PALBA.CZ

Stuka píše:Šířka více než brouzdat boxy 120 stop

Tohle asi bude šířka přes kryty koles...
Ona jsou ty data celkově podivná ( nemyslím, že jsou ve stopách ) připadá mi, že autor zdroje prostě TTD má z nějaké Googlem přeložené stránky...

Ale fotky jsou zajímavé, hlavně ten " plovoucí kopeček " USS Essex, myslím že je to opravdu fotka... A i kdyby to byl jen obrázek...

kopapaka píše:[
Ona jsou ty data celkově podivná ( nemyslím, že jsou ve stopách ) připadá mi, že autor zdroje prostě TTD má z nějaké Googlem přeložené stránky...

Ale fotky jsou zajímavé, hlavně ten " plovoucí kopeček " USS Essex, myslím že je to opravdu fotka... A i kdyby to byl jen obrázek...

Ty data jsou skutečně někdy paskvil. Na stránkách arnygrimbear.de je popis, který říká (v závorce metrické míry podle německé verze stránky): délka 689 stop (207 m), šířka 84,2 (25,3 m), ponor 25,9 (7,8 m) a 18915 BRT. Strojovna 10 kotlů, dva parní stroje - jeden poháněl kolesa (výkon 3400 koní) druhý jeden lodní šroub (výkon 4900). Maximální rychlost 13,5 uzlů. "Brouzdat boxy" asi bude skutečně včetně krytů kole, odpovídalo by to, při pohledu shora to vypadá, že každý kryt měl šířku jako cca jedna čtvrtina trupu, tedy 84 + 120 stop. O spotřebě uhlí svědčí to, že jednak do kotlů přikládalo současně sto topičů, jednak, že měla i oplachtění.

Pátrač píše:Kolegové námořníci. Co kdybyste prohrabali své zdroje zkusili najít obrázky těch jednotlivých způsobů zauhlování lodí. Obrázek u každého z nich by byl cenným vylepšením informace kterou článek textově skvěle dodává.

To by bylo opravdu skvělé, ale já bohužel nic nemám. Zkusím se po něčem podívat, ale moc velké naděje si nedávám.

P.S. Ty obrázku, co našla Stuka jsou moc hezké.

Stuka - Ty odkazy jsou super. Omlouvám se za nevyžádaný zásah, už se to nestane.

Jarle - třeba se zadaří, jde jen o to že toto téma by nemělo až tak rychle zapadnout a to je naše starost.

Pokoušel jsem se najít nějakou fotografii, kde by bylo zobrazeno nakládání uhlí pomocí Spencer-Millerova systému, ale bohužel jsem nic nenašel. Ale v knize Válečné lodě 2 je zobrazen na stranách 306 a 307, takže si jej majitelé této knihy mohou prohlédnout tam (alespoň předpokládám, že je to on). Našel jsem nějaké fotky klasické překládky z uhelné lodě, ale ty sem dávat nebudu, protože už jich je tu dost, takže přidám pouze obrázek bitevní lodě Orel po nakládce uhlí (všiměte si zakrytých dělových hlavní).

Pokud by někoho zajímalo jak vypadaly námořnické pracovní oděvy při nakládání uhlí, může se podívat na následující fotku pořízenou při zauhlování některé rakousko-uherské válečné lodě. O tom, že se jednalo o špinavou práci snad není třeba pochybovat.

Spencer Millerův systém zauhlování ukazují následující snímky:

Zajímavostí je to že plné vaky byly u tohoto způsobu nejprve ukládány na plošinu na přídi/zádi a následně na připravených vozících převáženy k zauhlovacím jícnům, jak je již naznačeno v úvodním článku tento způsob byl velmi složitý a zdlouhavý. A přesto že pan Jelínek zmiňuje i "extrémy" v podobě 60 tun za hodinu tak nejběžnějším hodinovým výkonem byla přeprava 20 - 25 tun uhlí. Problémem ale bylo že se lodě zároveň pohybovaly nejčastěji ekonomickou rychlostí takže například bitevní loď na každých přijatých cca 20 - 25 tun uhlí ho za tutéž dobu běžně 3 - 4 tuny spálila. Pokud se rychlost kvůli horšímu počasí zvyšovala rostla doslova raketově i vlastní spotřeba paliva a tak bývalo normální že tato operace trvala desítky hodin (pokud bylo nutno doplnit bunkry tzv po okraj). Mnohem jednodušším a rychlejším způsobem tak bylo za klidného moře lodě zastavit, srazit k sobě a překládku paliva realizovat jeřáby uhelné lodě.

