PALBA.CZ

Dějiny Anglie jsem četl několikrát a tzv . Válka růží patří k mým nejoblíbenějším obdobím. Nemyslím si, že Richard nařídil zabítí dětí svého bratra, to spíš byl aktivní někdo z jeho oblíbenců či stoupenců, který doufal, že si tím pomůže k lepšímu postavení.
Velice zajímavé a podrobné shrnutí které dost osvětluje boje o trůn v 15. století. Krásné čtení, díky.

Je to zajímavé období, že? Někdo z Richardových pobočníků, kteří by rádi chtěli stoupnout na žebříčku přízně a prestiže, to být mohl, ale bez Richardova vědomí by k tomu došlo jen těžko. Stráže, které byly rozmístěné kolem komnat, kde oba princové žili, byly Richardovy a podléhaly jenom jemu. Nikoho by tam jen tak nepustily, a pokud by se Buckingham nebo někdo jiný rozhodl, že oba prince zavraždí, neprošel by přes stráže, pokud by k tomu neměl povolení od krále. Jak říkám, nemyslím si, že by Richard přišel do místnosti sám a oba podříznul vlastní rukou, nebo je třeba udusil nějakým polštářem nebo látkou. Spíše někoho pověřil, aby za něj tuto práci vykonal a upozornil stráže, že takový člověk přijde. Jako spontánní aktivita, ať už Buckinghamova nebo vévody z Norfolku, se mi to nějak nepozdává. Buď oba princové přežili a zabil je někdo po Richardově smrti, což je už samo o sobě ne úplně pravděpodobné, nebo to musel být někdo, koho Richard pověřil. Všechny nitky vedou k němu. Byl považován za hlavního viníka ještě v roce 1483, kdy nikdo netušil, že za pár let začnou Tudorovci šířit dezinformace o hrbatém a podlém králi. Plus je tu pořád možnost, že zemřeli na nemoc. Kosti, které byly nalezeny v Toweru, byly tak poničené krumpáči a dalším nářadím, že nebylo možné určit, jestli nesly stopy nějakých poranění a neví se, jestli jsou vůbec mužské. Pravdu se nikdy nedozvíme. Pokud byli zavražděni, mohla by to prokázat sekundární analýza koster, ale k tomu by musela dát souhlas královna. Zatím je jednoznačně proti. Jméno potenciálního vraha už bohužel říci nemohou. Tuhle záhadu už Toweru nikdo neodpáře.

Omlouvám se, že odpovídám jen na poslední věc, zítra to musím dohnat. Ale ta diskuze o longbowu – ta byla úžasná! V tom si ještě počtu.

K té přilbě: Otevřené hledí mívali často velitelé - pokud je má někdo slyšet, musí mít hledí nahoře, situace nesituace. A ano, tvář se zdvihnutým hledím celkem logicky tvoří terč, už proto, že je reálná šance že jde o osobu důležitou, velící
Jinak je hlava/tvář poměrně malý cíl takže se zas tak lehko nestrefuje jako v PC hrách typu CoD pročež se na hlavu zas tak často v bitvě nemíří. Spíš to "schytává" protože je nahoře, takže při všech úderech zezhora je na ráně ona plus ramena a paže.

Ljubov píše:Je to zajímavé období, že? Někdo z Richardových pobočníků, kteří by rádi chtěli stoupnout na žebříčku přízně a prestiže, to být mohl, ale bez Richardova vědomí by k tomu došlo jen těžko. Stráže, které byly rozmístěné kolem komnat, kde oba princové žili, byly Richardovy a podléhaly jenom jemu. Nikoho by tam jen tak nepustily, a pokud by se Buckingham nebo někdo jiný rozhodl, že oba prince zavraždí, neprošel by přes stráže, pokud by k tomu neměl povolení od krále. Jak říkám, nemyslím si, že by Richard přišel do místnosti sám a oba podříznul vlastní rukou, nebo je třeba udusil nějakým polštářem nebo látkou. Spíše někoho pověřil, aby za něj tuto práci vykonal a upozornil stráže, že takový člověk přijde. Jako spontánní aktivita, ať už Buckinghamova nebo vévody z Norfolku, se mi to nějak nepozdává. Buď oba princové přežili a zabil je někdo po Richardově smrti, což je už samo o sobě ne úplně pravděpodobné, nebo to musel být někdo, koho Richard pověřil. Všechny nitky vedou k němu. Byl považován za hlavního viníka ještě v roce 1483, kdy nikdo netušil, že za pár let začnou Tudorovci šířit dezinformace o hrbatém a podlém králi. Plus je tu pořád možnost, že zemřeli na nemoc. Kosti, které byly nalezeny v Toweru, byly tak poničené krumpáči a dalším nářadím, že nebylo možné určit, jestli nesly stopy nějakých poranění a neví se, jestli jsou vůbec mužské. Pravdu se nikdy nedozvíme. Pokud byli zavražděni, mohla by to prokázat sekundární analýza koster, ale k tomu by musela dát souhlas královna. Zatím je jednoznačně proti. Jméno potenciálního vraha už bohužel říci nemohou. Tuhle záhadu už Toweru nikdo neodpáře.

