při pročítání starého čísla Letectví (ročník XXII, 1946, č.7, str205) jsem narazil v článku Létající křídla na zmínku o FH-40.
opsáno bez úprav
...K ukončení našeho referátu chtěli bychom se ještě krátce zmíniti o zajímavých pokusech, které byly konány koncem války v Anglii a které, i když přímo nesouvisí v užším slova smyslu s létajícími křídly, využívají do značné míry jejich vlastností.
Pokusy prováděla firma F. Hills and Sons v Manchesteru a týkaly se následujícího problému. U velmi přetíženého letadla bylo používáno pomocné nosné plochy, která byla po startu od stroje odpoutána a snesla se k zemi. Prvé pokusy byly prováděny na malém stroji, nazvaném ,,Bi-Mono", poháněném motorem De Havilland ,,Gipsy Six" 200k.s, se kterého bylo pomocné křídlo po prvé odhozeno 16. července 1944.
Další zkoušky, prováděné pod patronací vojenských kruhů, týkaly se odhazování pomocného křídla se stíhacího stroje Hawker ,,Hurricane", poháněného motorem Rolls Royce ,,Merlin" II. Pomocné křídlo, zhotovené ze dřeva, mělo dva nosníky, nosný potah a rozpětí 12,2m. Mělo lichoběžníkový tvar, při čemž jeho největší hloubka byla 1,12m. Použit byl profil Clark YH. K vlastnímu křídlu stroje ,,Hurricane" bylo připevněno dvěma páry sloupků (světlost ploch byla 2,64m) a jeho uvolnění se dělo elektrickými solenoidy. Mělo 22m2 nosné plochy, takže s vlastní plochou stroje ,,Hurricane" to bylo celkem 46m2, neboli o 2,46m2 více nežli má dvoumotorový bombardovací stroj Bristol Blenheim.
Zkoušky ukázaly, že tímto způsobem je možno překonávati obtíže startů a že pomocná plocha se velmi klidně odpoutává při současném propadnutí stroje, jak se vlastně již ukázalo při podobných pokusech se dvěma vzájemně se nesoucími stroji (short ,,Mayo" a ,,Mercury" a Junkers Ju 88 a Focke Wulf 190). Pomocná plocha prý se chovala jako dokonale vyvážené létající křídlo a přistála vždy bez úhony.
. Ale proto tam je to datum 1.dubna - a to je co za den?
