Surovinové zdroje Německa k roku 1938

[Pátrač]

Tedy moje duše paliváře je nadšena. Kolego smekám a kloboukem vířím prach. Máš skvělé zdroje. Tu surovinovou základnu první republiky bys mohl udělat - a že to budou 30. léta nevadí - ono se toho zase až tak moc nezměnilo.

Děkuji za pro moji osobu neskutečně zajímavé informace.

[Moskevskaja]

Poznámka: Povšimněte si také, že Japonsko při svém postupu v letech 1941 a 1942 obsadilo podstatnou část celosvětových zásob surového kaučuku

četl jsem prastarou knížku o IG Farben, kde autor popisoval také její obchodní praktiky. Psal o německém patentovém systému, který zabezpečil Německu monopol v oblasti organické chemie. Šlo o bunu, na jejíž výrobu roku 1909 přišel Němec Fritz Hofmann (zdroj wiki, ke knize se dostanu až po Vánocích). Dali patentní právo na její výrobu Standard Oil, za což mohli čerpat ropné produkty (zmiňoval o se o veliké dodávce kvalitního benzínu již v době, kdy Německo válčilo s Anglií). No a když se zmínění Japonci postarali o velkou část zdrojů přírodního kaučuku, tak se zjistilo, že vlastně nikdo ze Standard Oil neví, jak se buna vyrábí a že trvalo rok, než to Američani vykoumali, což prý citelně zasáhlo spojenecký průmysl. Zajímalo by mě, jestli jste o tom také někdo slyšel a popřípadě i odkud. Zde na palbě jsem k tomuto tématu (a ani k celému IG) nenašel bližší práce, uvažuji, že k tomu něco napíšu.

[Lord]

Poznámka: Povšimněte si také, že Japonsko při svém postupu v letech 1941 a 1942 obsadilo podstatnou část celosvětových zásob surového kaučuku

četl jsem prastarou knížku o IG Farben, kde autor popisoval také její obchodní praktiky. Psal o německém patentovém systému, který zabezpečil Německu monopol v oblasti organické chemie. Šlo o bunu, na jejíž výrobu roku 1909 přišel Němec Fritz Hofmann (zdroj wiki, ke knize se dostanu až po Vánocích). Dali patentní právo na její výrobu Standard Oil, za což mohli čerpat ropné produkty (zmiňoval o se o veliké dodávce kvalitního benzínu již v době, kdy Německo válčilo s Anglií). No a když se zmínění Japonci postarali o velkou část zdrojů přírodního kaučuku, tak se zjistilo, že vlastně nikdo ze Standard Oil neví, jak se buna vyrábí a že trvalo rok, než to Američani vykoumali, což prý citelně zasáhlo spojenecký průmysl. Zajímalo by mě, jestli jste o tom také někdo slyšel a popřípadě i odkud. Zde na palbě jsem k tomuto tématu (a ani k celému IG) nenašel bližší práce, uvažuji, že k tomu něco napíšu.

Já jsem o tom četl už po revoluci. Je fakt, že v roce 1989 vyšla třeba knížka „Zákulisí velké války“, autor Dušan Rovenský, seženete v antikvariátu. Čerpá z některých materiálů, které byly po desetiletí odtajněny. Informace pochází z amerického vyšetřování, zřejmě na popud Roosevelta, kdy vládě některé aktivity začaly vadit. Dnes už to není nic nového, ale rozsáhlejší práci bys o tom mohl napsat. Němci si chránili ty patenty na Bunu a jiné. Spojenci přišli o velké zdroje přírodního kaučuku, když se jich Japonci zmocnili v Asii. Proti tomu žádných námitek.



