to saldy ... opět skvělé. Dík
to Lord (resp. YAMATO) ... Vaše příspěvky jsou pro mne vždy přínosem. Tentokrát mi to přišlo poněkud nekorektní :o(
add 1 Přečetl jsem si celou diskuzi ohledně porovnání Il-2 a Ju-87. "Kageneck" si skutečně dal práci - ale hlavně s tím, aby prokázal, že německá technika je vždy nejlepší (netvrdím, že tomu tak často nebylo, ale uchylování se k nekorektním údajům jak to udělal on je zbytečné). Ju-87 byl skvělý střemhlavý bombardér, ale dovolit si to, co Il-2 v blízké podpoře prostě nemohl.
Konstatování, že: "Letové vlastnosti by se daly nazvat mizerné: nízký dostup a tudíž neustálé ohrožení od flaků a k tomu ne příliš vysoká rychlost" je skutečně PERLA. Proboha, co by dělal bitevník ve výšce nad 2.000 metrů??? Praktický dostup 6.000 m tedy naprosto postačuje.
Rychlost kolem 400 km/h v úrovni země rovněž není "mizerná". Naopak vyšší rychlost snižuje dobu útoku a tím i účinnost v cíli. Mimochodem tato rychlost odpovídá rychlosti Ju-87G v jeho optimální výšce. A mimochodem Bf-109G-2 dosahoval u země rychlost 505 km/h.
add 2 Porovnání NS-37 a Bk 3,7 ... opět není příliš korektní. NS-37 byl letecký kanón, konstruovaný pro přímou montáž do draku letadla a primárně určený pro boj s jinými letadly. Z toho plynou jeho konstrukční omezení = vysoká rychlost střelby (na takovou ráži), nízká hmotnost a malý zákluz. A že se v této roli osvědčil svěčí výsledky MiG-15 za Korejské války. Jeho použití jako protitankové zbraně pro Il-2 je tedy nutné vnímat jako "nouzový" pokus. Čímž nakonec byl - viz. počet takto vyzbrojenách Il-2.
Oproti tomu Bk 3,7 byl prvotně pozemní, protiletadlovou zbraní, konstruovanou bez výše uvedených omezení. Jeho modifikaci na protitankovou leteckou zbrań je však rovněž nutno brát jako nouzovku - i přes externí montáž do zvláštních podvěsů musela konstrukce Ju-87 dosti trpět. Zde je nutno přiznat, že díky speciálnímu protipancéřovému náboji (nejsem specialista, ale někde jsem našel, že s wolframovým jádrem) byly jeho výkony proti pancéřové desce výrazně vyšší. Ale co proti tankům?
Dovolím si volně přeložit citaci z
www.airwar.ru :
"Analýza možností německého kanónu Bk 3,7 proti T-34-76 ukázala, že při úhlu dopadu do 10° mohl podkaliberní granát prorazit 52 mm silný pancíř věže "třidcetčtyřky" při střelbě ze vzdálenosti ne více než 180 m, a 40 mm pancíř korby ze vzdálenosti ne více než 400 m. To znamená, že doba na efektivní střelbu byla 1,3 resp. 4,4 sekundy (výška při odvalu 15 - 20 m, vzdálenost od cíle 90 m). Z toho plyne, že z dávky mohl věž tanku efektivně probít pouze jeden a korbu dva granáty."
Upozorńovat na to, že taková typ útoku, při stupni nasycení protiletadlové palby v roce 1943, a s nedostatečně pancéřovanou "Štukou" se téměř rovná útoku Kamikadze asi nemá smysl :o)
Nicméně vraťme se k výkonům NS-37. Dle ruských údajů je průbojnost jeho průbojně-zápalného granátu ze vzdálenosti 400 m oněch 40 mm (projdou všechny granáty) resp. 45 mm (projde 60%). Při reálných podmínkách a úhlech dopadu 30° - 45° a střelbě na méně než 400 m je průbojnost 20 - 30 mm.
To je na Pantera, s jeho 40 mm na korbě a 45 mm na věži (samozřejmě z boku a zezadu, protože jen blb by stílel na tank takovým "flusátkem" zepředu) málo. Ne však na jeho motorový prostor a strop věže, a už vůbec to není málo na Pz.Kpfw II, III a vlasně i IV.
Důležitější je ale totéž co bylo napsáno u Bk 3,7. Trefit z letadla pohybujícího se rychlostí kolem 400 km/h cíl o rozměrech 3x6 m, když na efektivní střelbu jsou 3 vteřiny a kolem lítá spousta olova ...
A to přesně byl ten důvod, proč VŠICHNI, snad právě s výjimkou zoufalých Němců, za II. války od použití leteckých kanónů proti tankům upustili. (Poz. To "zoufalých" je míněno jako "zoufale se snařících zastavit lavinu sovětských tanků")
Vím, že s následujícím konstatováním u "příznivců" německých orlů nepochodím, ale já prostě hlášení Rudela o tom, že první den na "protitankovém" Ju-87G při jediném letu a zásobě 12-ti granátů v pravém a 12-ti granátů v levém Bk 3,7 zničil 4 tanky T-34 prostě nevěřím.
Netvrdím, že na ty 4 tanky nevystřelil. Nevěřím, ale že je zničil.
Prostě nemůže být pravdou, aby se při každém útoku na tak malý a silně pancéřovaný cíl odehrálo to, co je vidět na Goebelsem vybraných záběrech z fotokulometů protitankové Štuky = efektní výbuch T-34 po zásahu jednoho až dvou granátů.
K takové interpretaci několika videí na Youtube jsem velmi Skeptický :o)