Poslední obrázek je jedním z doprovodných nákresů k patentu US 885774 Thomase Spencer Millera. Jen bych upozornil na datum na kresbě. Přesto že se tento způsob zauhlování už dávno používal tak k podání patentu a k jeho uznání došlo skutečně až v roce 1908.


Scrat

Pěkné doplnění úvodního článku. Teď už je tu snad všechno podstatné a Pátrač bude spokojen.

Pátrač jako perfekcionista nebude spokojen nikdy.

Scrat

Doplnění je to perfektní a já jsem spokojený. Naopak děkuji za toto doplnění. Jakousi představu jsem měl, ale že to bylo takové šou logistiky, to jsem ani jen netušil.

Pátrač děkuje a nemůže nevyjádřit velký obdiv nad pracovitostí tehdejších nejchlapovatějších chlapů. Kurnik to musel být pokaždé fuška!!

Jelínek Milan píše: V druhé polovině 19. století dominovaly oceánům a mořím obrněnce - bateriové, věžové, barbetové… - a pak předmoderní bitevní lodě (predreadnoughty). Jejich vizuálním markantem a symbolem velké strojní síly byly husté kotouče dýmů, valící se z komínů těchto podchmuřených velikánů vždy, když zrychlovaly plavbu, což ostatně dokazovala i zvednutá příďová vlna s nakohoutěným pěnivým hřebenem, odvalovaná v mohutných masách do nábočí a zanechávaná za lodí v podobě rozbité hladiny úplavu. Na laického pozorovatele dělala černohnědá oblaka dojem podobající se účinkům pavího ocasu na vyceněné faunské otrapy, avšak zkušený námořník či prostý kotelník přimhouřil oko, potáhl z dýmky a ušklíbl se: „Takhle setsakramentsky propálej,“ a myslel tím, že loď ženoucí se tamto pod obzorem má právě spotřebu kolem 15 t uhlí za hodinu. Což bylo skutečně „setsakaramentsky“ hodně.

Pokud by někoho zajímalo, jak vypadala tehdejší bitevní loď ženoucí se plnou parou vpřed, ať se koukne na tento obrázek americké bitevní lodě Connecticut.

Jelínek Milan píše: Za nejlepší se tehdy považovalo uhlí z britského Walesu zv. cardiffské – podle přístavu, z něhož se nejvíce vyváželo. Kupovali je i Rusové (ač měli celkem dobré uhlí v oblasti mezi Dněprem a Donem) a Japonci (ač těžili výborné uhlí na ostrově Amakusa poblíž Nagasaki; bylo ho ovšem málo a za velké peníze, a jiná japonská uhlí byla dost špatná). Němci používali uhlí z porýnské oblasti, Francouzi z ložisek u St. Etiene, Lyonu a Creuzotu… Významné zdroje kamenného uhlí byly v čínských provinciích Hu-nan, Šan-si, Ho-nan, Kan-su…, ale pro plavbu bylo odtud žádáno především uhlí z dolů Jen-tai nedaleko Mukdenu v Mandžusku – kupovali je hlavně Rusové.

Už v době, kdy se na Palbě tento článek objevil, jsem si říkal odkud asi bralo uhlí rakousko-uherské loďstvo, a jestli se na jeho dodávkách nepodílely i doly z ostravsko-karvínské uhelné pánve. Odpověď jsem před nedávnem našel v disertační práci Karolíny Kalecké Modernizace Rakousko-uherského válečného námořnictva v letech 1897-1914. Autorka píše, že v roce 1913 námořní správa zakoupila 75 % uhlí ve Velké Británii,12,1 % v Německu, 11,6 % v USA a pouze 1,6 % pocházelo v domácích dolů.

