Micuhide Akechi -
1) hodnocení bojů nad Čínou. Ve skutečnosti to nebylo tak růžovoučké. Především díky sovětským dobrovolníkům, kteří byli Japoncům rovnocennými protivníky a v letech 1938-9 jim zle zatápěli. Pak ale došlo k určitému usmíření mezi Japonskem a SSSR a Stalin je stáhl. Osamocené čínské letectvo, v minulých letech mnohokrát zdecimované v četných bojích, už nepředstavovalo účinnou bojovou složku. A v této kritické době na bojiště dorazilo Zero a prakticky vyčistilo oblohu.
Se Sověty v Číně je pár potíží. Sice se všude píše "byli Japoncům rovnocennými protivníky a v letech 1938-9 jim zle zatápěli", ale nikdo není schopen dodat nějaká trochu věrohodná čísla. V podstatě nikdo neví, kolik sovětští dobrovolníci ve skutečnosti sestřelily Japonců. Jedno z oficiálních čínských čísel je 81 sestřelených a 114 poškozených letadel. To vše v období začátek roku 1938 - květen 1940. Jenže čínské zdroje jsou zatíženy ideologií, takže jsou nespolehlivé. A na otevření čínských archívů si ještě chvíli počkáme a pak by se dalo zjistit víc, pokud tedy příslušné dokumenty nepadly za oběť "kulturní revoluci".
Sovětská čísla se pak občas pohybují někde v oblasti 500+ "sovětských" sestřelů v Číně. Bohužel, ani dnes se někteří ruští autoři neubrání podobnému zveličování "sovětského člověka". I podle ruských autorů byly roční ztráty Japonců v Číně 1000 letadel. Většina ruských historiků šalamounsky ve svých knihách a článcích o dobrovolnících píše cca - "byli Japoncům rovnocennými protivníky a v letech 1938-9 jim zle zatápěli", aniž by zmínili konkrétní čísla.
Jedním z největších problémů je pak až neskutečné zveličování počtu sestřelů v té době, jak Sověty tak Japonci.
Vezměme si za příklad Chalkin Gol - Sověti za trvání celého "incidentu" nahlásili 650 sestřelů, přičemž ve skutečnosti Japonci ztratili 162 letadel. Nehorázné přehánění co nemá obdoby? No ......
Japonci za stejné období měli zničit 1162 letadel SSSR a 98 dalších zničit na zemi. Skutečnost? Sovětský svaz přišel o 207 letadel.
To že jsou ta čísla brutálně přehnaná by nebyl takový problém, kdyby šlo o nároky. Jenže ty sovětské sestřely byli potvrzené a oficiálně oznamované jako hotová věc. O potvrzení japonských sestřelů se zase nedá hovořit, oni pro změnu nikdy žádný systém pro potvrzování sestřelu neměli. Ale pořád by to bylo OK, kdyby se tyhle čísla běžně neobjevovala v článcích a pojednáních sovětských profesionálních historiků. Takové knížce se pak nedá věřit ani slovo, i když obsahuje nějaká čísla o dobrovolnících v Číně. I dnes je možné bohužel na podobné nesmysly u Rusů narazit, i když pravda jen velmi zřídka.
Dle mého názoru sovětští poradci (nebo chcete-li dobrovolníci) v Číně zanedbali především nejdůležitější věc - výcvik Čínského letectva. I když byli sovětští stíhači proti Japonců určitě úspěšní, byli na to celou dobu sami. Důvodem je jejich neschopnost zavést v Číně kvalitní systém výcviku nových pilotů. Úplně stejně špatně si v tomto ohledu vedli Italové, kteří byli v Číně před Sověty. Výsledkem byla totální nemohoucnost Čínského letectva po odchodu dobrovolníků (našli se samozřejmě vyjímky). Těch pár "Zer" by se proti alespoň dobrým čínským stíhačům nedokázalo tak výrazně prosadit, on ani "Išak" nebyl proti "Zeru" úplné ořezávátko. Nehledě na to, že Číňané měli ve spoustě (možná většině) soubojů početní převahu. Ale co to bylo platné, když byli rádi že nehavarují hned při startu, natož aby něco sestřelovali (psáno s nadsázkou).
3) není pravda, že by japonští námořní letci během války vůbec nezměnili taktiku. Ve skutečnosti v roce 1943 začali experimentovat s formací složenou ze dvou dvojic. Tu okoukali od svých protivníků a o rok později ji už používali zcela běžně.
Pravda, první jednotkou která používala čtyřčlenou formaci byla 204. kokutai. Nejpozději s tím začali v červnu 1943, když létali z Buinu (Bougainville). Otázkou je, kdy se to rozšířilo do celého Pacifiku. Ono i třeba RAF čtyřprstou formaci nezavedlo naráz rozkazem, od prvních pokusů až do celoplošného zavedení uplynul nejméně 1 rok.
Hans S. -
4) Hellcat zvládl to samé, co Wildcat, ale zvládl to o trochu lépe a především na velkou vzdálenost. S Wildcatem se dalo celkem slušně bránit, ale nedokázal útočit. Corsair ve větším množství na letadlovkách začal bojově operovat až v roce 1945, kdy už na tomto poli nebylo proti čemu. Těžko říct, zda F4U měly takový význam, jako P38 a F6F, osobně se domnívám, že na boje v Tichomoří určitě ne..a osobně favorizuji Hellcaty i před vlivem armádních P38.
Které éro víc ovlivnilo boje v Pacifiku a CBI je na dlouhou debatu. Osobně si taky myslím, že Japonské námořní letectvo nejvíc "zasáhli" Hellcaty. Vůči Lightningu jsem velkým skeptikem, i když to letadlo mám rád, je dle mého názoru poměrně přeceňováno. V Pacifiku si odvedl Lightning určitě svoje, ale takový "řezník" jako Hellcat to nebyl. A o úspěšnosti nasazení P-38 v Evropě si myslím svoje, ale to sem teď nepatří. Dám sem nějaká čísla, jsou to přibližné (tj. narychlo nalezené) počty sestřelů dosažené některými důležitými US stíhačkami proti Japoncům -
P-38 Lightning - přes 1800 sestřelů
P-40 (včetně AVG) - 1628 sestřelů
F4F Wildcat (všechny verze včetně FM-2) - 1514 sestřelů
F4U Corsair - 2140 sestřelů
F6F Hellcat - 5163 sestřelů
Jde pouze o sestřely, dosažené americkými stíhači. Nejsou tam tedy obsaženy britské, čínské, australské a jiné podobné sestřely.
Vzestup a pád japonského námořního letectva
Moderátor: Hans S.
