
Překlad do Čj.:
Reagoval jsem na rosomákovu poznámku o snaze Hbsb.rekatolisovat centrální Evropu a likvidovat Majestát Rudolfa II.i cestou oslabení vnitřní integrity (v tomto případě) českého státu. Jako každá věc vzniklá počínáním lidí, ani tohle není tak jednoduché.
Předně-hbsb.dynastie se nám v tomto období dělí na pyrenejskou (vládla ve Španělsku) a zaalpskou větev (krom jiného i u nás). Pyrenejská větev byla ta bohatší a mocnější.
Nelze říci, že by všichni Hbsb.byli stejní, ale šlo, v zásadě, o římskokatolickou rodinu. Jejich zájem tedy opravdu byl vládnout řím.kat.prostoru. Navíc jejich politická moc těžila ze strategického i ekonomického partnerství s papežstvím. Byť je VELMI důležité si uvědomit, že v této době již bylo papežství tím slabším členem svazku.
Obě části dynastie se tak pohybovaly ve stejném politickém prostoru, ale jejich cíle zcela stejné nebyly, protože reálné prostředí nebylo stejné a různé byly i hrozby jimž musely čelit.
Pro Španělsko byla katolická misije zdrojem právních nároků na územích v jižní a střední Americe. Zároveň pod jejich vládu spadalo teritorium dnešní (+/-) Belgie a zde byli vystaveni silnému tlaku protestantů jak ze spojeného Nizozemí, tak z Říše. Proto byli aktivní v rekatolizačním úsilí a byli připraveni ho i významně sponzorovat.
Zaalpští Hbsb.čelili Turkům a jakýkoliv křesťan jim byl „milejší“ než muslim. Ač by tedy i oni raději vládli čistě katolickému státu byli v praxi ochotni k dohodám s protestanty.
České i Uherské království tehdy byly na ½ cesty mezi protestantským a řím.kat.státem. Katolické spojenectví (abychom to zjednodušili a nemuseli jsme tak zabíhat např.do problematiky Katolické ligy) tedy opravdu vidělo možnost k rekatolisaci střední Evropy v tom, že by se vazby obou „nerozhodnutých“ států oslabily (tím jsou míněny vnitřní vazby mezi jejich jednotlivými částmi) a pak by bylo možno s rekatolisací postupovat rychleji vůči menším celkům. Tedy vůči těm jednotlivým částem obou zmiňovaných království.
Ne-že by téhle myšlence byli zaalpští Hbsb.až tak vzdálení, ale jejich reálné potřeby byly jiné. V praxi tedy podporovali integrační procesy, a to jak uvnitř obou zemí (Čechy/Uhry), tak i v rámci celého podunajského soustátí. Bez jednoty by se, proti Osmanské říši, prostě udržet nedokázali.
Obdobné plány, tedy na rozdrobení středoevropských států, ovšem existovaly i na utrakvistické straně. Kde se dokonce doufalo v odtržení jednotlivých částí (předně) od Zemí koruny České a jejich obrácení k protestantství.
Nejdůležitější ovšem je, že žádné z těchto úvah, u nás, nedošly realizace. Rozhodující kroky udělali rebelové v rámci Stavovského povstání. Uf-doufám, že tohle je alespoň trochu srozumitelnější