Omlouvám se, že odpovídám jen na poslední věc, zítra to musím dohnat. Ale ta diskuze o longbowu – ta byla úžasná! V tom si ještě počtu.

Tak zrovna Jindřich VII. Tudor měl (samozřejmě, pokud přežili, jak píšeš výše) motiv, jak hrom. Zajímavé také je, že samotný Jindřich Tudor/Jindřich VII. zavraždění obou princů Richardovi ani nepřipisoval, tato kampaň je věcí až jeho nástupců, přitom on sám by měl být tím, který měl největší důvod svého předchůdce očernit. Ale faktem je, že oba princové se přestali objevovat již za Richardova života, tedy lze předpokládat, že za jeho života také zemřeli. A pokud nezemřeli z přirozených příčin, pak o tom Richard přinejmenším povědomí mít musel. To souhlasím

To rozhodně souhlasím, Jindřich měl motiv stejně velký jako Richard a možná ještě větší. V Richardově případě by se jednalo jen o nástup strýce v rámci dynastie, což by se dalo překousnout, Jindřichův nástup znamenal příchod nové dynastie, spojené s Yorky jen skrze Alžbětu. Pokud oba princové přežili rok 1485, asi by se jich nemohl zbavit nikdo jiný než Jindřich. Jestli je oba zastihl doposud živé, nejspíše kolem jejich pokojů zřídil vlastní stráž a dostáváme se do stejné situace jako s Richardem – skrze Jindřichovy vojáky by musel přejít někdo pověřený a s povolením. Těžko říci, jestli chlapci mohli přežít. Zmizeli už v létě 1483 a museli by být uzavřeni někde v Toweru po dva roky a nesměli by vycházet ven, protože si jich nikdo na zahrádce nevšiml od léta 1483. Dva roky v té vlhké, studené a temné stavbě bez pořádného světla by začaly lézt na mozek i dospělému, natož pouhému dítěti. Jako věrohodné mi připadají tři možnosti – přirozené úmrtí, někdo pověřený Richardem III. nebo někdo spojený s Jindřichem Tudorem. Jestli nezemřeli přirozeně, měl v tom prsty některý panovník, nikdo jiný by asi své stráže kolem části Toweru stavět nemohl, aspoň myslím. K Jindřichovi ale může vést i fakt, že tak jako on sám neobvinil Richarda, jak naprosto správně píšeš, ani Richard III. neobvinil Buckinghama ani nikoho jiného. Jestli by za jeho vlády už prosáklo ven, že jsou oba mrtví, očekávala bych, že jejich smrt zkusí na někoho hodit. Když to neudělal, třeba byli ještě naživu. Nechci si ani představit ten chaos, který by nastal, pokud by se nějak podařilo prokázat, že to byl Tudor. Pro anglickou historii by to byl pořádný otřes. Že by kvůli tomu královna odmítala přezkoumání koster? Ne dobře, přestávám uvažovat a dedukovat, nejsem Sherlock.

Tkuh píše:Nevzpomenu si teď kde jsem to vzal, takže to berte s rezervou, ale válka růží způsobila největší vymírání anglických aristokratických rodů od příchodu Viléma Dobyvatele. A mělo by tomu tak být dodnes. Zároveň to byla od stejné doby období největších změn v držení půdy až do moderní éry.

Ptala si se na ty anglická jména. Já mám teorii, že v minulosti bylo překládání jmen cizích osobností běžné, asi částečně z nacionálních důvodů, nebo také z nižší znalosti cizích jazyků. Nám dnes asi tolik cizí názvy nevadí, takže dnes máme prince Charlese (ne Karla) nebo Williama (ne Viléma). Nicméně u některých jmen to bude hodně o zvyku z minulosti - např. Jan Bezzemek, Tomáš Beckett nebo třeba ve starší literatuře běžný Nový York. Proto některé ty starší názvy, které nejsou dnes tak často vystavovány všudypřítomnému poangličtění zůstávají často ve starší podobě. Já mám třeba doma knihu Dějiny USA vydanou v únoru 1948 a v ní je např. Jiří Washington Dnes těžko představitelně a dost humorně vypadající. Ale netýká se to jen angličtiny - v paralele Bedřich-Fridrich užívá se dnes spíše Fridrich.