Počet sestřelených letadel pekelnou kočkou tady myslím nikdo nezpochybnil, jen bylo upozorněno na to, že než přišel Hellcat, tak tu oblohu od "průměrných" a průměrných plus japonských letců musel "vyčistit". Zůstal tak zbytek těch nejlepších a velké množství nových nedostatečně vycvičených pilotů. Myslím, že letců s "průměrným" výcvikem, kteří dle mého tvoří základ letectva, moc nezbylo.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Jde o to, kdy vlastně začali být japonští námořní piloti jen "potravou pro kulomety". V létě roku 1943? Léto 1944?
Pokud se tak nějak shodneme, že valná většina zkušených Japonců byla "spotřebována v boji" do léta 1943, byla to zásluha především Wildcatů, mnohem méně už Curtissů P-40 a Airacober a jen naprosto minimální podíl na tom měl Lightning, nebo Corsair. Osobně se přikláním spíš k téhle variantě.
Pokud se shodneme na létu 1944, musíme upřít podle mého pozornost k Hellcatu nebo Lightningu. A jelikož Hellcat asi sestřelil do té doby víc nepřátel než P-38, byl by pro mě vítězem. Ale já si myslím, že námořní letectvo vykrvácelo spíš dřív než v roce 1944 a nejvíc mu pustil žilou Wildcat.
skelet - Když se dívám na ty sestřely, tak mezi pozemními letadly vede. Jinak to ukazuje především na to, že se především válčilo z letadlovek.
Máš tam i souhrn sestřelů P-39/P-400, P-51 a P-47 v této oblasti? To by pak ukázalo kdo z pozemáků tam byl řezník.
Ty počty sestřelů samozřejmě nemají nic společného s kvalitou letadla. Jen měli jasně ukázat, kdo zlikvidoval nejvíc Japonců ve vzduchu. Není to ani rozlišené na "armádní" a "námořní" Japonce. Ale není asi problém určit tady nějaké datum, kdy Japoncům definitivně došel dech. Pak by se dali dohledat sestřely "námořních Japonců" k jednotlivým typům letadel v dané době a kdo sestřelil nejvíc Japonců, ten je teoreticky "nejvíc zlomil" (hrozný výraz). Jenže to by byla práce minimálně na pár týdnů, do toho nejdu.
Nějaký souhrn sestřelů Airacober, Mustangů a T-Boltů můžu dodat. Podívám se po tom, budu to možná muset nějak spočítat.
A pokud jde o Lightninga - z armádních stíhaček sundal zřejmě nejvíc Japonců. Jenže to "vítězství" byla zásluha spíš jeho doletu než čehokoliv jiného. On ten rozdíl v sestřelech mezi P-38 a P-40 není zas tak výrazný. A na konci roku 1943 už asi bylo jedno s čím Američan letěl - US stíhačky nikdy nebyli výkonostně horší než japonské, rozdíl byl ve výcviku (taktice). Ke smůle japonských stíhačů, žádný rozumně uvažující Američan by se s nimi již v roce 1943 asi nepustil do manévrového boje. Jenže, ani Warhawky, ani třeba Thunderbolty neměli takový dolet jako P-38. Což znamenalo, že vzdálenější cíle pro ně byli nedosažitelné, tam mohl létat jen Lightning (tedy do příchodu Mustangů a P-47N). Ale na rovinu říkám, že Lightninga považuju za letadlo, z kterého se dělá někdy až moc velká hvězda. Možná oprávněně, ale já moc takovéhle nekritické obdivování nemám rád. Bylo to pro Pacifik skvělý éro, ale v Evropě při doprovodech prostě "vyhořelo".
Pokud se tak nějak shodneme, že valná většina zkušených Japonců byla "spotřebována v boji" do léta 1943, byla to zásluha především Wildcatů, mnohem méně už Curtissů P-40 a Airacober a jen naprosto minimální podíl na tom měl Lightning, nebo Corsair. Osobně se přikláním spíš k téhle variantě.
Pokud se shodneme na létu 1944, musíme upřít podle mého pozornost k Hellcatu nebo Lightningu. A jelikož Hellcat asi sestřelil do té doby víc nepřátel než P-38, byl by pro mě vítězem. Ale já si myslím, že námořní letectvo vykrvácelo spíš dřív než v roce 1944 a nejvíc mu pustil žilou Wildcat.
skelet - Když se dívám na ty sestřely, tak mezi pozemními letadly vede. Jinak to ukazuje především na to, že se především válčilo z letadlovek.
Máš tam i souhrn sestřelů P-39/P-400, P-51 a P-47 v této oblasti? To by pak ukázalo kdo z pozemáků tam byl řezník.
Ty počty sestřelů samozřejmě nemají nic společného s kvalitou letadla. Jen měli jasně ukázat, kdo zlikvidoval nejvíc Japonců ve vzduchu. Není to ani rozlišené na "armádní" a "námořní" Japonce. Ale není asi problém určit tady nějaké datum, kdy Japoncům definitivně došel dech. Pak by se dali dohledat sestřely "námořních Japonců" k jednotlivým typům letadel v dané době a kdo sestřelil nejvíc Japonců, ten je teoreticky "nejvíc zlomil" (hrozný výraz). Jenže to by byla práce minimálně na pár týdnů, do toho nejdu.
Nějaký souhrn sestřelů Airacober, Mustangů a T-Boltů můžu dodat. Podívám se po tom, budu to možná muset nějak spočítat.
A pokud jde o Lightninga - z armádních stíhaček sundal zřejmě nejvíc Japonců. Jenže to "vítězství" byla zásluha spíš jeho doletu než čehokoliv jiného. On ten rozdíl v sestřelech mezi P-38 a P-40 není zas tak výrazný. A na konci roku 1943 už asi bylo jedno s čím Američan letěl - US stíhačky nikdy nebyli výkonostně horší než japonské, rozdíl byl ve výcviku (taktice). Ke smůle japonských stíhačů, žádný rozumně uvažující Američan by se s nimi již v roce 1943 asi nepustil do manévrového boje. Jenže, ani Warhawky, ani třeba Thunderbolty neměli takový dolet jako P-38. Což znamenalo, že vzdálenější cíle pro ně byli nedosažitelné, tam mohl létat jen Lightning (tedy do příchodu Mustangů a P-47N). Ale na rovinu říkám, že Lightninga považuju za letadlo, z kterého se dělá někdy až moc velká hvězda. Možná oprávněně, ale já moc takovéhle nekritické obdivování nemám rád. Bylo to pro Pacifik skvělý éro, ale v Evropě při doprovodech prostě "vyhořelo".
súhlasím, 38čka sa zohrievala na výslní častejšie kôli doletu ako schopnostiam, aj keď ich usa tvrdohlavo používala aj pri bojoch v európe nahradili ich skoro P51 a P47..no ani amerika nezvládla dodanie nových strojov na bojisko okamžite a výpomoc Pčiek sa hodila, stále si však mysím, že je to viac "Mosquito" ako stíhačka. Jamamoto, ale samozrejme doplatil na jeho doletBylo to pro Pacifik skvělý éro, ale v Evropě při doprovodech prostě "vyhořelo"
hore možeš dole musíš
su aj taký, ktorým netreba krídel a kde žiadny stroj nedoletí...
su aj taký, ktorým netreba krídel a kde žiadny stroj nedoletí...
skelet - Máš tam i souhrn sestřelů P-39/P-400, P-51 a P-47 v této oblasti? To by pak ukázalo kdo z pozemáků tam byl řezník.
