PALBA.CZ

Existuje zoznam výzbroje (+ počet) Rumunska pred Barbarosou? A tiež niečo viac k ich domácej výrobe.

Můj děda, který se narodil ve vsi Svatá Helena v rumunském Banátě, sloužil za II.světové válce v rumunské armádě. Je paradox, že město kde žiji, Otrokovice, osvobodila rumunská armáda 3.5.1945. Nějaké dokumenty, které syn získal z rumunského vojenského archivu mi pomohl dohledat Michan, tímto mu moc děkuji, ale nejsem z toho moc chytrý. Pokud by někdo měl chuť nám pomoc při vyhledání bojové cesty dědy, tak se prosím ozvěte.

Jester - narazil jsem na mnoho záznamů z kronik kde se říká, že to byli tak trochu lupiči. Ne násilníci, to jsem nezaznamenal nikde a dost mě to překvapilo ale hlavně potěšilo. Tedy že ledacos šlohli ale neubližovali lidem fyzicky. Je to asi i tím že u nás, byť skončila válka, se možná po dlouhé době dobře najedli, mohli si odpočinout a už se nestřílelo.

Třeba obec Ždánice má velkého patriota RNDr. Kotíka a ten napsal o svém městečku skvělou velmi podrobnou knihu "Z minulosti Ždánic" a oni byli osvobozeni právě rumunskými vojáky. Píše tam, že to byli hodní lidé, ale že se ztratilo hodně hodinek a hodin, slepic, králíků. Je tam fotka nějakého rumunského vojáčka, no spíše kluka, který údajně byl velký hrdina, měl pozajímat kolem 50 Němců.

Našel jsem i odkazy jako tento,

http://www.kzhp.cz/clanek/rok-a-rumunsk ... -plasil-38

Který to popisuje velmi podrobně. Nebudu to hodnotit, asi to bylo o tom kde to bylo, která rumunská jednotka to byla a jak pevné velení a tedy i kázeň měla.

Hektor: v druhé práci - cca 10 až 14 dní, mám toho nyní moc a musím se připravit na velkou akci mého KVH Dukla v Kučerově a dokompletovat si stejnokroj, se budu věnovat mnoha věcem s organizačních struktur rumunské královské armády a tedy i počtům zbraní. Problém je že naše historiografie se touto armádou nikdy moc nezabýval.

Wildesau - no to je úžasné. Nemáš nějaké fotografie tvého dědouška v uniformě právě rumunské armády? Napiš nám sem co jsi už zjistil, pokud to je možné,

Pátrači, dík za článek. Jako vždy perfektní!! Musím si ho přečíst několikrát, jedno přečtení nestačí.

Ak sa tu už odovzdáva "osobná skúsenosť" tak Piešťany a okolie oslobodzovala Rumunská armáda. Z rozprávania môjho dedka viem že pred prekročením Váhu mali postavenie nad mojou dedinou v lokalitách Skalka, Gonove Lazy, Tematín (asi skôr okolité kopce), a Kostolec (výhľad priamo na letisko v PN).
Čo do správania, vraj nejaká skupina v sekunde keď zosadla z voza pre nich vojna skončila a usadili sa okolo ohňa a pospevovala si, potom prišla delostrelecká paľba a všetkých zmietla (5-7).
Rád by som povedal že úloha malých národov východnej Európy je prehliadaná a ich výkon sa často dehonestuje. Pritom ak sa pozriete na armádu Rumunska, Poľska, Československa, Maďarska a tiež výkon ich priemyslu cez vojnu, a porovnáte to s napríklad Belgickom, Holandskom, Francúzskom či Nórskom je obdivuhodné ako bola táto časť kontinentu pripravená a čo dokázala.

Pátrač píše:Jeho posledním úspěchem bylo obezřetné a inteligentní jednání v obou balkánských válkách. Rumunsko v první balkánské válce ani jednou nevystřelilo, ale vložilo se do poválečných sporů. Mohlo se odvolávat na územní nároky v Makedonii kvůli přítomnosti a rumunského obyvatelstva. Ale král vyhodnotil situaci tak, že ve sporu Srbska s Bulharskem nemá naději na úspěch. Do druhé války nezasáhl také- nemělo to smysl, ale intenzivně se zapojil do mírových jednání po skončení teto druhé balkánské války a požadoval za svoji předchozí neutralitu po Bulharsku odstoupení území jižní Dobrudže s důležitým dunajským přístavem Silistar. A požadovaná území byla Rumunsku odstoupena. Stalo se v roce 1913.