Ano, konglomerát I.G. Farben je zajímavý i spolupráci s Američany, a to nejméně do roku 1943, kdy z války obě strany profitovaly. Standard Oil dodával Německu ropu či benzín, přes Španělsko a další věci. Palivo se distribuovalo k nacistům přes neutrální Argentinu významně v roce 1941, ale pochopitelně nestačilo všem potřebám Wehrmachtu v Rusku. Od roku 1942 se už vývoz zmenšuje, hlavně v důsledku zostřené ponorkové války a námořní blokády. Navíc začíná být jasné, že nacisté už válku asi nevyhrají.
Je také známo, že Tetraethylolovo - organokovovou sloučeninu, která se používala jako antidetonační přísada do motorových benzínů pro Luftwaffe dokázal před druhou světovou válkou produkovat pouze Standard Oil, Du Pont a General Motors. To zase Němcům umožnilo vést leteckou válku proti Velké Británii. Jsou to svým způsobem paradoxy, a pro někoho může být zajímavé o tom něco vědět Standard Oil se podílel také na hydrogenaci, a to bylo zásadní pro Německo ve 30. letech, potažmo během 2. světové války, kdy Německo používalo syntetický benzín, který se vyráběl z uhlí.

Za války začali dokonce stavět velkou chemickou fabriku v Polsku, která měla pokrývat zvýšené potřeby. Nikdy nezačala plně produkovat, už se to nestihlo, ale žralo to prostředky říše. Albert Speer s tím moc nesouhlasil, chtěl se soustředit na rozšíření kapacit stávajícících podniků, ale Hitler na tom trval.



Obrovská centrála I.G. Farben ve Frankfurtu (ve své době největší administrativní budova na světě) nebyla bohužel spojenci nikdy bombardována, ačkoliv měla jistě pro válečný průmysl důležitý význam. Myšleno odborníci, koordinace, a jiné, sbíhaly se sem telefonní linky z celé říše, stát ve státě.



Před válkou a píše o tom Ikala, by Hitler mohl těžko zahájit světový požár, kdyby neměli Němci k dispozici chemické náhražky či jiné materiály. Z hlediska vědy byli v tomto oboru bezpochyby na špici.
Od roku 1934 se vyvíjela komplexní síť mezi IG a Wehrmachtem. Začaly přípravy na válku a každý závod IG předkládal své plány vojenské výroby ministerstvu hospodářství.
Ve skutečnosti armáda jen zřídka musela IG Farben úkolovat, odhaduje se, že 40 až 50 procent projektů pro armádu bylo zahájeno Farbenem z vlastní vůle. Jinak řečeno I.G. mělo velkou zodpovědnost, chcete-li spoluzodpovědnost za Hitlerovu zahraniční expanzivní politiku. Americké veřejnosti to bylo skryto, ale Wall Street to platil a I.G. Farben poskytoval benefity v rámci technické pomoci.
Zdroj: reformed-theology.org



Rockefeller ze STANDARD OIL také podporoval v prezidentské kampani Tafta, který po čas výkonu úřadu prezidenta praktikoval v zahraniční politice dolarovou diplomacii. Tento koncept zapustil do jisté míry své kořeny, docházelo k intenzivnímu propojování federální vlády a velkého kapitálu, ale to už by bylo jiná kapitola.



Jedním z prominentních amíků, který se zapojil do financování Hitlera byl i Henry Ford, který dokonce v roce 1938, dostal medaili za pomoc v začátcích nacistické strany v Německu.
Mezi korporacemi, které posílaly peníze NSDAP byla samozřejmě I.G. Farben, dále německá pobočka General Electric s názvem AEG, která byla v té době pod kontrolou GE z USA, také například firma OSRAM. Fabriky dodávaly součástky pro rakety V-2. Proto je spojenci možná ani nebombardovali, ale to jsou spíše spekulace. V podstatě elektronické firmy, BASF, IG Farben spolu technologicky spolupracovaly.


Plán rozmístění chemických provozů v továrně Richard II. Podle dostupných údajů se zde měla budovat výroba wolframového a molybdenového drátu. Plánek si prohlédl chemik a prohlásil, že by se mohlo například také jednat o provoz na výrobu Hydrazinu.
Zdroj: richard-1.com

Např. u nás v litoměřickém podzemí (Richard) se budovaly prostory pro firmu „Kalkspat“, odnož koncernu „Osram“, ve kterém měl rozhodující vliv elektrotechnický monopol AEG a Siemens, podílející se na výrobě zbraní řady V. K čemu by elektronky a radiotechnika z Richardu nakonec posloužily se můžeme pouze dohadovat. Nelze vyloučit ani jejich použití v německých „zázračných zbraních“, kterými nemusely být jen střely V1, a rakety V2.