Nějaká čísla jsem narychlo našel, ale budou určitě nepřesná. Musel bych se do toho víc ponořit, ale to by z toho zase nakonec vznikl zbytečně dlouhý příspěvek, navíc mimo téma. Takže jsem to nijak zvlášť neověřoval, jen to tupě opsal z různých knížek. Pro hrubou představu tyhle počty ale myslím postačí.
USAAF.
P-38 Lightning - přes 1800 sestřelů.
P-40 (včetně AVG) - 1628 sestřelů.
P-47 - 511 sestřelů.
P-51 - méně než 300 sestřelů (můj odhad). "Tokio Club" (tři skupiny lítající nad Japonsko velmi dlouhé doprovody) má přiznaných 234,5 sestřelů. Zbytek Mustangů už skoro žádné Japonce nepotkal, číslo max. 300 je nicméně jen můj odhad. Ale myslím že se nebudu o moc plést.
P-39 - lehce přes 150 sestřelů.
US Navy, USMC.
F6F Hellcat - 5163 sestřelů
F4U Corsair - 2140 sestřelů
F4F Wildcat (všechny verze včetně FM-2) - 1514 sestřelů
Nesmíme ale zapomínat, že jde o přiznané sestřely, ne reálné. Ta čísla budou ve skutečnosti o dost nižší. Při porovnání mezi sebou to ale vlastně nevadí.
Nějaká čísla jsem narychlo našel, ale budou určitě nepřesná. Musel bych se do toho víc ponořit, ale to by z toho zase nakonec vznikl zbytečně dlouhý příspěvek, navíc mimo téma. Takže jsem to nijak zvlášť neověřoval, jen to tupě opsal z různých knížek. Pro hrubou představu tyhle počty ale myslím postačí.
USAAF.
P-38 Lightning - přes 1800 sestřelů.
P-40 (včetně AVG) - 1628 sestřelů.
P-47 - 511 sestřelů.
P-51 - méně než 300 sestřelů (můj odhad). "Tokio Club" (tři skupiny lítající nad Japonsko velmi dlouhé doprovody) má přiznaných 234,5 sestřelů. Zbytek Mustangů už skoro žádné Japonce nepotkal, číslo max. 300 je nicméně jen můj odhad. Ale myslím že se nebudu o moc plést.
P-39 - lehce přes 150 sestřelů.
US Navy, USMC.
F6F Hellcat - 5163 sestřelů
F4U Corsair - 2140 sestřelů
F4F Wildcat (všechny verze včetně FM-2) - 1514 sestřelů
Nesmíme ale zapomínat, že jde o přiznané sestřely, ne reálné. Ta čísla budou ve skutečnosti o dost nižší. Při porovnání mezi sebou to ale vlastně nevadí.
Souhlasím s názorem, že hlavní jsou lidé. U obou sekcí japonského letectva ( armádní a námořní) šlo o stejný problém.
Již samotný systém v leteckých školách měl přehnané požadavky na frekventanty kurzů. Co je nejhorší, i v předmětech pro pilota nepodstatných. Za sebemenší přestupek proti učitelově představě hrozilo vyloučení i těch nejnadanějších studentů. Je jistě absurdní chtít po pilotech schopnosti na úrovni druhého po Stvořiteli.
Podle dochovaných dokumentů a podle mých školních vědomostí byl výběr pro letecké profese, letové i neletové, velmi přísný. Pro letové profese přicházeli v úvahu zpočátku pouze důstojníci z povolání. Teprve s rozvojem letectva a nutností dělit letové profese umožnilo námořnictvo středoškolské mládeži vstup do leteckých škol. Po vypuknutí konfliktu v Číně se nutnost rychlejšího doplňování bojových jednotek odrazila ve vypsání doplňkových leteckých kurzů.
Každý rok bylo vypsáno standardní výběrové řízení do letecké školy na 70 míst. Uchazečů bylo v průměru 1 500. Již z tohoto nepoměru je jasné, že si námořní letectvo mohlo vybírat. Jenže ne každý kurz dokončil. Nároky instruktorů a lektorů byly takové, že mi připadá spíše jako zárak, když někdo kurz úspěšně dokončil. Ti snad dělali vše pro to, aby v kurzu nezůstal nikdo. To se také stalo v šesté třídě leteckého kurzu "KOKU GIDŽUCU KENKJU - IIN" ročník 12/1915 - 03/1916. Ale i mnohem pozdější ročníky vyřazovaly velmi malé množství kadetů: 29. třída kurzu " HIKO GAKUSEI" vyprodukovala jen 21 absolventů a to šlo o období 10/37 - 05/38, 33. třída stejného kurzu r. 11/39 - 06/40 dodala letectvu námořnictva 29 letců. A mohu tak pokračovat dále. Prostě nesmyslnost požadavků na člověka byla až absurdní.
Jen na okraj: údaj např. 11/39 - 05/40 je kurz probíhající od listopadu 1939 až do května 1940.
K tomu ještě dodávám citát z vyjádření pozdějšího velitele letové skupiny na LL AKAGI Micuo Fučidy, který vedl první útočnou vlnu japonských letadel na OAHU: ".... Je nesmysl očekávat od budoucího pilota, aby byl hned druhý po BOHU. Každý člověk s průměrnou inteligencí, dokonce i fyzicky handicapován, je při správném výcviku schopen dosahnout svého cíle".
Armádní část leteckých sil Japonska se potýkala se stejným problémem vojenského leteckého výcviku.