O tom srovnání s 1066 jsem slyšela taky, ale kde jsem to vzala, taky netuším.

Je tedy možné, že překlady jmen potomků starších králů už jsou zažité v překladu. Podle tohoto návodu jsem přeložila všechna jména královských párů a jejich dětí, ale už jsem nevěděla, co dělat dál. Jména původně nekrálovské rodiny Cecílie Nevilleové a Richarda z Yorku se překládají taky, asi jsou už rovněž zažitá tak, ale už jsem nevěděla, co mám dělat s manželem Richardovy sestry Alžběty Johnem de la Pole a jemu podobným. Toho jsem přeloženého neviděla. Tak zůstal Johnem. Nakonec jsem nechala česky jen panovnickou rodinu a Richardovy sourozence, ale moc tomu stejně nerozumím. No, snad jsou to dostatečně provařená jména na to, aby byla srozumitelná, ale chtěla jsem v tom najít nějaký systém, co přeložit a co ne, a takový tedy nejspíše není. To nevadí.

Tunac píše: Ze strany, na které držel prapor, byl prakticky bezbranný. Neměl štít. (Pokud měl štít, tak jen jako pasívní obranu.) Pokud byl napřed napaden někým jiným, tak, pokud ze strany praporu ho napadl někdo jiný, tak to vlastně byla "poprava".

Je asi fakt, že pokud by někdo útočil přímo na stranu, v níž tento voják držel standartu a jel u toho na koni, skončilo by to smrtí. Standarta je dost velká na to, aby se snadno přehodila do druhé ruky ve vteřině. Myslím si ale, že nosiči královské standarty se hned tak do úplného závaru nedostali a byli drženi poměrně v bezpečí a někdo je chránil. Brandon se dostal do boje jen proto, že Jindřich Tudor neočekávaně vyrazil směrem k Stanleyům a on jej musel následovat. Do té doby zbraň snad ani jednou nepoužil. Stejným způsobem se dostal do smrtelného nebezpečí i Percival Thirlwall, který nesl zástavu Richarda III.. Postavení nosiče královské standarty bylo ale mimořádné a bylo také dobře placené. Jeden z Tudorových nosičů dostával 100 liber ročně do konce svého života. Středověký přístup ke smrti je jiný než náš a možnost padnout se zástavou byla velice čestnou výsadou. Většina těchto mužů přežila. Kromě Brandona a Thirlwalla byl zabit nosič standarty Karla I. Edmund Verney v bitvě u Edgehillu v roce 1642, jehož tělo nebylo nikdy nalezeno, zůstala z něj jenom useknutá ruka stále svírající standartu, jak ikonické, a pak William Burton, který padl v tom strašném masakru u Towtonu v roce 1461 a nesl zástavu Jindřicha VI., o jiných případech po pravdě nevím. Ale to je všechno jenom můj pohled a moje vysvětlení. Můžu relativně objektivně posoudit jen to, jaký vliv má boj jednou rukou a v podstatě znehybnění té druhé na moderního šermíře, který nemá koně, ani těžkou zbroj, jenom masku a na soutěžích elektrickou vestu. Obojí velmi lehké. Na pohled středověkého bojovníka jsou tu jiní profíci, s nimiž nemůžu svými znalostmi soupeřit.

Rase píše:V této době se štíty už u pěchoty nenosily (až na těžké pavézy), přeci jen v plné zbroji už nebyly potřeba. Opěšalý rytíř tak mohl zbraň ovládat oběma rukama (proto ta obliba bojových seker + meč, jako poboční zbraň a symbol postavení). Většina šlechticů a rytířů této doby bojovala na koni, vyzbrojeni kopím, byly ale vyjimky, kdy i urození šlechtici bojovali opěšale.
Našel jsem pěkné obrázky posledního útoku Richarda III v bitvě u Bosworthu, kde je pěkně znázorněné i ono zabití nosiče standarty Jindřicha Tudora.

Skvělé obrázky! Nenašla jsem ale nic o tom, jak Richard zabil nosiče standarty Williama Brandona. Zlomeným kopím měl srazit s koně Johna Cheyna, bývalého podkoního Eduarda IV. a zároveň jeho dávného nosiče standarty, který vyhrál řadu soutěží a závodů na koních. Cheyne útok přežil a žil až do roku 1499, při bitvě utržil jen několik menších zranění. Mohl by nějakým dobře mířeným úderem Richard Brandona zabít i dřevěným koncem kopí? Pokud by bylo dostatečně ostré?

Edit: Přehlédla jsem se, je tam vidět i část kopí zapíchnutého v těle Williama Brandona. Omlouvám se. Tou zlomenou částí pak asi srazil Cheyna.

