PALBA.CZ

jersey.se píše:Dík za pohotové objasnění. Každopádně mě zaujal ten půllitr rumu na námořníka a den... to tam muselo dobře vypadat .

Byla to vždycky klasika, jednou jsem viděl ve starých novinách článek, který popisoval krizi z nadvýroby vína před válkou ve Francii, kterou vláda řešila tak, že zvýšila dávky vína vydávaného zdarma vojákům ze dvou na tři litry.

To jenom u nás, v ČSLA jsme museli na slavnostní vánoční večeři pít limonádu (PVOS a stálá bojová pohotovost).

Tak když už jste mi tu zarumovali křižníky , tak mi aspoň povězte, kolik soudků sebou normálně taková loď vláčela?

Kolik soudků rumu? Těžko říct, nejspíš záleželo na předpokládané délce plavby. Ale třeba zrovna Royal George měla posádku 800 – 900 mužů, takže jen denní spotřeba dělala nějaký ten hektolitřík.
Jinak má Jersey pravdu, když říká „tam to muselo vypadat“. Tvrdý játra byly běžnou nemocí z povolání a nic zvláštního nebylo ani šílenství. To prý postihovalo asi tak 7% námořníků a první blázince byly v Anglii zřízeny právě pro ně. Nejhorší ale bylo, že občas se zbláznil i velitel a to se pak děly věci. Tak třeba fregatě Hermione šéfoval na konci 18. století jakýsi Hugh Pigot a z něj by měl docent Chocholoušek asi náramnou radost. Jeho výcvik vypadal tak, že kdo byl poslední v plachtoví, byl zbičován a stejně tak byl zbičován i ten, kdo byl poslední zpátky na palubě. Za pouhých devět měsíců kdy Pigot Hermione velel, nařídil 85 případů bičování, které nepřežil takřka každý druhý – buď zemřel při trestném procesu samotném nebo později na infekci. Jednou nechal zbičovat námořníka, který se po facce od loďmistra usmál. Jindy zase nařídil zbičovat námořníka jen tak – chtěl jenom vidět kosti z rozšvihaných zad. A pak to přepískl, když nařídil zbičovat oblíbeného poručíka Caseyho – nešťastník udělal banální chybu, za kterou by se normálně stačilo omluvit, ale Pigot chtěl, aby se důstojník omluvil vkleče. Casey odmítl a tak dostal tucet ran devítiocasou kočkou, což v jednoduchém přepočtu znamená 108 sedřených pruhů kůže nebo masa... Přesto to nebyl nijak tvrdý trest – obvyklá taxa bývala šest tuctů, ale našlo se pár houževnatců, kteří přežili i 500 ran. Nu a když za několik dní Pigot nařídil své oblíbené cvičení v plachtoví, které nepřežili tři námořníci (chudáci tak spěchali, že spadli na palubu a zabili se), vypukla na lodi vzpoura. Pigota rozzuření námořníci roztrhali na kusy a Hermione dezertovala do Španělska.
Ale občas bylo s chlastem i o něco veseleji. Tak třeba opilý admirál Cornwallis jednou nechal zbičovat důstojníka jen tak pro zábavu. Když pan admirál vystřízlivěl, džentlmensky se omluvil a na oplátku postiženému nabídl, aby zbičoval i on jeho. Důstojník to odmítl… a zanedlouho dostal vlastní velení!
Ono to bez chlastu tenkrát asi nešlo.

K tomu počtu: Nebylo to zas tolik soudků, ono totiž ta dávka byla už grogu, nikoli původního alkoholu. Vozili totiž 80%ní rum, který před výdejem ředili vodou na 30-45% což pak dělalo ten zhruba půllitr.
Protože alkohol se jak známo s vodou ředí tak, že smícháme-li litr alkoholu a litr vody dostaneme 1,6 litru směsi, vychází nám při 40% objemových (to je to známé VOL) cca 33% hmotnostních.
Problémem tedy nebylo množství a hmotnost soudků s rumem, ale naopak - kde vzít vodu na pití, vaření a ředění rumu! A to se nemyli (správný námořník se vody bojí jak čert kříže:D )

Tak to já jsem špatný námořník. Dokonce umím i plavat