Není však pravda, že by Japonci nepřemýšleli o nápravě. V době, kdy admirál Jamamoto požadoval 5 000 pilotů, poslal velitel letecké školy v Kasumigauře Masatake Okumia k posouzení návr plánu výcviku 15 000 pilotů, který vypracoval jeho podřízený instruktor nám. poručík Takekacu Tanaka. Odpovědný orgán "Kaigun Koku Hombu" odložil tento návrh s dodatkem - "značně nadnesené" - a odložila jej. Když v r. 1941 požadovala námořní sekce císařzského gen. štábu 15 000 pilotů, nebylo odkud brát.
Je zajímavé, že "Kaigun Koku Hombu" bylo pod palbou kritiky již od vypuknutí čínského incidentu, ale jako odpovědný orgán ve věcech personálních neučinilo vůbec nic.
Jde-li o úspěch USN v bitvě o Midway, pak to bylo především vítězství námořní zpravodajské služby USA. Rozluštění japonského kódu pomohlo admirálu Nimitzovi určit místo dalšího japonského úderu. Japonci vůbec nepředpokládali, že by USN reagovalo mnohem dříve, než se dájí LL do pohybu směrem k atolu Midway.
Podle názoru uznávaného leteckého stratéga Minoru Gendy podlehli Japonci v tomto období t. zv. nemoci z vítězství. Silně přeceňovali svoje schopnosti a zcela ignorovali schopnosti a možnosti nepřítele. Podcenili průzkum před samotnou akcí, vlastně podcenili i strategický průzkum a celá akce byla poslepovaná narychlo. Genda při vyplutí na operaci"MI" řekl Fučidovi, když ten prohlásil: ,, Tak jsme alespoň vypluli načas", že celý plán není v úplném pořádku a jsou v něm hluchá místa Dokonce podotkl, že ani náčelník štábu kontradmirál Kusaka nestihl celý plán prostudovat.
Nyní něco o bojích na Chalchyn-golu.
VVS tvrdí, že od 22.5. do 15.9. 1939 zničily ve vzduchu celkem 590 letadel a na zemi zlikvidovaly 55 strojů. Japonci oficiálně přiznávají ztrátu 88 letadel. Naproti tomu letci 2. Hikošidan oficiálně sestřelili 1 162 sovětských strojů a dalších 98 zničili na zemi. VVS připouští ztrátu 145 sestřelených a 62 zničených na zemi.
Během poválečných výslechů generálmajor Imagawa a plk. Macumura připustili, že oficiální statistika "Rikugun Koku Hombu" přehání jako odpovídající počty sestřelů uvádí číslo 400 +- sovětských letadel. Vlastní ztráty přpouští těsně nad 380 letadel.
Hlavní, co u 2. Hikošidan zklamalo, bylo velení jednotkám. Koordinace činnosti jednotlivých druhů letectva a spolupráce s pozemními vojsky. Je až zarážející, že před bojem museli velitelé pozemních a vzdušných sil mezi sebou uzavírat dohodu o spolupráci. Pokud se v této dohodě na něco zapomělo, druhá smluvní strana toto neprováděla ve prospěch strany první.
Na základě všeho výše napsaného bychom se mohli divit, že Japonci měli v počátcích bojů v Pacifiku takové úspěchy, ale stav jeho protivníků v této oblasti byl ještě žalostnější.
Již samotný systém v leteckých školách měl přehnané požadavky na frekventanty kurzů. Co je nejhorší, i v předmětech pro pilota nepodstatných. Za sebemenší přestupek proti učitelově představě hrozilo vyloučení i těch nejnadanějších studentů. Je jistě absurdní chtít po pilotech schopnosti na úrovni druhého po Stvořiteli.
Podle dochovaných dokumentů a podle mých školních vědomostí byl výběr pro letecké profese, letové i neletové, velmi přísný. Pro letové profese přicházeli v úvahu zpočátku pouze důstojníci z povolání. Teprve s rozvojem letectva a nutností dělit letové profese umožnilo námořnictvo středoškolské mládeži vstup do leteckých škol. Po vypuknutí konfliktu v Číně se nutnost rychlejšího doplňování bojových jednotek odrazila ve vypsání doplňkových leteckých kurzů.
Každý rok bylo vypsáno standardní výběrové řízení do letecké školy na 70 míst. Uchazečů bylo v průměru 1 500. Již z tohoto nepoměru je jasné, že si námořní letectvo mohlo vybírat. Jenže ne každý kurz dokončil. Nároky instruktorů a lektorů byly takové, že mi připadá spíše jako zárak, když někdo kurz úspěšně dokončil. Ti snad dělali vše pro to, aby v kurzu nezůstal nikdo. To se také stalo v šesté třídě leteckého kurzu "KOKU GIDŽUCU KENKJU - IIN" ročník 12/1915 - 03/1916. Ale i mnohem pozdější ročníky vyřazovaly velmi malé množství kadetů: 29. třída kurzu " HIKO GAKUSEI" vyprodukovala jen 21 absolventů a to šlo o období 10/37 - 05/38, 33. třída stejného kurzu r. 11/39 - 06/40 dodala letectvu námořnictva 29 letců. A mohu tak pokračovat dále. Prostě nesmyslnost požadavků na člověka byla až absurdní.
Jen na okraj: údaj např. 11/39 - 05/40 je kurz probíhající od listopadu 1939 až do května 1940.
K tomu ještě dodávám citát z vyjádření pozdějšího velitele letové skupiny na LL AKAGI Micuo Fučidy, který vedl první útočnou vlnu japonských letadel na OAHU: ".... Je nesmysl očekávat od budoucího pilota, aby byl hned druhý po BOHU. Každý člověk s průměrnou inteligencí, dokonce i fyzicky handicapován, je při správném výcviku schopen dosahnout svého cíle".
Armádní část leteckých sil Japonska se potýkala se stejným problémem vojenského leteckého výcviku.
Není však pravda, že by Japonci nepřemýšleli o nápravě. V době, kdy admirál Jamamoto požadoval 5 000 pilotů, poslal velitel letecké školy v Kasumigauře Masatake Okumia k posouzení návr plánu výcviku 15 000 pilotů, který vypracoval jeho podřízený instruktor nám. poručík Takekacu Tanaka. Odpovědný orgán "Kaigun Koku Hombu" odložil tento návrh s dodatkem - "značně nadnesené" - a odložila jej. Když v r. 1941 požadovala námořní sekce císařzského gen. štábu 15 000 pilotů, nebylo odkud brát.
Je zajímavé, že "Kaigun Koku Hombu" bylo pod palbou kritiky již od vypuknutí čínského incidentu, ale jako odpovědný orgán ve věcech personálních neučinilo vůbec nic.
Jde-li o úspěch USN v bitvě o Midway, pak to bylo především vítězství námořní zpravodajské služby USA. Rozluštění japonského kódu pomohlo admirálu Nimitzovi určit místo dalšího japonského úderu. Japonci vůbec nepředpokládali, že by USN reagovalo mnohem dříve, než se dájí LL do pohybu směrem k atolu Midway.