O rok později, kdy vypukla Velká válka, král věren svým závazkům, navzdory veřejnému mínění volajícímu po přistoupení na stranu Trojdohody, rozhodl o plnění podmínek smlouvy z roku 1883 a zahájil válečné operace proti Rusku. Jeho náhlá smrt 10. října 1914 přetrhla tyto aktivity a jeho synovec a nástupce Ferdinand I. přešel na stranu Trojdohody. Ale o tom další kapitole.

Tady musím Pátrače poopravit, Rumunsko během druhé balkánské války vpadlo do zad Bulharům zaneprázdněných bojem s Řeky a Srby, přičemž jeho vojska došla až k Sofii a Varně, čímž si zajistilo jižní Dubrudžu. Rumunský král během Velké války možná opravdu plánoval zahájit válečné operace proti Rusku, ale nestihl to uskutečnit a Rumunsko do tohoto konfliktu vstoupilo až v r 1916 na straně Dohody.

Připojuji se k superlativům - parádní dílo. Hodně mě bavila ranná část (středověk), přeci jen o této době se u nás, o Rumunsku moc nemluví (hodně mě zaujali ti řečtí správci dosazovaní Osmany).

Jarl - dovolím si to tedy dle Tebe opravit. Provedu zítra.

Rase - ato jsem se ještě nevyčerpal Mé grafomanské spády ještě nebyly naplněny.

Pátrač píše: Rase - ato jsem se ještě nevyčerpal Mé grafomanské spády ještě nebyly naplněny.

Což mi připomíná - neměl náhodou zrovna Rase bojový úkol napsat sáhodlouhou práci o jedné velké výpravě do Švýcarska?

Ja som ako pionier skladal sľub pri Rumunskom cintoríne. Počas "dušičiek " tam vždy spravím svetelnú chodbu.

rabo píše:Ja som ako pionier skladal sľub pri Rumunskom cintoríne. Počas "dušičiek " tam vždy spravím svetelnú chodbu.

Až tak? To je tedy věc příteli. Rabo jestli máš nebo můžeš pořídit pár fotek toho hřbitova, vlož je sem. Díky.

Ač se o vojenství a historii poměrně zajímám, o podílu Rumunské armády na osvobozování ČSR jsem se dozvěděl až před několika lety.

Díky za obsáhlý článek.

a tady je jeden odkaz ohledně Rumunské armády, který jsem kdysi našel http://www.worldwar2.ro/


Jinak - Michal Chrabrý byl v roce 1601 v Praze, patrně jednal s Rudolfem II. Při té příležitosti byl portrétován Aegidiem Sadelerem.

Na zdi Morzinského paláce (dnes rumunského velvyslanectví) v Nerudově 256 má pamětní plaketu vycházející právě z tohoto portrétu.

Pozorovatel-signalista píše:Což mi připomíná - neměl náhodou zrovna Rase bojový úkol napsat sáhodlouhou práci o jedné velké výpravě do Švýcarska?

Zatím je sezóna v plném proudu, tak až bude klid sepíšu něco víc o reneactoringu švýcarského blátošlapa z období burgundských válek.

Pan Hájek: děkuji a odkaz znám, mám ho ve zdrojích úplně dole.

Jinak já bych se tím asi moc nezabýval. Něco jsem věděl, něco dostudoval, ale neleželo mi to vyloženě v hlavě. Ale asi dva měsíce má náš klub KVH Dukla rumunskou sekci a tak nazrál čas s tím něco dělat.

EDIT: navíc to bude pěkná přednáška příští rok na jaře

Pátrači, tak tohle bylo perfektní shrnutí rumunských dějin a za to ti patří velký dík. O roli Rumunů v bojích s Maďarskou republikou a Maďarskou republikou rad jsem tohl četl samozřejmě dost a dost.
Také jsem toho četl dost o chování rumunských vojáků na jižní Moravě, ale to také mohlo být tím, že to nebyli prvosledové jednotky. Ty se ve většině případů chovali k obyvatelstvu slušně.

