Manuál k Hurricanu Mk.II (při hmotnosti 7600 - 9600 lb) hovoří:
80 - 90 MPH v letové konfiguraci (129 - 144 km/h)
60 - 75 MPH v přistávací konfiguraci (97 - 121 km/h)
(+- 5 MPH v závislosti na konkrétním stroji)
To je proti Hurricanu Mk.I (pádovka 57 MPH) se vzletovou hmotností cca 6440 lb docela dost velký nárůst, který bych spíše nečekal. Ale letový test hovoří jasně. Dost možná to bude ovlivněno chybou v měřicích přístrojích, ale to se samozřejmě neuvádí. Je to sice velký rozdíl, ale pořád ještě reálný.
Inu začneme diskusi o Hurricanu
Pop píše:Hawker Huricane byl solidní výrobek ,, staré" dobré britské firmy. Byl výrobně jednoduchý, s možností relativně snadných oprav bojových poškození nebo poškození po nouzových přistáních na břicho. Oproti modernějšímu Spitfiru měl snadnější pilotáž, především jí pilot nemusel věnovat tolik pozornosti - výjimkou byla vývrtka, ta byla se všemi verzemi Hurr. zakázána.
Ano, byl výrobně jednoduchý, ostatně jeho prakticky čistě příhradová konstrukce působila mezi všemi těmi moderními poloskořepinami té doby malinko zastarale

. Jak snadná byla oprava jeho bojových poškození je poměrně obtížné posoudit, protože jediné skutečné srovnání máme se Spitfirem, který ale proti Hurricanu představuje naprostý opak a takřka vrchol složitosti. Nedomnívám se ale, že by Hurricane po přistání na břicho mělo být v principu nějak snazší opravit, nežli Spitfire. To už bude záležet na čistotě přistání a jeho původních důvodech.. Spitfiry v době BoB měly stále dost velké potíže s výrobou i opravami.
Není pravda, že by na Hurricanu byla zakázána vývrtka. Pokud vím, tak zakázána byla pouze pokud stroj nesl podvěsnou výzbroj, nebo pokud se jednalo o verze Mk.IV či Mk.IID. Klasické stíhací varianty ale do vývrtky za dodržení jistých základních pravidel jít mohly. Problém byl ve značné ztrátě výšky, ale to bylo tak vše. Vybrání vývrtky probíhalo normálně.
Pop píše:Také, oproti Spitu a Bf-109, snesl mnohem větší bojové poškození, se kterým se dokázal vrátit na letiště. Další výhodu Hurr. vůči Spitu spatřuji ve volbě umístění kulometů. Vede mne k tomu skutečnost, že vnější kulomet Spitfiru byl již v té části křídla, která se dosti ohýbala a kroutila při manévrech a tudíš střelba s touto zbraní musela být neefektivní ( křídlo typu ,,E" toto respektovalo - kanon 20 mm + kulomet 12,7 mm střílející těsně kolem kruhu vrtule ).Baterie 4 kulometů těsně vedle napojení křídla na centroplán měla mnohem stabilnější pozici, a tedy umožňovala efektivnější využití palebného průměru.
Ano, Hurricane snesl větší poškození, nežli Spitfire i Bf 109. Byl to značně robustní stroj, ostatně těžší a větší než oba soupeři..tedy také nezanedbatelně větší cíl.
Prohýbání křídla je sice fakt, ale nějaký ten rozptyl pár centimetrů sem a tam..to už je skoro jedno. Samotné otřásání letadla při delších dávkách udělá jistě více, než vliv prohnutí křídla. Spíše bych vyzdvihl vyšší stabilitu Hurricanu při střelbě, když už chceš nutně porovnávat jeho střelecké schopnosti vůči Spitfiru.
Pop píše:Na straně druhé jsem si vědom, že tento stroj již nemohl plně konkurovat Bf-109 s motorem DB 601.
Avšak, pokud vedle Hurricana postavíme časově adekvátní verzi Bf-109 s motorem Jumo 210, vyjde Hurr. z tohoto srovnání výrazně lépe.
Nebyl bych si tak docela jistý, že Hurricane s dvoulistou pevnou vrtulí vyjde výrazně lépe ve srovnání s Bf 109 B, C či D s vrtulí stavitelnou. Na základě čeho si to myslíš? Ač Bf 109 měl mnohem slabší motor a nesl lehčí výzbroj, výkony podával víceméně podobné, ovšem spojené s výhodami pozdějších verzí - aerodynamická čistota mu dovolovala snáze zrychlovat ve střemhlavém letu. Jeho tenčí křídlo mu téměř jistě dovolovalo jít na vyšší rychlosti bez takové ztráty ovladatelnosti. Do toho od motoru Jumo 810 Ga bylo přítomno přímé vstřikování paliva. A nejlepší na tom všem je, že Bf 109 byl u jednotek více než rok před Hurricanem, byť v malém počtu. V době, kdy počty Hurricanů začaly konečně nějakým rozumným způsobem růst, tak se do výroby dostal Bf 109 E se svým DB 601 A..a bylo vymalováno.
Pop píše:Také v souboji s Bf-110C byl pilot Hurricanu ve výhodě. I když max. rychlost 110-ky byla vyšší a výzbroj v přídi mohutnější, britský letoun vše nahrazoval svému pilotovi manévrovacími schopnostmi. Stoupavost obou strojů byla přibližně stejná.
Za předpokladu, že byl boj veden tradičně, tedy v prudkých manévrech při nízké rychlosti, pak ano, Hurricane měl jasné výhody. Pokud pilot Bf 110 využíval předností svého letounu, pak se situace v souboji značně vyrovná s tím, že Bf 110 si drží trumfy mimo souboj (více mužů posádky, dolet, lepší možnosti dalšího vývoje).
Pop píše:Také proti italským stíhačkám měl, do příchodu MC-202 k perutím Reggia. Aironautica, výkonostní převahu.
Tak proti CR.42 samozřejmě ano, proti FIATu G.50 menší převahu držel také, ale pokud se Hurricane má srovnat s MC.200, pak už zdaleka tak dobře nevychází. Ital byl obratnější, snáze ovladatelný a lépe stoupal. Hurricane byl o chlup rychlejší (pokud nebyl osazen filtrem Vokes) a nesl těžší výzbroj. Re.2000 si s Hurricanem také moc nezadal..
Pop píše:Vzhledem ke snadnější výrobě letounu Hawker Hurricane a jeho užitným vlastnostem jsem zastáncem toho názoru, že Hurricane odrazil v r. 1940 Luftwaffe od Britských ostrovů.
Můj názor na Hurricane jest, že se jednalo prostě o jakousi prvogenerační samonosnou jednoplošnou relativně moderní britskou stíhačku. V přímých soubojích se nevyrovnal Spitfiru a nestačil na Bf 109. Jeho vývojový potenciál byl v porovnání s touto konkurencí slabý. Když to řeknu na plná ústa, tak Britové byli rádi, že mají "aspoň Hurricana".