Podle názoru uznávaného leteckého stratéga Minoru Gendy podlehli Japonci v tomto období t. zv. nemoci z vítězství. Silně přeceňovali svoje schopnosti a zcela ignorovali schopnosti a možnosti nepřítele. Podcenili průzkum před samotnou akcí, vlastně podcenili i strategický průzkum a celá akce byla poslepovaná narychlo. Genda při vyplutí na operaci"MI" řekl Fučidovi, když ten prohlásil: ,, Tak jsme alespoň vypluli načas", že celý plán není v úplném pořádku a jsou v něm hluchá místa Dokonce podotkl, že ani náčelník štábu kontradmirál Kusaka nestihl celý plán prostudovat.
Nyní něco o bojích na Chalchyn-golu.
VVS tvrdí, že od 22.5. do 15.9. 1939 zničily ve vzduchu celkem 590 letadel a na zemi zlikvidovaly 55 strojů. Japonci oficiálně přiznávají ztrátu 88 letadel. Naproti tomu letci 2. Hikošidan oficiálně sestřelili 1 162 sovětských strojů a dalších 98 zničili na zemi. VVS připouští ztrátu 145 sestřelených a 62 zničených na zemi.
Během poválečných výslechů generálmajor Imagawa a plk. Macumura připustili, že oficiální statistika "Rikugun Koku Hombu" přehání jako odpovídající počty sestřelů uvádí číslo 400 +- sovětských letadel. Vlastní ztráty přpouští těsně nad 380 letadel.
Hlavní, co u 2. Hikošidan zklamalo, bylo velení jednotkám. Koordinace činnosti jednotlivých druhů letectva a spolupráce s pozemními vojsky. Je až zarážející, že před bojem museli velitelé pozemních a vzdušných sil mezi sebou uzavírat dohodu o spolupráci. Pokud se v této dohodě na něco zapomělo, druhá smluvní strana toto neprováděla ve prospěch strany první.
Na základě všeho výše napsaného bychom se mohli divit, že Japonci měli v počátcích bojů v Pacifiku takové úspěchy, ale stav jeho protivníků v této oblasti byl ještě žalostnější.
Smím znát zdroj z něhož čerpáš toto velmi odvážné, doslova revoluční tvrzení?Micuhide Akechi píše:Midway byla pro námořnictvo velkou porážkou, ale nemůžete počítat zničené letadlo = mrtvý pilot. V té bitvě nezahynulo 100 stíhacích pilotů, ale přibližně třetina, možná o něco méně. Jenže bitva způsobila ještě jednu věc. Velení si konečně uvědomilo, že má velký problém s výcvikem. A aby nastartovali rozsáhlý výcvikový program, stáhli do škol velké množství zkušených letců. Z dlouhodobého hlediska správný krok, ale projevil se dalším okamžitým oslabením bojových jednotek.
Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Winston Leonard Spencer-Churchill
To by zajímalo i moji nepokojnou duši. Potopení všech 4 letadlových lodí na bitvě účastných znamenalo ztrátu 4 leteckých skupin. Neznám přesné poměry bombardéry versus stíhačky, ale že by zahynulo v boji a na následky spojené s potopením jejich mateřských lodí jen 25 síhacích pilotů mi připadá značně nepravděpodobné.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Zaujímavé počty.Flogger G píše:Nyní něco o bojích na Chalchyn-golu.
VVS tvrdí, že od 22.5. do 15.9. 1939 zničily ve vzduchu celkem 590 letadel a na zemi zlikvidovaly 55 strojů. Japonci oficiálně přiznávají ztrátu 88 letadel. Naproti tomu letci 2. Hikošidan oficiálně sestřelili 1 162 sovětských strojů a dalších 98 zničili na zemi. VVS připouští ztrátu 145 sestřelených a 62 zničených na zemi.
Během poválečných výslechů generálmajor Imagawa a plk. Macumura připustili, že oficiální statistika "Rikugun Koku Hombu" přehání jako odpovídající počty sestřelů uvádí číslo 400 +- sovětských letadel. Vlastní ztráty přpouští těsně nad 380 letadel.
Pripusťme, že Macumurove povojnové čísla sú +/- správne.
Potom sovieti vlastné úspechy násobili dvomi a straty delili dvomi. Japonci tromi alebo štyrmi. A že to robili bez akéhokoľvek zaváhania, svedčia aj neskoršie prípady z vojny v tichomorí.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Což o to. Přeháněly obě strany, jedna víc a druhá méně. Co je v tom zarážející, je fakt, že japonští velitelé na jedné straně připouštějí nadnesenost oficiálních údajů a tvrdí, že skutečné počty úspěchů znali. Ale na straně druhé "Rikugun Koku Hombu" s číslem 1 162 sestřelů a 98 zničených na zemi běžně pracovalo.
Čísla uvedená oběma vyslýchanými důstojníky bych považoval za vcelku reálná, protože oba u Chalchyn-Golu veleli leteckému pluku ( Sentai - správně Hiko Sentai).
Celý vojenský debakl Císařských vojsk rozebírala na zaedání císařská vojenská rada. Určená hodnotitelská komise pracovala celý měsíc a zcela pravdivě vylíčila den po dni průběh bojů. Hlavní referát přednesl generál-poručík Dohihara, japonský znalec SSSR a šéf komise. Generál-poručík Ebaši, za bojů velitel 2. Hikošidan, byl označen za jednoho z hlavních viníků selhání letectva a málem byl propuštěn ze služby.
Čísla uvedená oběma vyslýchanými důstojníky bych považoval za vcelku reálná, protože oba u Chalchyn-Golu veleli leteckému pluku ( Sentai - správně Hiko Sentai).
Celý vojenský debakl Císařských vojsk rozebírala na zaedání císařská vojenská rada. Určená hodnotitelská komise pracovala celý měsíc a zcela pravdivě vylíčila den po dni průběh bojů. Hlavní referát přednesl generál-poručík Dohihara, japonský znalec SSSR a šéf komise. Generál-poručík Ebaši, za bojů velitel 2. Hikošidan, byl označen za jednoho z hlavních viníků selhání letectva a málem byl propuštěn ze služby.
Někteří diskutující značně podceňují vliv letadla A6M2 Typ 0 na bojovou činnost obou válčících stran.
Myslím si, že právě "Reisen" měl zásadní vliv na mnoho oblastí námořního boje.
