PALBA.CZ

Pro Patrace:nekdo ma deti doma,nekdo v Praze,ja na Floride.Ver mi,radsi bych sedel v Plzni U Salzcmanu.Vratim se k tomu Tvemu clanku.Podle mne pises objektivne a nestrane.Ja mam nejaky vseobecny prehled,ale mnoho veci pro mne bylo novych.Clovek se uci cely zivot.Az budes mit chut neco napsat,tak navrhuji ag Ludvika Svobodu.Ne zivotopis,ne funkce a medajle,ale o tom,jaky byl skutecne vojak,jeho prednosti a nedostatky jako velitele.Proste objektivni clanek,to Ty umis.Zdravi Franz Trubka z jedny blby americky hospody na Floride

Alfik - my jsme nikoho neutřeli. My jen máme špatné zkušenosti, že kdykoliv se dostane diskuse do tohoto směru nedopadá to dobře bez toho, že bychom kohokoliv chtěli nařknout z čehokoliv.

Proto raději zůstaneme u tohoto přísnějšího sledování diskuse - problém je v tom, že bychom neradi sklouzli do otázek antisemitismu dnes.


Není to tak dávno co jsem musel jednu celou diskusi likvidovat, svoji vlastní práci na které jsem se nadělal jak důlní kobyla zamykat a ještě jsem se styděl - ne za sebe ale za jiné. Nevěřil bys co se v té diskusi nakonec objevilo.

Pokud zůstaneme v období daném článkem - tedy 1939 až 1953 - je vše v pořádku. Nic jiného v tom kolego nehledej.

Pátrači: Tomu rozumím a asi i vím o kterou diskusi šlo - sleduji Palbu už dlouho a takřka denně. Ale právě proto mi přijde smutné že o tom zavření jsi neinformoval dostatečně, stejně jako o důvodech, zatímco zde došlo k (budiž) upozornění po mém příspěvku - jsem totiž znám nejen tady ale i na jiných fórech jako protivník antisemitismu, ale jiných smutně proslulých -ismů, a po příspěvku Cata který vyzněl stejně jako ten můj.
Budu se snažit respektovat že jde o portál vojenský a ne politický, a nepsat sem politické příspěvky. Problém ale je v tom že v takovém případě je nutno vymazat např. mé příspěvky ve vlákně o Grande Felísima Armadě - jsou totiž, mimo to že o navigaci, také o politice, Anglické a Španělské, potažmo také o politice plus náboženských sporech - katolicismu kontra reformismu (oba jsou -ismy a oba mají VELMI krutou historii).
A co více, nebudu moci zde prezentovat svou práci o námořní a letecké navigaci, neboť se týká států, politiky a náboženství - jak v části o historii, tak i v části o současnosti a dále také v části o současnosti.
Mimochodem, Kryštof Kolumbus (také známý jako Cristóbal Colón či Cristofor Colonus) se narodil jako Žid. Jeho otec (s celou rodinou, tehdy se to tak dělalo) přestoupil na křesťanství když mu bylo 8-10 let. To je hlavní důvod pro to že byl již za svého života dehonestován a po své smrti naprosto nehorázně pomlouván a jeho celoživotní zásluhy jen tak tak že nebyly zcela odepřeny.

Alfik - zdravím kolego. Tvoje postoje znám a vnímám jako shodné s mými. To co jsem popsal se stalo zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2818

A tam jsem jasně popsal proč se tak stalo. Navíc jsem velmi pozitině přijal Tvé vstupy v práci o naší pomoci o Izraeli.

A co dál? Kolego, pokud se jedná o to, že jsme portál vojenský, to značí jedno. Nelze oprostit práce netechnického charakteru od politiky. Válečné události a přípravy na ně jsou přímým důsledkem politiky, což říkal už ten prušák Carl Philipp Gottlieb von Clausewitz.