Uff, článek jsem nechtěl odbít jen jako záchodové čtení, i tak jsem ho dal komplet asi na čtyřikrát nebo pětkrát. Klobouk smekám Pátrači .

A měl bych pár dotazů:

- výběr té úvodní fotografie rumunského vojáka v helmě je velmi vydařený. Netuší někdo zda-li Rumuni tímto tvarem kopírovali nebo se nechali inspirovat francouzskými "Adriankami"

- popis rumunsko-maďarské války mne svým způsobem drobátko připomenul československo-maďarský konflikt. A to v tom smyslu, že bojové operace se vedly na rozdíl od Velké války manévrovým způsobem, o nějakých statických, nepřekonatelných liniích ani zmínka. Čím to je, že oběma válkám na rozdíl od první světové byl vlastní manévr? Je to tím, že zákopová válka byla již překonána, či pouze tím, že jednotlivé strany konfliktů ji nebyly schopny vůbec vést, neboť na to jak personálně tak materiálně neměly?

A abych se jen pouze blbě neptal, tak něco přihodím. Pátrač v kapitole o prvorepublikových dodávkách zbrojního materiálu do Rumunska zmínil pěchotní zbraně a tanky, nicméně jednou z neméně důležitých položek na seznamu byly i nákladní automobily. Do okupace naší země tak do Rumunska putovalo:

88 ks - Škoda 6STP6-L
906 ks - Škoda 6ST6-L

ale i později zůstalo Rumunsko čs. automobilovým výrobkům věrné a tak za protektorátu do Rumunského království putovalo:

88 ks - Škoda 6STP6-L
12 ks - Škoda H
767 ks - Škoda 6ST6-L
148 ks - Škoda 6L
30 ks - Škoda 6V

Když se pořádně kouknete na Pátračem vloženou fotografii tak v pozadí je nákladní Škodovka, je to typ 6, což bylo pouze zjednodušené označení prvorepublikového 6ST6-L

http://www.palba.cz/album/albums/userpi ... _Odesy.jpg

zítra se juknu na Tatry, ale myslím že neodebrali nic. Pragovky netuším.

Pátrač píše:Jester - narazil jsem na mnoho záznamů z kronik kde se říká, že to byli tak trochu lupiči. Ne násilníci, to jsem nezaznamenal nikde a dost mě to překvapilo ale hlavně potěšilo. ,

Lupiči? Ne jenom zloději slepic a vůbec všeho co se dalo sníst, nebo snadno schovat. Obrat někoho natvrdo a za bílého dne si netroufali a když okradený svou věc poznal rychle mu ji vrátili. Dědovi chtěla jedna skupinka ukrást prase a druhá mu to prozradila, tak z noční návštěvy chléva odtáhli. Ale přehled kdo co má měli, na oplátku bonzli Rusům, že děda má na seníku schované rozebrané kolo a děda ho musel odevzdat ve prospěch Rudé armády.
A jejich slušné chování nebyly jen křesťanská výchova.
Velení RA bylo úplně jedno nejen kolik Rumunů padne v boji proti Němcům, ale také jim bylo lhostejné kolik jich popraví za rabování a násilí. To je hlavní důvod proč si řadový rumunský vojcl v dubnu 45 celkem ochotně nechal zajít chuť dělat bordel, stálo by ho to život a o to na konci války nestáli. Co dál vím tak rumunští důstojníci bydleli a stravovali se v domech našich občanů, stačila, ale i malá hádka s domácími a důstojník Rumunské armády měnil ubytování a šel pod stan ke svému mančaftu někam za dědinu. Slušnost z donucení není slušnost a spojenectví z vypočítavosti není spojenectví.Tak že chvalme co je chvály hodno. O Rumunech v letech 39 - 45 se mnoho chvály říct nedá. Jinak, ale pěkná práce

Navážu na Josefa, co si ještě tak nějak o působení Rumunské armády vybavuji je, že značné množství obyčejných vojáků nemělo na nohách pořádné boty, ale takové ty slamáky. Jak se jim říká, netuším, jsem drobet jiný ročník .