Na konci roku 1941, těsně před vstupem Japonska do WW II, mělo císařské námořnictvo ve stavech všeho všudy 322 letadel A6M2. Všechna byla zařazena do výzbroje palubních jednotek Rengo Kantai. Teprve během první poloviny r. 1942 se dostalo také na pozemní stíhací jednotky 11. Koku Sentai ( u 11. flotily působil také Saburo Sakai).
Je až spodivem, když tak omezený počet jednoho typu stíhačky opanuje rozsáhlé prostory Tichomořského bojiště.
Bitvy o Midway se zúčastnily čtyři japonské LL Pátá by se také mohla připojit, jenže pro ni Kaigun Koku Hombu nemělo piloty ani letadla a šestá LL byla v opravě. V úvahu připadalo také přeřazení letové skupiny opravované LL na palubu schopné lodi, ale to byl opět problém složitosti japonské organizace. Jednou byla letová skupina přidělena k táto lodi a dokud loď existovala jako bojové plavidlo, letci se stroji podléhali veléní kapitána lodi a jeho štábu. V té době ještě mnohé pozemní stíhací jednotky Rengo Kantai používaly letoun A5M4 Typ 96.
Reisen měl velký význam v leteckých bitvách nad oceánem a dokud spojenci nenašli odpovídající taktiku boje proti tomuto letounu, dostávali řádně po pazourech.
Myslím si, že právě "Reisen" měl zásadní vliv na mnoho oblastí námořního boje.
Na konci roku 1941, těsně před vstupem Japonska do WW II, mělo císařské námořnictvo ve stavech všeho všudy 322 letadel A6M2. Všechna byla zařazena do výzbroje palubních jednotek Rengo Kantai. Teprve během první poloviny r. 1942 se dostalo také na pozemní stíhací jednotky 11. Koku Sentai ( u 11. flotily působil také Saburo Sakai).
Je až spodivem, když tak omezený počet jednoho typu stíhačky opanuje rozsáhlé prostory Tichomořského bojiště.
Bitvy o Midway se zúčastnily čtyři japonské LL Pátá by se také mohla připojit, jenže pro ni Kaigun Koku Hombu nemělo piloty ani letadla a šestá LL byla v opravě. V úvahu připadalo také přeřazení letové skupiny opravované LL na palubu schopné lodi, ale to byl opět problém složitosti japonské organizace. Jednou byla letová skupina přidělena k táto lodi a dokud loď existovala jako bojové plavidlo, letci se stroji podléhali veléní kapitána lodi a jeho štábu. V té době ještě mnohé pozemní stíhací jednotky Rengo Kantai používaly letoun A5M4 Typ 96.
Reisen měl velký význam v leteckých bitvách nad oceánem a dokud spojenci nenašli odpovídající taktiku boje proti tomuto letounu, dostávali řádně po pazourech.
Flogger G - Čísla uvedená oběma vyslýchanými důstojníky bych považoval za vcelku reálná, protože oba u Chalchyn-Golu veleli leteckému pluku ( Sentai - správně Hiko Sentai).
Mno, archívy je podložena ztráta 162 letadel, ne přes 360 jak vypověděli zmiňovaní pánové. Alespoň to tvrdí "profi" badatelé, kteří se zabývají Chalchyn-Golem a Japonci vůbec.
Na konci roku 1941, těsně před vstupem Japonska do WW II, mělo císařské námořnictvo ve stavech všeho všudy 322 letadel A6M2. Všechna byla zařazena do výzbroje palubních jednotek Rengo Kantai. Teprve během první poloviny r. 1942 se dostalo také na pozemní stíhací jednotky 11. Koku Sentai ( u 11. flotily působil také Saburo Sakai).
To není přesné. A co A6M2, které operovaly v prosinci 1941 nad Filipínami? Tedy 90 "Zer" 23. flotily operující z Formosy? Mimochodem, Saburo Sakai lítal "Zero" nad Pacifikem od samého počátku války, právě u 23. letecké flotily. Konkrétně u Tainan kokutai.
Pokud bylo něčeho málo, tak to byli Ki-43 "Oscar". Na začátku války jich Japonské armádní letectvo mělo pouhých 59.
Mno, archívy je podložena ztráta 162 letadel, ne přes 360 jak vypověděli zmiňovaní pánové. Alespoň to tvrdí "profi" badatelé, kteří se zabývají Chalchyn-Golem a Japonci vůbec.
Na konci roku 1941, těsně před vstupem Japonska do WW II, mělo císařské námořnictvo ve stavech všeho všudy 322 letadel A6M2. Všechna byla zařazena do výzbroje palubních jednotek Rengo Kantai. Teprve během první poloviny r. 1942 se dostalo také na pozemní stíhací jednotky 11. Koku Sentai ( u 11. flotily působil také Saburo Sakai).
To není přesné. A co A6M2, které operovaly v prosinci 1941 nad Filipínami? Tedy 90 "Zer" 23. flotily operující z Formosy? Mimochodem, Saburo Sakai lítal "Zero" nad Pacifikem od samého počátku války, právě u 23. letecké flotily. Konkrétně u Tainan kokutai.
Pokud bylo něčeho málo, tak to byli Ki-43 "Oscar". Na začátku války jich Japonské armádní letectvo mělo pouhých 59.
V tom případě musím mít u Sakae chybu a někde mi falírují dvě pozemní Kokutai s A6M2.
Ale i tak 412 strojů jednoho typu určovalo průběh vzdušného boje na tak velkém prostoru.
Jasně že japonské prameny nepřipouští nijak velké ztráty. Vždyť Rikugun Koku Hombu přiznává 88 ztracených letadel. Tomu snad sám nevěříš?
Ale i tak 412 strojů jednoho typu určovalo průběh vzdušného boje na tak velkém prostoru.
Jasně že japonské prameny nepřipouští nijak velké ztráty. Vždyť Rikugun Koku Hombu přiznává 88 ztracených letadel. Tomu snad sám nevěříš?
Flogger G - Jasně že japonské prameny nepřipouští nijak velké ztráty. Vždyť Rikugun Koku Hombu přiznává 88 ztracených letadel. Tomu snad sám nevěříš?
Číslo 162 vzniklo studiem japonských archívních dokumentů, je odborníky považováno za momentálně nejpřesnější. Pokud zpochybníš japonské dokumenty jako zfalšované, tak totéž můžeš tvrdit o dokumentech amerických, britských a všech ostatních. To by ztrácelo smysl vůbec studovat archívy, potažmo historii vůbec. Třeba mají Macumura a Imagawa pravdu, pro podporu jejich čísel ale prostě momentálně neexistují důkazy. Můžou se třeba v budoucnu objevit nějaké další dokumenty, ale do té doby by mělo platit 162 ztracených japonských letadel během Chalchyn-Golu.
