PALBA.CZ

ještě k tomuto, ono je toho tedy víc, ale bohužel čas tlačí

Jenže když se o velení rozhoduje v hlavách kaprálů, kteří se přes noc staly kapitány, v hlavách generálů, kteří nikdy neveleli větší jednotce než prapor, kde se měla objevit autorita, kázeň a bojeschopnost. A tak to také na Moravě a na Slovensku vypadalo. Od počátku průšvih. Kdyby a Moravě nebyla jedna kvalitní brigáda tvořená půl napůl Čechy a Němci kde veleli zkušení frontoví velitelé a to dokonce i německého původu, tak by na Moravě možná vznikla i republika rad.

V tomhle bych nehledal zakopaného pudla, stačí pouze srovnání obou protivníků Maďaři vs. ČSR a výsledek byl na snadě.

Já až tak pudly zakopané či jiné nehledal. Jen jsem sepsal co mi při čtení toho Kramářova projevu šlo hlavou.

A tvrdé boje? No asi to není tak úplná pravda. Ale bylo potřeba porazit několik desítek formací Marinenwehru a Volkswehru. Ty obsadily část jižní Moravy a bylo potřeba bojovat. Jenže to byla stejná demoralizovaná sběř jak některé naše legie - rabovali a terorizovali více než bojovali. Nakonec je částečně vytloukly malé síly a částečně odešli pryč sami.

Opravdu o krk šlo republice v roce 1920 kdy došlo dokonce k několika povstáním - třeba v Rosicích a Oslavanech. Povstali kupodivu vedení ruskými legionáři měli i kulomety. Potom to byly už boje tvrdší.

Cassius Chaerea - pokud mluvím o tom že občané nového státu odmítali vojenskou službu na základě že oakovaně slyšeli že armáda nebude ale že budou milice, není to žádné FP. Naopak jsem přesně popsal dění v naší zemi v prvních měsících a letech. Tak to prostě bylo. Že se to nehodí do svatého obrázku legií a tatíčka Masaryka a jeho lidí mi vadí asi tak moc, jako když na podzim opadá listí.

Tatíček Masaryk jim přece tvrdil a říkal to i vojákům a vojákům z povolání že jejich čas bude krátký, a budou všichni propuštěni. A místo nich bude vlast bránit jakási milice.

Po čtyřech letech tvrdé války nic jiného obyčejný člověk slyšet nechtěl a nepotřeboval. A tyto řeči Masaryk vedl i v zahraníc před rokem 1918. A důkazy si můžeš najít sám poud budeš chtít. Já jen letmo:

25. května 1917 v Petrohradě kde o tom přesvědčoval Ruskou společnost. Zde dokonce mluvil o plánech podobných plánům antimilitaristů Marxe a Engelse - to by jeden ani neřekl, ale je to pravda.

V Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou slavná Washingtonská deklarace to tvrdí také - stálá armáda bude nahrazena milicí.

Tyto řeči vedli k zásadnímu postoji - my už jsme bojovali dost. Nyní ať riskuje životy ta milice.

Zde jsem Cassiusi nevařil z vody. Ani jsem neobhajoval nebo nostalgicky nevzpomínal na stařičkou monarchii. Prostě tak jak jsem uvedl v úvodu jsem popsal jak se mi jeví toto prohlášení pana kramáře s možností to vidět ve světle zvěřejněných nyní přístupných doumentů. A hlavně jsem to zbavil vlasteneckých blábolů a bajek o elitě národa legionářích.

A o tom na jak vratkých základech stála národnostní politika svědčí i název té slavné deklarace:

Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní
vládou

Cassiusi - vidíš to? Československého národa ne českého a slovenského národa.

NIkdo mi nevezme přesvědčení že v dobrém úmyslu byla použity nedobré metody.

Který jiný národ tak jako mi yvtvořil takové legie? I ti Maďaři počkali na to až je sprostí císař přísahy. Potom opustili frontu, se vším co dokázali unést a odvést a díky tomu byla jejich armáda od počátku bojeschopná. A my: pod vlivem legionářských blábolů všechny zbraně, no ne všechny, ale skoro všechny zůstaly na místě a zabrali je Italové, Srbové a kdoví kdo. Čí to byla vina? Masaryka a jeho lidí - tak nesmyslně rozložili morálku obyvatel a části vojáků, že to vedlo k ostudným porážkám na Slovensku a vážným potížím v Polsku a u nás doma.

Když někomu řekneš, že za vlast není potřeba bojovat ale, že je potřeba ji zradit a naopak bojovat proti ní a uděláš z toho základnu pro její založení - co můžeš čekat.

Na růžové brýle nemám náladu ani povahu. Tak to bylo a šmidra.

Pátrači, ale s takovou musíš odsoudit i americké kolonisty ve válce o Nezávislost atd. Přísaha má platnost do té doby dokud je v souladu s mým nejlepším vědomím a svědomím, do té doby jsem povinen ji ctít a uznávat.

Ale Pátrači, srovnávat postavení Čechů za rakouskauherska s Maďary. Vždyť i ten název Rakousko - UHERSKO. Nebe a dudy. Co se týče přísahy zcela se ztotožnuji se Skeletem a snad bych tedy ještě připojil poláky a jihoslovany.

To co tatíček Masaryk sliboval, ano...proč ne, ale zřejmě neměl křišťálovou kouli.

ostudným porážkám na Slovensku a vážným potížím v Polsku a u nás doma.

ostudným porážkám na Slovensku? Jak jsem již psal výše při tehdejší konstalaci sil bych to za ostudu zrovna nepokládal. Vážné potíže v Polsku, potíže ano nicméně vyřešené v cukuletu.

Nechci taky mít růžové brýle, tvoje práce je velmi přínosná, že se snaží rehabilitovat čs. vojáky ve službách monarchie, napříč stoletími. Což bylo v dobách minulých tabu atd. Ale,.....ale, ber to prosim s NADHLEDEM:-), zdá se mi, že ve své osvětě pomalu sklouzáváš k fanatismu a to by mohlo být potom na škodu tvé práce. Špatně se mi to píše, já nímand, ale tak nějak to cejtim.

EDIT: nebylo by něco k těm Oslavanům a Rosicím, hledam a nic nenacházím, děkuji.

Pátrač píše:1)Cassius Chaerea - pokud mluvím o tom že občané nového státu odmítali vojenskou službu na základě že oakovaně slyšeli že armáda nebude ale že budou milice, není to žádné FP. Naopak jsem přesně popsal dění v naší zemi v prvních měsících a letech. Tak to prostě bylo. Že se to nehodí do svatého obrázku legií a tatíčka Masaryka a jeho lidí mi vadí asi tak moc, jako když na podzim opadá listí.

Tatíček Masaryk jim přece tvrdil a říkal to i vojákům a vojákům z povolání že jejich čas bude krátký, a budou všichni propuštěni. A místo nich bude vlast bránit jakási milice.

Po čtyřech letech tvrdé války nic jiného obyčejný člověk slyšet nechtěl a nepotřeboval. A tyto řeči Masaryk vedl i v zahraníc před rokem 1918. A důkazy si můžeš najít sám poud budeš chtít. Já jen letmo:

25. května 1917 v Petrohradě kde o tom přesvědčoval Ruskou společnost. Zde dokonce mluvil o plánech podobných plánům antimilitaristů Marxe a Engelse - to by jeden ani neřekl, ale je to pravda.

V Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou slavná Washingtonská deklarace to tvrdí také - stálá armáda bude nahrazena milicí.

Tyto řeči vedli k zásadnímu postoji - my už jsme bojovali dost. Nyní ať riskuje životy ta milice.

Zde jsem Cassiusi nevařil z vody. Ani jsem neobhajoval nebo nostalgicky nevzpomínal na stařičkou monarchii. Prostě tak jak jsem uvedl v úvodu jsem popsal jak se mi jeví toto prohlášení pana kramáře s možností to vidět ve světle zvěřejněných nyní přístupných doumentů. A hlavně jsem to zbavil vlasteneckých blábolů a bajek o elitě národa legionářích.

2)A o tom na jak vratkých základech stála národnostní politika svědčí i název té slavné deklarace:

Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní
vládou

Cassiusi - vidíš to? Československého národa ne českého a slovenského národa.

NIkdo mi nevezme přesvědčení že v dobrém úmyslu byla použity nedobré metody.