K fotkám kosterních pozůstatků: po pravdě jsem je z důvodu možných slabých povah do článku nedávala, ale myslela jsem, že na ně dojde v diskuzi. Nic zrovna pěkného k vidění na nich není, ale jsou důležité. Na lebce jsou dobře vidět všechna tři hlavní zranění, podle lékařů byla ale smrtelná jen dvě. Rány dýkou sice způsobily silné krvácení, ale nepronikly do mozku. Možná by Richarda zabily časem kvůli infekci, otravě krve nebo její ztrátě, ale přímo na bojišti by jej zabít neměly. Uvažuje se, že jej pobodali až posmrtně, tak ostatně měl přijít k většině zranění. Poté, co jej vysvlékli a nechali ležet nahého na bojišti, trochu ulevili své zlosti a bodali do něj vším, co měli po ruce. Tělo, které o pár dní později vystavili v Leicesteru, tak asi bylo dost rozšmelcované. Ránu na hlavě, která způsobila useknutí velké části zadní lebky, měl mít na svědomí Rhys ap Thomas, který podle legendy sekl halapartnou tak silně (ostatně on byl z těch, co měřili kolem 1,90 cm), že doposud živému a bojujícímu Richardovi ve zlomku sekundy urazil část lebky. Doslova se píše, že zabil kance (personifikovaný symbol Richarda III.) a oholil mu hlavu. Smrt musela nastat téměř okamžitě. Čí zásluha byla ta menší rána, které ale byla stejně smrtící, mi není známo. Verzí o smrti Richarda III. bude asi několik, ale zatím jsem se setkala jen s tou, že padl po té pecce od Rhyse ap Thomase. Platí i to, že pravděpodobně neměl přilbici, ale četla jsem i o tom, že ji měl a byla to právě přilba a na ní umístěná koruna, která se mu po ráně halapartnou zarazila tak hluboko do lebky, jako by to dokázalo ostří halapartny nebo sekery, či co to bylo. Nic veselého. Ale podle všeho to bylo aspoň rychlé.

Ránu na hlavě, která způsobila useknutí velké části zadní lebky, měl mít na svědomí Rhys ap Thomas, který podle legendy sekl halapartnou tak silně (ostatně on byl z těch, co měřili kolem 1,90 cm), že doposud živému a bojujícímu Richardovi ve zlomku sekundy urazil část lebky. Doslova se píše, že zabil kance (personifikovaný symbol Richarda III.) a oholil mu hlavu. Smrt musela nastat téměř okamžitě. Čí zásluha byla ta menší rána, které ale byla stejně smrtící, mi není známo.

Úplně si neumím představit vodorovný sek halapartnou. Přeci jen je to kupříkladu třímetrová zbraň, se kterou by se musel pořádně rozmáchnout. Větší síla se dá dát do vertikálního úderu, který není tak prostorově náročný a dá se lépe zamířit (je i přirozenější). Je vcelku jedno, jestli Richard v ten okamžik ležel na zemi, nebo klečel na čtyřech (ochromený po předchozích úderech), výsledek by byl stejný. Sečné rány taky většinou sklouznou po zbroji (k tomu byly určené), smrtící jsou ty bodné. Ještě je možnost, že ona bodná rána v lebce je až posmrtná (vystavování hlavy) a Richarda III nejprve uzemnily bodné rány dýkou do obličeje (třeba poklekl na zem), načež jej dekapitoval Rhys ap Thomas úderem halapartny. To k mé teorii

Myslíš, že je ta rána vodorovná? To by bylo hrozně složité trefit. Zatím hledám vhodný obrázek lebky zezadu, na pohledu zespodu to zkresluje, ale chápu to tak, že to byl sek relativně svislý, vedený z výšky. Pokus o dekapitaci by to podle domněnek britských lékařů zveřejněných na wiki být neměl, i když se o tom předtím uvažovalo. K tomu vyjádření o oholení hlavy kance je tam doslova: It had been thought that this was a figurative description of Richard being decapitated, but the skeleton's head had clearly not been severed. Rozumím celé věci tak, že buďto šel k zemi po té bodné ráně ze strany, která pronikla do mozku deset centimetrů do hloubky, nebo ji utržil až po smrti a zabila ho rána Rhyse ap Thomase, který se rozmáchl nějakou pozdněstředověkou zbraní (Britové nejčastěji uvádějí halapartnu, ale klidně to mohla být i nějaká menší sekera nebo další zbraň) a zasáhl Richarda do zadní části hlavy. Stalo se to v době, když už neměl koně a stál na zemi. Možná jeho vrah stále koně měl a sekl takovou silou, že mu zaťal vertikálně ostří hluboko do lebky, až jí kus odpadl. Kdoví, jak se ostří mohlo svést na stranu nebo sklouznout, takže ten řez je trochu ze strany. Nebo sekl silně do koruny či helmy a zarazil dovnitř její okraj. Nicméně zrovna čtu o tom, že i obě rány utržené za života by způsobily smrt až za dvacet minut. Hrozná představa, když i s chybějící částí mozku člověk žije tak dlouho, i když je téměř okamžitě po dopadu rány v bezvědomí. Myslíš, že je možné, aby člověk v případě, že by helmu měl, takovou ránu přežil? Na jiných místech rukou ani nohou se nenašly známky zranění, takže jej brnění chránilo dobře. Rány na pánvi a v oblasti žeber byly způsobeny až později, asi tím vystavováním na kopích.

