Co bude dál? No, Pátrači, nemám tušení. V pondělí mi definitivně chcípl můj drahý počítač a s jeho opravou to nevypadá zrovna dobře. Až se nějak dostanu k těm dokumentům (říkali, že se to dá přetáhnout, tak snad to tak bude), chtěla bych poslat článek o Paulu von Rennenkampfovi, který mám už hotový.
Neměla jsem zatím možnost se dostat k ochutnávce labutě, ale Ivan IV. byl údajně velkým znalcem jídla, takže si asi uměl vybírat. Z vývoje Ivana IV. jsem naprosto nadšená, nic podobného jsem nečekala. Perfektní diskuse!
Hledala jsem něco dalšího k Fort Ross, něco jsem nakonec našla, ale je toho vážně málo:
Koncem roku 1811 se Alexander Baranov, vůdce Rusko-americké obchodní společnosti, rozhodl, že by Rusům pomohlo, kdyby získali nějaké území na jihu: mohli by tam pěstovat obilí a další zemědělské plodiny, které by poté dovezli na Aljašku, kam se obilí dováželo až z Ruska, jak už bylo řečeno dříve. Vyslal proto dvě výzkumné expedice, aby se pokusily najít vhodné místo.
Na jaře 1812 velitel jedné z expedic, Ivan Kuskov, zahlédl vhodné území asi 70 mil od dnešního San Francisca. Jeho loď přistála v malém zálivu a na vysokém břehu Kuskov zapíchl do země vlajku společnosti. Doprovázelo ho pětadvacet ruských námořníků a zhruba osmdesát obyvatel Aleut. Od května byla zahájena stavba dřevěné tvrze, do konce srpna vybudovali menší opevněné městečko chráněné dvěma vysokými ohradami. 30. srpna osada získala své jméno Fort Ross.
Provizorní domky brzy nahradily pevné domy, postavila se kasárna, pekařství, větrný mlýn a lázeňské středisko. Časem zde vyrostla nezávislá pevnůstka. Postupně se rozšiřovalo a zdokonalovalo i opevnění, dřevěné ploty vystřídaly kamenné zdi. Byly postaveny i dvě obranné věže se střílnami.
Místní obyvatelé se věnovali zemědělství a lovu mořských vyder. V okolí Fort Ross se objevila obdělávaná pole, pěstovaly se brambory, obilniny a zelenina. Zřídily se i vinice a ovocné sady. Od Španělů získali hospodářská zvířata a koně.
Plán Alexandra Baranova brzy selhal. Ve Fort Ross scházeli odborníci, místní si nedovedli poradit s odlišnými přírodními podmínkami a sklizené plodiny stačily sotva pro ně. O dovozu na Aljašku nemohlo být ani řeč.
Místo toho se rozvíjela řemesla. Okolní lesy poskytovaly téměř nevyčerpatelné zásoby dřeva. Vyráběl se nábytek, rámy na obrazy a dveře. Zpracovávalo se železo a měď. Od roku 1816 se vyráběly i lodě, ale po osmi letech jejich výroba ustala.
Obyvatelé Fort Ross pocházeli z různých etnik, kromě Rusů a nejrůznějších indiánů zde žili Finové, Švédové, Jakuti a dokonce i Polynésané. Všichni muži museli povinně sloužit ve službách Rusko-americké obchodní společnosti, jejich roční plat byl asi 360 rublů. Ceny potravin však byly nesrovnatelně vyšší a většina lidí se brzy stala dlužníky společnosti.
Celkem Fort Ross spravovalo pět lidí:
Ivan Alexandrovič Kuskov (1812 – 1821)
Karl Johan von Schmitd (1821 – 1824)
Pavel Ivanovič Šelichov (1824 – 1830)
Petr Stěpanovič Kostromitinov (1830 – 1838)
Alexander Gavrilovič Rotčev (1838 – 1841)
Situace ve Fort Ross se zhoršovala. Náklady na opravy a udržování osady stály ročně asi 45 tisíc rublů, ale obyvatelé městečka dokázali za rok vydělat sotva třetinu. Zhruba od 30. let se v okolí Fort Ross začali usazovat Američani, sklizených plodin bylo stále méně. Ubývalo i mořských vyder. Pro Rusko se osada stala přítěží. Roku 1841 ji Alexander Rotčev prodal švýcarskému obchodníkovi Johnu Sutterovi.
