Chevsurové během bojů o ostrov Sachalin
Chevsur Mikha Likokeli, byl na konci 19. století vyhoštěn až na zapadlý ostrov Sachalin, na nejzazším východě ruské říše. Hrdinným bojem proti nepříteli se zapsal do historie. Leč nepředbíhejme. V únoru 1904 vypukla rusko-japonská válka a byť nebyla pustému ostrovu přikládána žádná strategická hodnota, byli povoláni do zbraně všichni tamní muži. Byť jich bylo až 7 000, jejich kvalita byla nevalná - šlo o místní rolníky, lovce a dočasně propuštěné trestance. Nekvalitu ještě umocnila absence výcvikových důstojníků, kteří dorazili až v dubnu 1905. O měsíc později byla carská flotila rozdrcena v bitvě u Cušimy a tak mohla začít japonská invaze na Sachalin. Obráncům velel generál Ljapunov, v civilním zaměstnání právník. Po sedmnáctihodinové bitvě o Korsakov se museli rusové stáhnout na sever, do hornatého vnitrozemí. Netrvalo dlouho a po sérii dalších ústupů, přijal generál dne 31. července japonskou nabídku ke složení zbraní. Japonci dobyli Sachalin rychle s minimálními ztrátami.
Chevsur Mikha Likokeli se postavil Japoncům na odpor ve svém domě. Vyzbrojen pouze štítem a šavlí zabil více než deset japonských vojáků (dle některých zdrojů až 13). Poté jeden z japonských velitelů, který byl známým mistrem kendó, vyjádřil touhu utkat se s tímto mužem v souboji. Souboj trval jen velmi krátce a důstojník se skácel k zemi mrtev. Japonci se ještě jednou pokusili obránce zajmou živého, leč marně a ztratili dalších několik mužů. Nakonec jej tedy jednoduše zastřelili. Když se o tomto incidentu dozvěděl šéf vojenské rozvědky Doihara Kenji, velmi se rozzlobil nad popravou takového šermíře a později celou šarvátku popsal v knize "Ruský horal. Chevsur s mečem".
Ve svých pamětech vzpomíná plukovník Nakamura Haraguči na čtyři Chevsury, kteří měli velmi neobvyklou šermířskou techniku. Zmiňuje, že nikdy neviděl něco podobného a lituje toho, že proti těmto mužům musel bojovat, místo aby se s nimi spřátelil. V nerovném boji byli pobiti, leč jeden zraněný zajat. Padlí Datvia Aludauri, Hirchla Tsiskarauli a Aparek Kibishauri byli pohřbeni s poctou samotnými Japonci. Zraněný Bezhita Kerauli byl později vyměněn za japonského zajatce a vrátil se domů do Chevsurie, kde se dodnes vypráví veršovaný příběh o hrdinném boji oněch čtyř vojáků.
Chevsurové ve válce
Moderátoři: Pátrač, kacermiroslav
Re: Chevsurové ve válce

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Chevsurové ve válce
Bolševici obsadili Gruzínskou demokratickou republiku roku 1921. V zemi však působily odbojové skupiny, které v srpnu 1924 zorganizovaly povstání, jehož se účastnili hlavně rolníci z regionu Gurie. Začalo v městečku Čiatura a za několik dnů povstalci dobyli pět z pětadvaceti gruzínských okresů. Vzpoura čelila velké přesile, která měla k dispozici i dělostřelectvo a letadla, a byla za týden rozdrcena. Vítězní bolševici postříleli přinejmenším přes 10 000 lidí, další tisíce skončily ve vyhnanství na Sibiři. Sergo Ordžonikidze, který vedl "pacifikační operace", dokonce dostal z Moskvy důrazné doporučení, aby se mírnil, leč moc na to nedbal. Až v říjnu na plénu ústředního výboru připustil: "Možná jsme to trochu přehnali, ale už se s tím nedá nic dělat."
Rozhlasový pořad, který v roce 2011 o gruzínském povstání – a zejména o jeho kořenech – připravili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek pro tehdejší Český rozhlas 6:
https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2422061
protikomunističtí partyzáni slavného Kakucy Čolokašviliho
Rozhlasový pořad, který v roce 2011 o gruzínském povstání – a zejména o jeho kořenech – připravili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek pro tehdejší Český rozhlas 6:
https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2422061
protikomunističtí partyzáni slavného Kakucy Čolokašviliho

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Chevsurové ve válce
Burka je kabát vyrobený z plsti nebo karakulu. Karakul byl poměrně drahý, a proto se burky obvykle šily z plsti upravené tak, aby vypadala právě jako karakul. Burky jsou šité s vysokými hranatými rameny a nositelky budou mít výraznou siluetu s nepřirozeně vysokými rameny. Hlavním producentem těchto kabátů bylo na celém severním Kavkazu Čečensko. Šlo ale o velice oblíbený doplněk mužského oděvu po prakticky celém regionu. Zajímavostí je, že se uchytily jako součást vojenské uniformy ruské kavalérie od poloviny 18. století až do padesátých let, za Kavkazské války (1817-1864). V sovětském filmu z roku 1934 jej nosí bolševický velitel Vasilij Ivanovič Čapajev (1887-1919). Zde na fotografii je Svanet z Mestie, oděný v burce (patrně bez výztuhy) a v rukou drží kinžál.

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Chevsurové ve válce
Malé nevýznamné doplnění a upřesnění:
Burka není kabát, ale plášť bez rukávů:
https://musaget.ru/wp-content/uploads/2 ... yakova.jpg
https://novate.ru/files/u34476/sovetskikazakiburka3.jpg
Dále má dotyčný strejda na sobě čerkesku(to je ten kabát s gazyrama), pod ní bešmet, za krkem hozenej bašlyk, kaťata nevidět ale typicky by to měly být šarovary, ty věci se záplatama na nohách jsou pezagaše, cosi jako legíny od kotníků nad kolena, kinžál visí na opasku.
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.