Halapartna má tři metry? Já jsem myslela, že je o dost menší, tak 1,5 až 2 metry. Hrome. Tak to musím vypadat jako idiot, manipulovat s třímetrovou zbraní je jistě hrozně složité. Budu muset najít něco odpovídajícího rozměru a vyzkoušet si to.

předně velké díky za pro mě nový a velmi podrobný pohled na Richarda III.

a několik poznámek k vyřčenému..

systém pro přepis cizích osobních jmen samozřejmě existuje, teď to nikde nenajdu přesně , ale v zásadě je to pro šlechtická jména takto
Křestní jméno je buď použito v české variantě- existuje-li nebo je použit originál. Někdy mohou být používána obě nebo záleží na tradici či atmosféře- viz třeba Fridrich. "de", "von", "of" se překládá jako "z", "ze" a nakonec následuje originální přídomek - obvykle s českou koncovkou, vyžaduje-li to Čeština - tedy např. Richard Neville 16. hrabě z Warwicku, Jindřich z Vienerburgu atp.

Češi vs Angličané na konci 15. století - bylo by to zajímavé, ale Schönberg je podle mě špatný příklad, tam měla česká pěchota jasný úkol chránit vozy - tak je chránila na místě, bez podpory děl a jízdy a proti přesile to asi ani jinak nešlo a dopadnout nemohlo

halapartna - ta délka by mě taky zajímala - co jsem viděl u nás a vybavuji si matně i v Toweru, měly halapartny tak maximálně 2,5 m, ale spíš méně


a nakonec - nechtěl by někdo udělat článek, či spíše sérii článků o Válce růží?

Tak ony ty halaparty opravdu byly jen o něco málo delší než člověk Pro pořádný rozmach se ale drží blízko konce (což délku pomyslně prodlužuje). Moje chyba
Pokud by měl helmu, tak by sečné rány nejspíš ustál (ostří by sklouzlo). Problém ale je, že pokud měl přilbu, tak by taková rána ani nepřišla. Jednoduše by ho Rhys ap Thomas bodl do nechráněného místa. Pokud by měl Richard zavřené hledí, tak třeba do průzoru, nebo něco podobného. Bodalo se i do podpaží, do krku, rozkroku. Tyto místa byla chráněná jen kroužkovými náplety ale úzká dýka nebo šídlo, by jimi proniklo bez problémů. podobné dýky byly hodně oblíbené i mezi prostými pěšáky:



Na pravém obrázku by měl být ten otřepený okraj právě ten zásek, lebka je ale asi pootočená (tak nejsou vidět zuby).
Přeci jen fotografie ukazuje onu bodnou rán ve spodní části lebky, kdy hrot prošel na temeni.

Je potřeba rozlišovat halapartnu, která byla obvykle delší než člověk a používala se ve formaci obyčejnými vojáky a "poleaxe" (ani nevím jestli je pro to český termín), která byla většinou dělaná na výšku uživatele a byla používána vojáky v těžké (většinou plátové) zbroji.
Zatímco halapartna byla taková multifunkční zbraň proti všemu od jezdectva po pěšáky, poleaxe byly specializované na boj proti obrněným vojákům.

Co se týče Richarda III. v kronice Jeana Mollineta se uvádí že ho jeden z Velšanů zabil halapartnou, což ale vzhledem k jeho zranění (ta díra v hlavě) a faktu, že Rhys byl rytíř sedí více na poleaxe.

Tedy je klidně možné, že Richard dostal zezadu do hlavy a jakmile spadl na zem, někdo mu nadzvedl hledí a "dodělal" ho.

edit. K přepisování jmen - v anglické literatuře se pro Anglické šlechtice většinou používají jen jejich tituly nebo jejich jména. Richard Neville/Warwick, Edmund Beaufort/ Sommerset, ale ne Richard z Warwicku nebo Edmund ze Sommersetu. Zvykově se uchytili některé vyjímky jako je třeba Richard z Yorku nebo Jan Gentský.

ten poll/poleaxe - je česky oboruční bojová sekere. Stejně tak jak onapříklad ve francouštině.