Číslo 162 vzniklo studiem japonských archívních dokumentů, je odborníky považováno za momentálně nejpřesnější. Pokud zpochybníš japonské dokumenty jako zfalšované, tak totéž můžeš tvrdit o dokumentech amerických, britských a všech ostatních. To by ztrácelo smysl vůbec studovat archívy, potažmo historii vůbec. Třeba mají Macumura a Imagawa pravdu, pro podporu jejich čísel ale prostě momentálně neexistují důkazy. Můžou se třeba v budoucnu objevit nějaké další dokumenty, ale do té doby by mělo platit 162 ztracených japonských letadel během Chalchyn-Golu.
A nyní ke stavu stíhacího letounu A6M2 nakonci r. 1941.
Skutečný stav byl opravdu 322 letadel, ale první linie, nikoliv na palubách LL a Ty, Farky, máš pravdu s Reiseny nad Filipínami.
Mám v poznámce napsáno: první linie - palubní stíhací letoun typ 0 - 322 kusy. Odtud tedy ta moje chyba.
Na palubách šesti velkých LL, které se zúčastnily útoku na Oahu, nebylo ani celých 200 letadel jmenovaného typu, i včetně v podpalubí rozložených záložních strojů.
Skutečný stav byl opravdu 322 letadel, ale první linie, nikoliv na palubách LL a Ty, Farky, máš pravdu s Reiseny nad Filipínami.
Mám v poznámce napsáno: první linie - palubní stíhací letoun typ 0 - 322 kusy. Odtud tedy ta moje chyba.
Na palubách šesti velkých LL, které se zúčastnily útoku na Oahu, nebylo ani celých 200 letadel jmenovaného typu, i včetně v podpalubí rozložených záložních strojů.
-
Micuhide Akechi
- rotmistr
- Příspěvky: 141
- Registrován: 11/10/2006, 11:13
- Bydliště: Příbram
Farky, to je úžasné, jak podrobně se čínským bojištěm zabýváš. Já osobně jsem se počítáním sestřelů sovětů, Číňanů a Japonců nikdy nezdržoval. Právě proto, že dostupné údaje jsou tak nepřesné. Moje slova o rovnocennosti sovětů a Japonců jsou dost obecná. Vycházím z celkového průběhu bojů, kdy Japonci v prvních měsících čínské letectvo prakticky porazili. Přes zimu se Číňané celkem zotavili a přišli sovětští "dobrovolníci". V této sestavě dokázali klást Japoncům odpor po dva roky. A když sověti odešli, čínské letectvo rychle skončilo. Sice v tom bylo více faktorů, ale vypadá to, že hlavní tíhu leteckých bojů nesli sověti a že se, přes jejich pomoc, kvalita čínských letců rok od roku snižovala.
Tak nějak si nejsem jistý, jak moc se sovětští poradci podíleli na výcviků Číňanů. Samozřejmě je přeškolovali na své mašiny, ale pustil je vůbec někdo k výcviku?
Hm, asi jsem význam P-38 před příchodem Hellcatu přecenil. Možná jsem se příliš nechal strhnout dojmem, který udělala na Japonce.
No nic, já jsem stejně asi svým výpadem proti Hellcatu nereagoval na Hansův článek, ale na poznámku Erica Browna. Ten v knize Souboje na obloze prohlásil, že "Hellcat na dálném východě, téměř sám, změnil porážku ve vítězství". Užírá mě to už spoustu let. Ale jinak je to skvělá knížka.
Spousta zajímavých informací o bitvě z japonského pohledu je v reportu vytvořeném z dochovaných lodních záznamů, nazvaný The Japanese Story of the Battle of Midway. Podle tohoto reportu přišli ve vzduchu o 18 Zer.
Dallas Isom ve své práci The Battle of Midway: Why the Japanese Lost chronologicky rozebírá přezbrojování japonských letadel a dochází k závěru, že v době útoku SBD ještě nemohla být připravena.
S tímto článkem polemizují (ale ne se zmíněným závěrem) Parshall, Dickson, Tully v Set and Drift: Doctrine Matters why the Japanese Lost at Midway. Podrobně se zabývají provozem na lodích a údajnou nepřipravenost Japonců podporují porovnáním potřebného času pro přípravu (cca 40 min) a záznamy o přistání některých hlídkujících Zer sotva čtvrt hodiny před útokem. Ta by nemohla přistát, pokud by se v té době na palubě na zádi připravovala letadla. A naopak, pokud v té době byla ještě v hangárech, nemohli je stihnout připravit podle plánu. Letci se přípravy letadel neúčastnili, nasedali až když bylo vše téměř hotovo. Při útoku Američanů byli pravděpodobně ještě na předletovém brífinku.
Ztráty letců a reorganizaci výcviku po bitvě zmiňují Evans a Peattie v Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941 nebo John Lundstrom ve First Team.
Údajně nejlepší knihou o Midway je Shattered Sword. Tu bohužel znám jen z druhé ruky, z různých odkazů a diskusí. Ale i tato reklamní ukázka označuje vybití japonských letců u Midway za mýtus.
Spojenci měli přibližně 450 stíhaček, když nepočítám ty na Havaji a na letadlovkách. Jenže tyto stíhačky byly rozptýleny na obrovské ploše a spojenci jen obtížně mohli doplňovat ztráty. Vlastně jedinou posilou byly Hurricany v Singapuru a Barmě, 10 P-40 v Darwinu a pár dalších na Jávě.
Z toho je vidět, že úvodní fáze leteckých bojů v Pacifiku měla daleko do masovosti evropského bojiště. Jenž i když zde tehdy spojenci byli velmi slabí, i tak to byl rychlý nárůst. O pouhé dva roky dříve, kdy se v Evropě už 3 měsíce válčilo, zde nebylo téměř nic. V Barmě, Malajsii a Nizozemské východní Indii stíhačky chyběly úplně. Pár P-12 a P-26 snad bylo na Filipínách. Tichomořské ostrovy byly také prázdné, kromě Havajských ostrovů.
A ještě poznámka k Chalchyn-golu. Pokud vím, tí důstojníci po válce nezpochybňovali vlastní ztráty. 380 letadel mělo být zničeno nebo poškozeno. Bohužel, už si nemohu vzpomenout, kde jsem to četl.
Tak nějak si nejsem jistý, jak moc se sovětští poradci podíleli na výcviků Číňanů. Samozřejmě je přeškolovali na své mašiny, ale pustil je vůbec někdo k výcviku?
Hm, asi jsem význam P-38 před příchodem Hellcatu přecenil. Možná jsem se příliš nechal strhnout dojmem, který udělala na Japonce.
