PALBA.CZ

Rase, díky za článek o báječném muži na létajících strojích

Vítej doma, Ljubov .

Rase píše:
Tady je autor se svým neúspěšným řešením ocasní plochy (chybí směrovka)

Osobně si pohrávám s velmi kacířskou myšlenkou...byl Nestěrov skutečně takovým průkopníkem, jak čteme v článku? Vidíme, že se snad podílel na konstrukci nějakého letadla - možná kluzáku. Ale míra jeho podílu není zřejmá. Co když byla marginální? Provedení určitého manévru bylo sice bezesporu odvážné - bez ohledu na to, jestli byl o pět dní první, či se jedná o dnes již neodhalitelnou propagandu. Ale ani to není nic významného. V téhle době se snad každý měsíc posouvala laťka zdánlivě nemožného.

Ale proč mé pochyby: Experiment se směrovkou. Ten musel stroj učinit de facto neovladatelným. To byla přece věc, se kterou bojovali už bratři Wrightové o 10 let dříve. A muselo uběhnout dalších X let, než aerodynamika dospěla do fáze, že toto řešení bylo možné provést - ovšem ne pouhým vypuštěním směrovky, ale zcela odlišnou koncepcí stroje. Ani skutečný prokázaný průkopník bezocasé koncepce, J.W.Dunne, nedokázal postavit stroj bez směrového stabilizátoru a vše čekalo až na další průkopníky - Northrop, Horten, Lippisch...
To samé "pila na ocasu". Letadlo má nějakou (V této době navíc obecně spíše velmi malou) zásobu statické stability. Umístění čehokoliv na zadní část - tím spíše až na ocas - by vedlo k dalšímu posunu těžiště vzad a tím ke ztrátě stability a pravděpodobně k naprosté ztrátě ovladatelnosti. Je dost dobře možné, že se letoun dal s vypětím sil řídit, ale vlastnosti musely být mizerné. Kozakovova kotva se jeví mnohem funkčněji a neodporuje zdravému rozumu. Hrdinská smrt a následné vyzdvižení propagandou jen a jen prohlubují mé pochyby, zda Nestěrov skutečně pro aviatiku měl nějaký hlubší význam, než že se ve vzduchu srazil s nepřítelem (nevíme, jestli úmyslně). Ostatně porovnejme jeho reálný historický význam s takovým Sikorskim, nebo i pozdějšími velikány ruské a sovětské konstrukční školy (Polikarpov...). Mně osobně celý Nestěrov přijde možná až příliš divný.

Hans S:
Vzpomeň jak experimentoval třeba takový Fokker před válkou.
Prostě "létadla" byla novum.
Jeden přístup byl vědecký, druhý experimentální, přesun informací nebyl takovou samozřejmostí jako dnes.

No Hans S. za me napsal,na co jsem se chystal cely den v praci.
On ten Nesterov byl pouze jeden z mnoha a ze se rozhodl zabit taranem a nechal doma zenu a dve deti
je podle me dost nezodpovedne. A moc toho nevymyslel...
To samozrejme neni zadny utok na Raseho clanek,jenom te glorifikace
je v diskusi trochu moc.
Me osobne zaujalo, ze Michailovska delostrelecka akademie trvala jenom dva roky

a nechal doma zenu a dve deti
je podle me dost nezodpovedne.

No, v naprosté většině obdobných kousků samotný aktér s vlastní smrtí tak nějak moc nepočítá...

Myslím, že se jedná o jiný přístup.
Se smrtí jedinec počítá a právě proto do "akce" jde.
Je přece důstojník!
Co si matně pamatuji je popisováno chování ruských námořních důstojníků pod palbou ( 1905), kdy na otevřené palubě " v klidu elegantně pokuřovali cigarety".
Dokud je neroztrhal japonský granát.

Franz Trubka píše:Me osobne zaujalo, ze Michailovska delostrelecka akademie trvala jenom dva roky

Michailovská akademie trvala dva, někdy tři roky. Třetí rok byl doplňkový a nebylo nutné jej absolvovat. První dva roky spočívaly v intenzivní teoretické výuce, třetí už připravoval studenty na konkrétní službu na různých místech. Něco jako dnešní pedagogická praxe na doktorandském studiu. Řada studentů akademie prošla blízkým Michailovským učilištěm. Tam získali základy. Nejhorší bylo se na školu vůbec dostat. Všichni zájemci byli podrobeni přísným zkouškám ze znalostí dělostřelectva, stavby fortifikací, taktiky, algebry, geometrie, trigonometrie, diferenciálního a integrálního počtu, fyziky, chemie, základní mechaniky, ruštiny, francouzštiny a němčiny. Studenti, kteří se hlásili, museli mít znalosti a schopnosti na vysoké úrovni a rozhodně představovali vyšší nadstandard. Nebyla to škola pro každého flákače. Proto na škole studovalo okolo 60 studentů ve všech třech ročnících. Samotná výuka byla velmi intenzivní přes celý rok. V létě byli studenti ‚v terénu‘, na praktické výuce. Jinak měli hlavní předměty (obecné znalosti o dělostřelectvu a jeho druzích, technologii, mechaniku, chemii) a doplňkové, ale stále povinné (vyšší matematiku, fyziku, strategii, nauku o fortifikacích, taktiku, historii vojenství, vojenskou administrativu, RJ, NJ a RJ). Vzhledem k vysoké zátěži a přípravě na učilišti si myslím, že se to zvládnout dalo. Ne jako dnes, když je člověk za tři roky nicneříkající bakalář a absolvuje desítky úplně zbytečných volitelných předmětů, aby nasytil kolonku céčkových kreditů v informačním systému.