V případě angličánů bych očekával spíše než halapartný sudlice. V angličtině "bill".

Richard III. zjevně pokračuje ve své tradici vyvolávání nejasností a pochybností. Neumím si pořád nějak představit, jak by se podařilo připravit si zbraň vodorovně a následně tak i seknout. I když by halapartna byla jen dvoumetrová, přijde mi to tak složité trefit a manipulace s ní tak náročná, že nějak nevím. Ránu ze zbraně držené před úderem svisle nebo zešikma si představím snáz. Naštěstí jsem stále laik a nevím, co je možné. Měli bychom ale počítat s tím, že hlava neseděla na krku tak ukázkově jako na tomto modelu a vzhledem k tomu, jak moc byla páteř zkroucená, tak i krk s napojenou hlavou seděl šikmo a možná ta dopadová plocha nebyla tak vzadu a dole jako je tady č. 6.
Je vidět, že mám v češtině stále ještě mezery, nevěnuji se středověku tak často, takže mi u něčeho chybí slovní zásoba nebo praxe překladu. Z toho může pramenit někdy nevhodná volba třeba už zastaralých slov. Ráda bych ale měla text v pořádku, tak jsem se ptala, jak postupovat. Už u vlajkonoše jsem si nebyla jistá, jestli se to stále používá v tomhle kontextu. Sama o sobě bych ponechala všechno kromě královských jmen v angličtině, ale pak jsem narazila na překlady v českých textech a začalo mi to vrtat hlavou, co s tím dělat, aby to bylo dobře. U anglicky psaného textu bych neváhala ponechat pouze tvary Buckingham anebo Warwick, je to koneckonců pro ně zcela normální, ale v češtině mi to přišlo takové nějaké divné, moc familiární. Jestli se ale i v češtině běžně vyskytuje jen Warwick, ráda si to opravím a zapamatuji pro příště.

Aby to nezapadlo, tak pokud by se někdo pustil do série článků o válce růží, bylo by to naprosto skvělé! Palba překypuje velice schopnými lidmi-středověkáři. Kdo by to byl tušil v době, kdy jsem tu začínala. Pánové, fandím vám!

V mně momentálně dostupném ruském a anglickém překladu Molineta je zmínka o halapartně. Алебарда, respektive halberd. Viz: One of the Welshmen then came after him, and struck him dead with a halberd. Link. S bill jsem se v článcích o Richardovi nesetkala, s pollaxe ano, jako s možnou variantou. Na obrázcích mi připadala docela podobná halapartně. Podle analýzy vědců z univerzity v Leicesteru ale není jasné, jaká zbraň to byla, nicméně to bylo něco podobného jako halapartna, možná halapartna samotná. Prostor pro spekulace je tak stále otevřen: Whilst it is not possible to prove exactly which kind of weapon caused this injury, it is consistent with a halberd or something similar. Link.

U Molineta je ale ještě jedna zajímavá zmínka, a to předcházející věta. Nejsem si jistá, jak tomu rozumět. His horse leapt into a marsh from which it could not retrieve itself. One of the Welshmen then came after him, and struck him dead with a halberd. Jak velkou časovou prodlevu může then představovat? Je tu možnost, že Richard padl už bez koně, k čemuž by směřovaly ostatní popisy, anebo lze větu vyložit tak, že ta prodleva byla tak krátká, že velšský rytíř sekl zrovna v době, kdy Richard ještě seděl na uvízlém koni? Jakmile by kůň zapadl do močálu, mohlo to jezdce překvapit, takže by se sehnul nebo sklonil hlavu k zemi, v tom by dopadlo ostří a výsledkem je tato zvláštní díra do zvláštního místa. Že mě nenapadlo tu kroniku otevřít už během psaní

Mám za to, že kdyby Richard III seděl v posledním okamžiku na koni, zřejmě by se asi neustálilo :
-Království za koně-, Shakespeare by zřejmě použil jinou repliku, aby vyjádřil bezmoc "bídného" krále.

Ljubov píše:Richard III. zjevně pokračuje ve své tradici vyvolávání nejasností a pochybností. Neumím si pořád nějak představit, jak by se podařilo připravit si zbraň vodorovně a následně tak i seknout. I když by halapartna byla jen dvoumetrová, přijde mi to tak složité trefit a manipulace s ní tak náročná, že nějak nevím. Ránu ze zbraně držené před úderem svisle nebo zešikma si představím snáz. Naštěstí jsem stále laik a nevím, co je možné. Měli bychom ale počítat s tím, že hlava neseděla na krku tak ukázkově jako na tomto modelu a vzhledem k tomu, jak moc byla páteř zkroucená, tak i krk s napojenou hlavou seděl šikmo a možná ta dopadová plocha nebyla tak vzadu a dole jako je tady č. 6.