No nic, já jsem stejně asi svým výpadem proti Hellcatu nereagoval na Hansův článek, ale na poznámku Erica Browna. Ten v knize Souboje na obloze prohlásil, že "Hellcat na dálném východě, téměř sám, změnil porážku ve vítězství". Užírá mě to už spoustu let. Ale jinak je to skvělá knížka.
Revoluční? To snad ne.Scrat píše:Smím znát zdroj z něhož čerpáš toto velmi odvážné, doslova revoluční tvrzení?Micuhide Akechi píše:Midway byla pro námořnictvo velkou porážkou, ale nemůžete počítat zničené letadlo = mrtvý pilot. V té bitvě nezahynulo 100 stíhacích pilotů, ale přibližně třetina, možná o něco méně. Jenže bitva způsobila ještě jednu věc. Velení si konečně uvědomilo, že má velký problém s výcvikem. A aby nastartovali rozsáhlý výcvikový program, stáhli do škol velké množství zkušených letců. Z dlouhodobého hlediska správný krok, ale projevil se dalším okamžitým oslabením bojových jednotek.
Scrat
Spousta zajímavých informací o bitvě z japonského pohledu je v reportu vytvořeném z dochovaných lodních záznamů, nazvaný The Japanese Story of the Battle of Midway. Podle tohoto reportu přišli ve vzduchu o 18 Zer.
Dallas Isom ve své práci The Battle of Midway: Why the Japanese Lost chronologicky rozebírá přezbrojování japonských letadel a dochází k závěru, že v době útoku SBD ještě nemohla být připravena.
S tímto článkem polemizují (ale ne se zmíněným závěrem) Parshall, Dickson, Tully v Set and Drift: Doctrine Matters why the Japanese Lost at Midway. Podrobně se zabývají provozem na lodích a údajnou nepřipravenost Japonců podporují porovnáním potřebného času pro přípravu (cca 40 min) a záznamy o přistání některých hlídkujících Zer sotva čtvrt hodiny před útokem. Ta by nemohla přistát, pokud by se v té době na palubě na zádi připravovala letadla. A naopak, pokud v té době byla ještě v hangárech, nemohli je stihnout připravit podle plánu. Letci se přípravy letadel neúčastnili, nasedali až když bylo vše téměř hotovo. Při útoku Američanů byli pravděpodobně ještě na předletovém brífinku.
Ztráty letců a reorganizaci výcviku po bitvě zmiňují Evans a Peattie v Sunburst: The Rise of Japanese Naval Air Power, 1909-1941 nebo John Lundstrom ve First Team.
Údajně nejlepší knihou o Midway je Shattered Sword. Tu bohužel znám jen z druhé ruky, z různých odkazů a diskusí. Ale i tato reklamní ukázka označuje vybití japonských letců u Midway za mýtus.
Floggere, ty počty Zer byly úplně jiné. Velká šestka nesla k Havaji jen 135 Zer (celkem 414 letadel). Menší lodě používaly jen A5M4 a ani těch nebylo mnoho. A k těm 90 Zerům 3. a Tainanské kokutai je třeba připočíst ještě 25 - 30 z 22. koku sentai (letecké flotily). Celkem tedy zaútočili s 250 Zery. Dost málo, že? Armáda nasadila podobný počet letadel - přes 190 Ki-27, 59 Ki-43 a 9 Ki-44. Na vzdušných bojích se také často podílely plovákové F1M. Naopak A5M4 bylo sice cca 50, ale bojovaly jen výjimečně.Flogger G píše:V tom případě musím mít u Sakae chybu a někde mi falírují dvě pozemní Kokutai s A6M2.
Ale i tak 412 strojů jednoho typu určovalo průběh vzdušného boje na tak velkém prostoru.
Spojenci měli přibližně 450 stíhaček, když nepočítám ty na Havaji a na letadlovkách. Jenže tyto stíhačky byly rozptýleny na obrovské ploše a spojenci jen obtížně mohli doplňovat ztráty. Vlastně jedinou posilou byly Hurricany v Singapuru a Barmě, 10 P-40 v Darwinu a pár dalších na Jávě.
Z toho je vidět, že úvodní fáze leteckých bojů v Pacifiku měla daleko do masovosti evropského bojiště. Jenž i když zde tehdy spojenci byli velmi slabí, i tak to byl rychlý nárůst. O pouhé dva roky dříve, kdy se v Evropě už 3 měsíce válčilo, zde nebylo téměř nic. V Barmě, Malajsii a Nizozemské východní Indii stíhačky chyběly úplně. Pár P-12 a P-26 snad bylo na Filipínách. Tichomořské ostrovy byly také prázdné, kromě Havajských ostrovů.
A ještě poznámka k Chalchyn-golu. Pokud vím, tí důstojníci po válce nezpochybňovali vlastní ztráty. 380 letadel mělo být zničeno nebo poškozeno. Bohužel, už si nemohu vzpomenout, kde jsem to četl.
V tom případě zase celkově přiznané ztráty VVS jsou 207 letadel a ne Japonci předkladané číslo 1 260 strojů.
Dokud i ruská strana nepředloží skutečné dosud utajované dokumenty, potom je vše jen věcí dohadů.
Naprosto souhlasím, skutečné ztráty SSSR se opravdu udávají 207 letadel. Japonské číslo 1260 strojů pochází z roku 1939. I japonští badatelé souhlasí bez výhrad s číslem 207 a to druhé považují za nehorázně přehnané. Jen s tím utajováním ruských dokumentů si nejsem jistý, do archívů s dokumenty týkajícími se WWII (a bojů před ní) se údajně lze dostat, jen to vyžaduje dostatek hotovosti. Ale nejsem si jistý, jestli ten přístup "za dolary" neplatí jen pro Rusy. Pro "západní" historiky jsou možná ještě archívy stále nepřístupné.
Dokud i ruská strana nepředloží skutečné dosud utajované dokumenty, potom je vše jen věcí dohadů.
Naprosto souhlasím, skutečné ztráty SSSR se opravdu udávají 207 letadel. Japonské číslo 1260 strojů pochází z roku 1939. I japonští badatelé souhlasí bez výhrad s číslem 207 a to druhé považují za nehorázně přehnané. Jen s tím utajováním ruských dokumentů si nejsem jistý, do archívů s dokumenty týkajícími se WWII (a bojů před ní) se údajně lze dostat, jen to vyžaduje dostatek hotovosti. Ale nejsem si jistý, jestli ten přístup "za dolary" neplatí jen pro Rusy. Pro "západní" historiky jsou možná ještě archívy stále nepřístupné.