Takže Ty práce o kterých jsi psal sem patří i s těmi i politickými závěry a předpoklady, které obsahují. Jenže v těchto tématech nemůže vzniknou žádná zásadní kontoverze. Takže se těším na cokoliv co zveřejníš.

V tomto tématu, které je časově ohraničeno rokem dejme tomu 1953 - zmínkami o politických procesech a nosné jsou zde události kolem našich vojáků ve válce a krátce po ní, se politickým otázkám, vztahům k židovské vojenské populaci nelze vyhnout. Jde mi o jedno, aby to zůstalo věcné a čestné. A pokud bych pustil diskusi do současnosti, tedy do stavu myšlení lidí dnes v této oblasti, mám obavu že by to nedopadlo dobře.

I když osobně mám o úrovni palbáků vysoké mínění, ta zamčená diskuse ukazuje, že i zde se občas najde zárodek možného problému. Diskutujme o tom co se dělo v době dané vláknem.

Rozhodně ani mě, ani hydrostarovi nejde o to, nikoho zde diskutujícího urazit , omezit nebo znechutit. Jen nám jde o udržení časového rámce.

Děkuji že jsi se ozval, a že jsme si tak mohli tyto věci ujasnit. Zdraví Pátrač.

Pátrači, vynikající práce, ty snad ani neumíš udělat průměrnou práci!!!
Jedna věc mě ale vadí, když jsi, podle mne zbytečně nakousl:

Pátrač píše:Navíc velitel sboru generál Kratochvíl od sovětské strany nedostal správné informace a rozhodnutí, která dělal tak byla špatná. Stálo ho to místo.

, tak jsi měl stručně uvést, jak to bylo. Tento kousek práce mě připomíná jakoby "zkreslení situace", co u Dukly byla, kdy celé velení frontu nevědělo, jaká je situace a sověti využili situace, aby dosadili do vedení československých vojáků svého muže.
Promiň za OT, a byl bych nerad, aby zde vznikla diskuse na toto téma. To by znehodnotilo tuto vynikající práci.

Tunac - no abych řekl pravdu, myslím si že ta práce není špatná, ale pořád mám pocit jakéhosi nedodělku. Jinak jelikož jsem včera úspěšně sloužil zkoušky na ITI a stal se ze mě zkušební komisař na vyhrazená tlaková zařízení, celé to ještě projdu a asi to trochu učešu. Doplněk tomu co Tě zaujalo tam vložím.

Maximálně to trošku nabude, což už se nedá nic dělat.

Pátrači, gratulace k úspěšně udělaným zkouškám!!!
Práce je to vynikající, jak jsem psal výše, ale ta záležitost, kterou jsi se tak dotkl, je tak citlivá, že ji stále většina historiků obchází. Možná by to stálo za samostatný článek.

Z České republiky s láskouNapsal Motti Habakuk, IAF (volný překlad z hebrejštiny do angličtiny Nori Harel, Karel Helebrant z angličtiny do češtiny, Ing. Novák konečná úprava a poznámka pod čarou).

Mnoho již bylo napsáno o československé pomoci státu Izrael v roce 1948. Co chybí jsou historické záznamy o vzniku technické služby v izraelském letectvu (dále jen IAF).Něco je možné se dočíst v článcích pojednávajících o používání letectva v části židovské Palestiny, ještě před vznikem Izraelského státu,(např. „Izrael malý stát velkých problémů“), kde izolovanost tehdejších židovských osad, obklopených nepřátelským prostředím, spojena s relativním nedostatkem komunikací, znamenala stálou noční můru pro všechny, kdož měli na starosti obranu tohoto území a kde byla letecká doprava jediným spojením těchto osad s okolním světem. Tehdy tuto službu obstarávali civilní osoby a nemohla tedy být řeč o technické službě v letectvu. Novodobější poznatky při použití profesionální technické služby v tehdy již IAF je možné vysledovat v knize „S Davidovou hvězdou na křídlech“.

