nasazení tanků a jejich kanony ráže 77 mm francouze rozstříleli. Němci tyto polní kanony používali proti tankům s velkým úspěchem a tank nad kterým bádáte že byl zničen výbuchem střeliva mohl být prostě zničen právě kanonem 77 mm, jeho střely na podobné zničení bohatě stačily.
Pokud jde o Itálii, ta si objednala 20 kusů a uvažovala o licenci na 1500, ale po zkouškách prvního dodaného objednávku zrušila, "kvality" Schneideru byly asi moc i na italy. Španělsko si tanky objednalo v roce 1922 kdy se spolu s Francií zapletlo do bojů v tzv. Rífském povstání, dostalo jich 6 a je zajímavé že i když byl jeden ztracen v boji je jich později ve Španělsku uváděno opět 6, z toho 4 v Madridu a 2 v Zaragoze, všechny byly ve značně špatném stavu a sloužili jen jako učební pomůcky. Obě strany je v roce 1936 použily, madridské na straně republikánů, ty ze Zaragozy použil nacionalisté. Po roce 1936 už o nich nejsou zprávy. I ve Španělsku byly Schneidery zařazeny pod dělostřelectvo a sloužily jako palebná podpora. Proti Rífům se asi nemuseli bát ani děl ani průbojné munice.
Do dnes je zachován jeden kus, ovšem v muzeu v Saumuru stojí dva, jeden je při bližším pohledu ovšem postaven z překližky (leta dřeva jsou znát) a tento je (nebo při mých návštěvách byl) používán při bojových scénách "Carouselle" které pořádá místní tanková škola. Druhý je údajně dar z USA z Aberdeenu, který francouzi zrestaurovali, ten stojí hned ve vstupní části vnitřní expozice a je v opravdu pěkném stavu.
zdroj:
http://www.balagan.org.uk/war/spanish-c ... %20CA1.jpg
http://www.dieselpunks.org/profiles/blo ... eider-tank
http://www.spartacus.schoolnet.co.uk/FWWchar.htm
http://www.landships.freeservers.com/schneider.htm
http://www.landships.freeservers.com/sc ... around.htm
http://www.peachmountain.com/5star/Muse ... r_Tank.asp
vlastní poznámky z Musee des blindes v Saumuru a "Carouselle"