3)Který jiný národ tak jako mi yvtvořil takové legie? I ti Maďaři počkali na to až je sprostí císař přísahy. Potom opustili frontu, se vším co dokázali unést a odvést a díky tomu byla jejich armáda od počátku bojeschopná. A my: pod vlivem legionářských blábolů všechny zbraně, no ne všechny, ale skoro všechny zůstaly na místě a zabrali je Italové, Srbové a kdoví kdo. Čí to byla vina? Masaryka a jeho lidí - tak nesmyslně rozložili morálku obyvatel a části vojáků, že to vedlo k ostudným porážkám na Slovensku a vážným potížím v Polsku a u nás doma.

4)Když někomu řekneš, že za vlast není potřeba bojovat ale, že je potřeba ji zradit a naopak bojovat proti ní a uděláš z toho základnu pro její založení - co můžeš čekat.

Na růžové brýle nemám náladu ani povahu. Tak to bylo a šmidra.

1)Faux pas je, že se snažíš říct, že miliční systém měl zbavovat občana práva na obranu vlasti, což je samozřejmě nesmysl. To že tuto Masarykovu předválečnou vizi někteří chápali jako možnost se na vše vys*at, nebylo principem.
2)Co tím básník chtěl říct?
3)To snad nemyslíš vážně, srovnávat maďarskou situaci s naší situací? Maďar tu měl ve své podstatě svůj stát již v roce 1867 a de facto úplné samostatností a odštěpení od Vídně dosáhl v průběhu roku 1918 a ještě před naším 28. říjnem. On neměl potřebu svojí existenci řešit mimo hranice R-U.
a)K přísaze, velká většina těhle přísah je na jedno brdo, bez možnosti výběru svázat jedince k nějakému státu či obdobnému útvaru a tím si získat "právo" trestat jedince v případě porušení. Tohle není policejní přísaha, jež můžeš odmítnout a v klidu se zařadit do společnosti na jiném postu. Tohle je nucená přísaha, jež samozřejmě nemusíš vyslovit, ale jen málokdo si chce pro*srat vojnu hned na začátku a trpět v lepším případě ve vězení či na nucených pracích.
b)Ohledně rozložení morálky, opět tu chceš snad vinit Masaryka, že rozložili morálku R-U vojáka, to bylo tak trochu jejich cílem. Jinak legie pokud vím si velkou část zbraní ponechali. A co se týká italské fronty, tak ta byla ve druhé polovině října v katastrofálním stavu celá a nejen díky českým vojákům, ale také díky uherským, kteří se mnohdy na vlastní pěst vraceli bránit Uhersko, před útokem z Balkánu.
4)Pořád tu mluvíš o vlasti a povinosti k císaři atd., myslíš že ti na "druhé" straně měli pod tím pojmem to samé co ty?

Připojuji se k žádosti o něco bližšího k Oslavanům a Rosicím. Též nikde nic k nalezení a polička s historickými knihami zeje prázdnotou. Děkuji

Zemakt - kdepak fanatismus, já abych se přiznal se skvěle bavím. Na druhou stranu se v posledních 5 letech objevilo hodně pramenů, které prostě legionářskou legendu staví do jiného světla, než se tvrdilo za 1 republiky a jiného než se obnovilo po roce 1989. A to je cesta jak se pokusit o určení toho jak to skutečně bylo - s jistou mírou přesnosti a jak nazvat věci pravými jmény.

O nic jiného mi nikdy nešlo, nejde a nepůjde.

Cassius - odpovím až večer, rozbíhám si rok. A jsem rád že jsi se ozval - já to abych se přiznal čekal. Nikdo se se mnou nechce hádat.

Takže je večer kolego Cassiusi a zde tedy je slíbené vyjádření.

K tomu co jsi označil číslem 1, mohu uvést toliko: Cassiusi já jsem nikde nenapsal takovou blbost, že by miliční systém zbavoval lidi PRÁVA BRÁNIT VLAST. Právo bránit vlast je právo každého občana, nebo by jím mělo být. Různé systémy řeší tuto ochotu bránit vlast různě.

Většina systému do 70. až 90. let minulého století řešila obranu vlasti brannou povinností, tedy právo bylo zaměněno v povinnost. Dále tyto systémy právo transformovaly buď do institutu vojáků z povolání nebo v další činné službě a některé se právem bránit vlast nezatěžovaly vůbec.

Miliční systém dává volbu. Vlast bránit mohu, ale nemusím. Masaryk jak doufám nebyl hlupák, ale v tomto byl mimo mísu a choval se jako naivní trouba. Nevěřím tomu, že by netušil, že v tom mlýnu po rozpadu monarchie, kdy nikdo nebude spokojen s ničím, by bylo možno řešit vojenskou složky upevňování nového státu miličně. Pokud ano tak se musel zbláznit a nikdo si toho nevšiml. Ani jeden z nástupnických států to takto neplánoval řešit a svým občanům na rovinu řekl – je po válce ale musíme bojovat dál.

Já vidím zásadní problém v tom, že proklamovaný miliční systém lidi zbavuje POVINNOSTI BRÁNIT VLAST. A tak to také bylo pochopeno.

S otázkou k bodu 2 si nevím rady, nevím co z mého textu touto otázkou chceš diskutovat.

K bodu 3. Cassiusi - já to musím srovnávat. Naše vojenské jednotky měly potíž pokud měly bojovat na východní frontě proti Rusům. Není to až úplně pravidlo, podstatně více jednotek tvrdě a statečně bojovalo ale je pravda, že na této frontě bylo dezercí více než kdekoliv jinde.

Na frontě proti Srbům bylo dezercí z počátku poměrně dost ale ustaly a nakonec skončily na nevýznamné čísle – velmi rychle se proslechlo, že Srbové nedělají rozdíl mezi národnostmi v armádě, která je napadla.

Na italské frontě přeběhlíků bylo ve všeobecnosti málo. Bylo to dáno tím že v tomto případě to byla Itálie, kdo napadl monarchii, přestože s ní měla spojeneckou smlouvu.

Nejvíce zajatců na frontách pocházelo z bitev, které rakouská armáda prohrála - ne z dobrovolných dezercí. Počet zajatců tak není měřítkem odporu českých a Slovenských vojáků proti vlastní zemi. Je měřítkem úspěchů a neúspěchů. Počet opravdových přeběhlíků z ideového odporu vůči monarchii, není malý, ale v konečných počtech je to číslo nevýznamné.

Stejná struktura pak byla i u jiných národností. Ale jen naše vojáky disent verboval do legií a jimi se zaštiťoval, když vyjednával dopředu o naší samostatnosti. Cílem Francie a Británie zcela jistě nebyl rozpad monarchie, alespoň do roku 1916 ne. Potom vzhledem k urputným bojům v Srbsku, na Italských frontách a na frontách v Soluni nabyly tyto mocnosti dojem, že je to příliš tuhý protivník. A díky tomu, si uvědomily, že by rakouské soustátí mohlo po válce po nějaké době znovu vyrůst a stát se hrozbou na Jadranu a ve Středozemním moři. To by nebylo v jejich zájmu a tak přistoupily na hru, kterou rozehrál hlavně náš disent - destrukci říše zevnitř.

Maďaři bojovali dobře. Na všech frontách kde byli. Myslím si, že na tak dobře jako naši vojáci, ale dobře a na všech frontách. Když se fronty začaly hroutit, naši vojáci se okamžitě dostali pod tlak. Legie ze všech stran posílali své emisary a začali rozkládat i ten zbytek soudržnosti a morálky co si české jednotky zachovaly. Byly vyzývány k ukončení bojů, odhození zbraní a dezercím do zajetí.

Výsledek? Nemnoho jednotek si zachovalo integritu a kázeň. Spousta jich se zachoval tak, jak bylo legiemi a propagandisty řečeno. Tím hlavně na Italské frontě došlo k tomu, že až nečekaně velké množství našich lidí skončilo zbytečně v zajetí ze kterého se ti, kteří odmítli vstoupit do legií dostali až v polovině roku 1919. Ti co vinou našich disidentů zbytečně byli v lágrech a kde jich hodně zemřelo na infekční nemoci, logicky necítili potřebu se v čemkoliv vojenském po boku legionářů, které považovali za šmejdy angažovat.