Od dob, kdy byla Palestina spravována Velkou Británii na základě mandátu OSN, a kdy dávno před tím vznikaly první židovské osady, muselo uběhnout hodně vody v řece, která napájí Mrtvé moře, než se technická služba v IAF začala tvořit.
Uvedená fakta měl asi na paměti devětadvacetiletý Aharon Remez, stíhací pilot RAF a budoucí velitel IAF, který získával neocenitelné zkušenosti jako pilot, účastník útoků na odpalovací rampy střel V-1 a aktér operace Overlord, při doprovodu bombardovacích svazů. Krátce po svém příjezdu do Palestiny sepsal patnácti stránkové memorandum, které předložil Ben-Gurionovi, a které se stalo základem pro založení IAF.
Podle mého názoru v tomto memorandu je nutno hledat prvopočátky vytvoření technické služby v IAF. Memorandum totiž obsahovalo systémově pojatou myšlenku vytvoření silného vojenského letectva se všemi tehdy známými moderními prvky a vycházelo z důkladné znalosti systému anglické RAF.

Politická situace v Evropě po skončení druhé světové válce nebyla zdaleka uspořádaná. Kromě zjevného rozhodnutí Moskvy podporovat stát Izrael, měly svůj význam pro získání materiální a technické pomoci pro vytvářející se IAF i širší společenské souvislosti. Utrpení židů v období holocaustu vytvořilo u široké veřejnosti spontánní sympatie ke vzniku a obraně židovského státu. Československá vláda toto vše sledovala a umožnila hromadou emigraci československých, polských a maďarských židů a byť postupně vtahována do sovětského bloku, mohla ještě v prvních dvou až třech poválečných letech provádět samostatnou politiku, která vyústila nakonec v reálný program pomoci židovskému státu. Tomu nahrávala i skutečnost, že na Hlavním štábu československé armády sloužilo mnoho židovských důstojníků zahraniční československé armády a že tento program podporoval i tehdejší šéf odboru kontrašpionáže Bedřich Reicin

Text kursivou doplnil pan plukovník inženýr Novák Vladimír

Mezi těmito důstojníky byl i pan Leopold Parma (Leopold Presser příslušník čs. armády na východě, který působil v 5. oddělení kontrašpionáže a styku s vojenskými přidělenci, a který byl pověřen funkcí styčného důstojníka mezi čs.Hlavním štábem a izraelskou stranou a stal se tak jedním z hlavních aktérů celé akce DI).Pokud by se měla charakterizovat jeho práce, nešlo by vynechat slova vysoká motivace, iniciativa a osobní zodpovědnost, což jsou stále vzácné vlastnosti hlavně mezi funkcionáři. Tak o něm hovoří ve svých vzpomínkách zesnulý Naftali Barshalom (Deutsch), který v té době působil v ČSR jako neoficiální vojenský atašé. A dále pokračuje:“Bol som v tejto akcii vo spojení s plk. Pallou náčelníkom oddělenia, v ktorom spravoval naše záležitosti kpt.Parma. Mal som vtedy hodnosť kapitána izraelskej armády. Kpt. Parma dobre veděl,že utajená pomoc štátu Izrael bolo politické rozhodnutie na najvyšší úrovni, ale že jeho realizácia bola na úrovni jednotlivých politických a vojenských funkcionároch. Nie každý z nich bol projektu nakloněný a svým negativným postojom mohol neblaho ovlivnit dóležité dodávky výzbroja i výcvik vojenských specialistov. Zásluha kpt Parmy bola v tom, že osobitne dohliedal na to, aby všetko probiehalo v co najkratšom čase a bez zbytečných prietahov, aby žiádnými mimorádnými událostmi nebolo ohrožené plněnie dohodnutých plánov. Jako zkůsený dostojník veděl, kedy a jako zasiáhnuť, kedy intervenovať vahou svojej autority a kedy je dobré sa pozerať na druhů stranu. O niektorých kritických incidentech, ktoré se v tej památnej a hektickej dobe odohrály, vie iba on a eventuálný aktéry, ale v tehdejších oficiálných hláseniách sa neobjevily“

