Skeptiku, já si jen neumím představit, co spolehlivě donutilo bombu skákat po hladině tak, aby se to dalo zopakovat třeba v 95 procentech případů. Je to aerodynamické těleso, to, jestli se odrazí od hladiny nebo zajede do vody mi přijde jako hra na náhodu a něco jako přání otcem myšlenky.
Být skeptický není nic sprostého. Naopak. Pochybovat se má o všem. Můj nick je plně k dispozici
V tomto případě je to však dost obtížné, když proti stojí desítky, ne-li stovky, svědectví pilotů, kteří tento typ útoku osobně prováděli.
Wiki k tomuhle podotýká, že tento způsob vymyslel italský pilot Giuseppe Cenni, který létal na Ju-87, někdy mezi květnem a říjnem 1941.
Techniku následně převzali američané při bitvě u Rabaulu a od nich se to rozšířilo do SSSR. Tam se tento systém stal velmi "populárním" díky svým výsledkům (lepším než běžné horizontální bombardování) a taky tomu, že sovětští piloti operovali nad vodami, které pro tento způsob útoku byby velmi vhodné. Posádky, které se na tento typ útoku specializovali se nazývali "topmačtoviki".
Zde je překlad amerického popisu metody:
Bombardovací letadlo letělo ve velmi nízké nadmořské výšce 200-250 ft (61 až 76 m), při rychlosti 200 až 250 mph (320-400 km h). Pak uvolnily dvě až čtyři bomby, obvykle 500 liber (230 kg) nebo 1000 liber (450 kg), vybavené rozbuškou se čtyř až pěti sekundovým zpožděním, ve vzdálenosti 60-300 ft (18 - 91 m) ze strany cílové lodi. Bomby se odrazily od povrchu vody podobně, jako kámen a buď se zaboří do boku lodi a vybuchne nebo se od něj odrazí, ponoří se a vybuchne u lodi, nebo odskočí nad cíl a exploduje ve vzduchu. Všechny tyto výsledky byly považovány za účinné.
No a zde ruský:
Topmačtoviki obvykle přilétají do cílové oblasti v nadmořské výšce 1000-1500 m společně se skupinou zajištění. Přiblížení k cíli se provádí v klesání do výšky 400-500 m. Poté, letadla pokračovala v přiblížení tak, aby skončila ve výšce 20-40 m a 600-1000 m od cíle. Z této vzdálenosti začíná zteč cíle , při které letadlo na vysoké rychlosti letí 4-5 sekund a potom shazuje bomby, buď samostatně nebo v salvě a to ve vzdálenosti 250-300 metrů od cíle. Při tak nízké výšce odhozu bomba dopadne na vodu téměř vodorovně, odrazí se od ní do výšky 6-8 m a zasahuje cíl. Po útoku letadlo "přeskočí" cíle a opouští oblast protivzdušné obrany. Aby se zabránilo zničení letadla jeho vlastní bombou, jsou roznětky nastaveny na zpoždění 4-6 sekund.
Metoda topmač má jisté výhody oproti torpédovým útokům – torpédo se odhazuje ve vzdálenosti 600-800 metrů od lodi a k překonání této vzdálenost potřebuje asi 30-40 vteřin. Loď má dostatek času pro úspěšné úhybné manévry. Při odhozu bomby metodou topmač trvá jen 2-3 sekund než bomba zasáhne cíl, a to je téměř nemožné vyhnout. Navíc je možné shazovat bomby na maximální rychlosti, což snižuje pravděpodobnost zničení letadla protivzdušnou obranou. Při torpédovém útoku je nutné, aby nedošlo k poškození torpéda, udržovat rychlost 230-370 km/h. Navíc je, vzhledem ke krátké době mezi odhozem bomb a jejich dopadem na cíl, jednodušší vypočíst předsazení než u útoku torpédem, a v neposlední řadě je bomba je mnohem levnější, než torpéda.
Snad jsem to přeložil dobře - část byla v angličtině a část v ruštině
Jo kruane a mrkni na Typhoona a jeho chladič a vrtuli na čumáku.
No a málokterý pilot by na vodu sedal při 400 km/h
Jo, kruane, ještě něco. Domnívám se, že na tom videu, co jsi připojil je v čase 4:26 zachycen právě tzv. skip-bombing.
Jo a taky jsou hezké ty záběry po 5:40. Copak to tam dělají? Potápějí palbou z palubních zbraní záchranné čluny???
[/url]
[/url]
