Moderátor: jarl
Oni Japonci nejdřív stavěli svý lodě tak, že přivezli materiál a pak to bastlili dohromady. Časem se učili všechno si dělat doma a dovoz co nejvíc omezovat. Stavba sacum už na tom byla tak, že z dovozu pocházelo nějakých 30% - a mezi tím byly i ty děla. Jestli něco vysoudili, to nevím, ale pro další dvě lodě (Seccu a Kawači) se poučili a udělali si děla sami. Což asi dělat neměli, protože to podělali. Děla měla sice stejnou ráži, ale různou délku hlavně, takže každý střílelo jinak a vyhodnocování palby byl pěknej zmatek.cayman píše:Japonci si mohli predsa delá vyrobiť sami, a keď to nedokázali tak...
Ta rozdílná děla byla spíš ekonomickou nutností. Po vítězné rusko-japonské válce byla japonská státní kasa úplně prázdná, ekonomika císařství byla na rozdíl od poraženého Ruska v katastrofálním stavu. Bez britské a americké podpory by zřejmě čekal Zemi vycházejícího slunce státní bankrot a tak se použilo co bylo. Ono odlít, vlastně vyrobit dělo tak velké ráže není žádná levná sranda. Hlavně v průběhu lití je vysoká možnost vzniku vadného kusu, jenže se na to přijde většinou až při konečném obrábění nebo při testovacích střelbách.Destroyman píše:........... pro další dvě lodě (Seccu a Kawači) se poučili a udělali si děla sami. Což asi dělat neměli, protože to podělali. Děla měla sice stejnou ráži, ale různou délku hlavně, takže každý střílelo jinak a vyhodnocování palby byl pěknej zmatek.
A co naše válečná flotila??Slováci měli jen ponorku na Štrbském plese a potom monitor na Dunaji.
Tak na co čekáš?Tkuh píše:Pěknej článek. Když vás tady, ale vidím takhle psát, tak to ve mě budí taky určitou chuť si něco napsat.
Že měli hlavně různě dlouhé? Nikdy si nekoupím japonský auto. Co když každý kolo bude mít jiný průměr. 
Ono to nebylo myšleno tak, že jedno dělo měřilo třeba 15 metrů, druhé o 10 cm víc a další zase míň.Pátrač píše:Destroyman - to s těmi děly myslíš jako vážně?
Je zajímavé, že přestože si byla Admiralita vědoma nevýhod koncepce umístění děl Dreadnoughtu, přesto neváhala použít stejnou koncepci pro další tři lodě třídy Bellerophon a také tři lodě třídy St. Vincent. Logičtější rozmístění děl hlavní ráže tak bylo až u tří lodí třídy Colossus stavěných od ledna 1909. Domnívám se, že Admiralita si velice rychle uvědomila, že stabou Dreadnougtu rázem přišli o prvenství jako námořní velmoce a museli začít roztočit další kolo zbrojení. Proto rychle stavělo po Dreadnoughtu dalších šest bitevních lodí stejné koncepce. Samozřejmě použití téměř stejného projektu také výrazně zkrátilo dobu stavby a to i za cenu, že tato plavidla nebyla zcela ideální, což bylo Britům jasné po stavbě amerických lodí třídy South Carolina, se stupňovitým umístěním děl hlavní ráže.Scrat píše:A ještě k rozmístění hlavní výzbroje.
Je možné tvrdit, že jakkoliv byla koncepce více těžkých děl pokroková, tak jejich rozmístění nebylo příliš šťastné. Dvě jednotky americké třídy South Carolina, stavěné ve stejném období disponovaly pouze osmi obdobnými děly ale díky jejich optimálnímu rozmístění byla jejich boční i osová salva srovnatelná s britskou lodí. V britské admiralitě ale vůči dělovým věžím v tzv. superpozici panovala nedůvěra. Byly zde obavy že při střelbě přes strop spodní věže bude docházet k jejímu poškozování.
