PALBA.CZ

Jo_Do píše:Podivné.
Byl jsem na vojně od října 1991, do jara 1993, takže jsem to rozdělení zažil od začátku do konce a nepamatuju si na jediný případ, nějakého národnostního sporu.
Bavili jsme se mezi sebou a nikoho ani nenapadlo někomu vyčítat národnost.
To všechno začalo až po rozdělení.

To v letech 1985 - 7, kdy jsem tam byl já, tak to bylo pěkně rozhádané a neustálé spory - Češi, Moraváci, Slováci, Maďaři i malá partička Rusínů od Košic, o Cikánech ani nemluvě.

Potvrdím to pro situaci o dva - tři roky dříve.
Již tehdy byli Slováci dost nabroušení (a Češi jim k tomu dávali důvod svou nafoukaností).
Důvodem byl pocit méněcennosti - mindrák - u Slováků. Jak mezi mužstvem, tak mezi důstojníky bylo mnoho těch, kteří jaksi "nepřerostli" učivo cca čtvrté třídy.
U některých důstojníků bylo naprosto evidentní, že jediná jejich kvalifikace je jejich národnost. Mimochodem, toto bylo jasně viditelné i později, v civilu, u různých provozáků, náměsků, ředitelů... prostě typický důsledek pozitivní diskriminace.
Ovšem, pokud vím, nepřerostlo to do bitek. Jedině snad jednotlivci si možná někdy dali po papuli. Řekl bych, že to bylo dost o osobních postojích, nikoli o hromadných.
U mě došlo dokonce k tomu paradoxu, že nejlepší kamarád kterého jsem jako záklaďák měl, byl jistý R. Kraus z Bardějova (skadze macer Ježišóva ), zatímco nejhorší podvraťáci byli tři kluci z okresu ze kterého jsem narukoval já sám. Ti nejen že bonzovali na mazáky, ti bonzovali i na svůj ročník, a potom se (samozřejmě) z mazáků stali těmi nejhoršími...

Byl jsem na vojně začátkem 80. let v Košicích. Za celou dobu jsem nezažil nějaké vzláštní nesnášenlivé chování ze strany civilního obyvatelstva vůči mě.
Něco jiného byly vztahy v kasárnách, kde si občas slovenští mazáci zasedli na českého mlaďase a zase opačně, české mázy na slovenského zobáka. Měl jsem tam kamaráda z Trenčína nebo spíš kousek od Trenčína. Ten dost trpěl, protože neměl takovou fyzičku, jako my sportovci. Tak jsme se jednou postavili bandě namazaných starších vejtahů a od té doby byl klid. Nikdo si nedovolil někoho z našeho ročníku buzerovat. Supráci měli ze všeho legraci a ještě nás dost podpořili, protože mezi seřezanými byli i největší donašeči.
Po určité době jsem kasárna již zevnitř moc neznal a měl jsem pohodovou vojnu ve městě, do kterého se časem rád znovu podívám.

Sloužil jsem v armádě docela dlouho od roku 1980 do roku 2003. Vojenskou kariéru jsem zahájil ve Vojenské střední odborné škole letecké v Prešově posléze jsem prošel někkolik útvarů stíhacího letectva. Ve škole jsme byli cca 50 na 50, že by jsme měli nějaké národnostní třenice se nedá říci. Všude se najdou hlupáci a dobří lidé. V ročníku jsme měli několik neoblíbenců ale jak mluvili nás nezajímalo problém byl někde jinde. Při rozdělení republiky zůstala drtivá většina slováků v čechách, v mém okolí je několik kamarádů ze slovenska a nedám na ně dopustit mohu se na ně spolehnout. V době kdy jsem byl těžce nemocen a vážil jsem v 45 letech 34kg se o mě nejvíce staral spolužák ,spolupracovník a hlavně nejlepší kamarád původem od Pezinku.. Nedávnou jsme měli sraz spolužáků a musím říci že jeden z hlavních aktérú se přiřítil ze Zvolena. Takže můj pohled na slovensko české vztahy je možná pro někoho jednostranný a nemusí se mnou souhlasit ale říkám já zažil v tomto směru snad jen pozitiva.