Zveřejňuji pohled laika, tak mě haňte týden, co budu pryč. Osobně si nemyslím, že by Nestěrov počítal s tím, že se už nevrátí domů. Je jisté, že to nikdo z nás neví a ani se to nedozví, to bezpochyby. Řekla bych, že musel být naprosto unešený z toho, že se mu podařilo onu ‚Nestěrovovu‘ spirálu cvičně provést v létě 1913 v Kyjevě před svými kolegy a přáteli v podstatě na blind. Podle časopisu Nedělní jiskry, který vyšel v září 1914, se Nestěrov otázkou provedení celé smyčky zabýval asi půl roku teoreticky, jen na papíře. Poté se měl doslechnout, že se o totéž chystá francouzský pilot Adolphe Pégoud, a situaci přehodnotil. Uvádí, že řekl: "tehdy jsem odhodil všechny teoretické výpočty a rozhodl se zariskovat. Provést spirálu smrti bylo pro mě otázkou ctižádosti." Když se mu to nakonec podařilo a dosáhl svého cíle, tedy předstihnout Francouze a být prvním – což nakonec uznal i Pégoud, když se spolu setkali v Moskvě a blahopřáli si - mu to muselo trochu více zacloumat egem. Možná měl pocit, že dokáže zvládnout i tohle. Jestli je pravda, že už nějakou dobu rozebíral, že lze za jistých okolností střet bezpečně přežít, asi chtěl zaexperimentovat. Už mu to vyšlo. Potom je tu otázka chyb ve výpočtu či něčeho, s čím Nestěrov nepočítal, jak je zmíněno v Pátračově článku. Nemám tu teď žádné ozdrojované informace, ale podle vyjádření svých kolegů Nestěrov opravdu nešel do manévru s tím, že za pár minut zemře. Zariskoval a nepodařilo se mu to. Respektive podařilo, ale nepřežil. Dnes už vidíme z větší části zbožštěnou ikonu. Iluze nejsou na místě, propagandistická agitka byla akční i za dob posledního cara a teprve jejím olupováním se můžeme aspoň přiblížit k člověku, který pobláznil tehdejší tisk hurá informací, že Rusko má někoho, kdo udělal něco první. Blbé je, že i když odstraníme vrchní vrstvu mýtu, nikdo už nám nepotvrdí, že to zbylé je pravda.

A díky, Hansi. Jen ber mé závěry s nadhledem. Velkým.

I mě u psaní tohoto článku přišlo mnoho věcí poněkud sporných, ale rozhodl jsem se nechat na čtenářích, aby si udělali vlastní představu o tomto průkopníkovi. Ten ocas je řešený naklápěním výškovek, čímž se měl korigovat směr letu. Fungovat to asi fungovalo, ale oproti klasické směrovce to nemělo potřebnou "rychlost" - poloměr otočení musel být hoooodně velký. Ještě za WW1 se s ocasními plochami hodně experimentovalo, takže bych mu snahu tak nehatil. K pile na ocase. Pokud vím, tak při osudném letu ji na letounu neměl - jestli ji vůbec někdy na letoun namontoval.
Přidám některé další pozoruhodné fotografie, které dost vysvětlují:


Tahle fotografie je z roku 1911, Nestěrov zde pózuje se svým kluzákem
- v podstatě takové rogalo s ocasem (není moc vidět, ale je tam).


Zde Nestěrov (nevím jaký z nich je on) obhlíží nějakou motorizovanou variantu prvního typu letounů
(směrovky s ocasem za tlačnou vrtulí) - jsou tedy u zádě letounu

Ještě bych ráz zmínil onoho Pégouda. Sice nestihl předstihnout Nestěrova (u kousku kterým se proslavil), ale celkově se dá říct, že marketing měl Pégoud mnohem lépe vyřešený. Jsou s ním kvanta pohlednic, novinových fotografií atd. - ne jen ve Francii ale i v mnoha jiných zemích. Nestěrov má jen velmi málo fotografií a přijde mi že se na něj velice rychle zapomnělo. Není to ani tak problém samotného rekordu nebo pilota, ale v rusku se tehdy na nějakou propagaci kašlalo - neuměli to prodat. O to víc zaráží fakt, jak zmínila Ljubov, že jeden z vytrvalostních letů byl natáčen (!). Pégoud zkrátka uměl skvěle využít to co dokázal a neuvěřitelně to propagovat (asi nepřipomínal že jedet trik udělal až jako druhý). Myslím že si přišel i na slušné peníze z propagace.