Závěrem k této poznámce pod čarou mohu říci. Měl jsem možnost na toto téma hovořit s panem Parmou při jeho návštěvě v Liberci. K tomu všemu řekl pouze: „Ano tak nějak to bylo“. Po další rozmluvě se poněkud uvolnil, zavzpomínal na to pohnuté období a rozhovořil se. Celé jeho další povídání jen potvrzovalo, že nebylo v té době lehké organizovat a prosazovat naplňování podepsané smlouvy, ale že jako židovi se to jevilo jako prvořadý úkol pro zachování samostatnosti a svobody izraelského státu. Nakonec uzavřel celé své povídání slovy: “Víte pane Nováku, my, co jsme měli na starosti celou akci DI jsme měli požehnání od svého šéfa Reicina, který nám ho řekl těmito slovy: „Chlapci máte mé povolení dělat co považujete za potřebné, já nechci všechno vědět“ a my se podle toho řídili.

Kapitán Parma jak jsem ho poznal, není pohříchu z těch, kteří by svou zásluhu jakkoliv zdůrazňovali a proto jeho podíl na zdárně ukončené akci DI zůstal neprávem nedoceněn. Ke konci roku 1949 se kpt. Parma vystěhoval do Izraele, nastoupil k izraelské policii a v roce 1985 odešel do důchodu v hodnosti podplukovníka.
Po skončení výcviku se židovští letečtí specialisté z Liberce přesunuli do Izraele. Většina z nich ovšem opustila řady IAF během roku 1950-po skončení války o Nezávislost. Někteří z nich zůstali v leteckém prostředí a pracovali v letecké společnosti El-Al, leteckém průmyslu a u dalších civilních letových dopravců. Jediný Nori Harel podepsal dlouhodobý závazek a dosáhl řady odpovědných postavení v hierarchii technických funkcí IAF.

Seznam specialistů 5. letky ve VOŠLM Liberec žijící v Izraeli
EFRAT Josef
BACHRICH Hanan *
BERGER Yesha *
FRIED Walter *
FRIEDMAN Beni
FUCHS Ignatz *
HARSHALOM Avraham *
GROSMAN Rudolf *
EYAL Yitzak *
JELÍNEK Dan *
ZEIRA Zvi *
HAREL Nori *
LEVI Yitzak
MARKOVSKY Yehuda
NAOR Yosef
NEUMAN Eliezer *
POLLACEK Rudolf
RAVEK Smuhel *
RAMON Tuvia
VALENTA Josef
WEISMAN Eliezer
WEIS Edo *
WEINBERGR Matias
BERKO Aladar *
TIROSH Yehuda *
PARMA Leopold *

Seznam specialistů 5. letky ve VOŠLM Liberec žijící mimo Izrael pobyt neznámý
APPEL Ytzhak, DESENSY Jiří (Holandsko)*, FRIED Samuel, FRANKEL Alexandr, HOFMANN Avraham, HOCH František, LEBOVIC Leo, ROZEBLUM Zoltán, SPIEGEL Mordechai, SCHONFELD Gejza, SCHWARZ Mikulas, UHR Emil, UNGERLEIDER Zoltan, VALENTA Evžen, WEISEL Ludwig

Seznam specialistů 5. letky ve VOŠLM Liberec zemřelých
BRAUN Ladislav, EIZMAN Jan, FLESCH Artur, FROMOVITZ Petr, GUDERNA Gejza, HEXNER Juai, KRENDLER Pinkas, MARKUS Martin, FOGLAR Walter
ROSENBERG Herman, SIGMUND Robert, SHREIBER Imich, SOBOL Moric, WESMANN Nathan, WEIS Izak Martin

•označení byli v Liberci


Popiska k obrázku:
Zleva v podřepu- Jelínek, Desensy, Bachrich, Fried
Stojící zleva-Guderna, Fuchs, Neumann, Grosmann, Ravek, Hashalom, Berko, Zeira, Harel, Tirosh, Parma, Eyal, Weiz

Gejza Guderna je nesprávne uveený ako Žid.

