Drobné technikálie:
1) ponorka nezjišťovala miny pomocí žádného sonaru (páč jej neměla jak správně napsal Destroy), prostě pomocí hydrofonu poslouchala šplouchance - ony ty miny jsou pěkně velké a těžké a šplouchnou fakt hustě. Podle toho se dá snadno odhadnout jak daleko miny dopadají. Protože miny mají omezený dosah tzv. "smrtícího účinku" (intenzita výbuchů se snižuje se čtvercem vzdálenosti /v praxi je tato zóna cca koule o průměru něco přes 12m/), nastavovaly se miny na hloubku na které se předpokládala ponorka. Nemělo tedy smysl poslouchat v ponorce konkrétní hloubku v níž vybuchují (a ohluchl by hydrofonista
), pokud miny dopadaly na hladinu blízko ve 2D, jistě byly nastaveny na hloubku v níž byly nebezpečné - a naopak. Uvědomte si, že za WWII se ponorky ponořovaly max. do 100m, hlouběji jen výjimečně, takže bylo snadnější vyhnout se vlevo či vpravo i několik set metrů, tu hloubku pokrylo cca 8 min nastavených na hloubky po 12m.
2) frekvence, na nichž pracovaly a dodnes pracují hydrofony (a nakonec i sonary) jak na ponorkách, tak na torpédech, byly voleny podle toho, jak se ve vodě zvuk šíří. Byly prostě zvoleny ty, které se:
a) ve vodě dobře šíří (mají malé tlumení a malý podíl šumu),
b) dají se oproti jiným zvukům snadno rozeznat. Abychom např. netorpédovali roztouženého keporkaka. Tedy ne že by někomu z torpédujících záleželo na zpěvu velryb, ale torpédo je k***a drahá věc a není jich ani na ponorce, ani na lodi či v letadle nekonečné množství.
Proto není až tak důležité, jaký podíl mají tyto frekvence na straně šroubu - důležité je pouze to, jaký podíl mají na straně hydrofonu.
3) účelem protiponorkových min a torpéd není (resp. nemusí nutně být) okamžité potopení ponorky. Stači ji poškodit tak, aby se musela vynořit - nebo dále ponořovat... Proto se také občas zjistí, že na místě kde byla dle hlášení potopena ponorka není její vrak - prostě se jí podařilo odplížit. A naopak - i naslepo shazované hlubinné miny můžou poškodit šrouby ponorky, nebo způsobit průsaky jež nebude schopná odčerpávat. A také stačilo (dnes už neplatí 100%ně) ponorku "udržet" pod hladinou dostatečně dlouho. Nedostatek kyslíku a chlor z baterií udělaly své.
Ponorka je "k něčemu", jedině když je to výnorka
jinak má smysl jedině jednoho útoku. Viz Hunley - první ponorka jež provedla úspěšný útok na loď, avšak střelba z ručních zbraní hlídek ji poškodila (dnešními metodami se po vyzdvižení zjistilo, že prokazateně utrpěla nejméně jeden průstřel na věžičce, u ostatních děr se nepodařilo zjistit jestli jsou to průstřely nebo ex post proreznutí), a to stačilo k potopení. Hunley ovšem měla jen jednu, ruční, pumpu...