---

Moskevskaja záleží, jak článek pojmeš, dobré se je zaměřit hlavně na technické patenty, výrobu a tak, i když to podhoubí je dobré okrajově zmínit, či prostě zkus něco napsat. Podklady lze nalézt i na netu, dyžtak mi napiš SZ, rád poradím.

[Moskevskaja]

Děkuji za odpověď. Už vím o té přísadě do benzinu, stačilo hledat klíčové slovo "buna" a palba něco utrousila. Nejsem chemik, takže ta výroba bude oříšek, ale snad mi pomůže kamarád. Ten článek budu tvořit déle než rok, momentálně jsem totálně vytížený, mimo ČR a navíc vzhledem ke zkušenostem s bakalářkou na psaní článků docela poleno, ale už si ho jdu rezervovat;). Kdybys náhodou narazil na cokoliv užitečného, tak mě o tom prosím zprav, relevantních zdrojů v tomhle tématu bude určitě hodně málo. Třeba o tom nedostatku kaučuku u spojenců, o tom jsem četl jen v té knize.
No a abych dodal, když jsem o tom poprvé slyšel v konspiračním filmu na n-tou (zeitgeist), bral jsem to jako blbinu. Po přečtení IG Farben jsem se nestačil divit. Koupil jsem ji v prvním podzemním antikvariátu v Praze. Napsal jí Američan, pravděpodobně někdo z vyšetřovatelů, protože tam hodně rozebíral vyšetřování a soud. Na obálce pěknej malovanej pavouček, na zadečku IG a v sítí Standard oil:) Hodně rozebíral stav poškození podniku po válce, což by mohlo být zajímavé uvést.
Té omáčky se najde určitě hodně, jedna z firem bývalé IG, BASF, je v současnosti jeden z největších výrobců pesticidů a vzhledem k nákladnosti jejich uznávání a výroby (profesor ve škole tvrdí, že je daleko méně omezení a bezpečnostních kriterií pro schválení výroby šampónů na vlasy:D) oboru může dominovat jen gigant. A taky si vzpomínám na logo BASF ze všech videokazet, co jsme měli doma.
Hodně zdaru

[Lord]

Jo dej hledat IG Farben, Buna, něco to vyhodí, a něco ostřejšího je i v Hospodě
No někdy ti to může přijít objevné, když o tom nic nevíš, ale tak to prostě fungovalo a funguje. Některé teorie to sice přehání, ale ve skutečnosti prostě existuje určité propojení mezi korporacemi a politikou, bez toho se nehneš a nic kloudného nevytlačíš.
Na válku se můžeš dívat z různých aspektů, bud ideologicky nebo hospodářsky. Mě se líbí takové práce, které dokáží věci vzájemně a logicky propojit. Přesto mnohá tajemství jsou stále skryta a dokud se prostě něco neodtajní, tak se může jen spekulovat. Ale dnes už víme skutečně mnohé o ekonomickém pozadí druhé světové války, včetně BIS - Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (Bank for International Settlements), která hrála významnou roli.

Jinak vyšetřování odhalilo v roce 1941 už zminovaný „sňatkový“ kartel mezi John D. Rockefellerovou firmou z USA Standard Oil a IG Farben.
Díky vážnosti válečných zločinů spáchaných IG Farben během druhé světové války, bylo rozhodnuto o zániku této společnosti. Sovětský svaz zabavil většinu z továren IG Farben umístěných v sovětské okupační zóně, jako část svých válečných reparací. Západní spojenci nicméně, v roce 1951, rozdělili společnost IG Farben do původních společností. Čtveřice velkých rychle skoupila zbývající malé a dnes jsou následníky IG Farbenu společnosti Agfa, BASF a Bayer. Hoechst se spojil s francouzskou společností Rhône-Poulenc Rorer pro vznik firmy Aventis, která byla později koupena společností Sanofi-Synthélabo a vznikla tak firma Sanofi-Aventis.