Nedělaly , se kotle pro ty lodě v Británi ?

jarl píše:Už v době, kdy se na Palbě tento článek objevil, jsem si říkal odkud asi bralo uhlí rakousko-uherské loďstvo, a jestli se na jeho dodávkách nepodílely i doly z ostravsko-karvínské uhelné pánve. Odpověď jsem před nedávnem našel v disertační práci Karolíny Kalecké Modernizace Rakousko-uherského válečného námořnictva v letech 1897-1914. Autorka píše, že v roce 1913 námořní správa zakoupila 75 % uhlí ve Velké Británii,12,1 % v Německu, 11,6 % v USA a pouze 1,6 % pocházelo v domácích dolů.

Většina uhlí byla z britského dovozu. Ostatně do konce války se s tímto kvalitním uhlím šetřilo a částečně to podvazovalo aktivitu loďstva.

Koukám na tu fotku ze 7.9.2014 a jsem překvapen, že se pracovalo s tak velkými bloky uhlí a že na boso.

Kto vie aké bolo vtedy vybavenie uholných baní. Neviem kedy a kto skonštruoval prvý uholný kombajn alebo pluh, tie "produkujú" drobnejšie uhlie. Ak to bolo len rúbané zbijačkou tak to asi boli väčšie kusy.

Uhlí se na lodě nakládalo v kusech velkých klidně i půl metru. Ty potom v uhelných bunkrech nakládali přidavači (zauhlovači) na kolečka a odváželi je do kotelny, kde je topiči pohrabáči a lopatami rozbíjeli na mnohem menší kousky vhodné k topení.

Mě spíš trochu zaráží jiný fakt. Dneska víme, že uhlí ve formě rozdrceného hrubého prachu je nejlepší pro dosažení největší výhřevnosti. Samozřejmě za předpokladu hoření ve vznesu. V podobě drtě je samozřejmě možná i jeho rychlejší a méně pracná expedice z lodi na loď a to podobným způsobem, jak to ve třicátých letech předvedli Baťovi konstruktéři, tedy čerpáním.
Otázkou ale zůstává, jestli o tomto faktu, že uhlí nejlépe hoří ve vznesu věděli a jestli bylo možné v té době zkonstruovat takové čerpadlo. Nechme samozřejmě stranou fakt, že uhelný prach je náchylný k výbuchu...

Ono to asi súvisí s celkovou úrovňou techniky. Či vtedy už poznali fluidné kotle(horenie vo vznose)- asi nie, a k tomu by potrebovali ventilátory/dúchadla hnané silnými elektromotormi ku ktorým by museli byť na palube výkonné elektrogenerátory. Tak isto by potrebovali aj elektricky poháňané dopravníky, atd.... Námorníci boli možno lacnejší a univerzálnejšie použiteľní.

P.S. Môžeš dať nejaký odkaz na to "čerpanie uhlia" ktoré navrhli Baťovi konštruktéri, nič som nenašiel.

EDIT

Princip fluidního spalování byl poprvé vyzkoušen v USA začátkem 20. století (Milwaukee 1918) a byl výjimečně zkoušen i u parních lokomotiv a lodí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fluidní_kotel

No kloudnější odkaz ti dát nemůžu. Nijak extra sem po tom nepátral. Prostě jen a pouze vím, že Baťův kanál byl projektovaný na převoz rozemletého lignitu z dolů v Ratiškovicích do teplárny/elektrárny v Otrokovicích. V Ratiškovicích se uhlí rozemlelo na prach, vlakem se převezlo k Sudoměřicím (ale výklopník se říká, že je v Rohatci), kde se přesypalo na lodě a po vodě směřovalo do Otrokovic, kde ho podtlakem vysávali z lodí. Víc k tomu nemám.