Co ale bylo nejhorší bylo to, že i ti co se vrátili domů bez této zajatecké epizody se vrátili většinou beze zbraní. Všechno díky aktivitám výše jmenovaných ukořistila italská armáda. Bez boje a ještě se tím nehorázně vychloubala. Do nového státu se s pěší výzbrojí - puškami a pár kulomety vrátilo jen pár organických jednotek a to většinou od bývalé zeměbrany. Tím díky hlouposti vlastních představitelů zůstala nová republika s holým zadkem proti nepřátelům. A to:

- proti Polsku dobře vyzbrojenému díky spolupráci s monarchií a císařstvím v boji proti Rusku. Kdyby polské jednotky nebyly vázány v bojích s bolševiky, asi by nám mohly tvrdě provětrat játra. Naštěstí se tak nestalo.

- rakouské jednotky které měli na pokyn nových centrálních orgánů ambice zabrat část jižní Moravy a pohraniční pás od Znojma po Plzeň. Přes dobrou vyzbrojenost ale naštěstí jejich morálka byla velmi zlá a tak nakonec nebyly hrozbou.

- Maďaři. Ti se dokázali zorientovat velmi dobře. Zejména na italské frontě jich byla velká síla a další byli na jižních frontách. Když válka skončila v duchu pokynů, které dostali od vznikajících maďarských ústředních orgánů, vystoupily organizovaně z boje a zahájily usilovný pochod mimo dosah dohodových mocností a to pokud možno i s těžkou výzbrojí. Když dorazili domů, měla nová maďarská armáda silnou výzbroj a celkem služnou organizaci. Díky tomu se dokázala vyrovnat s maďarskou republikou rad, vedla tvrdé boje na Slovensku a dokázala odstrašit i Rudou armádu.

Když to porovnám s naším stavem, tak se nemohu ubránit tomu, že Maďaři prokázali výrazně více státotvornosti a odpovědnosti než naše elita a naše rádoby vojsko. A vracející se legie nebyli v lepším stavu. To o tom rabování a terorizování občanů německé národnosti v Brně nebylo nic ojedinělého. Jiná jednotka ničila majetek v Mikulově a to pro změnu židovský, další ve Znojmě a další jinde v zemi. Většinou to byly právě jednotky legií a převážně italské.

Maďar měl potřebu se oddělit a také se oddělil. Ale udělal to nějak jinak, podle mě čistěji. A nezakládal legie a nenaslouchal řeči ze strany Dohody: uchoval si nezávislost v rozhodování a několikrát musel být donucen zkrotit své územní a politické ambice pod přímou vojenskou hrozbou vítězných mocností. To je to čemu se říká charakter národa. Tak mi vysvětli, proč bych to neporovnal.

Přísaha. Cassiusi, přísaha kterou voják skládá je pár slov. Je to rituál ale je jedno jestli ji složí svému císaři, králi, nebo prezidentovi. Je to akt závazku a přijetí odpovědnosti. Vyšší hodnotu má pokud ji složí občan v uniformě dobrovolně. Ale i tehdy, když je to součást branné povinnosti je to pořád právní akt, který rozhoduje o životě a smrti. Skládal ji a myslím, že ji skládat bude každý voják dnes i v budoucnosti. Proč by potom přísaha amerického vojáka vůči jeho vlasti a prezidentovi, britského vojáka jeho královně a italského vojáka vůči králi, měla mít vyšší váhu než přísaha vojáka Rakousko-uherské monarchie jeho císaři? Když dokázali naplnit slova přísahy tito vojáci proč si někdo bral právo říkat českým vojákům monarchie, že zrovna oni nemusí?

V době obou světových válek byla přísaha brána vážně. A to je věc kterou já ctím. A nemám ve velké úctě lidi pro ně je přísaha blábol a cár papíru. Tedy pro mě legionáři, přesto že vím, že to z nemalé části byli čestní lidé a vlastenci, kteří chtěli změnu a vybudovat novou národní vlast, a přestože vím že jejich počet nakonec dosáhl vysokých čísel a vytvořili našemu disentu dobrou pozici pro jednání, znamenají rozporuplné osobnosti. Hlavně proto, že to národy na území, která se připojila k Jugoslávii, Polsku a Maďarsko samotné udělali jinak. A území zabraná Itálií byla válečná kořist a území zabrané Rumunskem zrovna tak.

Bodu 4. nerozumím. Myslíš to tak jestli stejnou povinnost měli vůči panovníkovi který personifikoval vlast pro ně měli i vojáci jiných armád? Pokud to myslíš takto, tak mohu s klidným svědomím napsat, že ano.

Takže snad jsem se nějak dokázal vyjádřit k Tvým připomínkám. Mrzí mě, že se motáme kolem banalit.

Já bych rád bych znal Tvůj názor na tábory pro vracející se veterány, v Srbsku i u nás, kde je nová vlast zavřela i na šest dlouhých měsíců.

Zajímal by mě Tvůj názor na politické komise které selektovali vyhladovělé a psychicky vyčerpané navrátilce a v každém z nich hledali nepřítele jen proto, že po zajetí nebo i dezerci odmítli vstoupit do legií.

Zajímal by mě Tvůj názor na to, proč Masaryka jeho lidé odmítali profesionály zkušené v boji jen proto, že bojovali za monarchii až do konce a do nové armády se přihlásili až poté, co je zanikající vlast řádným právním aktem zbavila přísahy a přímo jim oznámila, že nyní mají právo a povinnost sloužit novým státům. Pro mě je to známka charakteru a cti. Pro legionáře a Masaryka to bylo co?

Zajímalo by mě, co říkáš na to jak nová rychlokvašená elita vzešlá z legií nevražila na ty vojáky, kteří nakonec dostali možnost sloužit v nové armádě a po celou dobu jejich služby na ně dělala podrazy a snažila se je pomluvami a intrikami z armády dostat. A tak místo toho, aby se tato nová elita věnovala obraně nové vlasti, kterou pomohla získat, plýtvala silami svými na vymýšlení podrazů a plýtvala i silami těch co se jim museli bránit. Kolik energie bylo promrháno!

To jsou totiž věci, které měly velmi významný vliv na to, jak vypadala naše nová armáda po celá dvacátá léta a bohužel se některé negativnosti přenesly až do krizových let 1938 a 1939.

Zemakt a ostatní – na ty Oslavany se podívám, či lépe řečeno jsem se už podíval. Ale nevím jestli se mi chce sepisovat několikastránkovou práci. Pokud se mi to podaří nastehovat v nějaké stručné podobě tak bych to zítra udělal.

Pátrač píše:Takže je večer kolego Cassiusi a zde tedy je slíbené vyjádření.

K tomu co jsi označil číslem 1, mohu uvést toliko: Cassiusi já jsem nikde nenapsal takovou blbost, že by miliční systém zbavoval lidi PRÁVA BRÁNIT VLAST. Právo bránit vlast je právo každého občana, nebo by jím mělo být. Různé systémy řeší tuto ochotu bránit vlast různě.

Většina systému do 70. až 90. let minulého století řešila obranu vlasti brannou povinností, tedy právo bylo zaměněno v povinnost. Dále tyto systémy právo transformovaly buď do institutu vojáků z povolání nebo v další činné službě a některé se právem bránit vlast nezatěžovaly vůbec.

Miliční systém dává volbu. Vlast bránit mohu, ale nemusím. Masaryk jak doufám nebyl hlupák, ale v tomto byl mimo mísu a choval se jako naivní trouba. Nevěřím tomu, že by netušil, že v tom mlýnu po rozpadu monarchie, kdy nikdo nebude spokojen s ničím, by bylo možno řešit vojenskou složky upevňování nového státu miličně. Pokud ano tak se musel zbláznit a nikdo si toho nevšiml. Ani jeden z nástupnických států to takto neplánoval řešit a svým občanům na rovinu řekl – je po válce ale musíme bojovat dál.

Já vidím zásadní problém v tom, že proklamovaný miliční systém lidi zbavuje POVINNOSTI BRÁNIT VLAST. A tak to také bylo pochopeno.

S otázkou k bodu 2 si nevím rady, nevím co z mého textu touto otázkou chceš diskutovat.

K bodu 3. Cassiusi - já to musím srovnávat. Naše vojenské jednotky měly potíž pokud měly bojovat na východní frontě proti Rusům. Není to až úplně pravidlo, podstatně více jednotek tvrdě a statečně bojovalo ale je pravda, že na této frontě bylo dezercí více než kdekoliv jinde.

