Bleu OK, těch všelijakých knih je asi spoustu stačí jen pátrat. Byla to spíše reakce na jiný příspěvek a snaha rozvést diskusi. Ovšem popisování pomocí rovnic je hezké, ale více o tom níže ...
Asija, ono to bude tím, že na válku se musíš dívat komplexněji. Je válka uměním nebo vědou? Po staletí byla válka považována za umění a byla jako umění studována.
Válka je podle slavného Clausewitzova výroku chameleonem.
Projevuje se v různých a nových formách, které znemožňuji všechny snahy o vědecky přistup, a to tím spíše, když její experimentální pole spočívá téměř vylučně na studiu minulosti a vážně omezuje schopnost předvídat budoucí události.
Technologie je integrálni části války. Politika, strategie, operační umění a taktika jsou zčásti určovány takovými činiteli technologického řádu, jako je logistika, spojení, velení, zpravodajství a všeobecná organizace armády. Přesto je technologický prvek sám o sobě velmi zřídka schopen zajistit vítězství ve válce.
Příklad Vietnam, Afghánistán ...
Technologicky přínos, jestliže je ho správně využito, umožní stratégovi učinněji uplatnit všeobecné principy války, podle nichž se řídí jeho úsilí při vedení operací: mobilitu, rychlost, ekonomii úsilí, soustředění.
General Fuller se v roce 1945 snažil zvrátit tuto tendenci tvrzením, že v různých epochách existovala dominantni zbraň, podle niž byly formulovány válečné doktríny a taktika. Ukazuje se, že všechny tyto různé přístupy obsahují jen část pravdy.
Všeobecně se připouští, že vlastnictví výkonnějši výzbroje, pokud je použita efektivně, může uživateli zajistit krátkodobou výhodu, která však zaniká, jakmile se boj prodlužuje.
Povahu strategické diskuze prudce změnilo zavedení jaderné zbraně.
Vidíte mnoho proměnných je v těch rovnicích
Do určité míry platí určité zákonitosti krátkodobě, ale nepřítel pokud má k dispozici dostatek zdrojů a není blbej, tak se časem přizpůsobí, nebo vymyslí protitaktiku. Některé obecné principy však platí, ale využít je ve správnou dobu a místě vyžaduje i určité umění. Je třeba mít cit, je ovšem třeba taky vědět co je možný a co ne, je třeba znát teorii, ale je třeba bejt taky do jistý míry pružnej, pokud nemám zrovna extra převahu nad protivníkem.
A jak říkal Manstein, válka není prohraná do té doby, dokud ji sami nevzdáte
Navíc nikdy s jistotou nevíte co se opravdu stane, pokud ponecháte nepříteli volnost jednání. Útočit proti Kaddáfímu bylo asi neskole lehčí než útočit třeba proti Rusku.
Rovněž dnešní konflikt v době jaderných zbraní mezi velmocemi je značně problematický.
Za druhé světové války měli třeba Němci spočítáno kolik BRT musí měsíčně potopit, aby dostali Velkou Británii na kolena. Spojenci zase organizovali konvoje a využívali metody operačního výzkumu.
Takže Asija třeba tohle by tě mohlo trochu zajímat ...
http://www.volny.cz/miroslav.liska/mmp/aspekty.htm
V jistém smyslu byla každá snaha o uplatnění vědy k řízení organizovaných systémů předchůdcem operačního výzkumu. Jako zvláštní disciplína však vznikl ve Velké Británii v r. 1937 jako výsledek iniciativy A.B.Rowa, ředitele výzkumného střediska Bawdsey, který vedl britské vědce, kteří učili armádní velitele, jak používat nově vyvinutého radaru k lokalizaci nepřátelských letadel.
V roce 1939 Royal Air Force formálně zahájilo práce vedoucí ke zvětšení dosahu radaru, aby se prodloužil čas, který uplyne mezi prvním varováním radaru a nepřátelským útokem. Nejprve bylo analyzováno fyzické zařízení a komunikační síť, ale později byl proveden výzkum provozního personálu a příslušných vedoucích. Výsledky výzkumu odhalily způsob zlepšení metod používaných operátory, ale i nepředvídaná omezení sítě.
