Re: Velrybářská odysea
Napsal: 2/4/2014, 15:42
jarl: klidně si vzpomenu i pozděj, stejně jako na všechny hoodně zajímavé články...
To si snad nemůže ani nikdo myslet. IMHO se doba plavby počítá od vyplutí, do návratu do domovského přístavu, to že mezitím kotvila všude možně, je tak nějak samozřejmé...To že často nebyli několik let v "civilizované" zemi je jasné, ale to zdaleka neznamenalo že nebyli na pevnině.
Takže ještě jednou a naposledy! V mém článku není o Nile ani o žádné velrybářské lodi, která podnikla jedenáctiletou výpravu ani slovo a je celkem jedno, že ty tvrdíš opak. Psal jsem o tom až v diskusi a uvedl jsem, že se možná jedná jen o legendu. V dalším příspěvku jsem psal, že doba výpravy se počítá od vyplutí z domovského přístavu do návratu a během samotné výpravy lodě v nejrůznějších přístavech zastavovaly.badaxe píše:Jediná loď která má 11 letou plavbu, je Nile, to že jsi neuvedl jméno je tedy celkem jedno. A pokud se podíváš na deníky, zjistíš, že lodi docela často zastavovaly u ostrovů, především kvůli opravám, ale i kvůli zásobám a podobně. Takže ono to s tou "sexuální abstinencí" nebyla zdaleka tak hrozné, stejně jako to že se nedostali na pevninu. To že často nebyli několik let v "civilizované" zemi je jasné, ale to zdaleka neznamenalo že nebyli na pevnině. řada ostrovů byla využívána právě velrybáři k zastávkám, často i k tomu aby přečkaly období kdy byly bouře, prostě to zdaleka nebylo tak jednoduché a jednoznačné jak se líčí.
jarl píše:Díky. Život na velrybářských lodích byl tvrdý a výpravy opravdu dlouhé. Rekord údalně učinila jedna plachetnice z New Bedfordu, která na moři strávila 11 let, ale to je možná pouze legenda. Richard Konkolski uvádí, že kapitán Gardner během své 37leté velrybářské kariéry pobyl doma jenom čtyři roky a osm měsíců. Postupně se výpravy prodlužovaly i proto, že kapitáni, kteří dokázali rychle naplnit všechny sudy je mohli nechat vyložit na Havaji a poslat do domovského přístavu nákladním parníkem, zatímco oni se mohli opět věnovat velrybaření. Není tedy divu, že námořníci tak často dezertovali a je vlastně divné, že těch vzpour nebylo mnohem více.
Jakmile se loď dostala do cílové oblasti tak těch zastávek začalo ubývat, protože se posádka věnovala lovu velryb. Proto Freuchen píše, že došlo k přijetí zákona, který velitelům nařizoval nejpozději po šesti měsících zastavit v nějakém přístavu. Podívejme se konkrétně na Essex. Ten se někdy v září (?) 1819 zastavil na Kapverdských ostrovech a potom zakotvil až 17. ledna u pustého ostrova Sv. Marie. Jakmile zahájili lov velryb, tak už kapitán zastavil jenom na odlehlých Galapagách a v tom malém peruánském přístavu, kde mu okamžitě jeden člen posádky zběhl a náhradu za něj nenašel.jarl píše:Ano, čas každé velrybářské výpravy se počítal od vyplutí z domovského přístavu až do návratu a během plavby lodě musely občas zastavovat v přístavech kvůli opravám a doplnění zásob. Několik roků na moři by námořníci jinak nemohli vydržet. Třeba Essex se během své nešťasné poslední výpravy postupně zastavil na Azorských ostrovech, Kapverdách, Galapágách a v Ekvádoru.Vallun píše:jarl - ten rekord je klidně možný, ale nelze si to představit tak, že se pořád plavili, byl to čas mezi vyplutím z domovského přístavu a návratem tamtéž, klidně mohli strávit tu půl roku opravami, támhle taktéž...to se nasbírá...
[/i]
Relativně jednoduše. Zajede se na mělčinu, přetahá se všechno co jde na jednu stranu, loď se za pomocí takto posunutého těžiště a tahem lan nakloní na bok, zajistí, a během odlivu se urychleně opravuje kýl a prkna klem kýlu, za přílivu to co je nad vodou. Pak se to všechno přetahá na druhou stranu, loď se nakloní na druhý bok, a udělá se totéž.rotaran píše:Jako suchozemec si nedokážu představit jak se opravuje taková plachetnice na nějakem skoro opušteném ostrově ale asi to nějak provádeli
Ale samozřejmě, díky za upřesnění.Mirek58 píše:Alfik:
Takhle jednoduše to nejde.
/Z lodi se musely bezpodmínečně vyložit všechny krámy, co byly na palubě a v podpalubí na pevninu ( co nemenší ponor).
/Teprve potom se lod usazovala na mělčinu za vysokého přílivu, za pomoci kotevních vrátků a kotev, lan, kladkostrojů a námořníků v roli "tahačů"
Takže čas najetí na mělčinu byl závislý na vědomostech kapitána, či lodivoda ( navigační manuály)o době výskytu vysokého přílivu ve vybraném místě.
Případná výměna obšívky byla rozhodně delší než čas mezi odlivem a přílivem.