Zdravím nevím kde je chyba. Ani u jednoho ze jmen v seznamu není uvedena národnost.

V jiné své práci uvádím tuto větu:

GUDERNA Gejza, Čechoslovák, vyřazen jako motorář – samostatný mechanik.

Domnívám se, že jste jen nabyl dojem, že všichni na tomto seznamu jsou Židé což jsem nikde netvrdil. Navíc tento doplněk kde má být údajná chyba jsem sem vložil na základě svolení pana Nováka z Liberce.

Genmjr. Antonín Sochor, československý voják, nositel četných ocenění, se jako instruktor po druhé světové válce podílel na výcviku vojáků dobrovolníků budoucího státu Izrael, a poté dokonce pobýval přímo v Izraeli ve funkci poradce. Organizátoři společně s hejtmanem Martinem Půtou a velvyslancem Státu Izrael Gary Korenem v pátek uctili jeho památku.

Zdroj: http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_regi ... 61020.html

(nevím, jestli to sem patří (dle mého ano...)... Pokud bude někdo jiného názoru tak to smažte...)

Kolegové jsem dnes tak trochu smutný. Naprosto náhodou jsem získa informaci, že 18. prosince tohto roku zemřel bývalý českoslovesnký voják - důstojník, Leopold Presser, bojovník Svobodovy východní armády. Tedy osobnost, které jsem věnoval svoji práci, ke které v diskusi už dlouho spící, dávám tuto informaci.

Takže pár slov, přejatých ze stránek VHÚ Praha:

Narodil se jako Leopold Presser 31. července 1922 v polských Jasienicích v okrese Bilsko-Bělá do rodiny Artura Pressera a jeho manželky Fany, rozené Zehngutové. V letech 1933 až 1938 absolvoval reálné gymnázium v Českém Těšíně, jež zakončil maturitní zkouškou.

V mládí se stal členem židovského Skautu i mládežnické organizace Makabi. V říjnu 1939 byl odvezen gestapem do tábora v polském Nisku, odkud utekl a přešel hranici se Sovětským svazem. Do června 1940 pracoval ve Lvově, potom jej NKVD odvezla do pracovního tábora v Omské oblasti, kde zůstal do 7. února 1942. V Buzuluku vstoupil do československé vojenské jednotky, v níž působil až do konce války. S o dva roky starším bratrem Egonem se účastnili bojů o Sokolovo, po nichž zraněného Egona Pressera nacisté zavraždili.

Leopold byl nasazen při všech významnějších operacích československého vojska, účastnil se osvobození Kyjeva, bojů u Žaškova a Bílé Cerkve a především bitvy na Dukle. V hodnosti podporučíka velel na konci války 2. rotě 2. pěšího praporu 1. československé samostatné brigády v SSSR.

Leopold Presser dostal během služby na východní frontě tři Československé válečné kříže 1939, Československou medaili Za chrabrost, Československou vojenskou medaili Za zásluhy I. stupně, Československou vojenskou pamětní medaili se štítkem SSSR, Řád SNP II. stupně, Československou sokolovskou pamětní medaili, rumunské vyznamenání Stella Romanie a sovětské Za pobědu.

Po válce byl umístěn na Zemském vojenském velitelství v Čechách jako zpravodajec a soustředil se na vyhledávání kolaborantů. Potom působil na 5. oddělení (zpravodajském) posádkového velitelství Velké Prahy. Tehdy začal používat nové příjmení Parma


Jako nadporučík naší armády po válce

Když roku 1948 probíhal výcvik židovských dobrovolníků v rámci utajené Akce Důvěrné Izrael, měl – již v hodnosti štábního kapitána – dohled nad výcvikem pozemního vojska na Libavé. Zde se setkal se svým osobním přítelem a někdejším velitelem Antonínem Sochorem. Parma byl jako zkušený zpravodajec pověřen především bezpečnostní otázkou Akce DI a dozíráním na utajení. K jeho dalším úkolům tehdy patřilo zajištění dopravy zbraní přes letiště v Žatci.