Jednou ze zvláštností hlavních děl Dreadnoughta byla skutečnost, že se na jejich dodávkách podílely dvě specializované firmy. Příďovou a obě boční věže dodala dělovka společnosti Armstrong Whitworth & Co Ltd zatímco dvě zadní věže a jedna náhradní byly produktem zbrojovky Vickers Limited. Cena za každou z kompletních sestav se pohybovala kolem 70 000 £.
Scrat
HMS Dreadnought
řez dělovou věží ráže 305 mm na HMS Dreadnought
Ono se spíše jedná o vyhodnocení rusko-japonské války na moři jako celek a jako potvrzení určitých již probíhajících tendencí. Paradoxně Cušima, jakkoli svým výsledkem grandiózní, byla bitva starého typu, vedená na kratší vzdálenosti a kde děla menších ráží hrála kritickou roli a Togo využil svou převahu v této oblasti. Tudíž ne že by středorážová děla nebyla účinná, ale na větší vzdálenosti svou účinnost ztrácela. A k těm větším vzdálenostem vše postupně směřovalo, jak ukázala i třeba bitva ve Žlutém moři a která byla více indikativní, než Cušima. No a docílit rozumného počtu zásahů na větší vzdálenost těžkými děly šlo právě navýšením jejich počtu.Použití děl ráže 305 mm (12“) bylo po vyhodnocení bitvy u Cušimy víceméně jasné
A opět - paradoxně pancíř zafungoval velice slušně, včetně ochrany před těžkými granáty. Hlavní příčinou zkázy ruských lodí byly především kumulativní škody + některé "vrozené" vady eskadry, které je podpořily.Zničení solidně pancéřovaných ruských lodí navíc poskytlo Fischerovi možnost „porodit“ své milované dítě – bitevní křižník. Mohl totiž argumentovat tím, že ani sebelepší pancéřovaní neochrání loď, podle něj byla „obranou“ velká rychlost a silná výzbroj. Bohužel další vývoj mu zrovna za pravdu nedal...
Ono to nebylo tím, že to podělali. Oni měli nekolik "dlouhých" hlavní, ale uměli jenom "kratší". A vzhledem k rychlému morálnímu zastarávání jim nezbylo nic jiného, než akceptovat stav, že se stejnou municí musí počítač dvě různé balistické křivky. Jinak ty lodě mohli rovnou hodit do šrotu a začít znovu, takhle alespoň sloužili a vycvičili novou generaci námořníků.Což asi dělat neměli, protože to podělali. Děla měla sice stejnou ráži, ale různou délku hlavně, takže každý střílelo jinak a vyhodnocování palby byl pěknej zmatek.
Inu, chybama se nejen člověk, ale i Japonec učí...
Tady jsou fotografie těch recesistů; W. Woolfová je na obou úplně vlevo:sa58 píše: Hodně vzruchu vyvolalo nahrané divadýlko s „oficiální“ návštěvou habešské delegace. V únoru 1910 se skupině recesistů v čele s Horacem de Vere Colem podařilo přesvědčit RN, že se o návštěvu Dreadnoughtu zajímá delegace habešského císaře. Šlo o pět můžu a ženu, tou byla pozdější známá spisovatelka Virginie Woolfová. Celá skupina měla načerněné tváře, nalepené vousy a byla oblečena jako „orientálci“. Mezi sebou se domlouvali latinou (řečtinou?), tlumočníka jim děla Cole coby úředník z ministerstva zahraničí. Na lodi nikdo nic nepoznal, habešané udělili dokonce několik falešných vyznamenání. To, že místo habešské vlajky visela vlajka Zanzibaru a kapela hrála jejich hymnu zřejmě nikoho z klidu nevyvedlo. Celá recese se provalila poté, co vtipálci poslali dopis s fotografií do Daily Mirror (noviny), RN si trhla na veřejnosti poměrně velkou ostudu.
xxx
toto jsem nějak nepostřehl, kam se hrabe Konvička 