Tady Pégoud trénuje na svůj letecký kousek. Povšiměte si že trénoval i jinak než jen na papíře a také má pásy
(jejichž absence se stala Nestěrovovi osudnými - osobně si totiž myslím že zemřel až po nevydařeném přistání)


Obrázky ze současného komixu

Hansi, Něstěrov věděl o aerodynamice, zásobě energie či zásobě stability totéž co jiní - ne více... Byla to doba kdy se právě tyto věci objevovaly, dnes je již známe a nestačíme se divit
Jeho myšlenka, viděno jakoby jeho očima, nebyla nesmyslná. A když z výsledku (málem se v tom zabil) viděl, že odstranění směrovky ovladatenost jedině zhorší či zcela znemožní, myšlenku zcela opustil. Tehdejší "chmelnice" byly často směrově přestabilizované, a zatáčky se dělaly obv. právě směrovkou.
Když si Nestěrov (stejně jako jiní v té době) uvědomil, že letadlo by bylo možno řídit "jako motorka", tedy nakláněním, a že by to mělo spoustu výhod, od snadnějšího a tím i rychlejšího provedení zatáčky až po stabilitu dodávek paliva do motoru, vyzkoušel to a ono to fungovalo... ostatně tak se létá dodnes.
Odtud byl jen krok k myšlence, zda náhodou není směrovka zbytečná. No a - jak zjistil - není...
Totéž platí o pile na ocase a kotvě spouštěné z letadla. Oba experimenty naprosto jednoznačně prokázaly neúčinnost a nebezpečnost tohoto řešení. A tudíž se ani jedno nepoužívalo. Místo toho se vymyslel "sestřel mišelinkou", tedy taran nárazem podvozku do nosné plochy, no a právě při takovém pokusu Něstěrov sice uspěl, ale bylo to vítězství Pyrrhovo.
K jeho psýše: jednak mezi důstojnictvem byla myšlenka vlastní smrtelnosti vnímaná celkem jinak a jednoznačněji než mezi civily, a to i v jiných armádách (i v R-U se důstojník zabil, nemohl-li např. zaplatit dluh z karet... my bychom řekli - taková prkotina), a jednak možná to měl "v krvi", tedy možná byl jak geneticky tak i rodinnou výchovou predestinován k vyššímu pohrdání smrtí. Jak již zaznělo, jak jeho otec, tak i bratr skončili stejně jako on.
Což dovedu pochopit Znáš osudy mých příbuzných z otcovy strany i můj a tak asi víš že to tak prostě v některých rodech je.
Takový je svět. Jeden objevuje a zabije se u toho (Nobel několikrát málem vyletěl do luftu, jiní šílenci se trávili či nakazili aby zjistili co a jak), no a ti ostatní to pak využívají. Nejen Cimrman byl géniem falešných cest Ostatně nejednomu to vyšlo jen tak tak - jen se podívej třeba na Blériota a jeho přelet La Manche, stejně jako na Lindbergha - a porovnej to s Amélií Erhardtovou. Jeden by řekl - jak málo stačilo a dokázala by to. A jak málo stačilo a Blériotovi či Lindberghovi by to bylo nevyšlo.

Jen doplnění - taran není synonymum pro sebevraždu (tedy s výjimkou tzv. "ohnivého taranu" tedy nárazem letounu na pozemní, výjimečně vzdušný, cíl). Principem taranu je poškození nepřátelského letounu vlastním strojem - nejčastěji vrtulí, křídlem nebo podvozkem. Je to nebezpečný manévr, vyžadující pilotní mistrovství a taky trochu štěstí, ale ne sebevražda. To bychom za sebevrahy museli považovat např. všechny držitele Victoria Cross, který se taky uděluje za de-facto šílenou odvahu s příchutí sebeobětování.

Mimochodem, z definice taranu vyplývá, že v tomto případě byl Nestěrov až druhý ... za Kazakovem.

Pokud někoho zaujal zmíněný průkopník letecké akrobacie, francouzský aviatik Adolphe Pégoud (1889-1915), tak vězte, že pravděpodobně zaujal svým uměním i vaše předky. V prosinci 1913 přelétl "hlavou dolů" nad Pražským hradem. Tato fotografie byla publikována v časopise Světozor dne 9.ledna 1914. Propagovat se dovel rozhodně lépe než Nestěrov.