Je to samozřejmě vaření z vody, ale je dost pravděpodobné, že měl Richard buď zakloněnou hlavu a dostal to seshora/zešikma anebo ho Rhys předtím zezadu třeba povalil na zem a až potom udeřil. Pokud mám navíc pravdu tak Molinet napsal
hallebarde místo merlin protože to tak slyšel z doslechu nebo to prostě neřešil. Poleaxe (nebo tedy obouruční bojová sekera) byla poměrně krátká kolem 1,5 metru, takže si to umím docela dobře představit.

e vidět, že mám v češtině stále ještě mezery, nevěnuji se středověku tak často, takže mi u něčeho chybí slovní zásoba nebo praxe překladu [...]

Používat Richard z Warwicku apod. určitě není špatně, jen mi přišlo, že je ten obvyklý způsob psaní zajímavý úzus.

One of the Welshmen then came after him, and struck him dead with a halberd.

Myslím, že by bylo bezpečné si tipnout, že Molinet napsal co mu někdo řekl, komu někdo řekl ... a asi mu nepřišlo důležité se zamyslet nad tím jaké slovo přesně použije.

U Molineta je ale ještě jedna zajímavá zmínka, a to předcházející věta. Nejsem si jistá, jak tomu rozumět. His horse leapt into a marsh from which it could not retrieve itself. One of the Welshmen then came after him, and struck him dead with a halberd [...] anebo lze větu vyložit tak, že ta prodleva byla tak krátká, že velšský rytíř sekl zrovna v době, kdy Richard ještě seděl na uvízlém koni? [...]

Jak to myslel věděl asi jenom on. Nedokázal jsem najít konkrétní pasáž ve francoužštině, takže těžko říct. Připadá mi pravděpodobnější, že z koně před úderem spadl/sesedl, ale těžko říct.

Shakespeare sice umí být historicky přesný, ale u Richarda III. této své schopnosti dal dost na frak. Ono Chci koně, dám království za koně je velmi ikonické, ale kdyby nechal WS krále promluvit slovy: Chci přilbu, dám království za přilbu, tak by to nebylo tak dramatické. Shakespearův Richard má navíc na svědomí životy tří lidí, za jejichž smrt zcela jistě nemohl – Jindřicha VI., Eduarda z Westminsteru a Richarda Nevilla, Annina otce apod.. Z historických her je to ale můj bezpochyby nejoblíbenější kus a jeho české překlady jsou krásné. Skoro jako originál.

Richard promlouvá k Anně Nevilleové:

Ne neváhej, já zabil Jindřicha.
Ruku mi ale vedla tvoje krása.
Tak bodej, já jsem zabil Edvarda.
Zavelela mi však tvá božská tvář.

Zkopírovala jsem úryvek z dost novodobého překladu, chtělo by to francouzský originál, ale tam se fulltextovým vyhledáváním nemůžu k ničemu dostat. Jinak, samozřejmě, je tu otázka hodnověrnosti textu. U všech zápisů o Bosworthu, jejichž autory jsou Velšané, jdou pozměňování a úprava událostí vidět velmi jasně. Molinet to mohl vidět poměrně nezaujatě. Neprovedla jsem v rychlosti žádnou heuristiku a nevím, z čeho vycházel při psaní, hledání pravdy ve středověkých kronikách je kolikrát úplně marné, pokud člověk neprostudoval i předcházející kroniky a nezná využité prameny. Jestliže očešeme všechno navíc, může být pravdivých jen pár kousků informací. A ani to nemusí být pravda. Sice je prodleva mezi bitvou a napsáním kolem dvaceti let, ale klišé o tom, že dějiny se sepisují na objednávku vítězné strany, je tu stále s námi. Rozhodně se nebudu přít o to, jakým způsobem byla rána utržena a všechno, co píšu, mě prostě jen tak napadá. Neumím si to zcela jasně představit v reálu, Richarda zabily zbraně, které jsem nikdy v ruce nedržela a na místě kovových plátů na nohou, které měl on, jsem měla jen látkové podkolenky a tenisky. Takže z mé strany jsou to spíše takové dohady a oťukávání si metod středověkého boje.