Po vycvičení brigády dostal Parma bezplatnou roční dovolenou do Izraele, s úkolem pomoci s její organizací. Do Československa se měl vrátit v lednu 1950. Odcestoval s těhotnou manželkou do Haify, kde přistáli v sobotu 26. února 1949 večer. Během pobytu se jim roku 1949 narodila dcera, především se však změnila politická situace v Československu a Parmovi se rozhodli zůstat v Izraeli. Leopold Parma si tehdy křestní jméno změnil na hebrejské Jehuda.

Jeho kariéra v izraelské armádě byla poměrně krátká, dosáhl hodnosti poručíka, po odchodu do zálohy si založil menší stavební firmu. V roce 1953 zahájil novou profesní dráhu, když vstoupil do služeb izraelské policie. Vystudoval čtyřletou večerní školu a získal titul diplomovaného technika, u policie působil jako stavbyvedoucí. Roku 1959 dostal důstojnickou hodnost a pracoval jako expert ve stavebním oddělení. Později postoupil až na hlavní štáb policie, kde velel technickému oddělení. Jeho nejdůležitějším úkolem bylo plánování a řízení výstavby nových policejních stanic, při osvobození nových území patřila policejní služebna mezi jednu z úplně prvních budov, která se zprovoznila.


POlicejní důstojník Yehuda Parma

Když byl roku 1967 během Šestidenní války dobyt do té doby okupovaný Východní Jeruzalém, Jehuda Parma se stal vůbec prvním izraelským policistou, který vkročil do jeho bran. Řídil rovněž výstavbu policejních stanic na hranicích izraelského státu, které v často málo obydlených územích symbolizovaly zákon.

Jeho dlouhá kariéra se uzavřela po dvaceti šesti letech, když roku 1979 odešel ve vysoké hodnosti podplukovníka policie do penze.



V roce 2009 s ředitelem VHÚ podplukovníkem Alešem Křížem

Prožil podzim života se svou ženou Ninou, úspěšnou a uznávanou malířkou, která však po začátku nového století podlehla rakovině. Jehuda Parma žil v Givat Ajim v Tel Avivu. Zemřel 18. prosince 2016. Přejato z http://www.vhu.cz/zemrel-jehuda-parma/

CO mohu dodat?

Měl jsem tu čest, že jsem nejednou, byť jen telefonicky mluvil s panem Nori Harelem, naším člověkem v Izraeli. V době kdy jsme se dostali do kontaktu byl dle Norikových slov v nějakém ústavu, slepý a odkázaný na péči státu. Moji práci o něm a i ostatní, které jsem na Palbu dal, mu Norik při svých návštěvách četl, přímo z internetu. Když prý mu přečetl tu o něm, starý pán se rozplakal a řekl, že takto to bylo. Díky tomu jsem dostal i nějaké informace, které jsem využil pro doplnění práce i do jiných textů.

Je mi jeho odchodu ze světa velmi líto. Udělal jsem hodně proto, abych s jeho osobností seznámil nejenom lidi, co chodí na Palbu. Byl a bude i součástí mých přednášek o naší novodobé historii. Byl to náš spoluobčan, statečný voják a dělal nám a naší vlasti čest. A dělal ji i tehdy, když pod náporem komunistického antisemitismu zůstal v Izraeli a plně se oddal své nové vlasti.

Až zase pojedu do Izraele, uvidím, jestli bude možno navštívit jeho hrob.

Co na to říct Pátrači? Snad jen, čest jeho památce.

Odchází všichni. Vojáci ze západních jednotek, vojáci z východních jednotek, a bohužel i tito veteráni. Roky utíkají a berou si svoji daň. Škoda.