Chevsur Mikha Likokeli, byl na konci 19. století vyhoštěn až na zapadlý ostrov Sachalin, na nejzazším východě ruské říše. Hrdinným bojem proti nepříteli se zapsal do historie. Leč nepředbíhejme. V únoru 1904 vypukla rusko-japonská válka a byť nebyla pustému ostrovu přikládána žádná strategická hodnota, byli povoláni do zbraně všichni tamní muži. Byť jich bylo až 7 000, jejich kvalita byla nevalná - šlo o místní rolníky, lovce a dočasně propuštěné trestance. Nekvalitu ještě umocnila absence výcvikových důstojníků, kteří dorazili až v dubnu 1905. O měsíc později byla carská flotila rozdrcena v bitvě u Cušimy a tak mohla začít japonská invaze na Sachalin. Obráncům velel generál Ljapunov, v civilním zaměstnání právník. Po sedmnáctihodinové bitvě o Korsakov se museli rusové stáhnout na sever, do hornatého vnitrozemí. Netrvalo dlouho a po sérii dalších ústupů, přijal generál dne 31. července japonskou nabídku ke složení zbraní. Japonci dobyli Sachalin rychle s minimálními ztrátami.
Chevsur Mikha Likokeli se postavil Japoncům na odpor ve svém domě. Vyzbrojen pouze štítem a šavlí zabil více než deset japonských vojáků (dle některých zdrojů až 13). Poté jeden z japonských velitelů, který byl známým mistrem kendó, vyjádřil touhu utkat se s tímto mužem v souboji. Souboj trval jen velmi krátce a důstojník se skácel k zemi mrtev. Japonci se ještě jednou pokusili obránce zajmou živého, leč marně a ztratili dalších několik mužů. Nakonec jej tedy jednoduše zastřelili. Když se o tomto incidentu dozvěděl šéf vojenské rozvědky Doihara Kenji, velmi se rozzlobil nad popravou takového šermíře a později celou šarvátku popsal v knize "Ruský horal. Chevsur s mečem".
Ve svých pamětech vzpomíná plukovník Nakamura Haraguči na čtyři Chevsury, kteří měli velmi neobvyklou šermířskou techniku. Zmiňuje, že nikdy neviděl něco podobného a lituje toho, že proti těmto mužům musel bojovat, místo aby se s nimi spřátelil. V nerovném boji byli pobiti, leč jeden zraněný zajat. Padlí Datvia Aludauri, Hirchla Tsiskarauli a Aparek Kibishauri byli pohřbeni s poctou samotnými Japonci. Zraněný Bezhita Kerauli byl později vyměněn za japonského zajatce a vrátil se domů do Chevsurie, kde se dodnes vypráví veršovaný příběh o hrdinném boji oněch čtyř vojáků.