Zajímavostí je, že po válce bylo v budově IG Farben zřízeno ústředí NSA pro Evropu. Přitom většinu spolupracovníků tvořili ex-nacisté. Zde prostě využili již vybudované infrastruktury, a sofistikovaně elektronicky shromažďovali zpravodajské informace. Vedly tudy transatlantické telefonní linky. Každý rozhovor, osobní či komerční byl automaticky zaznamenán na pásek. Většinu z nich nikdo nikdy neposlouchal, a po několika týdnech vymazány. Ovšem přes filtry bylo možné zjistit podezřelé aktivity a na vybrané lidi či informace se zaměřit.

[Lord]

No ještě jsem trošku zagooglil, mám výhodu, protože vím co hledat

Kdybys náhodou narazil na cokoliv užitečného, tak mě o tom prosím zprav, relevantních zdrojů v tomhle tématu bude určitě hodně málo. Třeba o tom nedostatku kaučuku u spojenců, o tom jsem četl jen v té knize.

No takže zdroje jsou, ale musíš hledat především na zahraničním internetu. Klíčová slova česky guma – pryž – a hlavně gummi, dále Government Rubber Styrene. Pokud to chceš pojmout více vědecky …

Jinak se stačí podívat třeba zrovna na první obrázek u článku a z něj je možné odvodit deficitní suroviny jednotlivých států před válkou.

Na úvod - Ve dvacátých letech se podařilo v Německu i v tehdejším Sovětském svazu zavést výrobu syntetických kaučuků pro všeobecné použití, které měly nahradit přírodní kaučuk v pneumatikách. Ve třicátých letech zvolila firma IG Farben pro polybutadienový kaučuk značku Buna (později Buna S). Tento název byl odvozen od klíčových látek technologického procesu, Butadien - Natrium, kdy sodík sloužil jako katalyzátor aniontové polymerace butadienu. Počáteční náskok Evropanů v syntetických elastomerech doháněli Američané teprve za druhé světové války s vládní podporou. Výsledkem byl butadienstyrenový kaučuk GR-S, Government Rubber Styrene.
Americká vláda přikládala přípravě syntetického kaučuku stejnou důležitost jako projektu Manhattan, tedy výrobě atomové bomby. Technologie výroby syntetického kaučuku GR-S byla odtajněna teprve po padesáti letech.

Prezident Franklin D. Roosevelt si byl dobře vědom zranitelnosti USA kvůli závislosti na ohrožených dodávkách přírodního kaučuku, a v červnu 1940 vytvořil Rubber Company Reserve (RRC). RRC mělo stanovený cíl předzásobení pryží, využívání kaučuku v pneumatikách - omezení, a sběr gumového šrotu pro rekultivaci.

Počátek druhé světové války odříznul přístup USA k 90 procentům dodávek přírodního kaučuku. V tomto okamžiku, Spojené státy měly zásobu okolo jednoho milionu tun přírodního kaučuku, míra spotřeby byla asi 600 000 tun za rok, a neexistoval žádný komerční proces výroby pro všeobecné použití syntetického kaučuku. Úspory, rekultivace a hromadění zásob nemohly zaplnit mezeru ve spotřebě pryže. Situace se stala kritickou.
Dočasná záchrana přišla v technologii výroby syntetického kaučuku Buna S, která mohla být přidávána ve směsi s přírodním kaučukem ve stejných zařízeních, která byla k dispozici. Tato guma byla zvláště vhodná pro běhouny pneumatik, protože měla zvýšený odpor vůči opotřebení.
Více na www.acs.org

Nicméně ne vše se dařilo. Amíci měli při výrobě problémy s lepivostí a nevěděli si s tím rady.