Na frontě proti Srbům bylo dezercí z počátku poměrně dost ale ustaly a nakonec skončily na nevýznamné čísle – velmi rychle se proslechlo, že Srbové nedělají rozdíl mezi národnostmi v armádě, která je napadla.

Na italské frontě přeběhlíků bylo ve všeobecnosti málo. Bylo to dáno tím že v tomto případě to byla Itálie, kdo napadl monarchii, přestože s ní měla spojeneckou smlouvu.

Nejvíce zajatců na frontách pocházelo z bitev, které rakouská armáda prohrála - ne z dobrovolných dezercí. Počet zajatců tak není měřítkem odporu českých a Slovenských vojáků proti vlastní zemi. Je měřítkem úspěchů a neúspěchů. Počet opravdových přeběhlíků z ideového odporu vůči monarchii, není malý, ale v konečných počtech je to číslo nevýznamné.

Stejná struktura pak byla i u jiných národností. Ale jen naše vojáky disent verboval do legií a jimi se zaštiťoval, když vyjednával dopředu o naší samostatnosti. Cílem Francie a Británie zcela jistě nebyl rozpad monarchie, alespoň do roku 1916 ne. Potom vzhledem k urputným bojům v Srbsku, na Italských frontách a na frontách v Soluni. A díky tomu, že si uvědomily, že by rakouské mohlo po válce po nějaké době znovu vyrůst a stát se hrozbou na Jadranu a ve Středozemním moři. To by nebylo v jejich zájmu a tak přistoupily na hru, kterou rozehrál hlavně náš disent - destrukci říše zevnitř.

Maďaři bojovali dobře. Na všech frontách kde byli. Myslím si, že na tak dobře jako naši vojáci, ale dobře a na všech frontách. Když se fronty začaly hroutit, naši vojáci se okamžitě dostali pod tlak. Legie ze všech stran posílali své emisary a začali rozkládat i ten zbytek soudržnosti a morálky co si české jednotky zachovaly. Byly vyzývány k ukončení bojů, odhození zbraní a dezercím do zajetí.

Výsledek? Nemnoho jednotek si zachovalo integritu a kázeň. Spousta jich se zachoval tak, jak bylo legiemi a propagandisty řečeno. Tím hlavně na Italské frontě došlo k tomu, že až nečekaně velké množství našich lidí skončilo zbytečně v zajetí ze kterého se ti, kteří odmítli vstoupit do legií dostali až v polovině roku 1919. Ti co vinou našich disidentů zbytečně byli v lágrech a kde jich hodně zemřelo na infekční nemoci, logicky necítili potřebu se v čemkoliv vojenském po boku legionářů, které považovali za šmejdy angažovat.

Co ale bylo nejhorší bylo to, že i ti co se vrátili domů bez této zajatecké epizody se vrátili většinou beze zbraní. Všechno díky aktivitám výše jmenovaných ukořistila italská armáda. Bez boje a ještě se tím nehorázně vychloubala. Do nového státu se s pěší výzbrojí - puškami a pár kulomety vrátilo jen pár organických jednotek a to většinou od bývalé zeměbrany. Tím díky hlouposti vlastních představitelů zůstala nová republika s holým zadkem proti nepřátelům. A to:

- proti Polsku dobře vyzbrojenému díky spolupráci s monarchií a císařstvím v boji proti Rusku. Kdyby polské jednotky nebyly vázány v bojích s Bolševiky, asi by nám mohly tvrdě provětrat játra. Naštěstí se tak nestalo.

- rakouské jednotky které měli na pokyn nových centrálních orgánů ambice zabrat část jižní Moravy a pohraniční pás od Znojma po Plzeň. Přes dobrou vyzbrojenost ale naštěstí jejich morálka byla velmi zlá a tak nakonec nebyl hrozbou.

- Maďaři. Ti se dokázali zorientovat velmi dobře. Zejména na italské frontě jich byla velká síla a další byli na jižních frontách. Když válka skončila v duchu pokynů, které dostali od vznikajících maďarských ústředních orgánů, vystoupily organizovaně z boje a zahájily usilovný pochod mimo dosah dohodových mocností a to pokud možno i s těžkou výzbrojí. Když dorazili domů, měla nová maďarská armáda silnou výzbroj a celkem služnou organizaci. Díky tomu se dokázala vyrovnat s maďarskou republikou rad, vedla tvrdé boje na Slovensku a dokázala odstrašit i Rudou armádu.

Když to porovnám s naším stavem, tak se nemohu ubránit, že Maďaři prokázali výrazně více státotvornosti a odpovědnosti než naše elita a naše rádoby vojsko. A vracející se legie nebyli v lepším stavu. To o tom rabování a terorizování občanů německé národnosti v Brně nebylo nic ojedinělého. Jiná jednotka ničila majetek v Mikulově a to pro změnu židovský, další ve Znojmě a další jinde v zemi. Většinou to byly právě jednotky legií a převážně italské.

Maďar měl potřebu se oddělit a také se oddělil. Ale udělal to nějak jinak, podle mě čistěji. A nezakládal legie a nenaslouchal řeči ze strany Dohody: uchoval si nezávislost v rozhodování a několikrát musel být donucen zkrotit své územní a politické ambice pod přímou vojenskou hrozbou vítězných mocností. To je to čemu se říká charakter národa. Tak mi vysvětli, proč bych to neporovnal.

Přísaha. Cassiusi, přísaha kterou voják skládá je pár slov. Je to rituál ale je jedno jestli ji složí svému císaři, králi, nebo prezidentovi. Je to akt závazku a přijetí odpovědnosti. Vyšší hodnotu má pokud ji složí občan v uniformě dobrovolně. Ale i tehdy, když je to součást branné povinnosti je to pořád právní akt, který rozhoduje o životě a smrti. Skládal ji a myslím, že ji skládat bude každý voják dnes i v budoucnosti. Proč by potom přísaha amerického vojáka vůči jeho vlasti a prezidentovi, britského vojáka jeho královně a italského vojáka vůči králi, měla mít vyšší váhu než přísaha vojáka Rakousko-uherské monarchie jeho císaři? Když dokázali naplnit slova přísahy tito vojáci proč si někdo bral právo říkat českým vojákům monarchie, že zrovna oni nemusí?

V době obou světových válek byla přísaha brána vážně. A to je věc kterou já ctím. A nemám ve velké úctě lidi pro ně je přísaha blábol a cár papíru. Tedy pro mě legionáři, přesto že vím, že to z nemalé části byli čestní lidé a vlastenci, kteří chtěli změnu a vybudovat novou národní vlast, a přestože vím že jejich počet nakonec dosáhl vysokých čísel a vytvořili našemu disentu dobrou pozici pro jednání, znamenají rozporuplné osobnosti. Hlavně proto, že to národy na území, která se připojila k Jugoslávii, Polsku a Maďarsko samotné udělali jinak. A území zabraná Itálií byla válečná kořist a území zabrané Rumunskem zrovna tak.

Bodu 4. nerozumím. Myslíš to tak jestli stejnou povinnost měli vůči panovníkovi který personifikoval vlast pro ně měli i vojáci jiných armád? Pokud to myslíš takto, tak mohu s klidným svědomím napsat, že ano.

Takže snad jsem se nějak dokázal vyjádřit k Tvým připomínkám. Mrzí mě, že se motáme kolem banalit.

Já bych rád bych znal Tvůj názor na tábory pro vracející se veterány, v Srbsku i u nás, kde je nová vlast zavřela i na šest dlouhých měsíců.

Zajímal by mě Tvůj názor na politické komise které selektovali vyhladovělé a psychicky vyčerpané navrátilce a v každém z nich hledali nepřítele jen proto, že po zajetí nebo i dezerci odmítli vstoupit do legií.

Zajímal by mě Tvůj názor na to, proč Masaryka jeho lidé odmítali profesionály zkušené v boji jen proto, že bojovali za monarchii až do konce a do nové armády se přihlásili až poté, co je zanikající vlast řádným právním aktem zbavila přísahy a přímo jim oznámila, že nyní mají právo a povinnost sloužit novým státům. Pro mě je to známka charakteru a cti. Pro legionáře a Masaryka to bylo co?