Jenom malý podotek k těm zbraním. Bill (sudlice) vychází z velkého multifunkčního nože používaného na vinících, k úpravě plotů a jiných křovisek. Typický je onen hák pod hrotem a řezací nožovitá část. Co se halapartny týče, tak jsem slyšel i tvrzení, že je to původně pluh (!) nasazený na dřevěné ratiště. Větina těhle zbraní pro pěchotu vycházela ze zemědělských nástrojů (cepy atd.), které bylo možné snadno využít i v boji. Přeci jen ocel byla drahá a nemohl si ji dovolit každý. Taková kůsa, údajně nemá žádnou spojitost s napřímenou kosou, byť je to lákavá teorie. Pak různé kopí a oštěpy, používané i k lovu a dlouhé píky proti jízdě. Polox (bitevní sekera) byla odznakem postavení, tedy by ji měli mít jen opěšalý rytíři, nebo jiní vysoce postavení pěšáci - kapitáni pěchoty (pěšáci měli halapartny), ještě existovaly bojová kladiva, která byla podobná poloxu, ale bez sekací části, s obdobným použitím. Rozdělení dřevcových zbraní na ty co mohl mít pěšák a jaké by mít neměl, existuje.
Jisté je, že Richard III. obdržel zásah ostřím (nějaké sekery) když ho nečekal. Buď se snažil vymajit od uvízlého koně, nebo se zvedel ze země po pádu z koně (dezorientovaný). Jisté je, že si nevšiml Rhyse ap Thomase, nebo někoho jiného, kdo jej zabil (pokud byl rytířem, tak by měl polox, pokud byl prostým pěšákem, měl by halapartnu nebo sudlici).

Ahá, takže vzhledem k tomu, že byl Rhys ap Thomas pasován na rytíře až na bitevním poli po konci bitvy, měl u sebe halapartnu nebo sudlici, ale sekeru ne. To je zajímavé. Teď je jen škoda, že nevíme, jestli to byl právě on.

Rase píše:

Na levém obrázku je podle mne sudlice https://cs.wikipedia.org/wiki/Sudlice#/ ... oulges.png, kdežto na pravém halapartna. (Anglicky neumím, tak si to nemohu přečíst.)

Co když to bylo jinak, napřed byl zezadu bodnut (mečem, sudlicí, halapartnou) a teprve potom byl ležící seknut. Mohli to být dva různí lidé.
Podle mne je to pravděpodobnější.

Rase píše:Rozdělení dřevcových zbraní na ty co mohl mít pěšák a jaké by mít neměl, existuje.

Nehodlám popírat důraz středověkého člověka na hierarchii a symboliku, ale tohle je podle mě idealizovaná představa. Poleaxe byla určená jako individuální zbraň vojáka v brnění. Man-at-Arms rozhodně používali poleaxy taky. Pokud si člověk nemohl dovolit brnění, tak stejně neměl pro poleaxe užití. Samozřejmě brnění bylo symbolem statutu, takže je to taková cirkulární situace brnění - status - poleaxe.

Navíc Rhys nebyl rozhodně obyčejný voják, ale do bitvy vedl vlastní družinu.

Samozřejmě bůh ví co si sebou Rhys do bitvy vzal, jestli mu to vydrželo a jestli to byl vůbec on kdo Richarda zabil, a je vlastně celkem jedno jestli to bylo halapartnou, sudlicí nebo poleaxe, ale je zajímavé nad tím přemýšlet.

Tunac píše:Co když to bylo jinak, napřed byl zezadu bodnut (mečem, sudlicí, halapartnou) a teprve potom byl ležící seknut. Mohli to být dva různí lidé.
Podle mne je to pravděpodobnější.

Podle zranění mi přijde, že Richarda někdo nejdřív pořádně praštil do hlavy (skoro určitě měl helmu), ten spadl na zem nebo už na zemi byl, někdo mu nadzvedl hledí/strhnul helmu a několikrát ho bodl do tváře. Useknutí lebky je podle mě až posmrtné znesvěcení. Nenapadá mě jak by mohl někdo odseknout kus lebky přes helmu a kdyby neměl helmu, tak by ho úder do temena pocuchal víc než jen na malou dírku.

pánové - tady se bavíme o konci 15. století. Existují vojenští profesionálové, kondotiéři, které válka živí. V Čechách máme ony "obce polem pracující". Je to podzim středověku se vším všudy.

Obyčenej blátošlap dostal do pacek to co měl mít. Ať už si to musel koupit, nebo to nafasoval. Obouruční sekera velice rozšířená napříč celou západní a středni evropou, ale pro ty, kteří ji potřebují tj. těžkou pěchotu (bavíme se o účelu ne stavovském zařazení). První linii. Něco na úrovni justiniánských antesignani. Se stejnou funkcí jako měli doppelsoldněři.

Delší dřevcové zbraně - kůsa/sudlice hapartna píka etc. jsou primarně pro boj v sevřenější formaci narozdíl od těch seker, kde si to tak úplně představit nedovedu. Rase asi řekne víc.