Roku 1906 Fort Ross téměř srovnalo se zemí zemětřesení v nedalekém San Franciscu, do roku 1916 bylo znovu postaveno. Roku 1970 vypukl ve městě požár, skoro celé shořelo. Opětovně ho postavili o rok později.
Přidávám ještě obrázek domu Alexandra G. Rotčeva:
Takže, to je všechno. Budu ráda za případné doplnění a ještě jednou díky za parádní debatu.
EDIT: Ještě menší doplněk k ruské kuchyni, který jsem slíbila a samozřejmě na to zapomněla:
Základ ruské kuchyně tvořil chleba, nejdříve se pekl z žitné mouky, od 14. století se rozšířilo pěstování pšenice. Ze směsi pšeničné a žitné mouky se po přidání kvasnic pekly menší placky. Tento proces se postupně zdokonaloval, což umožnilo vznik prvních tenkých palačinek – blinčiků. Podávaly se většinou se sklenicí mléka. Z pohanky, pšenice, ječmene a dalších obilnin se míchaly kaše, které se staly nezbytnou součástí každé správné snídaně. Ochucovaly se zeleninou nebo medem. Kaši jedli bohatí i chudí, její rozšířenost pěkně vystihuje jedno známé úsloví "Щи да каша — пища наша".
Další nezbytnou součástí ruské kuchyně byly nejrůznější duhy polévek, z nichž většina se vaří dodnes. Více než tisíc let je znám recept na zelnou polévku šči (chudí lidé jedli šči se zelím a cibulí, bohatší do ní přidávali maso, houby a další zeleninu), z ryb se vařila ucha nebo soljanka. Přibližně od 15. století se do polévek přidával okurkový lák, této polévce se říkalo kalja (během let se recept na kalju měnil, postupně se z ní vytvořil známý rassolnik). Rozšířené byly i studené polévky, z nichž je nejznámější okroška. Okroška se vyráběla ze dvou druhů zeleniny případně masa smíchaných s kvasem.
Vedle blinčiků se jako hlavní jídlo podávaly ryby (ve vnitrozemských oblastech zejména kapři a candáti, v severních částech Ruska to byli lososi a pstruzi), houby a drůbež. Existovaly tři základní možnosti úpravy masa:
- větši kusy masa se uvařily v polévce a poté se jedly nastudeno
- vnitřnosti se vařily v hrncích společně s obilninami
- drůbež a hovězí se pekly na otevřeném ohni případně v peci
Díky obchodním stezkám se do Ruska dostávaly prvky orientální a tatarské kuchyně. Právě od Tatarů Rusové přejali grilování masa, nudle do polévek, populární šašlik nebo koření. Během ruské kolonizace Sibiře přejali od místních národů recept na pelmeně.
Přes moře se v průběhu 16. až 18. století do Ruska dostala čokoláda, zmrzlina a jiné. Už Ivan IV. si nechal dovážet víno ze západní Evropy.
Tento krátký výcuc bych zakončila pitím. Vodka byla známá zhruba od 14. století (tehdy se jí říkalo "chlebové víno", název vodka se poprvé objevil až v dekretu carevny Alžběty I. roku 1751), staršími nápoji byl kvas, pivo a medovucha . Kvas se vyráběl ze zkvašeného sladového těsta, které se zředilo vodou, přidaly se kvasnice a cukr a tato směs se následně uvařila. Kromě ruské kuchyně lze kvas najít i v běloruské, ukrajinské a pobaltské kuchyni. Nikde jinde. Medovucha je směs medu a kvasnic, tento základ se ochucoval chmelem, kořením nebo lesními plody. Čaj se do Ruska dostal z Číny v 17. století, za vlády Petra I. se poprvé objevila káva.
Stačí to takhle, jen tak pro představu? Jinak by to bylo na kuchařku, a to by nejspíš velení nepřežilo.