Zajímalo by mě, co říkáš na to jak nová rychlokvašená elita vzešlá z legií nevražila na ty vojáky, kteří nakonec dostali možnost sloužit v nové armádě a po celou dobu jejich služby na ně dělala podrazy a snažila se je pomluvami a intrikami z armády dostat. A tak místo toho, aby se tato nová elita věnovala obraně nové vlasti, kterou pomohla získat, plýtvala silami svými na vymýšlení podrazů a plýtvala i silami těch co se jim museli bránit. Kolik energie bylo promrháno!

To jsou totiž věci, které měly velmi významný vliv na to, jak vypadala naše nová armáda po celá dvacátá léta a bohužel se některé negativnosti přenesly až do krizových let 1938 a 1939.

Zemakt a ostatní – na ty Oslavany se podívám, či lépe řečeno jsem se už podíval. Ale nevím jestli se mi chce sepisovat několikastránkovou práci. Pokud se mi to podaří nastehovat v nějaké stručné podobě tak bych to zítra udělal.

1)Švýcarský občan v milici nemá povinnost obrany vlasti?
2)Nechápu tohle:
"A o tom na jak vratkých základech stála národnostní politika svědčí i název té slavné deklarace:

Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní
vládou

Cassiusi - vidíš to? Československého národa ne českého a slovenského národa."
3)Prosím tě, co je to "zbytečně ocitli v zajetí"? To že je 20. října 1918, neznamená, že milostivě italové a čechoslováci přestanou s podvratnou propagandou, jen proto, aby náhodou nepřivedli do zajetí další R-U vojáky, kteří zde budou trpět dalších 6 měsíců. Říká se tomu válka a příměří s R-U je oficiálně od 3. 11. 1918. Maďaři opouštěli hromadně frontu během pokračující italské ofenzívy, kde to samozřejmě pak odskákali nejvíc rakušané a češi jejichž některé oddíly ještě bojovali. Potažmo naše "vláda" české oddíly (které byly většinou plné rakušanů) nemohla povolat na obranu hranic, když byla na druhé straně fronty. Ale že je volala na svojí stranu fronty, místo aby jim řekla, běžte domů s veškerou výzbrojí, po cestě přes Vídeň vysaďte rakušáky a běžte na Slovensko chystat zákopy, proti poraženým Maďarům. Opravdu porovnáváš neporovnatelné, maďarská situace je něco naprosto odlišného od české v tomhle ohledu.
O tom jak se maďar čistěji oddělil v roce 1848 nemůže být ani řeči, ano v roce 67 to byla jiná, tam to bylo čisté položení mocnářství na lopatky, v roce 1918 to bylo podkopnutí umírajícího Rakouska v jeho osudové hodince, z pohledu R-U prasárna, z pohledu maďarských zájmů logická věc.

K přísaze, já jsem nic netvrdil o tom jaká přísaha je lepší, jestli vojáka Wehrmachtu či vojáka cizinecké legie. Já jsem mluvil o snaze připoutat vojáka ke své ideologie, potažmo mít důvod jej trestat, pakliže se rozhodne pro svojí ideologii. To že ty tomu řikáš zrada, dobře budiž. Já si cením zrádců, kteří odmítli bojovat za R-U a jeho agresivní politiku a samozřejmě o to víc si cením zrádců, kteří odmítli bojovat za fašistickou Itálii, ale jak to tak bývá už si necením případných zrádců, kteří by místo obrany ČSR šli bojovat s Hitlerem. Je to věc jejich vůle a ideologie, některé "ideologie" si cením více, než druhé.

A ohledně toho, že to národy Jugoslávie, Polsko a Maďarsko udělali jinak, tak to bylo z naprosto jiných důvodů. Nejednotnost Jihoslovanů, byla po celou dobu 1. s.v. a vlastně dodnes, tehdy byla mnohdy na ostří nože, přesto se našli Chorvati, kteří bojovali na straně Srbů, ale po porážce Srbska jeěště dlouho nebylo jasné jak to Jihoslovany vůbec dopadne, tahle myšlenka se začala chytat až v polovině roku 1917 a popravdě, mezi hádkami Jihoslovanských předáků, nebyl čas myslet na vybudovaní jihoslovanských jednotek, popravdě netuším, jak to bylo s Chorvatským a Slovinským vojákem v zajetí, jestli byli přiřazováni do Srbské armády a jaké měli vztahy v té době k Srbům. Polsko je již úplně někde jinde, Polsko mělo hned od začátku války slíbený svůj stát od obou stran. Jenže potom co to jeden ruský "arcikníže" řečeno diplomaticky posral a nechal se slyšet, že i tak Polsko dostane maximálně nějakou částečnou autonomii. Tak se Poláci jen hrnuli do německých a rakouských služeb, kde měli v podstatě nezávislé jednotky, i když polský "odboj" byl na obou stranách fronty až do konce války. Přeci jenom bojovat za samostatné Polsko na německé straně bylo výhodnější, než na ruské. Maďarsko (Uhersko), jak jsem řekl, to je out, to je R-U, toho už za 1. s.v. spojovalo s Rakouskem jen několik málo bodů, včetně armády.

Můj názor na ony tábory dodám, až budu mít k tomu informace, takhle to mám vše "doufám" z druhé ruky.

K druhému: Masaryk, seš si opravdu jist, že tyto věci řešil Masaryk. Každopádně myslím, že si sám dokážeš odpověď, že jim prostě nově složená armáda nedůvěřovala a nutnost je pak donutila.

K třetímu dotazu: Snad nečekáš, že to budu chválit? Jména, kdo tak činil?

Děkuji za odpovědi, Cassiusi, je potěšení s Tebou diskutovat- jen doufám že nám míra kačerů nezačne nadávat, že jsme mu z jednoduchého vlákna o jednom dokumentu udělali bojiště.

A co v novém roce u Tebe a tvé strany?

Pátrač píše: A co v novém roce u Tebe a tvé strany?

Hodlám navrhnout vyznamenání pro našeho Klofáče, za jeho přínos k miličnímu systému. Pošlu PM s info.

Cassiusi ten kdo nejhlasitěji volal po odrakouštění armády byl kupodivu Masaryk. Šel tak daleko, že nechtěl připustit na zřizovaném ministerstvo obrany přítomnost ani jednoho vyššího důstojníka bývalé rakousko-uherské armády. Došlo to tak daleko že na ministra obrany Klofáče činil nátlak, aby se těch co už tam byly zbavil.

Klofáč byl stejně laděný jako on ale na rozdíl od Masaryka, který byl natolik zaslepený nenávistí ke všemu rakouskému. Masarykův výrok o potřebě zlikvidovat vše rakouské co nejdříve z listopadu 1918 nebyl ojedinělý Klofáč si zachoval jistou míru pragmatismu a Masarykovi písemně sdělil že: odpravovat austrijáky je snadné , je-li náhrada. Dále apeloval na to, že spíše je bývalé R-U důstojníky a legionářské představitele potřeba sbližovat, než je rozeštvávat. Požadoval takt a bál se akcí, které by mohli způsobit roztržku a rozklad. Tyto jeho názory jsou z června 1919.
Proč by to psal v osobním dopisu Masarykovi, kdyby po něm tento podobné akce nechtěl?

Nesouhlasím s tím, že by jim, tedy bývalým důstojníkům rakousko-uherské armády, nová armáda nedůvěřovala. Problém byl v tom, že legionáři byli lidé, kteří přešli na druhou stranu a odbojem udělali kariéru a získali hodnosti, které by v normální armádě nikdy nedosáhli bez vojenských škol a let praxe. A školy, léta praxe a 4 roky válečného velení, to jsou zkušenosti. Kolik legionářů se mohlo jako frontoví velitelé rovnat ostříleným důstojníkům rakousko-uherské armády?

Nová armáda, tedy lépe její vojenští představitelé se báli možné konfrontace své omezené schopnosti velet, cvičit a bojovat v porovnání s těmito zkušenými profesionály. Když by se jich zbavili, neschopný v porovnání se stejně neschopným dává normu. Normu omezené schopnosti. Je to typická lidská vlastnost - jsem li neschopný, tak se schopných kolem sebe zbavím a není to tak vidět.

Nevěříš-li, Cassiusi tak drobný příklad.

