Ať Hitler trpěl demencí či nikoliv, stále ještě nebyl tak úplně neschopný. Pravděpodobně deprimovaný neúspěchy, fyzicky a psychicky na tom nebyl dobře podle svědků až od počátku roku 1945. On byl stejně už zprofanovaný, západní mocnosti chtěli jednat o míru. Ale za podmínky, že Hitler bude odstraněn. Pro ně nebylo z hlediska vlastní hrdosti vhodné jednat s člověkem, který je předtím podvedl a ponížil. Byl to symbol a bylo se ho třeba zbavit, tak jako tak si spojenci kladli bezpodmínečnou kapitulaci, a to alespoň na západě.
Co se týče armády, německého Werhmachtu, je jasné jaké má tato skupina lidí zájmy, že. Pro armádu je hezké a pro její lidi, když stoupne na prestiži. Když bude vyzbrojována, rozšiřována. Že se bude válčit, proč ne? Pro pána boha od toho armáda snad je. Získají se alespoň nějaké metály a povýšení bude rychlejší. Myslím, že se to některým lidem z armády až příliš líbilo a rádi přivírali oči nad zvěrstvy, „výměnou“ za slávu i když pomíjivou. Většina lidí má vymezený čas života, chce se nějak realizovat, válka jím to vrchovatě poskytla. Mám tím na mysli důstojníky. Ti ani příliš netrpěli těžkými frontovými podmínkami prostého vojáka. Prostý voják jím mohl být lhostejný. Důstojníci veleli či vykonávali činnost někde v relativním klidu ve štábu. Ano porážky pak způsobily, že i oni byli obklíčeni, tedy celé armády nebo jednotky včetně štábů a putovali do krutého ruského zajetí.
Faktem je, že Stauffenbergův atentát vzniknul převážně v zázemí. Tedy ne jak by člověk předpokládal na těžké ruské frontě. Avšak nezapomínejme na nezdařený atentát z března 1943. Na velitelství skupiny armád Střed se vytvořila skupina důstojníků, kteří začali atentát na Hitlera aktivně plánovat. V březnu 1943 dokonce umístili bombu do letadla, kterým Hitler přiletěl na návštěvu skupiny armád Střed. Bomba však neexplodovala. Selhala, nevím přesně proč, každopádně, balíček pak musel z letadla vyjmout další člověk, jinak by se na to mohlo přijít. Špatný nápad to nebyl, výbuch v letadle na zpáteční cestě z východní fronty do Wolfsschanze. Možná by si někdo mohl myslet, že ho sestřelili ruské stíhačky, nebo došlo k nehodě letadla. Pokud by se zamezilo dalšímu zkoumání. Byla by to přijatelná „blamáž“ pro veřejnost.
Takže již tady máme tři atentáty na Hitlera:
Atentát na Hitlera z 8.11. 1939 -
www.palba.cz/viewtopic.php?t=2121
Atentát na Hitlera z března 1943
Atentát na Hitlera z 20. července 1944 -
www.palba.cz/viewtopic.php?t=227
Ale těch atentátu, nebo spíše plánů na atentát bylo mnohem více. Mezi plánovače patřil také Abwehr – německá výzvědná služba jíž velel admirál Canaris. Tento člověk tajně bojoval proti nacismu, kul docela zajímavé pikle, zosnoval některé Hitlerovy porážky na diplomatickém poli. Jeden z jeho plánů pak zmařila Mnichovská dohoda z roku 1938. Pak tu existovala "Bílá růže" - civilní odboj – rozprášen Gestapem.
Jisté však je, že atentátníci a plánovači změny nebo puče museli vždy počítat také s postojem armády. Jak se v případě atentátu zachová armáda, co ona udělá, získají její podporu? To bylo také důležité. Ano, armáda měla před vypuknutím války obavy, zda nebude zatažena do těžké války. Po sérii snadných vítězství změnila názor. Výprask dostala znovu až po Stalingradu. Jisté však je, že všechny pokusy o zabití Hitlera ztroskotali – a proč? Nedostatek rozhodnosti, neschopnosti, vnitřní pochybnosti, nedostatečná podpora. Zkrátka řečeno v Německu se navzdory utrpení nenašla široká podpora lidí, která by rozložila režim zevnitř. Lidé, kteří se chtěli Hitlera zbavit měli různé pohnutky – ať to byli spiklenci, osamělí atentátníci, ideologičtí fanatici, odbojáři z okupovaných zemí či agenti tajných služeb.
Atentát také plánovali Britové či Stalin. Britové pak od něho v druhé polovině války upustili, Churchill chtěl Německo jednoduše zlikvidovat, a toho bylo možné nejlépe dosáhnout pod vedením Hitlera a pod těžkými údery Stalinových armád.