Josefg - jak jsem uvedl, četl jsem hodně věcí které popisují jejich chování u nás.

http://www.kzhp.cz/clanek/rok-a-rumunsk ... -plasil-38

V odkaze který jsem dal jako příklad je to skoro jako přes kopírák jako s Tvým dědou.

Rumunští vojáci jako spojenci RA měli problém v tom, že někdy až dech beroucí krutosti které napáchali na sovětském území, jim sověti nedokázali odpustit a tyto spojence z donucení - popsal jsem dost podrobně jak to spojenectví vzniklo - neměli důvod šetřit. Nebo ho spíše neviděli. O spojenectví z vypočítavosti nelze mluvit - to by bylo, pokud by se dokázali domluvit se západními spojenci. Tak jak to proběhlo to bylo jen z donucení.

Nám ale takto nikdy neublížili a až do roku 1939 dodržovali vše, k čemu se zavázali. Po zániku naší země a rozpadu všech jistot moc na výběr neměli a zvolili jak zvolili. Když se probojovali přes Maďarsko k nám, za osvobození velké částí naší země zaplatili velkou cenu. Bojovali dobře, statečně a svědomím, že jejich postavení v případě zajetí je velmi obtížné - svého dlouholetého spojence v boji zradili.

Nechválím je za příklon k Německu, ale chápu je.

Jejich válečné zločiny popíšu a odsoudím v druhé části

Nechválím je za krádeže a další trestnou činnost, ale uvedl jsem, že se takto chovali celou válku a o tom, co o nich tvrdí jejich další spojenci na východní frontě, tedy Slováci, jsem psal také.

Já nechválím vlastně nic, jelikož až si přečtete druhý díl, budete se možná divit co tito vojáci mají vše na triku.

Já měl jeden cíl- ukázat osvoboditele, který za naši svobodu zaplatil těžkou cenu. Jen při týdenních bojích o Javorinu padlo přes šest set rumunských vojáků. A nikdo si na ně loni při pompézních oslavách osvobození oficiálně nevzpomněl. Většinou se politici rozplývali nad neskutečnou statečností amerických vojáků, kteří v bojích o část západních Čech ztratili 116 padlých a 406 raněných. Část levicových politiků pak velebila Rudou armádu, kterou současně ta první část klanící se Američanům dehonestovala způsobem, který bych nečekal ani já.

Nebylo mým cílem cokoliv zamlčet nebo zkreslit a snad jsem se toho nedopustil.

TO co jsi uvedl se stalo v které části naší dnes už jinak vypadající republiky? Kolegové vše co sem takto vložíte pokud je možno dejte do místopisného kontextu. Josefg - a nějaké fotky nemáš?

Zemakt- a to tedy koukám. Narazil jsem i na informaci že od nás kupovali nějaké traktory. Nevíš o tom něco? Jinak moc zajímavá informace. Podívej se na ty Tatry ale asi tam nic nebylo. Možná vzorky.

Co se týká popisu té války s Maďarskem, to je na další rozbor a tak se to pokusím okomentovat večer v klidu.

Zemakt:
Ty nazouváky zvané "Opincă" jsou pro Rumuny typické. V době okupace Maďarska rumunskými jednotkami, se mohli maďaři zlobou zalknout, kdy v těhle nazouvácích mšírovali po uherském parlamentu v Budapešti. To byla pro maďary největší urážka a potupa. Přeci jen rumuni byli v Uhersku bráni jako velice zaostalí lidé.
Co se přileb týče, tak v nich vidím spíš inspiraci antickými vzory (nebo italskými středověkými přilbami, které se inspirovaly v antice).

Co se chování rumunů v rusku týče, tak se to objevuje i ve vzpomínkách Němců. U jednotek sousedících s rumuny byl problém získat zajatce k výslechu, jelikož se rudoarmějci báli vzdát, právě ze strachu z rumunů, kteří zajatce pobíjeli hned po zajetí (...naházeli je pak do říčky, aby to ostatní viděli). Rozhodně to beránci nebyli. Byť se možná zdají být sympatičtí, jelikož na ně důstojníci kašlali (nebo ještě hůř prodávali jídlo a výstroj určenou pro jejich vojáky), celkově by situace rumunských pěšáků dost nuzná.