Dne 25. 4. 1919, zasedla na ministerstvu jedna z těch komisí, které kádrovali zajišťovali odsun nepohodlných důstojníků do nuceného civilu a rozhodla bez toho, že by s postiženým mluvila, jen na základě udavačských dopisů posílaných z Moravy rozhodla, že polní podmaršálek Podhájský nevyhovuje požadavkům na československého důstojníka. Měl být rozkazem penzionovám bez práva nosit uniformu A to v době ,kdy tento člověk dal dohromady jedinou skutečně bojeschopnou jednotku na Moravě. A to 24. pěší pluk. Byl vytvořen z kádru 99. pěšího pluku a z 24. pluku střelců z francouzské legie. Měl 60 procent Čechů, 40 procent Němců a byli v něm lidé, které Podhájský znal z války a kterým věřil. Velel mu Němec podplukovník Sponer, který s Podhájským bojoval více než dva roky. Tento pluk plně projevil své kvality v době kdy se na Moravě rozmohly povstalecké nálady. Do civilu měl být odejit k 21. červenci 1919.

Vidíš to? Vytvořil kvalitní bojové těleso, nerozlišoval mezi Němcem, Čechem, rakušákem či legionářem. Zajímaly ho jen schopnosti. Z toho plyne - skutečně mizerný důstojník. Do civilu s ním.

Otázka miličního systému Švýcarska je poněkud složitější a nevím nakolik ji měli naši politici v té době nastudovánu. Nebudu se tomu nyní věnovat.

No a k tomu co jsem chtěl básnicky říci svým tvrzením, že národnostní politika stála na velmi vratkých základech o čemž svědčí i název té slavné deklarace, který zní: Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou. To bych čekal, že je jasné.

Znovu tedy položím otázku: Cassiusi - vidíš to? Československého národa ne českého a slovenského národa. To je jasný projev čechokoslavkismu, což jak víš je či spíše byla jak ideologická tak i politická koncepce, která definuje Čechy a Slováky jako jeden jednotný národ československý. Tento národ má dvě větve:
- českou která užívá jazyk český a
- slovenskou mluvící slovensky.

Nebyla to v roce vyhlášení deklarace žádná novinka - jako teorie vznikl již v 19. století. Jeho předními hlasateli byli Masaryk, Beneš a Šrobár. Za 1. světové války poskytl určitou ideovou základnu v boji za spojení českých zemí a Slovenska v samostatnou republiku. Po vzniku ČSR se stal oficiální státní ideou. Tato idea československého národa byla zakotvena i v ústavě ČSR z roku 1920 a zdůvodňována nutností vnitřního upevnění republiky.

Od samého počátku tedy nová republika Slovákům přinesla pocit, že jsou opět něčí součástí a ne samostatným národem. To nebyl dobrý základ pro rovnost a tím i ochotu setrvat ve společném státě.

Tím jsem se pro dněšek vyčerpal.

Dnes se ti nebudu věnovat, ale já se vrátím Dagu Badmane a se mnou příjde zákon.

Jen k tomu našemu nacionálnímu tématu přihodím videjko s plakátovou propagandou 1914-1938: http://www.youtube.com/watch?v=bdQYzQcb ... 47&index=7

Na druhou stranu, opravdu některé jsou zdařilé kusy, od jedné naší velké osobnosti, Vojtěcha Pressiga umučeného nacisty v Dachau.

Nemůžu se dočkat - já jsem připraven na další kolo.

EDIT: kde jsi JOE, Dag je ve formě.

Zemakt píše: Nechci taky mít růžové brýle, tvoje práce je velmi přínosná, že se snaží rehabilitovat čs. vojáky ve službách monarchie, napříč stoletími. Což bylo v dobách minulých tabu atd. Ale,.....ale, ber to prosim s NADHLEDEM:-), zdá se mi, že ve své osvětě pomalu sklouzáváš k fanatismu a to by mohlo být potom na škodu tvé práce. Špatně se mi to píše, já nímand, ale tak nějak to cejtim.

EDIT: nebylo by něco k těm Oslavanům a Rosicím, hledam a nic nenacházím, děkuji.

Když jsem si toto téma procházel, uvědomil jsem si jednu zajímavou věc. Za prvé jsem Ti nepoděkoval za to, že jsi si všiml, že jsem v tomto asi trochu více osobní než v jiných tématech. To je pravda. Ale k tomu abych to dotáhl až k velké exponovanosti jsem daleko - ostatně další příspěvky jsem více zvěcnil - ale děkuji za upozornění.

Ale proč jsem to odcitoval. Cílem mých prací, které se nakonec nějakým způsobem prováží není níčí rehabilitace - občané českého národa v uniformách rakousko-uherské armády nebyli nikdy za nic jako součást ozbrojených sil odsouzeni. Tedy rehabilitaci nepotřebují.

Cílem mé práce či prací je ukázat, že naše dějiny nezačaly rokem 1914 kdy zdrhul pod vlivem Masaryka a jeho lidí první voják a vstoupil do legií. Můj cyklus o hradištní architektuře ukazuje, že důležité věci se na našem území odehrávaly už v pravěku.

Tolik na vysvětlení a ještě jednou děkuji.

Není zač . Je fakt, že tuto diskuzi bedlivě sleduji a přestože se s některými tvými výroky neztotožnuji občas se od tebe dozvím mnoho nového, rovněž tak od CC. Minimálně jsem zjistil, že né vše je černobílé. Rád bych se zapojil, ale úroveň Vašich příspěvků je na takové výši, že zasluhuje pořádnou přípravu. Bohužel šprtam na státnice, tak než abych vykřikoval prázdná hesla do tmy raději mlčím. O to rád si pak přečtu Vaši diskuzi.

Pátrač píše:1)Cassiusi ten kdo nejhlasitěji volal po odrakouštění armády byl kupodivu Masaryk. Šel tak daleko, že nechtěl připustit na zřizovaném ministerstvo obrany přítomnost ani jednoho vyššího důstojníka bývalé rakousko-uherské armády. Došlo to tak daleko že na ministra obrany Klofáče činil nátlak, aby se těch co už tam byly zbavil.

2)Klofáč byl stejně laděný jako on ale na rozdíl od Masaryka, který byl natolik zaslepený nenávistí ke všemu rakouskému. Masarykův výrok o potřebě zlikvidovat vše rakouské co nejdříve z listopadu 1918 nebyl ojedinělý Klofáč si zachoval jistou míru pragmatismu a Masarykovi písemně sdělil že: odpravovat austrijáky je snadné , je-li náhrada. Dále apeloval na to, že spíše je bývalé R-U důstojníky a legionářské představitele potřeba sbližovat, než je rozeštvávat. Požadoval takt a bál se akcí, které by mohli způsobit roztržku a rozklad. Tyto jeho názory jsou z června 1919.
Proč by to psal v osobním dopisu Masarykovi, kdyby po něm tento podobné akce nechtěl?

3)Nesouhlasím s tím, že by jim, tedy bývalým důstojníkům rakousko-uherské armády, nová armáda nedůvěřovala. Problém byl v tom, že legionáři byli lidé, kteří přešli na druhou stranu a odbojem udělali kariéru a získali hodnosti, které by v normální armádě nikdy nedosáhli bez vojenských škol a let praxe. A školy, léta praxe a 4 roky válečného velení, to jsou zkušenosti. Kolik legionářů se mohlo jako frontoví velitelé rovnat ostříleným důstojníkům rakousko-uherské armády?

Nová armáda, tedy lépe její vojenští představitelé se báli možné konfrontace své omezené schopnosti velet, cvičit a bojovat v porovnání s těmito zkušenými profesionály. Když by se jich zbavili, neschopný v porovnání se stejně neschopným dává normu. Normu omezené schopnosti. Je to typická lidská vlastnost - jsem li neschopný, tak se schopných kolem sebe zbavím a není to tak vidět.

Nevěříš-li, Cassiusi tak drobný příklad.

4)Dne 25. 4. 1919, zasedla na ministerstvu jedna z těch komisí, které kádrovali zajišťovali odsun nepohodlných důstojníků do nuceného civilu a rozhodla bez toho, že by s postiženým mluvila, jen na základě udavačských dopisů posílaných z Moravy rozhodla, že polní podmaršálek Podhájský nevyhovuje požadavkům na československého důstojníka. Měl být rozkazem penzionovám bez práva nosit uniformu A to v době ,kdy tento člověk dal dohromady jedinou skutečně bojeschopnou jednotku na Moravě. A to 24. pěší pluk. Byl vytvořen z kádru 99. pěšího pluku a z 24. pluku střelců z francouzské legie. Měl 60 procent Čechů, 40 procent Němců a byli v něm lidé, které Podhájský znal z války a kterým věřil. Velel mu Němec podplukovník Sponer, který s Podhájským bojoval více než dva roky. Tento pluk plně projevil své kvality v době kdy se na Moravě rozmohly povstalecké nálady. Do civilu měl být odejit k 21. červenci 1919.

