Pátrač píše:
1)A velká skupina těchto lidí, včetně podmáršálka Podhájského byla krátce po návratu Beneše a jeho lidí z Anglie do vlasti zatčena a bez jediného slova vysvětlení trčela více než měsíc ve vězení.... Sám Pohájský byl v roce 1946 znovu zatčen a bylo mu sděleno, že je zbaven všech dosažených titulů a hodností a musel odevzdat všechna těžce vysloužená vyznamenání. Až tehdy se dověděl důvod: měl přece vyznamenání rakouská a německá tedy od nepřátel naší země v II. světové válce.
2)A otázka řešení naší autonomie? Kamaráde a jak měl kdo vědět kdy je pravý čas? Stařičký mocnář to kategoricky odmítal. Ferdinand to měl v plánu ale zabil ho jakýsi blázen v Sarajevu. A poslední monarcha už to prostě nestihl.
1)No Beneš se s vládou (která již z větší části nebyla složena z lidí "Anglie" vrátil přes Slovensko). Tohle by si měl v budoucnu rozepsat, mám pocit že Beneš měl po návratu naprosto jiné priority, než se zajímat o starého vysloužilého generála. Samotný úřad ministra spravedlnosti, který zastával Stránský (ČSNS), nebyl minimálně z počátku centrálně řízen a od začátku jeho působení v něm "pracovali" lidé s někdy opravdu bizardní minulostí i budoucností, tím ovšem nechci jako horkej brambor vše házet na KSČ, která si teprve postupně podobné lidi přetahovala na svojí stranu.
2)Plány jsou plány, v Rusku "měl" Mikuláš II. taky velké plány...Naše mocnářství minimálně od František II., bylo ve vleku událostí. Dokud nehořelo, hasič nebyl potřeba a po požáru byl hasič opět propuštěn. Naše země věrně stojicí po boku mocňářství v dobách Napoleonských válek, si vysloužily jen tuhou cenzuru a zpátečnickou vládu Františka nezměnilo ani následné trio Metternich (a kua si nevzpomenu na ty další dva). Po bouřích 1848 byla vydaná neslaná nemastná ústava, která byla záhy zrušena a nastal slavný Bachův absolutismus, který vrátil mocnářství do před Josefovské doby. A když si "bratránkové" dali u Hradce přes držku, opět naše země stály za mocnářem a opět z toho vyšli s děravou kapsou. Nehledě, že nové Uhersko se ke svým zemím chovalo ještě hůře než Rakousko. A i když Rakousko se mnohdy snažilo v Uhersku zmírnit postoje k jeho zemím, mělo příliš svázané ruce.
I když České národní hnutí udělalo za posledních sto let do roku 1914, obrovský krok, přesto (nebo právě proto) se Rakousko stále ještě ohánělo "absolutistickou" mocí.
A jakou dobu by potřebovali bratři Slováci, aby dosáhli alespoň takových výhod jako měli naše země v roce 1914? Snad moc nepřeháním, když řeknu, že v roce 1914, byly v rámci Uherska tam, kde my za Metternicha.
sa58 píše:3)No Pátrači, třeba sem dorazí nějaký zaslepený ctitel našich legií a pak se možná nepřestaneš divit
4)Add autonomie - někde jsem viděl TV hru o noci z 14 na 15 března 1939, president Hácha v ní pronesl něco jako "Rakousko - Uhersko se nemělo bourat, byla to přirozená hráz proti Německu"... 5)A asi měl pravdu, stačí se podívat, proti komu většinou R-U bojovalo. 6)A velký stát, založený na autonomii jednotlivých národů, jemně kočírovaný nějakým osvíceným panovníkem, by určitě byl důstojným soupeřem Německa a komunistického Ruska...
3)Třeba já.
4)Tak Hácha byl starej přívrženec R-U.
5)No rozhodně ne proti "Německu" jako úhlavnímu nepříteli. Rakousko bojovalo proti tomu kdo mu šlápl na nohu, nebo na koho se cejtilo. Klasické boje s Osmany, boje s Francií, Polskem, Itálií a samozřejmě s Pruskem. Jinak vztahy Rakouska a Pruska byly po většinu doby na velmi vysoké úrovni, které zkalila až snaha Bedřicha si utrhnout kus Rakouska pro sebe. Válka z roku 1866 byla jen ta nejednodušší cesta jak si mocnosti mohli vysvětlit, kdo bude tím vládnoucím bodem ve střední Evropě. Před tím i potom pískali spolu na jednu píšťalku.
6)Jenže tady se bavíme o první světové válce, kdy velké R-U bylo
poraženo a zcela jistě by mělo ty samé problémy jako Německo. I když u Německa existovaly taky velké odstředivé proudy, mnohem větší problémy mělo s extrémismem. Odstředivé proudy v R-U naštěstí byly prvořadé a tak se ve fašismu a komunismu utápělo jen poražené Rakousko a Maďarsko.
A jen Bůh suď jestli by R-U bylo nějakou hrází před Německem či SSSR, nebo jen dalším nestabilním bublajicím rybníkem.