Trošku se to dostalo jinam než jsem chtěl (proč jsem to psal).
Problém byl v tom, že:
1: Nikdo nevěděl, zda je na sev. pólu moře, nebo pevnina. Existovaly však dobré důvody pro předpoklad, že je tam moře.
2: To, že se naplaveniny ze Sibiře nalézají v Kanadě a v Grónsku se vědělo, ale nevědělo se, že se naplaveniny odtud naopak nalézají na Sibiři.
Tyto dvě věci vedly k mylnému závěru, že existuje proud, který navazuje na Golfský, a proudí PŘES Severní ledový oceán, středem, a tedy přes Severní pól, smerem k Beringově průlivu. Tehdy se ještě nevědělo na tutáč, jestli v Ber. průl. je nebo není propojení proudů, které by severní, studenou vodu sváděly na jih, a spojovaly se s Tichomořským systémem. Dnes víme, že proud který tam je, je obtočnový - dokonce se tak i jmenuje), ostatně, přes samotný pól je pod vodou Lomonosovův hřbet, který by takový proud zastavil. Během zalednění byl nejen Beringův průliv, ale i tento hřbet nad vodou, a tvořil tzv. Beringii, pevninský "most" spojující Asii s Amerikou. Avšak vědělo se, že kolem Norska a Ruska se Golfský proud stáčí směrem k východu. Mělo se tedy za to, že předpokládaný proud se k severu odklání někde mezi Novou Zemí, a Čukotkou, někde u blíže nespecifikovaných ústí velkých Sibiřských řek, které jej měly také dotovat.
Byly tedy dvě možnosti - dvě cesty, jak dosíci pólu.
1: Cesta z Goose Bay nebo jiného přístavu na vých. pobřeží Kanady/ USA (tento byl tehdy vl. nejsev. trvale obývaný přístav, takže se tam dala exp. vybavit, dále na sever byly jen sezonní stanice Společnosti Hudsonova zálivu, a tam platí totéž co o těch Sibiřských - viz kožešiny
). To je daleko. Ovšem cesta to je, a byla využívána. Odtud kolem Grónska šikmo na sever kam až to půjde, a pak po ledě driftovat (neexistujícím) proudem přes SP... Jako ten Čech Němec z Cimrmana
2: Cesta z (jak si představovali) mnohem bližších přístavů na západním pobřeží USA či Kanady, proplout v létě Beringovým průlivem, na Čukotce přezimovat, další léto se probojovat co nejdál na západ (ideálně až k místu kde se předpokl. proud otáčel od Sibiře k pólu), a potom, příp. ze začátku i šikmo na předpokládaný proud, se nechat unášet na pól. A další zimu se nechat tímtéž proudem unášet zpět domů.
Právě z expedic které neuspěly, vč. Framu, se další objevitelé poučili, že přímý proud neexistuje, že jde o obtočnový proud, a že se tedy driftováním (které Frišťa geniálně odmítl
) na pól nedostanou, a že je tedy lepší vyrazit s Golfským proudem kam až to půjde, a pak holt šlapat a šlapat, a to ne přímo na sever ale pěkně šikmo, aby jeden kompenzoval unášení obtočňákem...
Ještě k informacím od místních a kupců: Oni samozřejmě znali situaci. Ale nemohli ji námořníkům dost dobře popsat, jelikož neměli dostatek styčných bodů pro popis.
Ona totiž navigace na dálném severu je jiná (a těžší) než jinde.
Jednak proto, že magnetický pól není totožný s geografickým, leží v Kanadě, což činí navigaci s kompasem ošidnou. I to je další důvod pro pokoušení pólu ze Sibiře - čím dále jste od mag. pólu, tím lépe se podle něj dá určovat směr. I např. ještě v takovém Grónsku střelka ukazuje jak se jí zlíbí, protože se snaží postavit se kolmo k siločárám, a vykazuje "kardanové" chování. Je to jedna z tzv. chyb kompasu, navigátoři se o ní učí.
A jednak proto, že zhruba od 60 stupně se blbě určuje zem. šířka podle Slunce. Je to proto, že analema se směrem k pólům zplošťuje až zcela rozplizne - vždyť nad polárními kruhy je (i když je to nepřesné a zjednodušující) polární den a noc! A jak určíte poledne - když už jsme u toho a máte třeba i chonometr - tak jak vůbec poznáte že jdete na sever když nemůžete kontrolovat směr ani kompasem, ani zem. délkou???
Kupci, stejně jako lovci, tohle všechno nepotřebují, a tudíž neznají. Nikdo z nich nebyl nikdy dál na sever, než kam dojeli pro účely lovu a obchodu. A ti co to třeba zkusili, se buď nevrátili, nebo jejich popis (samej led, kosa jak *** a ani jedno zvíře k lovu) ty další spolehlivě odradil. takže jejich info mohlo být o pobřeží, a o proudech. Ale ne o situaci na pólu.
Pro dokres: V min. století
jsem se zúčatnil mapovací a geologické expedice na polárním Uralu. Mapy, které jsme dostali, a které jsme měli zpřesnit, byly po Vitu Beringovi a Čeljuskinovi!!!
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