5)Vidíš to? Vytvořil kvalitní bojové těleso, nerozlišoval mezi Němcem, Čechem, rakušákem či legionářem. Zajímaly ho jen schopnosti. Z toho plyne - skutečně mizerný důstojník. Do civilu s ním.

Otázka miličního systému Švýcarska je poněkud složitější a nevím nakolik ji měli naši politici v té době nastudovánu. Nebudu se tomu nyní věnovat.

No a k tomu co jsem chtěl básnicky říci svým tvrzením, že národnostní politika stála na velmi vratkých základech o čemž svědčí i název té slavné deklarace, který zní: Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou. To bych čekal, že je jasné.

6)Znovu tedy položím otázku: Cassiusi - vidíš to? Československého národa ne českého a slovenského národa. To je jasný projev čechokoslavkismu, což jak víš je či spíše byla jak ideologická tak i politická koncepce, která definuje Čechy a Slováky jako jeden jednotný národ československý. Tento národ má dvě větve:
- českou která užívá jazyk český a
- slovenskou mluvící slovensky.

7)Nebyla to v roce vyhlášení deklarace žádná novinka - jako teorie vznikl již v 19. století. Jeho předními hlasateli byli Masaryk, Beneš a Šrobár. Za 1. světové války poskytl určitou ideovou základnu v boji za spojení českých zemí a Slovenska v samostatnou republiku. Po vzniku ČSR se stal oficiální státní ideou. 7a)Tato idea československého národa byla zakotvena i v ústavě ČSR z roku 1920 a zdůvodňována nutností vnitřního upevnění republiky.

8)Od samého počátku tedy nová republika Slovákům přinesla pocit, že jsou opět něčí součástí a ne samostatným národem. To nebyl dobrý základ pro rovnost a tím i ochotu setrvat ve společném státě.

Tím jsem se pro dněšek vyčerpal.

1)V tom případě, tě poprosím o zdroj, abych si doplnil info.
2)No, těžko uvěřit, že by Masaryk, měl nějak obzvlášť spadeno na Rakušany i přesto, že byl odsouzen k smrti, že ve válce ztratil syna, dceru měl zavřenou a manželka se mu fyzicky i psychicky zhroutila. Přeci jenom přes zimu 1918-1919 pokračovalo zásobování Vídně z Čech, zavedené krátce po vyhlášení republiky. Ale na druhou stranu jim nechal sežrat, vše co proti němu rakouská propaganda nakdákala.
O jeho chladném postoji v osudových dnech z jeho dopisu určený Benešovi z 31. října 1918 z Washingtonu:"...Vůči Němcům v říši neústupnost, ale dávat na srozuměnou, že s námi lze jednat, ne s Rakušany a Habsburky. Zradili Němce, kteří je dvakrát spasili (proti Rusku-Itálii), jsou degenerováni, neschopní
Teď taktický postup bude mnoho, netoliko program; s lidmi dobře zacházet...."
pak se věnuje případné okupaci Slovenska a Slovinska Francouzi a politiky ČSR vlády k Itálii a Jihoslovanům.
"...Naši Němci budou schlíplí, jestli Německo se poddá; stát na hist. právu.
Naše minority: Je spravedlivější, aby 3 miliony byly podřízeny, než aby 10 mil. bylo podřízeno (pře majoritní)...."

V dalším dopise Benešovi z Washingtonu z 3. listopadu 1918:
"...2. Němci (v říši) přirozeně budou nenávidět zrádné Habsburgy a Rakušany; ergo proti nim pozorně a slušně, rozumí se, neústupně. Vůbec teď neukazovat žádnou slabost.
3. Naši Němci v Čechách nebudou na koni. Také oni jsou vinni válkou, svou hloupou protislovanskou politikou. Využít nálady v Berlíně proti nim. Ale dát jim pokoj, třebaže historické hranice budeme hájit do krajnosti. V nejhorším případě ústupek na Grégrův plán (částečně).
4. Pořádek doma je nejúčinnějším doporučením!..."

Ještě z jednoho stručnějšího dopisu ze 7. listopadu 1918, kde se mimo jiné taky poprvé zmiňují Rusíni a možnost připojení k ČSR.
"...8.Histor. právo!
a)My vytvořili stát
b)Němci pozváni králi atd.
c)Germanizovaných dosti
d)Čeští pangermanisté byli nejzuřivější
e)Jsou, jak všichni Němci v Rak., politicky neschopní
f)Necháme jim Lužičany, ergo oni nám Němce...."

"...21. Slovensko. Okupace, nepovolí-li. Proti uhersk. státnímu právu=brutalita. Turci také mají hist. právo! A Hohenzollernové také. Pozor na slovenštinu, aby nekričali. Mladší generace do práce- ale není otázky jazykové! Ať píší, jak a pokud chtí.
22. Stejně Němce neprovokovat! Neustanovovat češtinu jak státní jazyk (také kvůli Slovákům a možná Rusínům), to se rozumí samo sebou. Kodifikovat práva menšiny. Proti Němcům neústupně, ale svoje ať mají. Žádných zbytečných maličkostí, jež dráždí...."

3)Nesouhlasíš a přitom sám musíš uznat, že nová armáda byla prioritně postavená z těhle nedodělaných důstojníků, přeběhlíků a tudíž logicky nemohla mít ke starým věrným R-U důstojníkům důvěru.

4)Předpokládám, že komise na ministerstvu dostala k tomu rozkaz od Masaryka.
5)Vidíš to datum, nová republika měla 6 měsíců života. Tohle nejsou staré vyjeté koleje mocnářství, které mělo problém poslat do penze senilního maršálka Radeckého, tohle je "revoluční" republika, která potřebuje čas.

6)No tohle já vidím, jen nevídím co je na tom špatně? Jinak nemáš pravdu, že Československý neznamená český a slovenský národ. Ani u Masaryka, ani u Beneše, jsem nenarazil na snahu nějak potlačit či ignorovat český nebo slovenský národ. Slyšel jsem od Slováků, že Beneš měl například říct, že Slovenský národ neexistoval a neexistuje, nikde jsem to zatím nenašel. Československo je prostě v jejich politice chápáno jako spojení dvou národů, thats all.
7)Hmm no nevím, Beneš zrovna v 19. století toho moc asi neřekl, a nemyslím si, že by se před válkou slovenské otázce nějak věnoval. Jinak Masaryk se slovenské otázce začal věnovat v 90 letech a hlavně v prvním desetiletí 20. století, jednak FF UK hojně navštěvovala slovenská mládež, která nemohla studovat v Uhrách (teda mohla, ale musela by se maďarizovat), mezi jinejma i Štefánik a pak Masaryk byl sám po otci Slovák.
7a)Což je zcela logická věc, jak jistě uznáš.
8)No nepochybně, bohužel maďarizace národa byla tak velká, že Slovensko se dá označit, že bylo jako Čechy na samém počátku národního obrození. A neschopnost vlastních politiků je v té době zřejmá. Ze Slováků byli na scéně v podstatě jen tři osobnosti, Štefánik (bohužel jeho smrt byla velkou ranou pro čechoslovenské spojenectví), Osuský, jenž ale jakožto dobrý diplomat zůstal mimo domácí půdu a Hodža, který se ale nevěnoval slovenské otázce. No pak to doma neměli na Slovensku vyhrávat Hlinka s Tukou. Hlinka sice věděl co je špatně, ale zaspal dobu a Tuka to je maďar v slovenském kroji.

Voga - jsi se rozjel JOE Cassiusi Chareeo. Jsi toho sepsal tolik, že se na to podívám zítra. Dnes jsem vstával ve 4 ráno, najel 520 kilometrů a ještě skládal nábytek. Jsem vybydlený jak sidliště našich nepřizpůsobivých občanů.

Ale zítra to vezmeme zase pěkně od podlahy.

Cassius – jsem opět zde a snad ve formě. Takže jsem se podíval na Tvé připomínky a podrobil je kritice

K bodu 1 - Dodám a rád, ale chvilku počkej. Abych dokola a dokola nevypisoval zdroje tak je vypíšu jakmile nás to přestane bavit nebo nám mirakačerů neprovětrá játra za to, že jsem mu zkazili dobré úmysly a úplně zbortili téma.

K bodu 2. - Hele kolego, mám obavu že si nějak nerozumíme. Buď já píšu pitomosti, nebo ty moje slova vykládáš jinak. Pokud já píšu o „rakušácích“ nebo po Klofáčovsku o „austrijácích“ není to přece totéž jako když ty píšeš o Rakušanech. Rakušané byli po rozpadu říše občané či obyvatelé nového státu. Nevidím důvod, proč by Masaryk měl nevražit na obyvatele jiné země, zvláště když tím, že pomáhal monarchii destruovat, této nové zemi pomohl na svět.

Termín „rakušáci“ je ve své podstatě termín, kterým se označovali lidé jakýmkoliv způsobem spojeni se zaniklou říší - důstojníci, příslušníci policie a to zejména tajné na kterou lidé z odboje nevražili nejvíce, ale i vysoce postavení zaměstnanci pošt, železnic a úřadů. Nejen proto, že často měli tendenci zachovat loajalitu svým kolegů a zaniklé říši a na nové lidi a chování se dívali s nedůvěrou. Dopředu se předpokládalo, že „rakušáci“„ jsou nové zemi nepřátelští a navíc jejich výhozem byla možno jejich místa a tím i postavení, pláty a prestiž dát exponentům nového státu.

Tedy legionářům, příbuzným nové elity, kamarádům a spolubojovníkům z disentu – potřebných je vždy dosti. Koneckonců tak jak je to u nás ale i jinde běžné.

Je zajímavé, že u civilní správy se jim dařilo poměrně dobře. Jejich nepřítomnost v armádě naopak byla pro armádu krajně škodlivá. Na druhou stranu musím uznat, že díky tomu, že naší armádě veleli napřed Italové a později Francouzi, kteří a to zvláště ti první velice těžko nesli, že musí velet vojákům, kteří je poráželi jak v obraně tak při útoku a dávali jim řádné bití, prostě udělali všechno proto, aby s těchto lidí zbavili.

Takže Cassiusi – Rakušané nejsou totéž co „rakušáci“

K dalšímu.

Pokud se Masaryk dal cestou odboje, udělal to z vlastní vůle. Pokud byl ženatý tak vše co stalo jeho rodině je jeho odpovědnost. Politické policie dodnes na celém světě berou rodinné příslušníky jako rukojmí a nikdo se tomu až tak moc nediví. Jeho ale perzekuovala policie – na co nenávist k armádě a důstojníkům.

Děkuji Ti, že jsi sám potvrdil, že Masaryk odmítal cokoliv mít s monarchií. Jeho odmítání jednat s Habsburky jako se zrádci Němců - zde se až tak neorientuji – a toto použít jako argument pro tlak na Němce – lepší důkaz bych těžko hledal. Pro Masaryka slovo Habsburk personifikovalo monarchii což je pro monarchistické systémy běžné. Jen mi není jasné, jak mohli Habsburkové dvakrát zradit Němce. Právě to, že monarchie setrvala až do konce v jejich spojenectví jí nakonec zlomilo vaz.

O generálu Králíčkovi a generálu Podhájském jsem zde sepsal rozsáhlou práci. Mohla by být i lepší ale i tak je dobrá. Králíčka do nové armády vůbec nevzali – přitom jako velitel sboru trvale přesvědčoval o svých kvalitách. Generál Podhájský byl zařazen do nové armády, ale čelil opakovaným útokům a podrazům. Ale na našem území žil a zemřel ještě jeden vysoký rakousko –uherský důstojník.

Byl to polní maršál Eduard Böhm-Ermoli. Celou válku velel 2. armádě. Jeden čas dokonce velel skupině armád kde byla i 1. armáda německého spojence. Byl hodnocen jako spolehlivý , vysoce erudovaný stratég i taktik. Nesl na svých ramenech většinu tíhy boje s ruskými armádami.
Když by toto bylo málo, tak můžu uvést, že když u Zborova české legie udeřily na 35. plzeňský a 75. jindřichohradecký pluk od 19. rakousko – uherské pěší divize. Jde o slavný zborovský boj, ikonu našeho legionářského mýtu. Stalo se dne 2. července1917. Na základě překvapivého úspěchu legionářů bylo proti oběma plukům zahájeno řízení pro podezření ze srozumění se z nepřítelem. Po seznámení se s podmínkami tento generál řízení ukončil jako bezpředmětné.
Toto jeho rozhodnutí zabránilo podobným věcem jako museli podstoupit „pražské děti“ i o nich jsem zde psal.

Tento muž žil před válkou v Opavě se svou rodinou. Na základě územní příslušnosti byl tedy určen jako občan nového Československa. Hned po válce nabídl své služby nové armádě a novému státu. Byl okamžitě penzionován. Byl činný ve veteránských spolcích a byl považován za neformálního představitel desítek tisíc rakousko-uherských vojáků, veteránů Velké války na našem území. Mezi těmito veterány, které legionáři odmítli akceptovat jako sesterský zájmový spolek požíval velký respekt a nepředstíranou úctu. Našemu panu prezidentovi nestál ani za pár vět. Nechal ho přes ohlášenou audienci čekat jak nějakého šmejda, náhle měl málo času a tohoto skvělého muže odbyl rychlým podáním ruky mezi dveřmi a více se něj nezajímal. I takto náš pan prezident vylepšoval národnostní situaci v zemi. V Opavské společnosti to vyvolalo hodně trpkosti.

A další citace: Cassiusi – takže je lepší aby byli podřízeny 3 miliony Němců? Proč se neuvažovalo tak, že k našim 10 milionům musíme korektním a četným jednáním připojit tyto tři miliony tak, aby měli pocit, že jsou zde také doma? Proč by potom mělo 50 milionů Němců v Rakousku a Německu připustit pořízení svých lidí – Němců v našem pohraničí naší exekutivě? Nebyl už zde položen zárodek budoucího problému v Sudetech?

Klást vznik války pouze na Němce a dokonce naše Němce je zlomyslný šleh ale spíše neznalost a ignorance. Naši Němci byli občané monarchie a tedy museli respektovat rozhodnutí své vlády a císaře. Jak tedy mohli zavinit válku? O jaké protislovanské politice je řeč? Německo bojovalo v celé Evropě, v Africe a na blízkém Východě. Proti desítkám národů - co s tím mají více společného naši Němci než to co Češi, Slováci, Chorvati, Uhři, Poláci a další slovanské národy, které bojovaly v rakousko-uherské armádě? je to jakési divné.

Pořádek? Uznej sám, že ta věta je k smíchu nejen tehdy.

3. K tomuto bodu mohu říci jen jedno. To nebyla profesionální nedůvěra. Ti přeběhlíci- legionáři věděli, že toho moc neznají a že jsou ve své podstatě k ničemu, pokud jde o velení od pluku nahoru. Oni nevěřili, že by to nebylo vidět a měli strach, že by najednou mohli být postradatelní – a to vedlo k tomu, že byly proti „rakušákům“ vedeny nekonečné Štvavé a vyštvávací kampaně. A nakonec úspěšně.

4. Zbytečná jízlivost.

5. Jakou „revoluci“ máš na mysli? Žádná zde nebyla. Jen vyřizování si účtů a výměna schopných ale podezřelých za sice neschopné ale důvěryhodné. To není revoluce ale prostě ... no vyřizování účtů a zabírání dobrých míst.

6. U Beneše ani Masaryka nemůžeš sledovat, že by měli snahu nějak potlačit či ignorovat český nebo slovenský národ. Jelikož tvrdili, že existuje pouze československý národ, jak by mohli národy, které podle nich neexistují potlačovat či omezovat?
Od Slováků jsem v tomto duchu slyšel také ledacos ale to neřeším. Znám i takové co se mě snažili přesvědčit že jsme jim mi Češi Štéfánika zavraždili aby nemohl být prezidentem. To by jeden vyskočil oknem.

7. Beneš není autorem teorie čechoslovakismu a mluvit v jejím duchu začal mluvit až pro něj začala být důležitá. Nevím nic o tom, že bych kdekoliv uvedl, že je tuto teorii odpovědný, nebo že by se v tomto směru angažoval v 19. století.

Jinak si rád počkám na to, co časem najdeš k mým otázkám. Nerad bych aby upadly v zapomění.

Zdravím Tě a těším se na odpověď.